Rc 17044/1938
Prodávání sodovky (limonády) v lahvích patřících jinému soutěžiteli s nápisem tohoto soutěžitele bez upozornění, že obsah láhve nepochází od výrobce označeného na láhvi, může založiti skutkovou podstatu §§ 1, 11, odst. 3, zák. č. 111/1927 Sb. z. a n.
Z odůvodnění.
Žalobce, jenž provozuje výrobu sodové vody (limonády) ve své továrně v D. V., domáhá se na žalovaném, který je rovněž výrobcem uvedených výrobků, aby byl uznán povinným zdržeti se prodávání svého zboží (limonád) v lahvích patřících žalobci, jež mají ve skle vyražen nápis "P-ova limonáda", ježto žalovaný plnil sodovkou vodu vyrobenou v jeho závodě do lahví, na nichž jest označena žalobcova firma. Soud prvé stolice zamítl žalobu. Odvolací soud uznal podle žaloby.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Výtka, že žalobní návrh není kryt žalobním přednesem, není oprávněna již proto, že dovolatel sám netvrdil a ani nedokázal, že nabyl k žalobcovým lahvím vlastnického práva. Poukaz na roz. č. 3195 sb. n.s. k tomu nestačí. S hlediska zákona proti nekalé soutěži nevadilo, by ani samo vlastnictví a nezáleží proto ani na tom, jakým způsobem nabyl dovolatel držby žalobcových lahví. Rozhodující jest, že jednání dovolatelovo odporuje zákonu proti nekalé soutěži bez zření na onu okolnosti. Ani to, že prý si stejně počíná žalobce, nesprošťuje odpovědnosti dovolatele s hlediska zákona proti nekalé soutěži právě tak, jako poukaz na běžný, avšak, jak bude řečeno, v tvrzené všeobecnosti nedokázaný zvyk mezi výrobci sodovek, protože by ani ten nevylučoval, aby žalobou vytýkané dovolatelovo počínání nenaráželo na předpisy zákona proti nekalé soutěži. Žalobou se domáhá žalobce toho, aby se dovolatel zdržel prodávání svého výrobku (limonád) v lahvích patřících žalobci, jež mají na skle vyražen nápis "P-ova limonáda". Jest schváliti názor odvolacího soudu, že ve své všeobecnosti nemůže obstáti názor prvého soudu, že spotřebitel žádá jen sodovku nehledě na to, od kterého výrobce pochází, a že každý z nich ví, že se sodovka plní do lahví, jaké má výrobce právě po ruce, tedy i do lahví jiných výrobků, takže spotřebiteli jest známo, že láhev označená jménem určitého výrobce může obsahovati sodovku vyrobenou též jinými výrobci. Stačí tu především poukázati na přednes dodavatele samého, že i spotřebitelé kladou důraz na kvalitu výrobků. Spotřebiteli není tudíž ani podle tvrzení dovolatele samého vždy lhostejnost, jaký vůbec výrobek dostane. Nespokojí se tedy s každým druhem sodovky, jež by mu byl nabízen, nýbrž může míti i zájem na tom, aby dostal určitý její druh, jež vyhovuje na př. představě jeho o kvalitě a chuti výrobku. Že při tom požadavku spotřebitelově může míti význam výrobek od určitého výrobce, jest nasnadě a nepotřebuje důkazu. I kdyby bylo pravda, že spotřebitel neklade váhu na to, v jaké láhvi sodovku dostane, nevyplývá z toho, že by mu smělo býti prodáváno bez bližšího upozornění také zboží jiného výrobce, než který jest v láhvi uveden, když jinak dovoláním zůstalo nedotčeno, že spotřebitel bez bližšího vysvětlení může býti přesvědčen, že obsah láhve pochází právě od výrobce označeného na láhvi. Dovolání při tom ani nevyvrací úsudek odvolacího soudu, že spotřebiteli může záležeti na tom, aby dostal sodovku od určitého výrobce, také z jiných důvodů, na př. proto, že jest přesvědčen o solidnosti podniku nebo z důvodů osobních a hospodářských. Tvrdí-li dovolatel, že prý výrobci sodovek dosud všeobecně plní svými výrobky láhve nehledíce na to, o jaké láhve jde, a že se to nepokládá dosud za nečestné, nelze s ním souhlasit, neboť přehlíží, že v rozporu s dobrými mravy soutěže podle § 1 zák. proti nekalé sout. svědčí právě odpor výrobců sodovek proti tomuto způsobu plnění lahví, kteří se tomu snažili různými prostředky zabrániti. To poukazuje také na jejich obavy, že plněním lahví cizími výrobky může býti skutečně poškozen ztížením soutěžní posice ten výrobce, jehož jméno jest na láhvi uvedeno. Že je tomu tak v souzeném případě, dovodil, správně odvolací soud, uváděje, že se mohl spotřebitel, ať právem či nikoliv, cítiti neuspokojen na účet žalobcův výrobkem dovolatelovým. Na tom, zda dovolatelův výrobek jest kvalitnější nebo stejně kvalitní jako výrobek žalobcův, s hlediska zákona proti nekalé soutěži nezáleží, a není proto řízení neúplné, nebyl-li ani o tom proveden nabízený důkaz. Podle skutkového zjištění naplňuje jednání dovolatelovo skutkovou podstatu §§ 1 a 11, odst. 3, zák. proti nek. sout. a není tudíž napadený rozsudek právně mylný, jestliže shledal žalobu oprávněnou.