Rc 476/1920
Směnná smlouva, ujednaná s dodatkem, že jeden ze smluvníků může jím výměnou poskytnuté pozemky v umluvené ceně zpět koupiti, nebudou-li druhým smluvníkem do určité doby zastavěny, jest ujednána pod rozvazovací výminkou. Dostaví-li se výminka, podrží smluvník, v jehož prospěch přičiněna výminka, pozemky, jež směnou obdržel, a obdrží zpět proti zaplacení umluvené ceny pozemky, jež směnou přepustil.
(Rozhodnutí ze dne 30.03.1920, Rv II 47/20)

Z odůvodnění.
Směnnou smlouvou ze dne 19. února 1908 postoupila městská obec staviteli 4 stavební parcely, začež jí stavitel postoupil dvě pozemkové parcely. Zároveň zavázal se stavitel za sebe i za své právní nástupce, že stavební parcely do 6 let zastaví, jinak že bude obec oprávněna, by po marném uplynutí této lhůty pozemky, jež staviteli postoupila, zpět koupila po 12 K za sáh. Toto oprávnění obce bylo zapsáno do pozemkové knihy. Ježto stavitel pozemků ve zmíněné lhůtě nezastavěl, domáhala se obec jich vrácení za smluvenou cenu.

Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl.
Důvody:
Nelze o tom pochybovati, že zpětnou koupi lze vyhraditi i při smlouvě směnné. Jest sice pravda, že občanský zákonník mluví o zpětné koupi jako o vedlejší úmluvě při smlouvě trhové, a užívá proto v § 1070 obč. zák. výrazu "prodatel", než zařazení to lze si vysvětliti tím, že právo koupě zpáteční se vyskytuje zpravidla při smlouvách trhových, což však nevylučuje, by nebyla zpětná koupě umluvena i při smlouvě směnné. Podmínky zpětné koupě mohou strany libovolně umluviti. Ježto umluvené podmínky se splnily, jest obec oprávněna, by své právo vykonala.

Odvolací soud žalobu zamítl.
Důvody:
Mylným jest názor prvého soudu, že lze umluviti zpětnou koupi i při smlouvách směnných. Dle jasného doslovu zákona spočívá právo zpětné koupě v tom, že lze věc prodanou, nikoliv tedy snad směněnou, zpět vykoupiti. V §ech 1067 a násl. obč. zák. jsou obsažena ustanovení o "zvláštních druzích neboli vedlejších úmluvách smlouvy kupní"; jsou to zvláštní ustanovení, jichž nelze obdobně použíti. Vedlejší úmluva při smlouvě směnné, že směněné pozemky lze zpět požadovati, nemůže se státi "právem na zpětnou koupi" ani tím, že byla skutečně zaknihována, jakž stalo se v tomto případě proti předpisu § 9 knih. zák. Tím není ještě řečeno, že by úmluva taková byla zhola neplatnou, jak míní odvolatel; její právní povahu dlužno spíše posuzovati dle všeobecných předpisů o smlouvách (hlava XVII. obč. zák.), přihlížejíc k okolnostem toho kterého případu. Mohlo by zde jíti buď o kupní smlouvu hotovou avšak podmíněnou aneb sice o nepodmíněnou avšak pouze budoucí. Pro zodpovědění této otázky jest rozhodným obsahem úmluvy a vůle smluvních stran, jak jest z úmluvy té zřejma. Z těchto pak vyplývá, že tu jde o smlouvu předběžnou o budoucí trhové smlouvě, jejíž podmínky, jmenovitě určení času, třebas podmíněné, jsou splněny. Ježto sporné parcely nebyly zastavěny v umluvené šestileté lhůtě a dosud zastavěny nejsou, mohla sice obec domáhati se zpětného jich prodeje, avšak pouze do jednoho roku po té, když zmíněná šestiletá lhůta uplynula, totiž do 19. února 1915. Ježto však obec tak neučinila, zanikl dle § 936 obč. zák. její nárok.

Nejvyšší soud obnovil rozsudek soudu prvé stolice.
Důvody:
Správně dovozuje soud odvolací, že úmluvu, kdyžtě nespadá pod ustanovení §§ 1068 až 1070 obč. zák., dlužno posuzovati dle všeobecných předpisův o smlouvách. Nelze však přisvědčiti odvolacímu soudu v tom, že úmluva byla by dle své vlastní povahy smlouvou předběžnou ve smyslu § 936 obč. zák. Nejednalo se stranám o to, by teprve v budoucnosti bylo něco zvláštní smlouvou ujednáno a že by obci měl teprve vzejíti nárok na to, by spolusmluvník byl po případě přidržán k tomu, by v novou samostatnou smlouvu vešel. Naopak závazek právního předchůdce nynější žalované strany byl pevně stanoven již smlouvou směnnou a obec měla právo, by přímo z této smlouvy domáhala se plnění. Arciť byl vznik nároku odsunut na dobu pozdější, nejistou. Obsah nároku směřoval ohledně vyhražených parcel k restituci právního stavu, jak byl zde před směnou. Právní předchůdce žalované strany stal se následkem směnné smlouvy vlastníkem parcel, měl však vlastnictví čtyř parcel pozbýti a parcely měly připadnouti zase zpět do vlastnictví obce, kdyby do šesti let ode dne smlouvy nebyly druhým smluvníkem zastavěny. Byla tudíž ohledně čtyř parcel sjednána směnná smlouva pod rozvazovací potestativní výminkou. Úmluva, že obec má právo vyplatiti čili, jak ve smlouvě nepřesně se praví, zpět koupiti parcely za cenu 12 K za jeden každý skutečný čtverečný sáh, týkala se vypořádání smluvníků pro případ, že výminka by se splnila. Tu jen ohledně řečených čtyř parcel měl se zase obnoviti dřívější stav právní, parcely, žalobkyní převzaté, měly jí zůstati a druhé straně měla se poskytnouti ujednaná náhrada za plošnou rovnocennou výměru, jež měla by se jí vrátiti, ale dle smlouvy vrátiti se neměla. Pojímá-li se úmluva tak, jak dolíčeno, a, není-li o tom sporu, že výminka nastala, jest prosba žalobní ospravedlněna a nemá vůči ní místa ani obrana zkrácení přes polovici pravé ceny, ježto po této stránce rozhodným jest okamžik, kdy smlouva směnná byla uzavřena, a nikoli doba, kdy rozvazovací výminka se splnila, s ohledem na prv označenou dobu však zkrácení přes polovici pravé ceny ani se netvrdí.