Rc 416/1920
Zákon o společnosti s omezeným ručením,

Pro případ smrti společníka lze ve společenské smlouvě ustanoviti, že ponechává se dědici, by vstoupil do společenského poměru, a kdyby nechtěl tak učiniti, že splatí se závodní podíl do pozůstalosti buď snížením kmenové jistiny nebo převzetím závodního podílu ostatními společníky.

Není závady, by z každoročního čistého zisku nebyla ve smlouvě již předem vyštípena určitá percentuální dividenda pro společníky dle poměru vplacených kmenových vkladů.
(Rozhodnutí ze dne 17.02.1920, R II 15/20)

Z odůvodnění.
Na rejstříkovém soudě byla opověděna smlouva o společnosti s r.o., obsahující mimo jiné ustanovení: Odstavec V.: Při úmrtí společníka jest jeho dědic oprávněn, vstoupiti do společenského poměru, musí však sděliti to písemně společnosti do tří měsíců ode dne společníkova úmrtí. Osmá věta téhož odstavce: Neprohlásí-li se dědic ve lhůtě, má společnost právo, závodní podíl zesnulého se zpětnou účinností ku dni společníkova úmrtí vypověděti a dle hodnoty poslední uzávěrky ... buď na základě usnesení na snížení kmenové jistiny nebo po převzetí nebožtíkova závodního podílu zbývajícími společníky vyplatiti. Odstavec VII., šestá věta: Z vyšetřeného čistého zisku vyplatí se nejprve společníkem dle poměru vyplacených kmenových vkladů dividenda ve výši 1 proc. nad bankovní úrokovou míru, běžnou koncem hospodářského roku. Ze zbývajícího čistého zisku převede se nejméně 10 proc. na reservní fond (sedmá věta) a zbytek rozdělí se pak způsobem blíže (v osmé větě) naznačeným. Rejstříkový soud nařídil zápis opověděné společenské smlouvy.

Rekursní soud poukázal opovídatele, by dodatkem ku společenské smlouvě uvedli ji v odstavcích V., osmá věta a VIII., šestá věta ve shodu se zákonem vytknuv těmto odstavcům toto: Odstavec V., osmá věta, příčí se nutkavým předpisům §§ 54, 82 a 84 zák. o společn. s r.o. Zákon nezná výpovědi závodních podílů, správně kmenových vkladů. Vrácení jejich jest snížením kmenové jistiny (§ 54, odstavec druhý zákona), jež státi se může jen k usnesení o změně společenské smlouvy a po zákonném vyzývacím řízení a dle § 82 zákona nepřísluší společníku právo, žádati nazpět kmenový vklad. Společníkovo úmrtí lze dle § 84 zákona upraviti ve společenské smlouvě jen jako případ rozvázání společnosti, nelze však ve smlouvě ustanoviti, že kmenový vklad zesnulého společníka vrátí se jeho dědicům. Ustanovení odstavce VIII., šestá věta, společenské smlouvy příčí se nutkavému předpisu § 82, odstavec třetí zákona, to tím spíše, když teprve po tom má býti pamatováno na reservní fond.

Nejvyšší soud zrušil příkaz rekursního soudu.
Důvody: 1. K větě osmé odstavec V. společenské smlouvy.
Dle § 82 zákona o společn. s r.o. nemohou ovšem společníci požadovati vrácení kmenového vkladu jinak, než cestou snížení základní jistiny za podmínek § 54 zákona. Ustanovení společenské smlouvy neobsahuje však ničeho, co by tomuto zákonnému předpisu odporovalo, uvádějíc výslovně, že kmenový vklad se má vyplatiti dědicům zemřelého společníka "na základě usnesení na snížení kmenové jistiny". Rozumí se samo sebou, že toto usnesení na snížení kmenové jistiny se může státi toliko za podmínek zákona a formou zákonem stanovenou a že také skutečné vyplacení teprve po úplném provedení tohoto usnesení na snížení jest možno. Odvolává-li se usnesení v odpor vzaté na ustanovení § 84 zákona (správně na motivy k němu), jest v omylu, neboť motivy ty uvádějí úmrtí společníka pouze příkladmo jako důvod zrušení společnosti, takže závěr z motivů vyvozovaný, jakoby úmrtí jednoho ze společníků bylo lze posuzovati pouze jako jeden z případů zrušení společnosti, není správným. Uvedené ustanovení smlouvy má právě za účel, umožniti trvání společnosti i pro případ úmrtí jednoho ze společníků, a stanoví pro ten případ, že by dědicové zemřelého společníka kmenového vkladu nepřevzali způsobem v sedmé větě téhož odstavce stanoveným, dvě eventuality: buď snížení kmenové jistiny, anebo tak, že zbyvší společníci převezmou podíl zemřelého společníka. Oba tyto způsoby jsou dle zákona o společn. s r.o. přípustny, a nelze proto v dotyčném ustanovení společenské smlouvy shledávati ničeho, co by se příčilo zákonu a účelu jeho, chrániti věřitele před ztenčením kmenové jistiny, jež představuje fond pro krytí pohledávek věřitelů. Zaplacení dědiců stane se v případě prvém penízem, který po řádném, dle § 54 a násl. zákona provedeném snížení kmenového kapitálu se uvolní, v případě druhém z peněz, jež společníci, kteří vklad zemřelého společníka přejímají, zaň zaplatiti musí.

2. K větě 6., odstavec VIII. spol. smlouvy.

Tvrzení usnesení v odpor vzatého, že toto ustanovení se příčí § 82, odstavec třetí, cit. zákona, není správné. Toto ustanovení zákona, které má za účel znemožnit ztenčení kmenového jmění, vztahuje se na t.zv. pevné úroky, to jest takové určité, periodické dávky, jež by se společníkům poskytovaly bez ohledu na výši čistého užitku. Ono ustanovení společenské smlouvy, usnesením v odpor vzatým závadným shledané, však se týče výslovně pouze rozdělení čistého zisku; ono stanoví způsob, jakým čistý zisk jest mezi společníky rozděliti. To jest výhradným právem společníků; zákon stanoví v odstavci druhém § 82 pouze podpůrně, pro ten případ, že společníci ve smlouvě ničeho jiného neustanoví, způsob, jakým čistý zisk jest rozděliti, z čehož jasně najevo jde, že společníkům jest na vůli ponecháno stanoviti způsob distribuce smlouvou společenskou. Ustanoveními ohledně způsobu rozdělení čistého zisku jsou dotčeny pouze vzájemné nároky společníků, nikoli však finanční základna společnosti anebo zájmy osob mimo společnost stojících. Musí tedy býti ponecháno na vůli společníkům, dle jakého klíče čistý zisk mezi sebe rozděliti chtějí, a není proto ani percentuelní stanovení podílu na zisku vyloučeno. Nepříčí se tedy ani toto ustanovení společenské smlouvy zákonu.