Rc 545/1920
Dlužník může domáhati se nejen odkladu, nýbrž i zrušení exekuce pro nárok, závislý na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele, není-li tento se strany s to, by poskytl vzájemné plnění.
(Rozhodnutí ze dne 15.06.1920, Rv I 226/20)

Z odůvodnění.
Právoplatným rozsudkem bylo uznáno, že Karel E. jest povinen zaplatiti Antonínu M. 2.400 K proti tomu, že Antonín M. vydá 120 pytlů, jež byl k poukazu Karla E. obdržel. Pytle, o něž tu jde, koupil před tím Karel E. od Rudolfa B-a. Na základě zmíněného rozsudku povolena byla Antonínu M-ovi proti Karlu E-ovi exekuce ku vydobytí 2.400 K zájmem a prodejem svršků dlužníkových proti odevzdání 120 pytlů Antonínem M. Karlu E-ovi. Při exekuci nabídl sice Antonín M. Karlu E-ovi pytle, Karel E. jich však nepřijal proto, že nebyly totožny s těmi, jež on M-ovi dodal. Karel E. domáhal se pak žalobou dle § 35 ex. ř., by uznáno bylo, že exekuční nárok zanikl, a by exekuce byla zrušena.

Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl.
Důvody:
Nesporno, že Karel E. byl odsouzen zaplatiti Antonínu M-ovi 2.400 K proti tomu, že mu tento vydá 120 pytlů. V rozsudku tom není uvedeno, jaké pytle to musí býti, není tam zejména stanoveno, že pytle ty musí pocházeti od Rudolfa B-a, a jakou kvalitu mají míti. Poněvadž pak pytle jsou zbožím zastupitelným, je přípustno, aby Antonín M. plnil pytle jiné, nežli obdržel od Rudolfa B-a, jen když budou bezvadné a budou k řádnému užívání (§ 922 a násl. obč. zák.). Byť i tedy bylo nesporno mezi stranami, že Antonín M. k poukazu Karla E-a obdržel pytle od Rudolfa B-a, nemůže Karel E., když si nevymohl příslušné stylisace rozsudku, žádati v řízení exekučním, aby Antonín M. plnil pytle právě od B-a pocházející, když rozsudkem k tomu povinným uznán nebyl. Než i kdyby byl povinen Antonín M. plniti Karlu E-ovi právě pytle, od Rudolfa B-a pocházející, a Antonín M. by pytle takové plniti nemohl, anebo plniti nechtěl, nebylo by lze vyhověti žalobní prosbě, neboť neplněním vzájemné povinnosti při obapolném závazku nezaniká ještě obligace sama (§ 1411 a násl. obč. zák.), nýbrž nastává pouze odklad ve splatnosti, takže odpůrci přísluší pouze obrana nesplněné smlouvy dle § 1052 obč. zák., nikoliv však obrana zániku vymáhané pohledávky a může tudíž obranou tou docíliti pouze odklad výkonu exekuce dle §u 42 čís. 4 ex. ř. Karel E. nežaluje však, by bylo uznáno právem, že nastala okolnost, jež exekuci odkládá neb staví, nýbrž žádá, by bylo uznáno, že rozsudečný nárok zanikl a by proto byla exekuce zrušena. V tom směru není však žalobní nárok odůvodněn.

Odvolací soud rozsudek potvrdil.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem prvého soudu, že by, ježto pytle jsou zbožím zastupitelským, bylo v tomto případě přípustno, by žalovaný plnil pytle jiné, než jaké obdržel od Rudolfa B-a, jen když budou bezvadné a budou k řádnému užívání, a že, byť i bylo mezi stranami nesporno, že Antonín M. k poukazu Karla E-a obdržel pytle od Rudolfa B-a, nemůže Karel E., když si nevymohl příslušné stylisace rozsudku, žádati v řízení exekučním, by Antonín M. plnil právě pytle od B-a pocházející, když M. rozsudkem k tomu povinným uznán nebyl. Neboť právě, že je mezi stranami nesporno, že žalovaný obdržel od žalobce pytle pocházející od firmy Rudolf B., jest povinností žalovaného, by, když žalobce odsouzen byl zaplatiti 2.400 K poskytnutných mu zálohou na půjčených 120 pytlů, proti tomu, že žalovaný mu vrátí pytle, má žalobce po názoru soudu odvolacího, třeba to v rozsudku, sloužícím za exekuční titul výslovně uvedeno nebylo, oproti žalovanému nárok na vrácení těch pytlů, které byl žalovanému prostřednictvím firmy Rudolf B. odevzdal, a to v tom stavu, v jakém mu odevzdány byly a není povinen přijati jiné, byť i byly bezvadné a k řádnému užívání se hodily. Nicméně neshledal odvolací soud odvolání odůvodněným. Žalobce opírá žalobní nárok o to, že žalovaný, jsa povinen dle zmíněného již rozsudku ku plnění, na vzájem neplnil a neplní svého závazku, ježto pytle, které mu nabízel, nepocházejí od firmy Rudolf B., jsouce velmi chatrné a daleko horší jakosti a proto jiné, nežli jaké on mu byl odevzdal, a že se zároveň žalovaný vyjádřil, že jiných pytlů nemá a plniti nebude. Žalobce není však v právu. Neboť, i když žalovaný nevyhověl své povinnosti ku vzájemnému plnění, nabídnuv žalobci dle jeho tvrzené pytle jiné, než jaké byl od něho přijal, nezaniká tím nárok žalovaného na žalobcovo plnění (§ 1411 obč. zák. a násl.), nýbrž nastává pouze odklad tohoto plnění. Žalobce může odepříti plnění až do uskutečnění nebo zajištění vzájemného plnění se strany žalovaného (§ 1052 obč. zák.). Proto také právem neuznal prvý soudce na důkaz nabídnutý od žalobce svědkem Rudolfem B-em o jakosti pytlů, žalovaným svědku nabízených, poněvadž, i kdyby skutečně bylo prokázáno, že pytle byly horší jakosti, nežli jaké byly žalovanému odevzdány, neměla by okolnost ta pro spor významu. Pak ale nelze tvrditi, že, když se tak nestalo, zůstalo řízení neúplným, a je výtka odvolatelova, v tom směru rozsudku prvého soudu činěná, bezdůvodnou. V prohlášení žalovaného, že jiných pytlů nemá a plniti nebude, nelze ještě nikterak spatřovati, že by žalovaný vůbec odepřel vzájemné plnění žalobci a tím se nároku svého oproti němu vzdal. Není přece sporu, že žalovaný pytle žalobci nabízel, a strany rozcházejí se jen v tom, že dle tvrzení žalobce nabízel mu žalovaný pytle jiné, nežli byl od něho přijal, žalovaný dle svého tvrzení pak nabízel žalobci jen ty pytle, které mu tento prostřednictvím firmy Rudolf B. odevzdal, tedy pytle správné. I když tedy žalovaný prohlásil, že jiných pytlů nemá a plniti nebude, nemůže prohlášení to míti jiného smyslu, než že chtěl tím naznačiti, že jiných pytlů, nežli jaké žalobci nabízí, od tohoto neobdržel a nemá. Vzhledem k uvedenému nemůže žalobce domáhati se žalobou uznání zániku nároku žalovaného na zaplacení 2.400 K s přísl., nýbrž může vymoci si jen odklad exekuce dle § 42 čís. 4 ex. ř. a proto prvý soudce, zamítnuv žalobu jako neodůvodněnou, posoudil věc i po stránce právní správně.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Zcela správně odvolací soud - odchýliv se v tom směru od názoru soudu prvého - vyložil, že a proč Karel E. má - třebaže to v dotčeném rozsudku nebylo výslovně uvedeno - proti Antonínu M-ovi nárok na vrácení těch pytlů, které odevzdal Antonínu M-ovi prostřednictvím firmy Rudolf B., a to v tom stavu, v jakém M-ovi byly odevzdány, a že není povinen přijati pytle jiné, i kdyby byly bezvadné a hodily se k řádnému užívání. Žalobce Karel E. v nynějším sporu tvrdil a dokazoval, že žalovaný Antonín M. nabízel mu jako vzájemné plnění pytle, které byly velmi chatrné a mnohem horší jakosti než ty, které mu odevzdal, a které žalovaný měl proti zaplacení 2 400 K s přísl. vrátiti, tedy pytle zcela jiné, a že prohlásil, že jiných pytlů nedá, poněvadž jich nemá. Neprávem soud odvolací ve shodě se soudem stolice prvé pokládá za to, že, i kdyby tomu bylo tak, jak žalobce tvrdí, mohl by tento podle § 42 čís. 4 ex. ř. žádati pouze za odložení exekuce. Ježto se tu jedná o exekuci pro nárok, který jest závislým na vzájemném plnění vymáhajícího věřitele (žalovaného), jež z ruky do ruky státi se má, měl žalobce ovšem právo, navrhnouti dle § 42 čís. 4 ex. ř. odložení exekuce, jakmile žalovaný ani nevykonal povinného plnění vzájemného ani nebyl hotov je provésti nebo zajistiti. Ale žalobce nemusí se spokojiti s takovýmto odložením exekuce, které má přece jen ráz prozatímního opatření formálního a nevylučuje nikterak uplatňování dále jdoucích práv hmotných. Tvrzením, že žalovaný Antonín M. po vzniku titulu exekučního nejen nevykonal vzájemného plnění, nýbrž i dokonce prohlásil, že nemůže ho vykonati, - vznesl žalobce, opíraje se o skutečnosti, nastavší po rozsudku, námitku dle § 35 ex. ř., která směřuje proti nároku, pro kterýž exekuce byla povolena, a kdyby oprávněna byla, rušila by tento nárok, což by pak dle posledního odstavce § 35 ex. ř. mělo v zápětí zrušení povolené exekuce. Neboť nelze důvodně pochybovati, že kdyby žalovanému - z důvodů jakýchkoliv - nebylo možno vrátiti těch 120 pytlů, na jichž vydání byl závislým učiněn jeho nárok na placení 2400 K, nemohl by podle zásady v §§ 1052, 1062 obč. zák., 367 odst. 2 ex. ř. vyslovené nejen zatím, nýbrž vůbec na žalobci požadovati 2400 K s přísl., následkem čehož by ovšem pominuly vzájemné požadavky a závazky obou stran v rozsudku stanovené. Pouhým odložením exekuce nebylo by v tomto případě žalobci poslouženo. Máť žalobce zajisté živý a oprávněný zájem na tom, aby jeho věci nezůstaly na dobu nedozírnou zabaveny - třebaže exekuce byla odložena, - nýbrž aby bylo rozhodnuto, má-li povolená a vykonaná exekuce býti v platnosti zachována či zrušena. Dlužno tedy uznati, že kdyby bylo pravdivým tvrzením žalobcovo, že žalovaný Antonín M. po vzniku titulu exekučního nejen nevykonal vzájemného plnění, nýbrž i dokonce prohlásil, že nemůže ho vykonati, byla by žaloba podle § 35 ex. ř. vznesená odůvodněna. Ač tedy výtka nesprávného posouzení právního jest oprávněna, nelze přece vyhověti žalobcovu dovolání. Okolnosti výše naznačené a jako rozhodující uznané zůstaly sporny, ježto žalovaný je popřel a proti důkazu žalobcem vedenému nabízel protidůkazy o opaku. Soud stolice prvé nepřipustil vůbec žádného důkazu. Hledíc k tomu, co bylo vyloženo, žalobce právem v odvolání vytýkal neúplnost řízení. Soud odvolací nehleděl k této výtce i zůstalo tedy také odvolací řízení neúplným. Chtěl-li žalobce v řízení dovolacím dodělati se úspěchu, měl tudíž uplatniti dovolací důvod § 503 č. 2 c. ř. s. a učiniti návrh dovolací, aby rozsudek soudu odvolacího byl zrušen a věc vrácena k novému projednání a rozsouzení do stolice druhé po případě první. Jen za těchto předpokladů a v tom směru byl by soud dovolací, - nemoha pro nedostatek potřebných zjištění skutkových rozhodnouti ve věci samé - s to býval vyhověti žalobcovu dovolání. Nezachovav se způsobem svrchu naznačeným musí žalobce sám sobě přičítati, že jeho dovolání mine se s úspěchem.