Rc 12334/1933
Zda jest jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, jest otázkou právní, již náleží řešiti výhradně soudu, při čemž jest mu přihlížeti i k tomu, jak se na jednání pohlíží mezi soutěžiteli, co o něm soudí veřejnoprávní korporace, které mají podle svého určení dbáti společných oprávněných zájmů soutěžitelů, a jaké důvody uvádějí pro svůj názor. Příčí se dobrým mravům soutěže, slibuje-li obchodník zákazníkům náhradu cestovních výloh (do Prahy), nakoupí-li v jeho závodě za určitou cenu.
Z odůvodnění.

Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu. Důvody : V souzeném případě jest spatřována nekalá soutěž ve smyslu §§ 1 a 2 zák. proti nek. sout. v tom, že žalovaná strana uveřejňuje inzeráty, v nichž venkovským zákazníkům slibuje náhradu jízdného při nákupu do určité výše. Soud prvé stolice shledal jednání to nekalým, ježto prý se slibuje tak jen zdánlivě určitá výhoda jen některým, venkovským, zákazníkům a to ještě v různé výši, odvislé od náhodného jich bydliště způsobem budícím neprávem dojem zvláště příznivé nabídky a odvracejícím pozornost kupující veřejnosti od bližšího zkoumání zboží. Přihlédne-li se k ustanovení § 44 zák. proti nek. sout., vidno, že zákon zřejmě nezamýšlel zakázati vůbec poskytování jakýchkoli výhod a odměn zákazníkům, nýbrž že stíhá jen takové gratifikace jako soutěžitelům škodlivé, kterých se nedostává zákazníkům všem, pokud se týče určitým jich skupinám, nebo jichž dosažení jest závislé na náhodě, po případě při nichž sleva jest jen zdánlivá a tudíž nabízení výhod klamavé. Není důvodu, proč by podnikatel nebyl oprávněn obmeziti vlastní zisk ve prospěch zákazníka a tím tohoto zákazníka na úkor svých konkurentů pro sebe získati. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení. Důvody : Otázka, zda je určité jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže, jest otázkou právní, kterou náleží řešiti výhradně soudu. Protože jde v podstatě o mravní názory, obyčeje, zvyklosti, uzance atd., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu, bude soudu přihlížeti i k tomu, jak se na jednání pohlíží mezi soutěžiteli, co o něm soudí veřejnoprávní korporace, které podle svého určení mají dbáti společných oprávněných zájmů soutěžitelů ze svého oboru anebo také s širšího hlediska, a jaké důvody pro svůj názor uvádějí, třebaže názory soutěžitelů a zmíněných korporací i jiných činitelů nejsou pro soud závazné. Dovolací soud má za to, že s právního hlediska soud první stolice nepochybil, dospěl-li k závěru, že pozastavené jednání je skutečně v rozporu s dobrými mravy soutěže a je způsobilé poškoditi soutěžitele, jakž má na mysli § 1 zákona proti nekalé soutěži. Nemůže býti o tom pochybnosti, že vytýkaná reklama má býti účinným lákadlem pro venkovské zákazníky, by za účelem nákupu u žalované podnikli cestu do Prahy, jejíž náklady jim žalovaná slibuje nahraditi ze svého. Z nabídky plyne, že podle ní stačí již tento účel cesty sám k jízdě do Prahy, která se nákupem zaplatí. Žalovaná sama přiznává, že tato nabídka nezůstala bez účinku, že tedy na venkovské zákazníky působí. Nejde tu ani o rabat ani o slevu, nýbrž o slib určité a určitelné výhody, avšak s podmínkou, že zákazník nejprve sám učiní potřebný náklad, aby se dostal až do obchodu žalované, a že u ní skutečně za stanovenou částku nakoupí. Tím však se zákazník dostává do stavu tísně, učinil-li předem takový náklad, na jehož vrácení snad nebude míti nárok, aniž měl příležitost přesvědčiti se i o tom, co mu bude nabídnuto a bude-li uspokojen. Je sice pravda, že zákon proti nekalé soutěži nebyl vydán v první řadě a výlučně k ochraně zákazníků. To však neznamená, že by zájmy spotřebitelské byly s hlediska tohoto zákona zcela nerozhodné. Ze samého zákona plyne, že zákon také tyto zájmy má na paměti a že je chrání tím, že jejich případné porušení nechce uznati za dovolený prostředek soutěže. Poctivý a svědomitý podnikatel, jakého dlužno míti na mysli, kde jde o určení dobrých mravů soutěže, ani v soutěži nezapomene zájmu zákazníků a vyloučí ze soutěžních prostředků vše, co by mohlo jejich oprávněné zájmy ohroziti, třeba se tím jeho výdělky poněkud snížily. Zřetele k zákazníkům budou mu také korektivou v otázkách, je-li to které jednání srovnatelné s podnikatelskou počestností, tedy s dobrými mravy soutěže; nelze připustiti, aby toto a takové omezování ve volbě soutěžních prostředků vázalo jenom některé soutěžitele, jiným však, kteří jsou jiného názoru, aby se ponechala volba prostředků bez tohoto omezení. Proto nesejde na tom, že snad konkrétní jednání, jež je předmětem žaloby, není zakázáno nějakým zákonem, aneb že není ještě jednáním občansky nemravným, je-li v rozporu s přísnějšími požadavky dobrých mravů soutěžitelských, jak bylo dovoděno. Protože pak ono jednání, jak správně uvádí soud první stolice je také způsobilé poškoditi soutěžitele, kteří se k takovému způsobu reklamy neodhodlají, tím, že zákazníci nemají volnosti ve výběru a že se tedy omezuje soutěživost ostatních, jsou podmínky nároku na ochranu podle § 1 zákona proti nekalé soutěži splněny.