Rc 478/1920
Vydržeti lze služebnost i na pozemku domněle vlastním.
(Rozhodnutí ze dne 7.04.1920, Rv I 130/20)

Z odůvodnění.
Žalobci byli vlastníky pozemku č. kat. 478, žalované náležel vlastnicky sousední pozemek č. kat. 78. Ježto hranice mezi obojími pozemky byly sporny, byly dle smíru ze dne 26. září 1918 znovu vyměřeny. Žalovaná žala několikráte na pozemku č. kat. 478 trávu a sice na onom dílu, jenž s pozemkem jejím bezprostředně hraničí. Žalobcové domáhali se výroku, že žalované nepřísluší právo žíti trávu na pozemku č. kat. 478, proti čemuž žalovaná namítla vydržení.

Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl.
Důvody:
Jest sice prokázáno, že žalovaná i její předchůdci žali na pozemku č. kat. 478 trávu přes 30 let, aniž by jim to bylo bývalo žalobci nebo jejich právními předchůdci zakázáno. Přes to však nemohla žalovaná nabýti vydržením práva toho, ježto pouze na cizím pozemku lze nabýti služebnosti vydržením. Jest však velmi pochybno, zda dílec pozemku, jenž nyní na základě smíru ze dne 26. září 1918 náleží žalobcům vlastnicky, již před tímto smírem jim náležel, ježto hranice obou pozemků byly sporné a právní předchůdci žalované se domnívali, že onen dílec č. kat. 478, na kterém žalovaná se domáhá práva žíti trávu, jim náleží právem vlastnickým, pročež tam také trávu žali. Jelikož však není prokázáno, zda dnešní hranice - jsou to hranice podle citovaného smíru - byly skutečnými hranicemi mezi parcelami, nelze nabýti služebnosti vydržením let, poněvadž dle výsledku řízení průvodního jest za to míti, že žalovanou tvrzené právo, žíti trávu, bylo jen součástkou vlastnického práva žalované a jejích právních předchůdců na onom dílci, jehož vlastnictví před 26. září 1918 mezi účastníky bylo sporno a které nyní spadá do vlastnictví žalobců.

Odvolací soud žalobu zamítl.
Důvody:
Tím, že byly smírem vyměřeny hranice mezi pozemkem žalobců a žalované, nebylo teprve vytvořeno právo vlastnické k pozemku. Vyměření to mělo ráz pouze deklaratorní; i před vyměřením hranic byli tedy vlastníky pozemku č. kat. 478 žalobci, z čehož vyplývá, že žalovaná žala ode vždy na cizím pozemku; žala pouze proto, ježto se měla býti k tomu oprávněnou; jest lhostejno, zda tak činila, majíc za to, že pozemek jest jejím vlastnictvím, či pouze proto, že jest v držbě sporného práva. Dle § 480 obč. zák. lze nabýti služebnosti vydržením let. Ježto pak u žalované jsou i jinak splněny podmínky §§ 1460, 1470 obč. zák., bylo žalobu zamítnouti.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatelé uvádějí, že se žalované a jejím předchůdcům v držbě pozemku parc. č. 78, když žali trávu na onom díle pozemku parc. čís. 478, který s parc. čís. 78 sousedí, jakož i na svahu, s ním spojeném, až k první vozové koleji, nejednalo o výkon služebnosti na cizím pozemku, nýbrž že měli v úmyslu, žíti trávu na své vlastní roli. Soud první zjistil, že žalovaná a její právní předchůdci ve vlastnictví pozemku parc. č. 78 na shora jmenované části pozemku parc. č. 478 nepřetržitě a po více než 30 let bez závady trávu žali, ačkoliv o tom žalobci a jejich právní předchůdci v držbě pozemku toho věděli, přes to však vyloučil, že žalovaná vydržením let nabyla práva, žíti trávu na onom dílci pozemku parc. č. 478, na kterém dne 26. května a 18. června 1919 a i jindy trávu žala; neboť soud procesní zjistil, že hranice mezi těmito parcelami již za právních předchůdců stran nebyly určité, nýbrž sporné a že též právní předchůdci žalované za to měli, že onen dílec parcely čís. 478, na kterém se žalovaná domáhá služebnosti, žíti trávu, jim právem vlastnickým náleží, pročež tam také trávu žali; vykonávali tedy vzhledem na neurčitost hranic právo, žíti trávu, jako součástku práva vlastnického a ježto jim scházelo vědomí, že žali na cizím, nemohli prý nabýti práva služebnosti. Avšak, aby žalovaná tohoto práva nabyla, stačila vůle, vykonávati obsah práva toho vlastním jménem, aniž by jí byly ostatní právní poměry ohledně sporné plochy jasnými (§ 312 obč. zák.). I když část pozemku č. 478, kde trávu žala, neprávem byla považována žalovanou a jejími předchůdci za jejich vlastnictví, nabyli vydržením aspoň práva oné služebnosti, když se ukázalo, že ona sporná část pozemku jest vlastnictvím žalující strany (§§ 480, 1460, 1470 obč. zák.).