Pl. ÚS 20/12
Pl.ÚS 20/12 ze dne 6. 11. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Plénum Ústavního soudu ve složení Stanislav Balík, Vlasta Formánková, Vojen Güttler, Pavel Holländer, Ivana Janů, Vladimír Kůrka, Dagmar Lastovecká, Jan Musil, Jiří Nykodým, Pavel Rychetský, Miloslav Výborný a Michaela Židlická rozhodlo ve věci návrhu Obvodního soudu pro Prahu 1 na zrušení ustanovení § 15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 6. srpna 2012 se navrhovatel, s poukazem na čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, resp. § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, domáhal zrušení ustanovení § 15 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Učinil tak poté, co v řízení vedeném pod sp. zn. 31 C 227/2010 dospěl k závěru, že uvedené zákonné ustanovení, jehož má být při řešení předmětné věci použito, je v rozporu s čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Daný rozpor je spatřován v rozdílném vymezení lhůt pro uplatnění nároků na náhradu škody dle § 15 zákona č. 82/1998 Sb. a dle § 415 a násl. ve spojení s § 563 občanského zákoníku.
Otázkou ústavnosti § 15 zákona č. 82/1998 Sb. se Ústavní soud zabýval již v nálezu sp. zn. II. ÚS 1612/09 ze dne 23. února 2010. Konstatoval v něm, že z konstrukce zvolené českým zákonodárcem, dle níž veřejnoprávní předpis (zákon č. 82/1998 Sb.) z důvodu legislativní techniky umožňuje, aby byl na právní vztahy jím upravené subsidiárně použit občanský zákoník, neplyne závěr o identitě úpravy náhrady škody vzniklé z veřejnoprávních a soukromoprávních vztahů. Dovodil dále, že "odtud plyne i možnost zákonodárce upravit otázku ,splatnosti' náhrady škody odchylně od občanského zákoníku, aniž by tím byl dotčen princip rovnosti, vyjádřený v čl. 3 odst. 1 Listiny". Ústavní soud v této souvislosti připomenul, že "na výjimečnost právní úpravy a beneficia zákonodárce v otázce náhrady škody způsobené zákonným rozhodnutím o vazbě, byl-li posléze obžalovaný obžaloby zproštěn, poukázal Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 596/02 ze dne 5. 5. 2004". Citovaný nález sp. zn. II. ÚS 1612/09 obsahuje zároveň obiter dictum, v němž "nad rámec nosných důvodů tohoto rozhodnutí" Ústavní soud vyslovil přesvědčení, že "délka lhůty stanovená v § 15 zákona č. 82/1998 Sb. odpovídá možnostem a schopnostem státu a samosprávných územních celků administrativně obstarávat náhradově škodovou agendu v době přijetí citovaného zákona", přičemž je "však zřejmé, že za uplynulé desetiletí prodělala veřejná správa kvalitativní skok v četnosti věcně i formálně správných rozhodnutí a postupů, v důsledku čehož Ústavní soud očekává, že tato lhůta bude v blízké době zákonodárcem zkrácena".

Ústavní soud neshledává vzhledem k navrhovatelem předestřené argumentaci žádný relevantní důvod daný právní názor měnit. Pro uvedené byl předmětný návrh dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s čl. 1 odst. 2 písm. a) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti č. Org. 49/12 ze dne 30. října 2012, publikovaného ve Sbírce zákonů pod č. 364/2012 Sb., odmítnut.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. listopadu 2012

Pavel Rychetský předseda Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.