Rc 460/1920
Ručení dle § 1313 a) obč. zák. vztahuje se pouze na náhradu z porušení smluvního závazku, nikoli též na náhradu z nedovoleného činu.

Nestačí pouhé posypání chodníku, nebylo-li provedeno řádně. Majitel domu, v místě nebydlící, není povinen dohlížeti osobně na čištění chodníku. Této povinnosti nemá ani správce domu, který přenesl péči o čištění na stavitele. Naproti tomu ručí stavitel, jenž spolehl se prostě na svého zřízence. Majitel domu není povinen dáti hladký chodník zdrsniti.
(Rozhodnutí ze dne 23.03.1920, Rv I 123/20)

Z odůvodnění.
Žalobkyně sklouznuvši na kluzkém chodníku způsobila si těžké poranění a domáhala se náhrady škody a to: na majiteli domu z důvodu, že neustanovil domovníka; na správci domu z téhož důvodu a proto, že čištěním a posypáváním chodníku pověřil osobu nezpůsobilou a že na posypávání chodníku nedohlížel; na staviteli, že čištění a posypávání chodníku předal nezpůsobilému polírovi a že na posypávání chodníku nedohlížel; na polírovi, že ustanovil k čištění a posypávání chodníku nezpůsobilého dělníka a že na jeho činnost nedohlížel; konečně na dělníkovi, že v den úrazu chodník neposypal. Všem pak přičítá za vinu, že chodník, ač měl sklon, nebyl zdrsněn.

Procesní soud prvé stolice uznal její nárok pouze proti dělníku.
Důvody:
Není sporno, že vyhláškou purkmistrovského úřadu města bylo majitelům domů neb jich správcům nařízení, by za účelem osobní bezpečnosti chodců s chodníku podél domů ihned, když přestalo sněžiti, napadaný sníh a hroudovité nášlapky odklidili a chodník pískem a popelem posypati dali, dále, by za doby noční od 8. hodiny večerní do 7. hodiny ranní napadený sníh a utvořené náledí nejdéle do 7. hodiny ranní odstraniti dali a že stanoveno, že povinnost tato počíná o 7. hodině ranní a končí po 8. hodině večerní. Bylo zjištěno, že žalovaný dělník podle tohoto předpisu se nezachoval, chodník u domu na místě, kde žalobkyně upadla, ani pískem ani popelem neposypal a poněvadž tímto zaviněným opomenutím žalobkyni škoda se stala, jest zavázán, by žalobkyni po rozumu § 1294 a násl. obč. zák. škodu tu nahradil. Pokud se týče ostatních spoluobžalovaných, nenabyl soud přesvědčení, že tito úraz žalobkyně spoluzavinili. Tvrzení žalující strany, že zavinění vlastníka domu, jakož i správce domu shledávati dlužno v tom, že opomenuli ustanoviti domovníka neb osobu, v domě neb na blízku bydlící, není odůvodněno. Jest nesporno, že vlastník domu nebydlí v místě a že správu domu odevzdal svému advokátovi Dru S-ovi, který opět posypáváním a čištěním chodníku pověřil stavitele. Ustanovil tudíž vlastník správcem domu osobu v místě dlící, a povinností správce jest, aby zařídil vše, co místním zájmům a poměrům, domu toho se týkajícím odpovídá. Ustanovení domovníka nebylo tudíž věcí vlastníka a nelze mu v tom ohledu opomenutí za vinu klásti. Co se pak týče správce domu Dra S-a, seznali znalci, že zřízení bytu pro domovníka ve starém domě při značném nákladu a velikých potížích při jeho umístění, když všechny místnosti jsou pronajmuty, na majiteli domu nelze žádati, to tím méně, poněvadž v městě jest většina domů bez domovníka, že čištění a posypávání chodníku obstarává majitel, jeho služebník neb přijednaná osoba. Na základě tohoto posudku má soud za prokázáno, a že umístění domovníka v domě, o nějž jde, není možné a že zřízení bytu pro něho bylo by spojeno s obtížemi a velikými náklady, jichž od vlastníka domu žádati nelze. Ostatně potřeba domovníka odpadla, jakmile posypávání a čištění chodníku svěřeno bylo zvláštní, k tomu ustanovené osobě a nelze proto v neustanovení domovníka shledávati nějakého opomenutí. Že stavitel jest osobou způsobilou ku péči o chodník, nelze zajisté pochybovati, neboť zaměstnává velký počet dělníků a může proto práci tou vhodnou osobu pověřiti, zvláště když se uváží, jaký byl nedostatek pracovních sil toho času (leden 1918) a jak obtížno jest nalézti pracovní sílu ku pracem, které se nekonají pravidelně denně, nýbrž jen v zimě, když sněží a jest náledí. Okolnost, že čištění a posypávání chodníku nespadá do oboru činnosti stavitelské, nesvědčí ještě o nezpůsobilosti stavitele, uváží-li se, že, jak znalci seznali, staviteli svěřovány bývají dle místních zvyklostí všechny ať již udržovací či jiné práce bez výjimky. Co uvedeno o správci, platí též o spoluobžalovaných staviteli a polírovi. Jest samozřejmo, že stavitel a polír vzhledem na své povolání nemohou sami prováděti čištění a posypávání chodníku a nelze vinu jejich shledávati v tom, že stavitel prací tou pověřil svého stavbyvedoucího a tento zase dělníka. Okolnost, že ani stavitel ani polír v domě, o nějž jde, nebydlí, a že dělník jest 70 let stár, nečiní je osobami nezpůsobilými. Dále jest zjištěno, že stavitel častěji nařizoval polírovi, by se přesvědčil o řádném stavu chodníku a že polír skutečně na dělníkovu práci dohlížel. Třebas v osudný den chodník nebyl posypán, nelze jim to klásti za vinu, neboť nelze zajisté od nich žádati, by dohlíželi na každý jednotlivý úkon dělníkův. Co se tkne okolnosti, že chodník má sklon, že byl hladký i mimo dobu zimní a že nebyl před úrazem zdrsněn, jest nepochybno, že zanedbání povinné péče v tom ohledu týkati by se mohlo jedině vlastníka domu po případě správce domu. Znalci však vyslovili se v ten rozum, že není zákonných předpisů, které by majiteli domu ukládaly povinnost z chodníku hladký jeho povrch zřízením povrchu drsnějšího odstraniti, že povrch u každého staršího chodníku jest hladký a že přeložení nebo v řídkém případu srovnání desek nikoli však zdrsnění ukládá stavební úřad majiteli domu zpravidla jenom při přestavbě domu, že pro každý chodník jest předepsán stavebním úřadem jistý sklon, že sklon u chodníku, o nějž jde, jest normální a že chodník v den úrazu nebyl špatný ani závadný, by jím úraz chodce mohl býti zaviněn a nelze tudíž ani v tomto směru dovoditi vinu žalovaných.

Odvolací soud nevyhověl ani dovolání žalobkyně ani žalovaného dělníka, v podstatě z týchž důvodů.

Nejvyšší soud, nevyhověv dovolání žalovaného dělníka, vyhověl dovolání žalobkyně potud, že uznal též náhradní povinnost stavitelovu a uvedl v tomto směru v důvodech:

Jest zjištěno, že správce domu, spoluobžalovaný advokát Dr. S. pověřil žalovaného stavitele čištěním a posypáváním chodníku. Jak znalci slyšení seznali, bývají staviteli dle místních zvyklostí svěřovány všechny ať již udržovací či jiné práce bez výjimky, takže dlužno za to míti, že práce, s posypáváním chodníku spojené, náležejí do oboru povšechné činnosti stavitelské. Tím, že žalovaný stavitel příkaz přijal, převzal k plnění všechny povinnosti ve vyhlášce purkmistrovského úřadu vypočtené, kde se zejména stanoví, že, utvoří-li se náledí na chodnících, jsou majitelé domů nebo jich správcové povinni, dáti chodníky posypati pískem neb popelem dle potřeby i několikráte za den. Přesné provádění předpisů těchto vyžaduje samozřejmě, by osoba, jež příslušné práce vykonávati má, dlela buďto v bezprostřední blízkosti určeného místa, by dle potřeby ihned zakročiti mohla, neb by jí, když nezdržuje se na místě samém, dány byly náležité pokyny, které by zaručovaly spolehlivé plnění jejich povinností. Žalovaný stavitel, jenž vzhledem na své povolání čištění a posypávání chodníku sám osobně vykonávati nehodlal, neudělil však osobě, jež měla práce ty vykonávati, žádných instrukcí, aniž se, jak to převzaté jím povinnosti vyžadovaly, přesvědčil, zda úkony, ve zmíněné vyhlášce předepsané, jsou skutečně plněny; on to za sporu ani vůbec netvrdil, omeziv se na všeobecné tvrzení, že opětovně přiváděl polírovi na pamět řádné plnění povinnosti jeho, týkající se čištění a posypávání chodníku. Spolehl se takto prostě na stavbyvedoucího, na něhož přenesl úkol převzatý a o další běh věcí se nestaral. Toto opomenutí mělo v zápětí, že v kritickou dobu nebyl chodník před domem vůbec posypán, ačkoliv povrch jeho byl následkem náledí kluzký. Tím je prokázána příčinná souvislost mezi opomenutím žalovaného stavitele a úrazem žalobkyně, což má v důsledku, že i on jest práv ze škody žalobkyni vzešlé zvláště když tím, že přenesl úkol svůj na někoho jiného, nesprostil se ještě beze všeho ručení za zavinění, jež jemu samému na vrub padá. Naprosto pochyben jest poukaz žalobkyně ku §u 1313 a) obč. zák., z něhož dovolatelka snaží se dovoditi ručení všech žalovaných vyjímajíc žalovaného dělníka. Vždyť ustanovení to platí jen v poměru smluvním, tedy tam, kde někdo někomu jinému smlouvou k plnění jest zavázán, v kterémžto případě ručí ovšem bezpodmínečně za vinu osob, jichž používá k plnění závazku smluvního, nikoli však v poměru deliktním, jako v tomto případě. K tomu ustanovení §u 1313 a) obč. zák. se nevztahuje.