č. j. Pst 5/2005-19

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Šimíčka a soudců JUDr. Josefa Baxy, JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Brigity Chrastilové, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci navrhovatele: vláda ČR, se sídlem Praha 1, nábř. E. Beneše 4, proti odpůrkyni: Sociálně demokratická aliance nezávislých, se sídlem Praha 2, Žitná 13, v řízení o návrhu na pozastavení činnosti politické strany,

takto:

I. Činnost politické strany Sociálně demokratická aliance nezávislých, se sídlem Praha 2, Žitná 13, s e p o z a s t a v u j e .

II. Navrhovateli s e právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á .

Odůvodnění:

Dne 24. 3. 2005 podala u Nejvyššího správního soudu vláda České republiky (dále navrhovatelka ) návrh na pozastavení činnosti politické strany Sociálně demokratická aliance nezávislých (dále jen odpůrkyně ) podle § 15 odst. 1 zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o politických stranách ).

Navrhovatelka poukázala na povinnost politických stran a politických hnutí každoročně předkládat podle § 18 zákona o politických stranách, Poslanecké sněmovně do 1. dubna výroční finanční zprávu, zahrnující roční účetní výkazy podle zvláštních předpisů, zprávu auditora o ověření roční účetní závěrky s výrokem bez výhrad, přehled o celkových příjmech v členění podle § 17 odst. 4 a o výdajích v členění podle § 18 odst. 1 písm. c), přehled o všech darech a dárcích s uvedením výše peněžitého daru, jména, příjmení, rodného čísla a adresy místa pobytu dárce, je-li dárcem právnická osoba s uvedením její obchodní firmy nebo názvu, sídla a identifikačního čísla, dále pak přehled o hodnotě majetku získané dědictvím. Odpůrkyně však opakovaně nesplnila výše uvedenou zákonnou povinnost, neboť nepředložila Poslanecké sněmovně výroční finanční zprávy za rok 2002 a 2003. Neučinila tak ani dodatečně, jak vyplývá z dokumentace výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí uložené v sekretariátu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny. Lze mít proto zato, že činnost odpůrkyně je v rozporu s § 4 písm. a) zákona o politických stranách, podle něhož nemohou vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony.

Odpůrkyně-prostřednictvím svého předsedy D. B.-ve vyjádření k podanému návrhu uvedla, že nemohla své povinnosti ve vztahu k Poslanecké sněmovně plnit, neboť dosud nezahájila svoji činnost. Strana nemá žádnou členskou základnu, nedisponuje žádnými finančními prostředky, ani neobdržela žádné dary. Rozhodnutí ve věci ponechala na úvaze soudu.

Z obsahu spisu soud zjistil, že podle usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 495 ze 16. schůze konané dne 21. 5. 2003 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2002 (část II. písm. c bod 75) a usnesení Poslanecké sněmovny č. 1136 z 31.schůze konané dne 7. 5. 2004 ke Zprávě o kontrole výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí za rok 2003 (část III. písm. b/ bod 27) odpůrkyně nepředložila výroční finanční zprávy za rok 2002 a za rok 2003. Neučinila tak ani dodatečně, jak vyplývá z dokumentace výročních finančních zpráv politických stran a politických hnutí, která je uložena v sekretariátu rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny.

Podle § 4 písm. a) zákona o politických stranách nemohou vznikat a vyvíjet činnost strany a hnutí, které porušují ústavu a zákony nebo jejichž cílem je odstranění demokratických základů státu.

Podle § 18 odst. 1 zákona o politických stranách jsou strany a hnutí povinny předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu v členění konkretizovaném pod body a) až e) citovaného ustanovení.

Podle § 14 odst. 1 zákona o politických stranách může být činnost strany a hnutí rozhodnutím soudu pozastavena, jestliže jejich činnost je v rozporu s § 1 až 5, § 6 odst. 5 a § 17 až 19 nebo se stanovami.

Podle § 15 odst. 1 citovaného zákona o rozpuštění strany a hnutí, pozastavení činnosti strany a hnutí a o znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud. Návrh podá vláda; pokud tak neučiní do 30 dnů od doručení podnětu, může návrh podat prezident republiky. O návrhu na rozpuštění politické strany nebo politického hnutí, pozastavení nebo znovuobnovení jejich činnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud v řízení podle části třetí, hlavy druhé, dílu pátého zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s. ř. s. ). Podle § 96 s. ř. s. rozhoduje soud o takovém návrhu podle skutkového stavu, který tu je v době rozhodnutí soudu.

Na základě výše uvedených skutečností Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že podaný návrh je důvodný, neboť z údajů obsažených ve spise (konkrétně z usnesení Poslanecké sněmovny), bylo zjištěno, že odpůrkyně skutečně nesplnila zákonem uložené povinnosti, když opakovaně nepředložil příslušnému orgánu, tj. Poslanecké sněmovně Parlamentu České republiky, výroční finanční zprávu za roky 2002 a 2003. Neučinila tak ani v době rozhodování Nejvyššího správního soudu. Odpůrkyně tak nesplnila zákonnou povinnost stanovenou v § 18 odst. 1 zákona o politických stranách, přičemž nesplnění této povinnosti představuje zvláštní a samostatný důvod, pro který může Nejvyšší správní soud rozhodnout o pozastavení činnosti strany.

Podle názoru zdejšího soudu nepředloží-li politická strana nebo politické hnutí výroční finanční zprávu vůbec, anebo ji nepředloží se zákonem požadovanými náležitostmi, a stane-li se tak opakovaně, pak takové porušení § 18 odst. 1 zákona o politických stranách opodstatňuje pozastavení činnosti politické strany nebo politického hnutí. Nejvyšší správní soud při svém rozhodování vycházel i z nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 10. 1995, Pl. ÚS 26/94, podle kterého strany a hnutí trvale porušující zákon (tedy nikoli jednorázově porušily, ale toto porušování má charakter perpetuálního chování-viz znění § 4 zákona) nemohou vyvíjet činnost, neboť tímto opakovaným porušováním zákonů se chovají způsobem ohrožujícím demokratické základy státu.

Nejvyšší správní soud proto rozhodl na podkladě návrhu oprávněného subjektu o pozastavení činnosti odpůrkyně, a to z důvodu uvedeného v ustanovení § 18 odst. 1 zákona o politických stranách. Ve věci rozhodl soud bez jednání za podmínky souhlasu účastníků (§ 51 odst. 1 s. ř. s.).

Pro úplnost lze dodat, že podle ustanovení § 14 odst. 2 zákona o politických stranách mohou strany a hnutí při pozastavení činnosti činit pouze úkony zaměřené na odstranění stavu, který byl důvodem k rozhodnutí soudu o pozastavení jejich činnosti, a to nejdéle po dobu jednoho roku. Trvají-li i nadále skutečnosti, pro které byla činnost strany pozastavena, podají orgány uvedené v § 15 tohoto zákona žalobu ve správním soudnictví na rozpuštění strany. Podle § 14 odst. 3 uvedeného zákona dojde-li ve stanovené lhůtě k odstranění stavu, který byl důvodem pro pozastavení činnosti strany a hnutí, považuje se činnost strany a hnutí za řádně obnovenou dnem, kterým byla stanovená povinnost uznána za splněnou příslušným orgánem.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s. ř. s., když úspěšnému navrhovateli, který ostatně náhradu nákladů nepožadoval, podle obsahu spisu náklady nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je přípustná obnova řízení za podmínek uvedených v § 111 a násl. s. ř. s. Návrh na obnovu řízení lze podat k Nejvyššímu správnímu soudu ve lhůtě tří měsíců ode dne, kdy ten, kdo obnovu řízení navrhuje, se dozvěděl o důvodu obnovy. Po třech letech od právní moci napadeného rozhodnutí však může být návrh podán jen tehdy, jestliže byl zrušen trestní rozsudek, jímž byl soud při svém rozhodování vázán.

V Brně dne 8. února 2006

JUDr. Vojtěch Šimíček předseda senátu