Rc 17083/1938
Jest nekalou soutěží podle § 1 uved. zák. nabízení a prodej nových knih pod cenou, příčí-li se to zvyklosti, která se vytvořila v soutěžitelských kruzích a podle níž krámská cena nové knihy stanovená nákladem je závazná a se stanoviska stavovského není dovoleno její podbízení.
Z odůvodnění.
Žalované družstvo "M.", akciová společnost v P., jež provozuje knihkupecký podnik, rozšířilo v polovině března 1933 ve velkém množství letáky nadepsané "Příležitost, která se nevrátí", v nichž nabízí "knihy trvalé hodnoty za neobyčejně nízké ceny", a jak výslovně praví "za 100 Kč celou knihovnu". V čele letáku se dále výslovně uvádí, že jde ponejvíce o knihy nové a nepoškozené, nanejvýše nepatrně poškozené na obálkách důsledkem uskladnění, tedy o knihy vyřaděné, antikvární, a že také se vyskytuje jedinečná příležitost opatřiti si dobrou knihu za zlomek původní ceny. Potom následuje obšírný výpočet nabízených knih s údajem slev, na příklad kniha H-ova "P." místo 80 Kč pouze 40 Kč, tedy o 50 % méně. Tvrdíce, že některá z uvedených tam knih vydala žalující společnost s ručením omezeným "U.", nakladatelství a vydavatelství v P., jež jest členkou spolužalujícího svazu a která prodává knihu jak knihkupcům jako nakladatelka, tak i přímo obyvatelstvu jako knihkupec, a že spolužalující "Svaz knihkupců" a nakladatelů ČSR", jest největší zájmovou a stavovskou korporací, která soustřeďuje až na nepatrné výjimky veškerá nakladatelství a knihkupectví v Československé republice a jejich majitele československé národnosti a která dle § 1 svých stanov jest povolána hájiti zájmy a dobro českého knihkupectva a nakladatelstva, mezi čímž je prostředkem stanovení závazných pravidel pro vzájemný styk knihkupců a nakladateli a obecenstvem, domáhají se žalobou, aby žalované družstvo bylo uznáno povinným 1. zdržeti se dalšího poskytování slev z krámských cen nových knih, vydaných nákladem členů žalujícího svazu, zejména žalující společnosti a zdržeti se dalšího nabízení prodeje takovýchto knih za ceny nižší, než stanovili nakladatelé příslušných knih, 2. odstranili všechny letáky, prospekty, ceníky a vůbec tiskopisy, v nichž jsou nabízeny ceny, k jejichž zdržení se bylo žalovaného družstvo pod 1. uznáno povinným. Soud prvé stolice zamítl žalobu a uvedl k otázce, o niž tu jde, v důvodech: V souzeném sporu jde o rozřešení otázky, zda knihy jsou značkovým zboží a zda je tudíž jejich podbízení jednáním proti dobrým mravům soutěže, či zda nehledíc na to jest jednání žalované společnosti, t.j. vydávání letáků, a údaje tam obsažené v celku posuzovati i jinak jako jednání podle § 1 zákona proti nekalé soutěži. Pojem značkového zboží vymezuje Dr. Skála ve svém článku v časopise "Soutěž a tvorba", r. 1929 č. 3-4, takto: "Zbožím značkovým se rozumí ono zboží, které výrobce uvádí do obchodu zpravidla ve stále stejném druhu, jakosti, označení i zevní úpravě, a pod stejnou cenou, která je odběrateli zboží toho známa a pod kterou obchodník zboží to všude stejně nabízí a prodává bez ohledu na místo prodeje, nebo na osobu prodavače (zboží mívá zpravidla i svou zvláštní značku, kterou je buď ochranná známka, nebo zvláště příznačné zevnější označení)". Podle Rosenthala má značkové zboží svou cenu jaksi jako svou značku a jako svou podstatnou vlastnost, publikum zná ve většině případů cenu tohoto zboží co nejpřesněji. Dr. Haman ve svém pojednání "Podbízení značkového zboží" z r. 1932 uvádí pod pojmem značkového zuboží, že cena musí býti tak konstantní, že je u širokého publika vžita; zevnější úprava musí býti nejen konstantní, ale i způsobilá zjednati si u širokého publika příznačnost, nýbrž aspoň snadnou identifikaci. Totéž platí i o obsahu a jakosti. Dále uvádí, že cena musí býti publiku tak známa, aby bylo lze přímo říci, že je "vžita". Znalost této konstantní ceny v publiku jest nutnou náležitostí pro pojem značkového zboží. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí č. 11044 Sb. n. s. nevymezil vlastně žádné definice značkového zboží a omezil se na zjištění, že jde o určitý druh zboží, punčoch vedených v obchodě pod značkou "E.", a tím dostatečně se odlišující od jiných druhů punčoch, tudíž o druh tímto označením jako značkou přesně určený a co do ceny uvedl, že se v detailním obchodu vytvořila cena 32 Kč za pár, ač nebyla přesně dodržována a k zachování jednotné ceny stačilo zaslání oběžníku a tudíž i vědomost žalované strany o úmyslu žalobkyně upraviti jednotnou cenu v detailním prodeji, jak se ostatně již před tím vytvořila. V dalším svém rozhodnutí č. 14909 Sb. n. s., týkajícím se žárovek "Ph.", zdůrazňuje nejvyšší soud, že pokud jde o zboží značkové, padá v příčině ceny na váhu, že jde o zboží, které jest do obchodu uváděno pod stejnou cenou žalobkyní určenou a odběratelům podle ceníku známou, a že ony ceny jsou všeobecně známé, že žalobci skutečně záleží na tom, aby stanovené ceny byly dodržovány, že však dodržování kontroluje a stíhá případy, v nichž se ceny nedodržují. Nežádá, aby byla na něm cena zboží vyznačena, a co do příznačnosti uvádí, že se v podvědomí zákazníka shledá určité zevnější zařízení za příznačné, vynořuje představa podniku, pro nějž je zařízení zboží příznačné. Posuzuje-li soud v souzeném sporu otázku, zda kniha jest zbožím značkovým, nemůže se připojiti k názoru znalců, že kniha jest značkovým zboží. U knihy nelze mluviti o tom, že jde o zboží značkové, neboť nelze u knih tvrditi, že by jejich cena musila býti v obecenstvu tak známa, aby se mohlo říci, že je "vžita". Příkladem toho jest zkouška, kterou soud provedl se znalcem N., když mu předložil knihu "P." a ptal se ho na cenu této knihy. Znalec nemohl cenu označiti, ačkoliv spisy studoval a přílohy, tedy i knihu "P." viděl. Tím tedy spíše, když jde o odborníka a ani ten nezná cenu knihy, nelze říci u průměrného zákazníka, že by znal cenu této knihy. Soud pokládá za nemožné, aby se ceny knih vžity u obecenstva tak, že by byly všem známy, tedy aspoň průměrným zákazníkům, když knih jest tolik druhů, od jedné knihy tolik vydání a od tolika nakladatelů. Mimo to kniha není přece předmětem denní potřeby, která se kupuje v jednom a témže vydání, jedním průměrným zákazníkem častokráte, neboť i průměrný zákazník si knihu od určitého nakladatele a spisovatele koupí pouze jednou. Avšak ani vydání letáku s výše vzpomenutým obsahem nelze pokládati podle názoru soudu za jednání příčící se dobrým mravům soutěže. Předpokladem žalobního nároku podle § 1 zák. proti nek. sout. jest, aby jednání v hospodářském styku mělo dvě samostatné náležitosti: 1. aby bylo v rozporu s dobrými mravy a 2. aby bylo způsobilé poškoditi soutěžitele. Otázku, co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže zvláště, jest posuzovati podle poměrů. Měřítkem mají býti v podstatě mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance a pod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Jest ovšem třeba dbáti zájmů soutěžících a též zájmů zákaznických, při čemž solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže, což by důsledkem volné nabídky a poptávky znemožňovalo zlevňovací proces a takto znemožnilo zdravé podnikání. Při čtení pozastaveného letáku si průměrný zákazník musí vyvolati představu, o jaké knihy jde. To také leták naznačuje, slovy ponejvíce nové a nepoškozené, v některých případech nepatrně poškozené na obálkách uskladněním a pod. Z toho vychází najevo, že musilo každému průměrnému zákazníku býti zjevné, že se mu neprodávají nějaké knihy hodnotné, úplně nové, nýbrž že šlo o knihy vyřaděné, kterých se chtěla firma zbaviti hledíc na jejich dlouhé uskladnění. Také již vyznačení obou cen původní a snížené ukazuje k tomu, že šlo o knihy již poškozené, a nemající svou původní cenu. V takovémto jednání žalované společnosti, která se snaží odprodati knihy, které se jí dlouholetým uskladněním poškodily nebo znehodnotily, nelze spatřovati se stanoviska soutěžního jednání proti dobrým mravům. Zákazník nebyl tu klamán, nýbrž bylo mu v letáku předloženo, jaké zboží se mu nabízí. Ostatně i podle Skály, str. 89, prodej zboží pod cenou svéstojnou jest zpravidla nezávadný, neboť nutno ponechati zásadně podnikatelskému rozhledu a obchodní kalkulaci každého soutěžitele, aby si cenu určil podle vlastního rozhodnutí. Jest jisto, že kdo má menší režii a výhodné nákupní prameny, větší odbyt a pod., bude moci prodávati zboží levnější než jiný soutěžitel, u něhož těchto příznivých podmínek není. Někdy pak obchodník ve vlastním zájmu jest nucen rozprodati určitou část svých zásob, třebas se ztrátou, aby si mohl včas na jiném druhu zboží vynahraditi tuto ztrátu. Tomu jest tak i v souzené věci, kde žalovaná v letáku naznačuje obecenstvu, že jde o knihy, které měla dlouho na skladě, a z letáku může každý vyčísti, že žalovaná chce se zbaviti knih, které měla dlouho na skladě se ztrátou. Znamenalo by ochromiti veškeru podnikavost a brzditi pokrok ve výrobě a veškerý zlevňovací proces a napomáhati leckterým nespravedlivým ziskům, když by se mělo užíti § 1 zák. proti nekalé sout. jako instrumentu protizlevňovacího. Nelze tudíž podle názoru soudu ponechati nakladatelům i u takových knih, jako je tomu v souzeném případě, aby určovali cenu oněch knih a tak určovali i zisk knihkupcův, když v takovémto případě může jen knihkupec sám stanoviti prodejní cenu knih, přihlížeje jen k ztrátám způsobeným jejich dlouhým uskladněním. Nepříčí se ani morálce všeobecné ani obchodní, jestliže knihkupec levně nakoupenou knihu resp. knihu dlouhým uskladněním poškozenou prodá s příslušným občanským ziskem, neboť tu chybí znak nekalosti a nemorálnosti jednání. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Znalec N. ve svém posudku uvádí, že stylisace letáku musila vzbuditi a vyvolati u laika, t.j. u kupujícího obecenstva dojem a domněnku, že jde o knihy nové. S tímto názorem se prvý soud nevypořádal, nýbrž jen tvrdí, že v letáku není uvedeno, že šlo o knihy nové; že by šlo o knihy vyřaděno nebo antikvární se v letáku nepíše ani nenaznačuje, nýbrž praví se tam, že se jedná ponejvíce o knihy "nové a nepoškozené", a správně znalec N. uvádí, že tento pasus letáku jest určen pro obecenstvo a že další dodatek "nanejvýše uskladněním na obálce poškozené" byl připojen patrně proto, aby se žalované družstvo nedostalo do rozporu se zákonem proti nekalé soutěži. Při správném hodnocení letáku a znaleckého posudku jest míti za to, že průměrný zákazník musí míti dojem, že oním letákem nabídlo žalované družstvo ke koupi knihy nové a nepoškozené, jež lze si opatřiti za zlomek původní ceny. Co do otázky, zda kniha jest zbožím značkovým, tu i znalec N. i znalec Dr. Karel B. pokládají knihu za zboží značkové a také tento svůj názor podrobně odůvodňují. Znalec Dr. Rudolf B. se mimo to odvolal i na posudek Ústředny obchodních a živnostenských komor, který rovněž na onu otázku odpověděl kladně. Knihu nakladatel uvádí na trh vždy v stejné úpravě a ceně. Krámské ceny knihy, jak znaleckým posudkem dokázáno, jsou starou a vžitou zvyklostí, uvádějí se v cenících, v insertech a jsou zpravidla i na knize vyznačeny, o ně se opírá nakladatelova kalkulace i knihkupcův hrubý zisk. Určuje ji nakladatel s přáním neb určením, aby v krámském prodeji byla dodržována, také jen on může ovšem jen za podmínek § 20 zák. o nakl. sml. ji snížiti. Obecenstvo kupující knihy ví, že každá kniha má svou pevnou, snadno zjistitelnou krámskou cenu, a k tomuto přesvědčení přispívá zřejmě dlouholetý usus, že se knihy zpravidla za označenou cenu prodávají, a to bez jakýchkoli slev, takže publikum zpravidla při nákupu knih nesmlouvá; v těchto skutečnostech a zejména v této vědomosti o bezvýjimečné platnosti krámské ceny knihy pak záleží vlastnost knihy jako značkového zboží. To zejména platí o knihách vydaných členy žalujícího svazu sdružujícího valnou většinou všechny knihkupce a nakladatele, takže členství ve svazu jest pravidlem, jeho členové jsou vázáni předpisy jednajícího řádu a platí to tudíž i pro knihy vydané druhou žalující firmou. Usnesením valné hromady Gremia knihkupců a nakladatelů v P. ze dne 21. března 1934, jež bylo schváleno zemských úřadem v P. ze dne 17. září 1935, č.j. 20.763/34, že nedodržení ceny stanovené nakladatelem je nekalou soutěží a že členové uvedeného gremia jednající proti němu mohou býti trestáni pro přestupek § 131 živn. řádu, bylo i na venek projeveno vžité a dodržované přesvědčení a všeobecná obchodní zvyklost, že krámská cena stanovená nakladatelem je naprosto závazná a že její podbízení není se stanoviska stavovského dovoleno. Z toho všeho plyne logický závěr, že v zúčastněných kruzích jest krámská cena knihy všeobecně pokládána za závaznou a důsledkem toho, že jest knihu pokládati za značkové zboží. Prvý soud pro svůj názor, že kniha není značkovým zbožím, uvádí, že u knih prý nelze říci, že cena jejich v publiku je tak známa, že je vžita, a dovolává se Skály, Rosenthala a Hamanna, kteří však se ve svých názorech různí, aniž se s tím prvý soud vypořádal. Pokud se odvolává na rozh. č. 11004 Sb. n.s., uvádí prvý soud sám, že v něm není vytčena vlastně žádná definice značkového zboží, že k zachování jednotné ceny stačilo zaslání oběžníku, tudíž i vědomost žalovaného družstva o úmyslu žalobkyně upraviti jednostrannou cenu v detailním prodeji. V rozhodnutí č. 14909 Sb. n.s. se praví, že v příčině ceny padá na váhu, že jde o zboží, které jest do obchodu uváděno pod stejnou cenou žalobkyní určenou a odběratelům podle ceníku známou, takže se ani nežádá, aby cena byla na zboží vyznačena. To, že znalec N. nemohl označiti cenu knihy "P.", která mu byla předložena, nic nedokazuje pro názor prvého soudu, neboť není přece možno, aby někdo znal z paměti celé ceníky knih a znalec se také správně bránil, že by se o ceně knihy informoval, kdyby ji kupoval, po případě že by zákazníkovi stanovil cenu po jejím zjištění z bibliografického katalogu, kdyby nebyla na knize natištěna neb omylem na ni tužkou napsána. Jednání se stalo v hospodářském styku a jest v rozporu s dobrými mravy soutěže, když se nabízí nové knihy za zlomek původní ceny proti vůli nakladatele, a jest i jednání to způsobilé poškoditi soutěžitele, a kdyby, jak praví znalec N., směl každý knihkupec prodávati nové knihy pod cenou, nastal by chaos a národohospodářský rozvrat celého stavu, v němž by bylo mnoho finančně slabých nebo slabších firem obchodně zničeno. Nabídka nových knih za zlomek původní ceny budí jistě v očích zákazníků představu, že knihkupci prodávající knihu za krámskou cenu prodávají za ceny přemrštěné. Jsou tu tedy náležitosti § 1 zák. p.n.s. Účelem zákona proti nekalé soutěži není hájiti zájmy konsumentů, nýbrž poctivou soutěž. Úvaha prvého soudu, spatřující v jednání žalované strany zlevňovací proces, není v souzené věci případná, neboť nelze říci, že by nakladatelé chtěli uměle udržovati ceny knih na příliš vysoké výši, nýbrž naopak jest míti za to, že by byl podbízením znemožněn řádný kupecký trh a proces zlevňovací. Důvodnému odvolání bylo proto vyhověno a rozhodnuto, jak se shora stalo.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Právem shledal odvolací soud pozastavené jednání žalovaného závadným podle § 1 zákona proti nekalé soutěži. Odvolací soud správně vyložil a sám posoudil, jakým dojmem působil, a podle zájmu žalovaného také měl působiti leták na průměrného zákazníka, a na věci nic nemění, že tu byl v souhlasu také s posudkem znaleckým; nešlo o nabídku antikvárních knih v běžném slova smyslu, nýbrž o knihy neupotřebené, nové nebo jako nové, které žalovaná nabízela se značnou slevou. To je pravý smysl letáku pro průměrného zákazníka, a nezáleží na slovných dodatcích, jimiž snad pravý smysl měl býti záměrně zastřen nebo zeslaben.

Jestliže pak odvolací soud hledě na posudek znalců a také na usnesení valné hromady Gremia knihkupců a nakladatelů v P. ze dne 21. března 1934, schváleno zemským úřadem, dospěl k poznání, že se již v době, kdy byl leták vydán, v soutěžitelských kruzích vytvořila určitá zvyklost, jejímž účelem mělo býti usměrniti soutěž a zavésti v ní pořádek, jehož potřeba se mezi slušnými soutěžiteli pociťovala a jež právě k oné zvyklosti vedla, pak nutno uznati, že se nesrovnává s požadavkem dobrých mravů soutěže, když žalovaná svou nabídku obsaženou v letácích, jakož i prodáváním nových knih pod cenou, jež se oné zvyklosti a pravidlům z ní vyplývajícím příčily, porušila nejen onu zvyklost v soutěži, ale i žádoucí pořádek v soutěži. Že takové jednání může být spojeno s újmou u jiných soutěžitelů, kteří ona pravidla a pořádek v soutěži dodržují, o tom nemůže býti pochybnosti. S úvahami žalovaného, jimiž se snaží své jednání ospravedlniti a odůvodniti, nelze souhlasiti, pokud jde o posouzení významu a dosahu jeho závadného jednání s hlediska předpisu zákona proti nekalé soutěži.