Pl. ÚS 2/04
Pl.ÚS 2/04 ze dne 19. 8. 2004

Ke zřízení rejstříku právnických osob (náboženských církví a společností)

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 19. srpna 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci návrhu skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky, jejichž jménem jedná senátor Josef Kaňa, na zrušení příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001, kterým se mění příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995 a 13/1996, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění: I.

Návrhem podaným osobně Ústavnímu soudu dne 28. ledna 2004 se skupina senátorů Senátu Parlamentu České republiky, jejichž jménem jedná senátor Josef Kaňa, domáhá zrušení příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001, kterým se mění příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995 a 13/1996.

Ve znělce návrhu přitom k označení druhu předpisu (příkaz ministra kultury České republiky), dále č. j. (32/2001) a datu jeho přijetí (21. prosince 2001), uvádí nepřesné označení názvu předpisu (příkaz ministra kultury České republiky ze dne 21. prosince 2001, kterým se ruší evidence právnických osob podle § 2 odst. 3 příkazu ministra kultury ČR č. 8/1993 ze dne 19. listopadu 1993, ve znění příkazů ministra kultury ČR č. 23/1995 ze dne 15. prosince 1995 a č. 13/1996 ze dne 30. června 1996). V petitu návrhu pak navrhovatelé nepřesně identifikují předmětný předpis označením "příkaz Ministerstva kultury ČR" a nikoli "příkaz ministra kultury České republiky"). Ústavní soud dále poukazuje na svoji ustálenou judikaturu, dle níž novela právního předpisu nemá vlastní samostatnou normativní existenci a stává se součástí předpisu novelizovaného (např. usnesením ze dne 15. srpna 2000 sp. zn. Pl. ÚS 25/2000 Ústavní soud odmítl návrh skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR na zrušení ustanovení novelizujícího zákona s tím, že novelizující zákon nemá samostatnou právní existenci a stává se součástí novelizovaného zákona (viz k tomu rovněž nález sp. zn. Pl. ÚS 14/2000, Pl. ÚS 5/96).

Navzdory uvedeným nesrovnalostem, jelikož tyto mírou své neurčitosti nezakládají pochybnosti o předmětu návrhu, tj. identifikaci napadeného předpisu, byl předmětný návrh Ústavním soudem projednán.

Dle navrhovatele byla napadeným příkazem zrušena dosavadní evidence, stanovená dle § 2 odst. 3 příkazu ministra kultury č. 23/1995, kterým měnil a doplňoval příkaz ministra kultury č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zák. č. 308/1991 Sb. Důsledkem této skutečnosti dle jeho názoru se stal zánik historických právnických osob, tj. církevních právnických osob, pozůstávajících ze sdružení majetku, které byly zřízeny podle vnitřních církevních předpisů (obročí, kostely, záduší, nadace, hřbitovy atd.).

Předmětným "podzákonným právním předpisem" tak dle navrhovatele Ministerstvo kultury zrušilo evidenci právnických osob, kterou církvím zaručoval jak zák. č. 308/1991 Sb., tak i zák. č. 3/2002 Sb., pročež jím byl porušen čl. 2 odst. 3 a čl. 79 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a čl. 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Nadto je v návrhu namítán i rozpor příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001 s čl. 16 odst. 2 Listiny a protiústavnost retroaktivních důsledků z něj vyplývajících.

V písemném vyjádření účastníka řízení k uvedenému návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 17. března 2004, Ministerstvo kultury sděluje, že v předmětné věci jde o návrh nepřípustný (§ 66 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb.), neboť příkaz ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001 byl zrušen příkazem ministra kultury České republiky č. 2/2003 ze dne 7. ledna 2003, kterým se ruší příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995, 13/1996 a 32/2001. Příkaz ministra kultury České republiky č. 2/2003 nabyl účinnosti dnem 7. ledna 2003, přičemž jeho vydání bylo spjato se zrušením zák. č. 308/1991 Sb. a jeho nahrazení zák. č. 3/2002 Sb.

Pro uvedené účastník řízení žádá, aby Ústavní soud ve smyslu § 43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/193 Sb., ve znění pozdějších předpisů, návrh na zrušení příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001, kterým se mění příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995 a 13/1996, jako nepřípustný odmítl.
II.

Smyslem a účelem řízení o kontrole norem je přezkum ústavnosti zákonů a jejich jednotlivých ustanovení, u jiných právních předpisů a jejich jednotlivých ustanovení kromě ústavnosti rovněž i přezkum zákonnosti [čl. 87 odst. 1 písm. a), b) Ústavy, § 64 až § 71 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Dle § 1 odst. 1 písm. e), odst. 2 zák. č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a Sbírce mezinárodních smluv, ve znění pozdějších předpisů, je formou všeobecně závazného právního předpisu vydávaného ministerstvy vyhláška publikovaná ve Sbírce zákonů.

Ústavní soud v otázce posouzení právní povahy předpisu, a tudíž naplnění podmínky příslušnosti k řízení o kontrole norem, vyslovil autoritativní právní názor v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99. Konstatoval, že z pojmu právního státu, jenž nachází své ústavní zakotvení v čl. 1 Ústavy, vyplývá princip, dle něhož ani zákonodárce ani exekutiva nemůže s formami práva, tj. s prameny práva, nakládat libovolně, nýbrž se musí řídit hledisky ústavodárce, jakož i hledisky dalšími, zejména transparentnosti, přístupnosti a jasnosti. Je-li ve věci dán rozpor mezi právně normativním obsahem aktu vlády a absencí tomu odpovídající právní formy, čili rozpor mezi obecností právního aktu a tomu nekorespondující formou, Ústavní soud dává přednost posouzení obsahu před mechanickým akceptováním formy. Jinými slovy vyjádřeno, pokud obsahový komponent právní normy je obsažen v pramenu, na který norma zmocňovací odkazuje, nutno i tento pramen považovat za formu práva. Zároveň ale v takovém případě Ústavní soud nalezl rozpor s ústavním pořádkem v absenci Ústavou a zákonem vyžadované formy práva, a to aniž by zkoumal obsahový soulad předmětného předpisu s ústavním pořádkem.

Právní povaha obsahu normativní regulace je přitom dána její heteronomií a obecností (stupeň obecnosti vlastní právní normě je přitom vymezen tím, že právní norma určuje svůj předmět a subjekty jako třídy definičními znaky, a nikoli určením, výčtem jejich prvků).

Dle § 19 odst. 1 zák. č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, registrující orgán (tj. Ministerstvo kultury) vede evidenci všech právnických osob podle tohoto zákona, včetně těch, které odvozují svou právní subjektivitu od církví a náboženských společností, pokud nepodléhají jiné evidenci či registraci a upraví její podmínky. Za předpokladu interpretace daného zákonného ustanovení ve smyslu zmocňovacího ustanovení, vycházeje z právního názoru Ústavního soudu obsaženého v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 24/99, by bylo lze ústavnost a zákonnost příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001, kterým se mění příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995 a 13/1996, v řízení o kontrole norem projednat a rozhodnout toliko za podmínky právní povahy jeho normativního obsahu.

Tato podmínka ale v předmětné věci naplněna není, kdy příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995, 13/1996 a 32/2001, svým obsahem představuje interní normativní směrnici, směřující k úpravě povinností strukturálních částí, případně zaměstnanců Ministerstva kultury.

Z předmětného příkazu v žádném případě neplyne regulace okruhu registrovaných právnických osob - tato je stanovena toliko zákonem (§ 10 až § 21 zák. č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností, ode dne 7. ledna 2002 pak zák. č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech, ve znění zák. č. 4/2003 Sb.). Individuální právní akty (správní akty) Ministerstva kultury, související s registrací církevních právnických osob (resp. s jejich evidencí), pak podléhají soudnímu přezkumu (viz § 21 zák. č. 308/1991 Sb. a ode dne 7. ledna 2002 zák. č. 3/2002 Sb. ve spojení s § 247 a násl. o. s. ř. ve znění platném do 31. prosince 2002, dále ode dne 1. ledna 2003 zák. č. 3/2002 Sb. ve spojení se zák. č. 150/2002 Sb., soudním řádem správním). Soudní přezkum předmětných správních rozhodnutí je pak procesní garancí ochrany subjektivních práv dotčených subjektů.

Nadto je důvodné připomenout, že po nabytí účinnosti nové zákonné úpravy církví a náboženských společností (zák. č. 2/2002 Sb.) byla problematika registrace církví a evidence církevních právnických osob upravena vyhláškou Ministerstva kultury č. 232/2002 Sb., kterou se provádí zák. č. 3/2002 Sb., o církvích a náboženských společnostech.

Vycházeje z takto vyložených důvodů, jelikož není nadán věcnou příslušností přezkoumávat ústavnost a zákonnost interních normativních předpisů ministerstev, Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh skupiny senátorů Senátu Parlamentu České republiky na zrušení příkazu ministra kultury České republiky č. 32/2001 ze dne 21. prosince 2001, kterým se mění příkaz ministra kultury České republiky č. 8/1993, o zřízení rejstříku právnických osob podle zákona č. 308/1991 Sb., ve znění příkazů ministra kultury České republiky č. 23/1995 a 13/1996, dle § 43 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. srpna 2004



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.