Pl. ÚS 58/04
Pl.ÚS 58/04 ze dne 16. 12. 2004

Ke zrušení "části třetí" pozměňujícího zákona č. 253/2003 Sb.

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, zastoupených JUDr. Pavlem Švábem, advokátem v Praze 2, Slezská 13, na zrušení části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní soud obdržel dne 5. listopadu 2004 návrh, kterým se skupina 56 poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR a skupina 23 senátorů Senátu Parlamentu České republiky (dále jen "navrhovatelé") domáhají návrhem podle § 64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu), zrušení "části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některé další zákony" (dále jen "část třetí zákona č. 253/2003 Sb.").
Ústavní soud nejdříve posoudil splnění podmínek, za kterých může o návrhu rozhodnout. Návrh podaly dvě skupiny oprávněných navrhovatelů ve smyslu § 64 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Návrh rovněž splňuje podmínku § 66 zákona o Ústavním soudu, když napadený právní předpis nabyl platnosti dne 6. srpna 2003 a nebyl dosud změněn. Stejně tak tuto podmínku splňují čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, což jsou ustanovení, se kterými má být část třetí zákona č. 253/2003 Sb. v rozporu. Stejně tak nebyly zjištěny důvody pro zastavení řízení ve smyslu § 67 zákona o Ústavním soudu.

Co se týče vlastního obsahu návrhu, je v něm vytýkána neústavnost části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterou se mění zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 42/1992 Sb., zákona č. 93/1992 Sb., zákona č. 39/1993 Sb., zákona č. 183/1993 Sb., zákona č. 131/1994 Sb., zákona č. 166/1995 Sb., zákona č. 29/1996 Sb., zákona č. 30/1996 Sb., zákona č. 139/2002 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. Neústavnost spatřují navrhovatelé v tom, že do zákona č. 229/1991 Sb. byly cestou čl. V zákona č. 253/2003 Sb. vloženy nové odstavce 6 a 7, které znějí:

"(6) Oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let ode dne právní moci rozhodnutí Pozemkového úřadu. V případě, že o právu na převod pozemku nerozhoduje Pozemkový úřad, oprávněná osoba má právo na převod pozemku ve vlastnictví státu do 2 let od doby, kdy mohla nárok na převod uplatnit u Pozemkového fondu poprvé. (7) Po uplynutí doby uvedené v odstavci 6 právo na převod pozemku ve vlastnictví státu zaniká."

Ústavní soud v této části návrhu dospěl k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný. Vyšel přitom ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Ten následně určuje další postup Ústavního soudu a možný výsledek řízení.

Ústavní soud posoudil petit návrhu na zahájení řízení o kontrole ústavnosti části třetí zákona č. 253/2003 Sb. a byl nucen konstatovat, že tento petit směřuje nikoli proti platnému znění § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 253/2003 Sb., nýbrž proti části třetí zákona č. 253/2003 Sb., kterým byla tato ustanovení do zákona č. 229/1991 Sb. s účinností od 6. srpna 2003 nově vložena cestou čl. V zákona č. 253/2003 Sb. Takovýto návrh je ve smyslu judikatury Ústavního soudu považován za zjevně neopodstatněný (srov. usnesení ze dne 15. 8. 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 19, usn. č. 27, nález č. 128/2001 Sb. a nález č. 95/2002 Sb.), neboť směřuje nikoli proti zákonu, který je novelizován, nýbrž proti zákonu novelizujícímu. Ustanovení novelizujícího zákona se však stávají součástí zákona novelizovaného, odkud jedině mohou být v případě zjištěné neústavnosti odstraněna. Samotné jejich zrušení v zákoně novelizujícím by tuto funkci kontroly ústavnosti nemohlo splnit. Pouze zákon č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/2003 Sb., obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení § 13 odst. 6 a 7 a jedině na tomto místě mohou být v případě vyhovujícího nálezu z právního řádu České republiky zrušena. Tato vada návrhu je Ústavním soudem považována za vadu neodstranitelnou. Pokud by navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu v této části, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž novelizovanému zákonu č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proti zákonu č. 253/2003 Sb.

V této souvislosti třeba zdůraznit, že navrhovatelé napadají část třetí zákona č. 253/2003 Sb. pouze pro obsahový rozpor s čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, nikoli pro zbývající důvody možné neústavnosti ve smyslu § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, tj. pro překročení ústavně vymezené kompetence Parlamentu České republiky, popř. z důvodu nedodržení ústavně předepsané procedury přijetí a vydání napadeného zákona. Pouze v těchto posledně uvedených případech je možné ve smyslu judikatury Ústavního soudu (srov. nález č. 30/1998 Sb. a nález č. 476/2002 Sb.) samostatně přezkoumávat ústavnost novelizujícího právního předpisu.

V části třetí zákona č. 253/2003 Sb. je dále obsažen čl. VI, který je pouze přechodným ustanovením k čl. V tohoto zákona. Toto přechodné ustanovení se tak váže na text § 13 odst. 6 a 7 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 253/1003 Sb. Kontrola ústavnosti akcesorického ustanovení však v případě nemožnosti kontroly ústavnosti ustanovení, na které se toto akcesorické ustanovení svou existencí váže, pozbývá jakéhokoli právního významu.

Ústavnímu soudu proto z výše uvedených důvodů nezbylo než návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., a to jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2004



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.