Rc 507/1920
Okolnost, že veřejná obchodní společnost, jež byla stranou ve sporu a zastoupena advokátem, za rozepře byla zrušena, nemá vlivu na projednávání sporu.
(Rozhodnutí ze dne 4.05.1920, Rv II 58/20)
Žalobě proti veřejné obchodní společnosti, jež byla za sporu zrušena a jejíž oba veřejní společníci, kteří ji tvořili, zemřeli, bylo soudy všech tří stolic vyhověno. Nejvyšší soud uvedl, pokud šlo o námitku nedostatku procesní způsobilosti, v
důvodech:
Dovolací důvod čís. 1 § 503 c. ř. s. spatřuje dovolání v tom, že žalovaná firma za sporu byla zrušena a z obchodního rejstříku vymazána, oba její veřejní společníci, kteří ji tvořili, zemřeli, takže tu není právního subjektu na straně žalované a že přes to spor byl proveden a rozhodnut. Než právní stanovisko strany žalované je mylné. Když žalobce podal žalobu, byla zde žalovaná firma a byla také v obchodním rejstříku zapsána jako veřejná společnost, již tvořili veřejní společníci Gustav A. a Leopold A. Tato veřejná společnost udělila pro vedení tohoto sporu svému právnímu zástupce procesní plnou moc. Vedle čl. 85 obch. zák. nevede obchodní živnost společnost, nýbrž veřejní společníci pod společnou firmou. Stanoví-li tudíž čl. III obch. zák., že může obchodní společnost pod svou firmou nabývati práv a bráti na se závazky, že může žalovati a žalována býti, nestává se tím společnost právnickou osobou, poněvadž není tu zvláštního neosobního jmění, odloučeného od společníků, pro které by provozováním obchodní živnosti vzcházela práva a vznikaly závazky, nýbrž jsou to veřejní společníci sami, kteří obchod provozují a veškerá právní jednání pro sebe uzavírají, práv nabývají a závazky na se berou, žalují a žalováni jsou, ovšem vše to pod společným jménem firmy. To plyne zřejmě z ustanovení čl. 112 obch. zák., vedle kterého ručí za závazky společnosti všichni veřejní společníci solidárně veškerým svým jměním, jakož i z ustanovení čl. 114 obch. zák., dle něhož každý k zastupování společnosti oprávněný společník může jakékoli druhy obchodů a právních jednání jménem společnosti platně uzavírati. Třeba tedy by byla žaloba vznesena proti firmě, pod kterou veřejní společníci obchody vedou a právní jednání, z kterého se žaluje, uzavřeli, jsou po právu ve skutečnosti žalováni oni sami, oni sami pod společenským jménem udělili plnou moc svému zástupci právnímu a proto okolnost, že veřejná společnost za sporu byla zrušena, ať po likvidaci ať tato ani nenastala, nemá významu pro průběh sporu, když společnost zastoupena jest právním zástupcem procesní plnou mocí vykázaným. Neboť nastala-li likvidace, což má v zápětí jen, že firmu nezastupují společníci nýbrž likvidátoři, nemá vedle předpisu § 158 c. ř. s. tato změna zákonného zastoupení v zápětí ani přerušení řízení, tím méně zmatečnost jeho a, nebylo-li likvidace vůbec, pak zůstali žalovaní veřejní společníci, stejně jako byli hned původně sami pány rozepře, procesně způsobilí a schopni k právním jednáním a nevadí dle § 155 c. ř. s., že za sporu oba zemřeli, kdyžtě zastoupeni jsou advokátem, opatřeným řádnou plnou mocí. Tomuto stanovisku vyhovuje i ustanovení § 11 odstavec druhý ex. ř., dle něhož na základě exekučního titulu proti veřejné společnosti znějícího také po její zrušení lze proti dřívějším jejím společníkům vésti exekuci.