Rc 12/1919
I vyšší stolice jsou povolány k samostatnému zkoumání odpovědí společností s ručením obmezeným k obchodnímu rejstříku.
( Rozhodnutí ze dne 21.01.1919 , R I 36/19) Z odůvodnění:
Soud druhé stolice (vrchní zemský soud v Praze) nevyhověl rekursu finanční prokuratury do usnesení soudu stolice první (krajského soudu v Kutné Hoře), povolujícího zápis společnosti s ručením obmezeným do obchodního rejstříku, vyzval však zároveň jednatele společnosti z moci úřední, aby doplnili a opravili odpověď svou a její přílohy v jistých směrech ve lhůtě jim určené, jinak by společnost z rejstříku byla vymazána.

Názor v rekursu společnosti projevený, že zkoumati odpověď výlučně přísluší obchodnímu soudu prvé stolice a že vyšší stolice nejsou oprávněny, samostatně dle § 11 zákona ze 6. března 1906 č. 58 ř.z. přezkoumávati správnost odpovědi, nejvyšší soud prohlásil za nesprávný z těchto
důvodů:
Řízení nesporné, a o takové tu jde, ukládá postupování z povinnosti úřadu nejen soudu prvé stolice, nýbrž soudům vůbec. Soud vyšší jest těmitéž zásadami vázán jako soud nižší, když záležitost nesporná jemu k přezkoumání předložena byla. Nesmí se tedy omeziti na prosté vyřízení návrhu rekursního, nýbrž musí se přesvědčiti, zdali vyřízení, jemuž bylo odporováno a jehož změna jest navržena, snad z jiných příčin, než které rekurs uvedl, v zákonu odporuje. Takové přezkoumání zvláště jest nevyhnutelno hledě k § 4 zákona ze dne 6. března 1906 č. 58 ř.z., dle něhož ustanovení smlouvy společenské zákonu se příčící nemají právního účinku, tudí ž ani zápisem do rejstříku platnosti nenabývají, rejstřík však dle zásady patrně z § 13 uvoz. zák. k obch. zák. a čl. 26 obch. zák. pouze platné zápisy obsahovati má, ač-li účelu svému má vyhověti. Z § 102 zákona o společnostech s r.o. nedá se vyvoditi, že vyšší instance nejsou povolány k samostatnému zkoumání odpovědí. Tím, že finanční prokuratuře uloženo jest bdíti nad tím, aby smlouvy o společnostech takových podmínkami zákona se řídily, jest projeveno, jak veliký zájem má stát na přesném zachování zákona, není však tím stanoveno, že soud rozhodujíc o prostředku opravném smí pouze v mezích tohoto prostředku opravného věc přezkoumati. Rekurs uvádí též, že výklad § 11 zákona o společnostech s r.o., jaký jemu soud rekursní dává, jest v rozporu s všeobecnými zásadami práva rejstříkového a jeho veřejnou povahou.

Dle § 2 cit. zákona vzniká společnost zápisem do rejstříku, nikoliv prý teprve právní mocí usnesení zápis povolujícího. Tato zásada by byla opuštěna, kdyby u příležitosti rekursu, který se nepodává z důvodů §§ 43 a 87 cit. zákona, přípustno bylo rozhodovati o zákonnosti zápisu a tak ohrožovati existenci společnosti.

Proti tomu sluší uvésti, že společnost s r.o. vzniká zápisem do rejstříku jen pod tou podmínkou, že vyhovuje § 4 odst. 2 zákona z roku 1906, že tedy existenci její neohrožuje možnost dodatečného zkoumání zákonnosti zápisu a že zásada uvedená má platnost pouze podmíněnou, kdežto v §§ 12 a 13 uvoz. zák. k obch. zák. a čl. 19, 21, 25 a 26 obch. zák. obsažená zásada, že rejstřík pouze platné zápisy obsahovati má a nad jich platností soudům bdíti jest, platí bez podmínky.