Rc 13758/1934
Ustanovením § 22 zák. není vyloučena dohoda o příslušnosti jiného věcně příslušného soudu.

Jde o nekalou soutěž, ukázal-li žalovaný (zástupce konkurenční firmy) nabídku žalující firmy, v níž se určitým zákazníkům poskytují výjimečně nízké ceny, bez potřeby zákazníků žalobkyně, jemuž tato dodávala zboží za vyšší ceny.
Z odůvodnění.
Žalovaný obchodní zástupce, bydlící v Teplicích-Šanově, ukázal, zastupuje brněnskou firmu, nabídku žalující pražské firmy, v níž poskytovala nemocenským pokladnám výjimečně nízké ceny, zákazníku žalobkyně, jemuž žalobkyně dodávala zboží za ceny vyšší. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném, by byl uznán povinným zdržeti se jakéhokoliv předložení nabídky žalobkyně nemocenským pokladnám a jakéhokoliv upozornění na nižší ceny, účtované žalobkyní nemocenským pokladnám. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací soud souhlasí s názorem prvého soudu, že ve zjištěném jednání žalovaného, t.j. v tom, že nabídku žalující strany, v níž se nemocenským pokladnám poskytují výjimečně nízké ceny, ať již se mu dostala do rukou jakýmkoliv způsobem, ukázal bez potřeby jejímu zákazníkovi Dr. L-ovi, jemuž žalující strana dodávala zboží za ceny vyšší, shledávati je nekalou soutěží. Z líčení Dr. L-a o tom, jak k tomu došlo a jak se to stalo, jež odvolací soud béře za zcela věrohodné a rozhodující, plyne jasně, ať již osobní úsudek jeho o úmyslu žalovaného byl jakýkoliv, že žalovaný vystupující jako konkurent žalobkyně, sděloval zákazníkům jejím okolnost, která s provedením obchodu blíže nesouvisela a která již přirozeně podle své povahy musila bez bližšího vysvětlení proti ní popuditi a zaujati. To jest jednáním, jež v hospodářském styku jest v rozporu s dobrými mravy soutěže a bylo způsobilé soutěžitele poškoditi a zůstává nekalou soutěží podle § 1 zák. i tehdy, když si žalovaný sám ani nekalosti svého jednání nebyl vědom.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, v němž žalovaný uplatňoval zmatečnost podle § 477 čís. 3 c.ř.s., ježto prý pro žalobu byl výlučně příslušný krajský soud civilní v Brně.

Důvody:

V § 22 zák. proti nekalé soutěži byla upravena místní příslušnost podle jiných zásad než jak jsou obsaženy v jurisdikční normě pro jiné spory. Stalo se tak se zřetelem k povaze předpisů o nekalé soutěži a sporů z ní vzniklých, ve snaze, by řízení podle sídla podniku bylo soustředěno u soudu, u kterého podle povahy věci může býti provedeno nejúčelněji a nejrychleji, při čemž dbáno bylo i oprávněných zájmů žalovaného. Třebaže zákon mluví o výlučné příslušnosti, lze přece jen se zřetelem k jasnému účelu tohoto ustanovení míti za to, že zákon neměl na mysli uchýliti se k této úpravě místní příslušnosti od obecné zásady, podle níž se zpravidla v místní příslušnosti zachovává právo disposice zúčastněných stran, a že tu nebyla vyloučena možnost propagace jiného věcně příslušného soudu podle § 104 j.n., takže zde není vytýkané zmatečnosti podle § 477 čís. 3 c.ř.s., když námitka místní nepříslušnosti nebyla učiněna, a platila by zde zásada vyslovená v § 45 j.n., kdyby byly o příslušnosti rozhodly nižší soudy.

Ve věci samé není dovolání opodstatněno. Nesejde na to, jakým způsobem žalovaný získal opis nabídky a zaslal-li jej firmě, nehledíc k tomu, že tato skutečnost byla odpůrkyní přiznána, nýbrž o to jde, jakým způsobem žalovaný onoho opisu použil u Dr. L-a a zda lze tento způsob schvalovat s hlediska předpisů § 1 zák. proti nekalé soutěži. Při tom je ovšem vycházeti z obsahu výpovědi tohoto svědka, jak ji po průvodní stránce přijaly za skutkové zjištění oba nižší soudy. Podle této výpovědi neměl žalovaný příčiny k tomu, by opis nabídky žalobkyně Dr. L-ovi ukazoval; mohl se omeziti n ato, že mu povolil žádanou slevu 30 h. Tvrzení žalovaného, že se obával, že Dr. L. bude požadovati ještě další slevy, nemá žádného podkladu a je proto souhlasiti s úsudkem nižších soudů, že se sdělení nabídky žalobkyně stalo bez potřeby a bez bližší souvislosti s provedením obchodu. Není tedy podkladu ani pro to, že se žalovaný chtěl jen brániti proti dalšímu požadování slevy, a neobstojí ani námitka, že žalovaný jednal v obraně proti žalobkyni, která prý snižováním cen poškozovala zájmy jeho a ostatních soutěžitelů. Měl-li žalovaný za to, že takové snižování je nekalou soutěží, bylo na něm, by se bránil cestou v zákoně předepsanou, nesměl tak učiniti o své újmě způsobem, který se příčí požadavkům slušnosti soutěže v § 1 zákona proti nekalé soutěži zdůrazněným. Nesejde na tom, že obsah opisu nabídky byl pravdivý, a nejde tu - jak správně poznal procesní soud - o případ § 10 zák. proti nekalé soutěži, protože závada nespočívá v obsahu nabídky, nýbrž ve způsobu, jakým ke sdělení došlo. Stalo-li se tak skutečně bez potřeby a bez souvislosti s dojednáním obchodu, je zřejmé, že tu nešlo o věcné důvody, nýbrž že pohnutka jednání žalovaného byla jiná, že totiž chtěl oním sdělením dosáhnouti pro sebe výhody na úkor žalobkyně a že chtěl jejího zákazníka proti žalobkyni popuditi. Takový způsob jednání nelze srovnati s požadavkem slušnosti soutěžení, ano nelze o tom pochybovati, že by jednání takové, kdyby k němu mělo dojíti také u jiných zákazníků v budoucnosti, bylo způsobilé žalobkyni poškoditi.