Pl. ÚS 17/04
Pl.ÚS 17/04 ze dne 30. 6. 2004

K některým ustanovením zákona o spotřebních daních

Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného, soudců JUDr. Michaely Židlické a JUDr. Pavla Rychetského, o návrhu P.B., na zrušení řady ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal u Ústavního soudu zrušení řady ustanovení zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, a zákona č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, s poukazem na to, že se jimi stejně nikdo neřídí, dokonce ani soudci obecných soudů a státní zástupci. Ústavní soud vyzval dne 6. dubna 2004 navrhovatele k odstranění vad návrhu; doručení dne 9. dubna 2004 vykázáno. Navrhovatel byl výslovně upozorněn na ustanovení § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož musí být fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Byl dále upozorněn na ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, které stanoví podmínky, za nichž může fyzická nebo právnická osoba navrhovat zrušení ustanovení právního předpisu. K odstranění vad návrhu byla stěžovateli poskytnuta lhůta 40 dnů s tím, že pokud vady nebudou v této lhůtě odstraněny, Ústavní soud návrh odmítne. Dopisem ze dne 2. května 2004 navrhovatel Ústavnímu soudu sdělil, že advokáta nemá a že se bude hájit sám.
Ústavní soud konstatuje, že navrhovatel vady svého návrhu neodstranil. Základní vadou, od níž se ostatně odvíjely vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, např. v usnesení, sp. zn. I. ÚS 89/94, smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který se na Ústavní soud obrací s návrhem na zrušení řady ustanovení celního zákona a zákona o spotřebních daních. Podle zákona o Ústavním soudu jsou přitom subjekty oprávněné napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení) označeny úplným, resp. konečným výčtem a fyzická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" [ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu]. Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není.

Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zrušení řady ustanovení celního zákona a zákona o spotřebních daních mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože navrhovatel neodstranil vady návrhu ani ve lhůtě k tomu určené, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 30. června 2004

JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.