Rc 16914/1938
Nejde o nekalou soutěž ani s hlediska § 1, ani § 10 zák. proti nekalé soutěži, oznámí-li korporace, jež je povolána k hájení zájmů soutěžitelů v ní sdružených, soudu na jeho vyzvání svůj názor o otázkách, o kterých má býti soudem ve sporu jednáno a rozhodnuto.
Z odůvodnění.
Žalující společenstvo s ručením omezeným se na žalovaném "Svazu oprávněných živnostníků pro výrobu a opravu šicích strojů, velocipédů a motorických vozidel v P." domáhá žalobou, aby byl uznán povinným zdržeti se údajů, že se žalující společnost tím, že prodává kola, pouští do obchodů, pro které nemá ve svých prodejnách vyškolené pracovní síly, a dále že požívá subvence a že tak těžce poškozuje samostatně výdělečné osoby na jejich existenci, a dáti uveřejniti odvolání uvedených údajů na své útraty v časopise "L. N." Ony údaje učinil žalovaný svaz ve sporu pro nekalou soutěž, který vedlo žalující společenstvo proti Josefu a Františku V. a v němž nabídli Josef a František V. důkaz o sporných okolnostech také dotazem u žalovaném Svazu oprávněných živnostníků pro výrobu a opravu šicích strojů, velocipédů a motorických vozidel v P., kterýžto důkaz soud připustil. Nižší soudy zamítly žalobu, soud prvé stolice z těchto důvodů: Ježto žalující společenstvo zakládá žalobu na ustanovení § 10 zák. p.n.s., jest zkoumati především, zda tu jsou podmínky uvedeného paragrafu, a hledíc na rozhodnutí ze 3. září 1931, Rv III 748/30, uveřejněné v časopise "Soutěž a tvorba", roč. IV. str. 199, zda po právní stránce není tu skutkové podstaty zákonného ustanovení § 1 téhož zákona. Skutková podstata zlehčování (§ 10 uved. zák.) je splněna, když někdo za účelem soutěžení učiní nebo rozšiřuje o poměrech podniku údaje způsobilé poškoditi podnik. Tu může býti, pokud nedokáže jejich pravdivost, žalován, aby se zdržel oněch údajů i jejich rozšiřování, odstranil závadný stav a nahradil škodu z toho vzniklou. Též může být žalován, aby na své útraty v jednom nebo několika časopisech, jež soud určí, uveřejnil odvolání zlehčení. Stejným způsobem může býti postupováno proti tomu, kdo za účelem soutěže, nejsa k tomu zvláštními okolnostmi nucen, učinil údaje pravdivé u vědomí, že mohou podnik ve značné míře ohroziti.

Žaloby podle uvedených ustanovení nemají místa při vyžádaných zprávách, dějí-li se bezplatně, ledaže žalobce dokáže, že zprávy ty byly vědomě nepravdivé. V souzeném případě jest se na prvním místě zabývati otázkou, zda bylo oznámení svazu učiněno "za účelem soutěže". Podle § 10 se nestíhá zlehčování, k němuž došlo výhradně jen z jiných pohnutek, pokud ovšem se nestalo zlehčování také za účelem soutěže. V případě, o nějž jde, krajský soud v H. K. ve sporu Ck I 278/35 předložil v dotazu z 18. ledna 1936 mezi jinými zájmovými korporacemi také žalovanému svazu několik otázek, na které žalovaný odpověděl takto: "K tamnímu přípisu Ck I 278/35-11 v právní věci ... sdělujeme následující: Zakládá se na pravdě tvrzení žalovanou stranou, že žalující, t.j. . .. byla zřízena za tím účelem, aby dodávala a prodávala svým členům (totiž konsumním družstvům) věci denní potřeby. Vzhledem k tomu, že prodává také kola, pouští se do obchodů, pro které nemá ve svých prodejnách vyškolené pracovní síly, což odporuje usancím poctivého obchodu vzhledem k tomu, že obchoduje s něčím, což nebylo v programu těch, kteří dle stanov ji vybudovali. V důsledku toho nepovažujeme ji ani konsumní družstva za soutěžitele velomechaniků ve smyslu zákona proti nekalé soutěži. Časopis "Šicí stroj a jízdní kolo" svým obsahem jest věnován zájmům velomechaniků a jest zasílán jen na velomechaniky. Pan František V. jest předsedou a pan Josef V. jednatelem "Sdružení oprávněných výrobců a obchodníků velocipedy pro ..." a ještě pouze jako funkcionáři podnikli kroky dle usnesení učiněných na schůzích tohoto sdružení. Revers jsme nedostali ani nečetli, proto k němu žádné vyjádření nemůžeme podati. Ostatně poukazujeme na protokoly učiněné u soudu v Praze při výslechu úř. místopředsedy svazu p. A. V., předsedy pražské pobočky svazu p. B. K. a tajemníka svazu E. K. Připomínáme jedině k tomuto, že konsumní družstva s žalujícím společenstvem svým výsostným postavením a zákonitými úlevami, jakož i subvencemi těžce poškozují samostatně výdělečné osoby na jejich existenci a těmto jest zatěžko s nimi konkurovati, protože nemají těch výhod, které žalující strana má. Podáváme tuto nestrannou zprávu krajskému soudu k uvážení a znamenáme: Podpis." Z toho, co uvedeno, je tedy zřejmé, že v souzeném případě skutečně jde jen o vyžádanou zprávu, která byla učiněna v mezích otázek soudem položených, takže nelze u žalovaného předpokládati zavinění, jako by údaje týkající se podniku žalujícího družstva učinil z vlastního popudu, nebo že vytkl určité jednotlivosti podle jeho názoru nedovolené za tím účelem, aby bylo vyvoláno nepříznivé mínění čelící k zlehčení žalujícího společenstva. § 10, odst. 3, zák. p.n.s. podle důvodové zprávy má ovšem na mysli rozšiřování důvěrného sdělení, tedy sdělení, které podle povahy věci vylučuje. V souzené věci však, poněvadž jde o zprávu určenou soudu, při jehož projednávání platí zásada veřejnosti, ovšem ani pisatel údajů v ní uvedených nemohl předpokládati, že údaje jest pokládati za důvěrné, t.j. že se nedostanou na vědomí než soudu samému. Avšak z podstaty § 10 vychází, že ať jest údaj takový, či onaký, t.j. patřící pod kterýkoliv odstavec, musí se jednání státi "za účelem soutěže", t.j. musí směřovati k tomu, aby posice zlehčovaného podniku byla v soutěži zeslabena, a musí jíti o jednání, jež je k tomu objektivně způsobilé. Tu náležitost musí dokázati žalobce. V souzené věci však soud zkoumaje shora uvedenou odpověď žalovaného v jejím celku a v souvislosti s původním dotazem krajského soudu v H. K., dochází podle volného uvážení k přesvědčení, že se jednání žalovaného nestalo za účelem soutěže, nýbrž že šlo o jednání jehož nezávadnost jest dána tím, že žalovaný plnil jen příkaz daný mu jeho korporaci, která jest podle zákona povinna odpověděti na dané otázky. Nešlo tedy u ní vůbec o úmysl soutěžní. Ostatně nestačí tu ani pouhá objektivní nepravdivost údaje, nýbrž žalovaný by si musil býti vědom této nepravdivosti, musil by tedy jednati vědomě jako viník. Vědomí nepravdivosti jest nutné pro žalobu zdržovací (viz důvodovou zprávu k § 10 z.p.n.s.). Soud nepokládá však pozastavené údaje ani za způsobilé poškoditi podnik, poněvadž nejde o údaje určené pro zákazníka nebo o okruh osob, které by mohly míti význam jako zákazníci žalujícího družstva. Rovněž nemá významu to, že žalovaný učinil údaj ve sporu pro nekalou soutěž proti Josefu V. Františku v., takže jest zřejmé, že se tím mělo posíliti stanovisko stran žalovaných. Zákon o ochraně soutěžitelů, kterým zákon proti nekalé soutěži zajisté jest, má na zřeteli chrániti soutěžitelské kruhy v oboru hospodářských styků a při výkonu jejich živností, nikoliv při vystupování před soudem, takže se jakákoliv podpora stanoviska žalovaných Františka V. a Josefa V. v jejich sporu pro nekalou soutěž nepohybuje vůbec v mezích řečeného zákona. Není tu tudíž základních podmínek pro podřadění jednání žalovaného pod ustanovení § 10 zák. p.n.s. Údaje se však nestaly ani v hospodářském styku - což jest předpokladem § 1 téhož zákona, takže nelze mluviti ani o subsumpci jednání žalovaného pod právě uvedené zákonné ustanovení.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

V souzeném případě nelze rozhodovati jen na základě teoretických úvah a konstruovaných předpokladů, nýbrž jen se zřetelem na účel zákona proti nekalé soutěži na podkladě zjištěného skutkového děje. A tu padá na váhu, že oprávnění, o něž v žalobní prosbě jde, bylo v zahájeném sporu o nekalou soutěž učiněno procesnímu soudu od žalované korporace na vyzvání soudu k procesním potřebám a že se týká otázek, které právě byly již také předmětem onoho sporu a měly v něm býti řešeny. Žalující společenstvo spatřovalo důvod závadnosti onoho oznámení v tom, že prý se jím mělo posíliti ve sporu stanovisko žalovaných; pokud tedy má žalující družstvo za to, že by mohl býti oním oznámením ohrožen její nárok v onom sporu uplatňovaný, může se s úspěchem brániti jen v onom sporu podle předpisů civilního řádu soudního, nikoli však žalobou podle zákona proti nekalé soutěžil i kdyby totiž v souzeném sporu bylo žalobě vyhověno, nemělo by to významu pro onen spor, v němž k oznámení došlo.

Jestliže pak ono oznámení bude v onom sporu předneseno a projednáváno, nemá to ani praktického významu v soutěžním poměru potud, že se přece v tomto poměru podle stanoviska žalujícího společenstva uplatnily mezi zákazníky již ony účinky, pro něž označovala za závadné ono jednání, které je předmětem onoho sporu. Ani to, že žalovaná korporace je povolána k tomu, aby hájila zájmy soutěžitelů v ní sdružených, ani to, že snad by pozastavené oznámení mohlo míti pro žalující společenstvo v zápětí nějakou újmu, třeba i v soutěži, nestačí k závěru, že se pozastavené jednání stalo za účelem soutěže, jak to má na mysli § 10 uved. zák., když přece k němu došlo na vyzvání soudu k účelům procesním. Že by snad žalovaná strana právě jenom k tomu cíli, aby žalující družstvo poškodila v soutěži, byla použita příležitosti, která se jí takto naskytla, jenom jako pláštíku k zastření svého soutěžního úmyslu a aby k tomu účelu využila také veřejnosti soudního jednání, nelze nikterak usouditi, když žalující družstvo samo na prvním místě poukazovalo ke snaze podepříti stanovisko žalovaných v onom sporu. Nižší soudy správně poznaly, že v souzeném případě není tu podstatný předpoklad nároku podle § 10 uved. zák., aby totiž údaje učiněny byly za účelem soutěže, takže nebylo třeba zkoumati jejich pravdivost.

Procesní soud si uvědomil, že jest mu posouditi pozastavení jednání také s hlediska § 1 uved. zák., avšak ani s hlediska tohoto podpisu neshledal nárok žalobní za odůvodněný. V odvolání se žalující družstvo této otázky již nedotklo, nýbrž zmínilo se o § 1 uved. zák. jenom v té souvislosti, že prý také soudní jednání a rozhodování nelze vyjímati z oboru hospodářské působnosti, kteráž otázka však sama o sobě není tu rozhodující. Odvolací soud neměl tedy příčiny se obírati také ještě otázkou závadnosti s hlediska § 1 uved. zák. Pokud by však šlo jenom o právní posouzení, lze dodati, že ani dovolací soud neshledává v pozastaveném jednání skutkovou podstatu podle § 1 uved. zák., protože nepovažuje za porušení dobrých mravů soutěže, jestliže korporace, jakou je žalovaná, na vyzvání soudu oznámí mu svůj názor v otázkách, o kterých má býti ve sporu soudem pojednáváno a o nichž jen konečné rozhodnutí náleží soudu.