Rc 13550/1934
Jest po zákonu přípustné, dal-li si podnikatel chrániti značný počet známek, ač z nich velké části nepoužívá. Tím, že si firma, jejíž závody byly značného rozsahu, opatřila značný počet t. zv. známek defenzivních, neznemožnila ještě založení podniků jiných podnikatelů v témže odvětví výroby. Šlo-li firmě o to, aby chránila svou známku a známku spřátelené firmy před nedovoleným zásahem, nelze v tom, že znemožnila jiné firmě používání určité známky z důvodu zásahu do svého vlastního známkového práva, spatřovati škodu, jakou předpokládá zákon.
Z odůvodnění.

Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl a uvedl co do požadované náhrady škody v důvodech: Každá žaloba o náhradu škody předpokládá zavinění žalované strany. Žalobce spatřuje toto zavinění jednak v tom, že ho žalovaná strana dopisem ze dne 22. října 1930 vyzvala, aby dal značku "Fix", jež tvořila základ jeho podniku vymazati, a, ježto tak neučinil, že o výmaz podala žalobu u ministerstva obchodu v Praze. Dále vidí zavinění žalované strany v tom, že má 1500 až 2000 známek chráněno, z čehož však již používá jen 10 až 12 a, jakmile konkurent počne používati nějaké podobné známky, žalovaná ho ihned žaluje o výmaz. Podle dopisu žalované strany ze dne 22. června 1930, jenž slouží žalobnímu základu za podklad, obsahuje tento jev výzvu, by žalobce nepoužíval dále označení "Fix" a aby vzal z prodeje všechno zboží, balení atd. takto označené, ježto firma Sch. má u obchodní a živnostenské komory v Liberci chráněnou značku "Tix". Jiný obsah žalobce neuvedl a nelze tedy také jiný obsah vzíti za základ rozhodnutí. Ježto žalobce ve svém dopisu odmítl zanechati používání značky "Fix" podala na to firma Sch. v listopadu 1930 u ministerstva obchodu v Praze žalobu o výmaz této značky. K podání této žaloby byla žalovaná strana podle §§ 23 a 30 známkového zákona plně oprávněna, jednala tedy jen u výkonu svého práva a bylo jen předpokladem žaloby, že před tím žalobce vyzvala k výmazu známky "Fix" a k upuštění od dalšího používání této známky. Ani ze shora citovaného doslovu dopisu, ani z podání žaloby, nelze o sobě souditi na zřejmý úmysl žalované strany žalobce poškoditi, nemluvě ani po tom, že to žalovaná strana učinila jen v tomto úmyslu. Jest tudíž zřejmo, že bylo nejspíše úmyslem žalované strany, chrániti své v známkovém rejstříku zapsané a tím chráněné známky před používáním známek podobných. Že žalobce v případě podlehnutí utrpí škodu, jest sice možným, ba pravděpodobným výsledkem žaloby, v případě vítězství žadatelky nelze však předpokládati, že by tato případná škoda byla žalobkyní předem zamýšlena. Nebylo proto spatřovati v těchto skutečnostech, v dopise žalované strany a v podání žaloby jednání žalované strany, jež by směřovalo k poškození žalobce. Jest dále nesporno, že žalovaná strana má chráněny i známky, jichž nepoužívá. Podle těchto rozhodnutí a také podle soudu známé praxe jest zapsání tak zvaných defenzivních značek, t. j. značek, jež jsou sice známkově chráněny, avšak nejsou na ten čas používány, přípustné. Žalovaná strana jednala tedy jen ve výkonu práva, davši si zapsati řadu známek jako známky defenzivní. Nemůže býti v tomto směru rovněž řeči o tom, že žalovaná dala své defenzivní známky zapsati jen ve zjevném úmyslu, by žalobce nebo jiné soutěžitele poškodila. Ani v tomto směru není tedy prokázán úmysl žalované strany směřující k poškození. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Důvody:
Žalovaná strana je oprávněna, aby si dala chrániti i známky t. č. dosud nepoužívané a byla také oprávněna, aby zakročila proti žalobci, když chráněnou pro ni známku neoprávněně porušil. Škoda, která žalobci z toho vznikla, nebyla snad zaviněna stranou žalovanou, nýbrž tím, že se žalobce prohřešil proti § 3 známk. zák., počav používati při svém obchodování známky nepřípustné, a jsou proto veškeré jeho výhody odvolání snažící se pravý stav věci i z vlastního jeho procesního přednesu se podávající nemístně zkresliti, nezpůsobilé přesvědčiti odvolací soud o opaku. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody: Dovolatel spatřuje provinění žalované proti zákonu o nekalé soutěži (patrně podle § 1 zákona ze dne 15. července 1927 čís. 111 Sb. z. a n.), aneb proti ustanovení § 1295 obč. zák. v tom, že si dala chrániti 1500 až 2000 různých známek, z nichž skutečně používá jen asi 15 až 20, za tím účelem, aby hned předem znemožnila jinému soutěžiteli založiti si podnik v témže oboru, že zejména poškodila žalobce, přivodivši výmaz jeho známky "Fix" pro mýdlové vločky s odvoláním se na prioritu své ochranné známky "Tix" pro totéž zboží, ač této známky nepoužívala, a že přiměla firmu L., která je v Československé republice zastoupena společností R., patřící žalované, by ho žalovala pro nekalou soutěž a na zákaz používání ochranné známky "Fix". Z tohoto jednání žalované je prý patrno, že jí nejde o ochranu její sice registrované, ale nepoužívané známky "Tix", nýbrž o to, aby znemožnila jeho podnik a tím mu způsobila škodu. Pokud jde především o to, že si žalovaná dala chrániti značný počet známek, z nichž velké části nepoužívá, jest to po zákonu přípustno (§ 6 zákona ze dne 6. ledna 1890 čís. 19 ř. z.), jak již nižší soudy dovodily. Zbývá tedy uvážiti, zda žalovaná výkonem svých práv zřejmě sledovala účel, aby poškodila žalobce (§ 1295 druhý odstavec obč. zák.) aneb, se snad svým jednáním dostala v hospodářském styku v rozpor s dobrými mravy soutěže a při tom věděla, nebo musila věděti, že toto jednání je způsobilé poškoditi žalobce (§ 1 zák. čís. 111/1927 Sb. z. a n.). Jen za těchto předpokladů byl by opodstatněn nárok na náhradu škody. Při známém rozsahu závodů žalované firmy není nijak nápadným, že si opatřila značný počet t. zv. známek defenzivních, aby byly po ruce při okamžité potřebě. Tím však ještě neznemožnila založení podniků jiných podnikatelů, tudíž ani žalobce v témž odvětví výroby. Není myslitelno, aby se žalovaná uvedeným způsobem zabezpečila proti každému použití jakýchkoli známek jiným soutěžitelem. Že se domáhala výmazu žalobcovy známky, která se tak nápadně podobala její známce, jest pochopitelno, neměla-li se její známka státi bezcennou. Z těchto úvah plyne, že žalované šlo o to, aby chránila svou známku a známku spřátelené firmy před nedovoleným zásahem, žalobcem tvrzené skutečnosti však nestačí k tomu, aby z nich mohlo být usuzováno na úmysl žalované zničit podnik žalobcův, neb způsobiti mu škodu. Žalovaná nemohla předpokládati, tudíž ani věděti, že žalobce, jak tvrdí, zanechá obchodu, nebude-li moci užívati práva známky "Fix" a že mu proto vzejde škoda. Pouhé znemožnění používání této známky žalovanou z důvodu zásahu do jejího vlastního práva známkového, není však škodou, jakou předpokládá zákon, neboť pak by se výkon práva stal vůbec nemožným.