Pl. ÚS 31/16
Pl.ÚS 31/16 ze dne 18. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského, soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Jana Musila, Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Milady Tomkové, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti L. M., t. č. Věznice Vinařice, zastoupeného Mgr. Josefem Bartuskem, advokátem se sídlem Ostrava. Langrova 5141/6, proti sdělení prezidenta republiky ze dne 5. 11. 2015 č. j. KPR 6344/2015, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

I

V ústavní stížnosti se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým Ústavní soud zruší v záhlaví uvedené sdělení prezidenta republiky, neboť má zato, že jím došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

II

Z ústavní stížnosti a přiložených podkladů Ústavní soud zjistil, že Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 4. 1. 2013 sp. zn. 5 Nt 2302/2013 rozhodl, že podle § 368 trestního řádu s přihlédnutím k čl. III odst. 2 amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 2013 se stěžovateli promíjí zbytek trestu odnětí svobody z trestu v trvání 18 měsíců, který mu byl uložen rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2009 sp. zn. 10 T 163/2006.

Napadeným sdělením ze dne 5. 11. 2015 prezident republiky konstatoval, že stěžovatel porušil podmínku uvedenou v čl. III odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013. Toto sdělení bylo vydáno pro potřebu příslušného soudu k přijetí dalšího opatření. Okresní soud v Ostravě následně na základě tohoto sdělení dne 13. 11. 2015 nařídil výkon zbytku nevykonaného trestu odnětí svobody v trvání 273 dnů.

III

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že se sice dopustil trestného činu, za který byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 2. 2016 č. j. 5 T 175/2012-277 odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, avšak podmínka uvedená v čl. III odst. 1 rozhodnutí prezidenta republiky o amnestii ze dne 1. 1. 2013 není v usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 4. 1. 2013 sp. zn. 5 Nt 2302/2013 uvedena. V usnesení byla sice provedena oprava původního odkazu z čl. I odst. 1 na čl. III odst. 2 rozhodnutí prezidenta o amnestii, avšak v samotném textu není uvedeno, že se nepodmíněné tresty uvedené v čl. III odst. 2 a 3 rozhodnutí o amnesii promíjí s podmínkou, že se osoba, které byl trest prominut, nedopustí trestného činu v době odpovídající lhůtě pro zahlazení odsouzení. V usnesení je naopak uvedeno, že právní mocí tohoto rozhodnutí se na odsouzeného hledí jako by odsouzen nebyl. Stěžovatel tedy na základě textu usnesení ze dne 4. 1. 2013 očekával, že mu byl trest amnestií prominut a že právní mocí tohoto usnesení se na něho hledí jako by nebyl odsouzen.

Stěžovatel dále uvádí, že podáním ze dne 12. 12. 2015 požádal Ministerstvo spravedlnosti o kvalifikovanou radu, resp. vysvětlení usnesení ze dne 4. 1. 2013. Ministerstvo spravedlnosti přípisem ze dne 25. 2. 2016 č. j. MSP-1446/2015-OD-DOH/5 sdělilo, že jeho podání posoudilo jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Přípisem ze dne 26. 7. 2016 č. j. MSP-226/2016-OJD-SPZ/4 ministerstvo sdělilo stěžovateli, že po přezkoumání spisového materiálu ministr v jeho věci neshledal důvody k podání stížnosti pro porušení zákona ve smyslu § 266 odst. 1 trestního řádu a podnět odložil.

Podle stěžovatele z uvedeného vyplývá, že rozhodnutím prezidenta republiky obsaženým v ústavní stížností napadeném sdělení došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, a proto navrhuje, aby Ústavní soud napadené sdělení zrušil.
IV

Dříve než se Ústavní soud začal zabývat věcnou stránkou návrhu, přezkoumal, zda splňuje formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Z ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu pak vyplývá, že pokud zákon stěžovateli neposkytuje procesní prostředek k ochraně práva, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Tyto procesní lhůty jsou stanoveny kogentně, a proto je Ústavní soud nemůže prodloužit ani jejich zmeškání prominout.

V projednávané věci směřuje návrh stěžovatele výhradně proti sdělení prezidenta republiky ze dne 5. 11. 2015 č. j. PKR 6344/2015. Ve vztahu k tomuto sdělení prezidenta republiky zákon neposkytuje stěžovateli procesní prostředek k ochraně práva, protože proti němu nelze podat žádný řádný ani mimořádný opravný prostředek. Aniž by se nyní Ústavní soud vyjadřoval k dalším zákonným podmínkám věcného projednání ústavní stížnosti, musí konstatovat, že stížnost směřující proti sdělení prezidenta by bylo třeba podat v subjektivní dvouměsíční i objektivní jednoroční lhůtě stanovené ustanovením § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu.

Okresní soud v Ostravě na dotaz Ústavního soudu sdělil, že napadené sdělení prezidenta republiky bylo stěžovateli doručeno dne 27. 11. 2015, což ostatně potvrzuje i jeho žádost o kvalifikovanou radu ze dne 12. 12. 2015, adresovanou Ministerstvu spravedlnosti.

Ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu datovou zprávou doručena 8. 9. 2016. Je tedy patrné, že ve vztahu k napadenému sdělení prezidenta republiky byla ústavní stížnost podána po uplynutí subjektivní dvouměsíční lhůty vyplývající z ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu.

Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížnost byla mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnuta jako návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2017

Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.