Rc 13670/1934
Nemá-li ten, jehož jméno bylo ve firmě uvedeno, nic společného s firmou a žádné styky s podnikem krytým firmou, jde o osobu nastrčenou k tomu, by bylo jeho jméno uvedeno ve firmě k účelům nekalé soutěže.

Jde o soutěžitele, jsou-li obě firmy činné v podobném hospodářském oboru. V takovém případě jest lhostejno, nekryly-li se obory působnosti do všech podrobností a nastaly-li v nich postupně nějaké změny.
Z odůvodnění.
Firma Baťa a.s. ve Zlíně domáhala se na firmě Baťa a spol. prodej obuvi, galanterního a konfekčního zboží v Německém Brodě, by žalovaná firma byla uznána povinnou 1. zdržeti se užívání "Baťa" jako označení firmy, podniku nebo zboží, 2. naříditi, by zvolena byla taková firma, která neobsahuje slovo "Baťa", 3. zdržeti se používání jména "Baťa", jakýmkoli způsobem v obchodním styku vůbec a zejména též používati napodobeného písma Baťa, které jest pro žalující stranu charakteristické a vyznačuje se tím,že písmena jsou v místech, kde se perem přitlačuje nápadně zesílena, při čemž prvé a třetí písmeno jest velké, kdežto písmeno druhé a čtvrté "a" jest ve stejné velikosti a malé. K odůvodnění žalobního nároku uvedla žalobkyně: Veřejnými společníky žalované firmy jsou: František Baťa, obchodník v Praze a Jan K., obchodník v Kolíně, a firmu jest oprávněn zastupovati jen společník Jan K. Ze zápisu této firmy vyplývá, že jediným skutečným společníkem a vlastníkem firmy jest Jan K., kdežto druhý společník Fr. Baťa dal firmě jen jméno, kterým zákazníci žalující firmy jsou uváděni v omyl. O zápisu v obchodním rejstříku dověděla se firma v srpnu 1931. Okolnost, že Fr. Baťa jest snad společníkem, není ještě důvodem, aby pro firmu bylo zvoleno právě jeho jméno, a, když se tak stalo, jest zřejmo, že Jan K. sledoval účely jiné, odporující zákonu proti nekalé soutěži. Žalovaná strana napodobila tu písmo, jež jest pro žalující firmu příznačné, jest chráněno od roku 1918 a nadpis od roku 1927. Universální nástupci firmy T. A. Baťa ve Zlíně jest fa Baťa, a.s. ve Zlíně. V kraji německo-brodském dochází k záměně podniku žalující firmy s podnikem žalované. Žalovaná namítla, že žalující firma není k žalobě aktivně legitimována, že výrobcem jest firma T. A. Baťa ve Zlíně, tedy jiná firma, než žalující, že žalobní nárok jest promlčen, že žalovaná firma byla pravoplatně s platností od 3. července 1928 zapsána v obchodním rejstříku, že protokolace byla uveřejněna a žalující strana se tedy musela o ní dověděti, a že jest tedy žaloba, podaná teprve 9. prosince 1931, opožděna a nárok žalobní jest promlčen, že žalující firma Baťa a.s. Zlín vznikla teprve počátkem roku 1931, že společenská smlouva žalované strany byla uzavřena 4. dubna 1928 a společnost dosud trvá, že písmo žalované strany je odlišné, žalovaná strana používá na firemní tabuli zlatého písma na černém poli, kdežto žalující strana černého písma na bílém poli a že od 1. července 1931 žalovaná strana neobchoduje s obuví, nýbrž jen zbožím konfekčním a galanterním, takže nejde o poměr soutěžitelský a nemůže býti řeč o klamání spotřebitelů. Procesní soud prvé stolice původně žalobu zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu s příkazem, by dále jednal a znovu rozhodl. Procesní soud prvé stolice uznal pak podle žaloby, mimo jiné z těchto důvodů: Výpisem z obchodního rejstříku se zjišťuje, že firma "Baťa" a.s. Zlín, jež převzala firmu T. A. Baťa ve Zlíně, byla protokolována 7. května 1931. Podle osvědčení obchodní a živnostenské komory byla známka 30085 přepsána na firmu "Baťa a.s." a vztahovala se na obuv všeho druhu a její příslušenství. Pokud běží o firemní znění "Baťa a spol.", je znění to se žalující firmou Baťa a.s. zaměnitelné, ježto kupující omezují se na přečtení prvého slova "Baťa" a nevěnují již další pozornost dalším písmenkám "a spol." anebo "a.s.". Pokud pak jde o předložené fotografie, jest hledíc k úpravě obchodního štítu míti za to, že jest zde podoba písma tak nápadná, že průměrný laik i při pozornosti může snadno zaměniti firmu žalující s firmou žalovanou, přes to, že barva písmen i podklad jsou různé. Ve zrušovacím usnesení odvolacího soudu bylo vysloveno, že vyžadují dobré mravy soutěže, by se každý nový podnikatel, nastupuje živnost, rozhlédl po panujících živnostech a vystříhal se všeho, čím by mohl nabytá práva a získané posice cizích podniků poškoditi. Uváží-li se, že k zastupování firmy jest oprávněn jen Jan K., jest zřejmo, že František Baťa jest osobou nastrčenou jen k tomu, by žalovaná strana mohla se žalující soutěžit. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil poukázav v podstatě k jeho důvodům.

Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.

Důvody:

Při právním posouzení jest především uvésti, že oba soudy zcela správně usoudily, že F. Baťa je osobou nastrčenou jen k tomu, aby žalovaná získala aspoň po formální stránce důvod k tomu, by ve firmě uvedla jeho jméno, tedy za účelem soutěže, kterou jest uznati za nekalou. Nejde o to, že se má někomu zakázati, by neužíval v soutěži svého jména, an právě ten, jehož jméno je ve firmě zvlášť uvedeno, nemá vlastně s touto firmou a s podnikem firmou krytým žádných jiných styků a nemá ani jiných zájmů než že právě jen chtěl umožniti použití svého jména k účelům nekalé soutěže. Za těchto okolností není řeči o tom, že v tomto sporu běží o jeho právo na jméno, a je také zcela lhostejno, že byla firma také protokolována a kdy se tak stalo. To nikterak nepřekáží, aby nebylo vyhověno oprávněnému zájmu na ochranu, opřenému o předpisy zákona proti nekalé soutěži. Správně usoudily oba soudy, že je zde zaměnitelnost, nechť už by šlo o původní firmu T.A. Baťa neb o novou akciovou společnost pod firmou, pod níž se žaluje, neboť v obou případech je pro průměrného zákazníka dominantním slovem jméno zakladatele podniku, Baťa, to tím spíše, když i v grafickém provedení je tu podoba vedoucí k zaměnitelnosti. S hlediska předpisů zákona proti nekalé soutěži (§ 1 a 11) nemůže býti o tom pochybnosti, že žalovaný chtěl využíti posice, kterou v hospodářském životě získala žalobkyně, její právní předchůdce, způsobem nekalým na úkor žalobkyně, a že tomu nebylo naopak, jak se nerozpakuje tvrditi dovolatelka. Správně dovodily oba soudy, že strany jest uznati za soutěžitele ve smyslu § 46 cit. z., protože obě strany jsou podnikově činné v podobném oboru hospodářském; i nesejde na tom, obchodovala-li žalovaná právě také s obuví a obuvnickými výrobky, zvláště když jsou tyto druhy zboží ještě také ve firemním znění žalované uvedeny. Jde-li pak skutečně o podobný obor působnosti, není na druhé straně rozhodným, nekryjí-li se obory působnosti do všech podrobností neb nastávají-li v nich postupně nějaké změny, zůstává-li přece jen v celku při podnicích podobného, příbuzného oboru hospodářského. Tu pak nejde ani o nějaké privilegium, na základě něhož by - jak míní žalovaná - směla žalobkyně postupovat, jak svůj závod na nové druhy rozšiřuje, vylučovati z obchodu všecky obchodníky, kteří se zbožím takovým již dříve obchodovali a kteří se jmenují Baťa.