Rc 504/1920
Nelze vyhověti žádosti za vklad zástavního práva za náhradní nárok v pořadí hypotekární pohledávky simultanně váznuvší, byla-li tato vymazána sice po rozvrhu trhové ceny, avšak před podáním oné žádosti u soudu.
(Rozhodnutí ze dne 4.05.1920, R I 250/20)

Z odůvodnění.
Soud prvé stolice vyhověl žádosti, by vloženo bylo zástavní právo za náhradní nárok v pořadí hypotekární pohledávky, váznuvší simultanně pro uspokojeného věřitele, jež byla dne 11. prosince 1918 vymazána podle rozvrhového usnesení ze dne 26. ledna 1918.

Rekursní soud ku stížnosti nynějších vlastníků nemovitosti žádost zamítl.
Důvody:
Dle knihovního stavu byly dne 11. prosince 1918 vymazány a to ještě před tím, než usnesení o náhradním nároku bylo vydáno - i pohledávka spořitelny 42.000 K i žadatelčina pohledávka 2000 K, oboje podle rozvrhového usnesení ze dne 26. ledna 1918. Z tohoto knihovního stavu plyne, že v době, kdy byl náhradní nárok pro pohledávku žadatelky ustálen, simultarní hypotéky již tu nebylo, že tu tedy nebylo nejpodstatnějšího předpokladu náhradního nároku, totiž hypotéky simultanní. A dále z toho plyne, že dnes, pokud se týče v době podání knihovního návrhu, vklad náhradního nároku v pořadí pohledávky, již neexistující, je nemožný a neproveditelný, čehož knihovní soud dle § 94 čís. 1 knih. zák. dbáti má sám od sebe. Nesejde na tom, zdali výmaz pohledávky té hledíc k předpisům §u 237, odstavec třetí, ex. ř. měl nebo neměl býti povolen, poněvadž směrodatným jest jedině nynější stav knihovní. Bylo by nyní zajisté neoprávněným vsažením do majetkové sféry stěžovatelů, kdyby v pořadí zástavního práva, již neexistujícího, měl býti vkládán výsledek řízení, na němž stěžovatelé dle § 209 ex. ř. neměli účastenství, tudíž ani možnosti a prostředků obrany.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rekuresní soud posoudil věc správně; stanovisko právní, zaujaté v dovolacím rekursu, jest mylné. Ve čtvrtém odstavci §u 222 ex. ř. se předpokládá, že pohledávka uspokojeného věřitele vázne na nemovitostech, jež mají se státi hypotékou pro náhradní nárok věřitele zadnějšího. Pakliže v době rozvrhu trhové ceny simultanní právo zástavní za onu pohledávku uspokojeného věřitele již nevázne na těchto nemovitostech, nelze vyhověti žádosti za vklad práva zástavního na ně za náhradní nárok zadnějšího věřitele v pořadí oné pohledávky, neboť není zde již zákonné podmínky pro tento vklad, totiž hypotekárního práva zástavního za pohledávku předcházejícího uspokojeného věřitele. Totéž platiti musí také v případě, kde, jako zde, právo zástavní, simultánně váznuvší, bylo vymazáno teprve později, ale přece dříve, než podána byla u soudu exekučního, který zároveň jest soudem knihovním, žádost za vklad práva zástavního za náhradní nárok v pořadí hypotekární pohledávky již vymazané, neboť není zde již knihovního základu pro žádaný vklad a tedy nedostává se podmínky § 93 a odstavce čísl. 1 § 94 knih. zák. pro povolení vkladu tohoto. Dle knihovního stavu a na základě předložených listin bylo by ovšem možno, povoliti vklad práva zástavního za náhradní pohledávku stěžovatelky na nemovitosti, uvedené v její knihovní žádosti, ale nikoli v pořadí vymazaného práva zástavního, nýbrž v běžném knihovním pořadí jako nový zápis. Za takový vklad však stěžovatelka nežádala, pročež povolení jeho bylo by v odporu s ustanovením § 96 knih. zák.