Rc 16664/1938
Nekalá soutěž (zák. č. 111/1927 Sb. z. a n.).

Je-li v textilním oboru známo užívání ochranné známky na okraji látek - třebas jen v cizině -, může se pro toho, kdo užívá v tuzemsku téhož způsobu označení svých výrobků, státi příznačnou jen známka, nikoliv i její umístění na určitém místě látky.
Z odůvodnění.
Žalobu, jíž se žalující firma Josef S., textilní závody v D. K., na žalované firmě Gustav D., přádelna bavlny, tkalcovna a tiskárna v D. K., domáhala, aby bylo uznáno právem, že se žalovaná dopustila nekalé soutěže tím, že uvedla do obchodu své potištěné textilní výrobky, zejména z umělého hedvábí pod označením "Marque deposée" a pod označením "Garantela D." v pravidelných mezerách na okrajích zboží, že žalovaná jest povinna to uznati a zdržeti se tohoto jednání a každého dalšího jednání, jímž by označovala své potištěné textilní výrobky v pravidelných mezerách na okrajích zboží, dále že žalovaná jest povinna odstraniti z veškerého zboží shora uvedené označení a že se žalobkyni přiznává právo k uveřejnění rozsudku v jeho uznávací části do tří měsíců po jeho pravoplatnosti v určitých časopisech nákladech nejvýše 10 000 Kč, zamítly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto

důvodů:

Odvolací soud posoudil věc správně po právní stránce, když uznal, že žalobní nárok není odůvodněn ani s hlediska § 1 ani podle § 11, odst. 3, zák. proti nekalé soutěži. Jest nesporno, že strany při provozování svých podniků užívaly k označení zboží (výrobků) svých vlastních ochranných slovních známek na okraji látek, a to žalobkyně slova "Sochor" a žalovaná firma Gustav D. slova "Marque deposée" nebo slova "Garantela D." Žalobkyně dovozuje, že získala skutečným užíváním své známky na okraji látek (metrových) vůbec prioritu v tomto způsobu užívání své známky na okraji látek, takže jest tím vyloučena žalovaná z takového užívání své vlastní ochranné známky na okraji svých látek. Dovozuje dále, že se stal uvedený způsob užívání její ochranné známky na okraji látek pro ni (žalobkyni) příznačným jako zevnější zařízení pro její podnik a že by mohlo dojíti a také došlo k záměně s jejím zbožím, ježto zákaznictvo již ve zboží opatřeném prostě značkou na okraji látky spatřuje její zboží. V té příčině jest uvážiti, že podle zákona o ochraně známek slouží i slovní ochranná známka k rozlišování zboží (výrobků) jednoho od jiného stejného druhu, že žalobkyně má zapsanou v rejstříku ochranných známek od 15. dubna 1930 ochrannou slovní známku "Sochor" a že ve známkovém rejstříku je uveden v poznámce způsob jejího umístění, totiž na okraji zboží. Ochrana soutěžitele není ovšem podle § 11, odst. 3, zák. proti nekalé soutěži vyloučena proti klamavosti vlastní ochranné známky spolusoutěžitelem použité na jeho vlastním zboží, může-li býti podle okolností případu prostředkem ke klamání zákaznictva na újmu soutěžitele. Leč v souzeném případě není tohoto předpokladu. Provedenými důkazy byly totiž zjištěny skutkové okolnosti, z nichž dospěl i odvolací soud k závěru, že se pro podnik žalobkyně stala příznačnou jako zevnější jeho označení značka (známka) "Sochor" užívaná na okraji látek, nikoli její umístění. Žalobkyně totiž důsledkem značné reklamy byla u obecenstva dobře zavedena a jím vyhledávána tak, že bylo výslovně požadováno zboží této značky (známky). Podle toho není rozhodující, zda žalobkyně byla první, která v tuzemsku užívala okrajového označení na látkách, a zda vynaložila značné náklady, aby se její zboží stalo v kruzích zákaznických známým; tím posloužila svému podniku, upozorňujíc na svou značku "Sochor". Nešlo ani o zvláštní novou myšlenku žalobkyně pro tento způsob užívání ochranné známky, když podle skutkových zjištění nižších soudů bylo v textilním oboru (zboží metrové a šátky) známo, třebas v cizině, již před žalobkyní takové značkování látek. Žalovaná tedy užívajíc své ochranné známky na okraji svých látek, nedopustila se nekalé soutěže proti žalobkyni. Nelze ji vyloučiti z označování vlastního zboží její ochrannou známkou, která přece jest k tomu určena, jestliže označování prováděla způsobem, jímž do žádného práva žalobkynina nezasáhla. Na základě zjištěného stavu věci nelze ani míti za to, že jsou tu dostačující předpoklady pro závěr o zaměnitelnosti zboží a tím i podniku žalobkyně a žalované. Nerozhoduje, zda dojde k ojedinělé záměně mezi zbožím, nýbrž rozhodujícím předpokladem pro posouzení otázky zaměnitelnosti jest nazírání průměrného obecenstva s prostředními schopnostmi pozorovacími. Tu však podle skutkových okolností nižšími soudy zjištěných nelze dojíti k úsudku, že by u onoho obecenstva mohlo dojíti k záměně. Lze míti za to, že se i průměrný zákazník, jemuž půjde o zboží žalobkyně, přesvědčí blíže o tom, dostává-li skutečně její zboží, které se stalo známým hledíc na účinnou propagaci žalobkyně a její reklamní akci pro její výrobky se značkou "Sochor" na okraji látek.