Nao 64/2013-21

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové, Ph.D. a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Jakuba Camrdy, Ph.D. v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09, o námitce podjatosti soudců senátu 6 A Městského soudu v Praze vznesené žalobcem,

takto:

Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová, JUDr. Dana Černá, JUDr. Naděžda Treschlová a soudce Mgr. Jiří Lifka n e j so u vy l o u č e n i z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 89/2013.

Od ůvodnění:

Žalobce se žalobou datovanou dnem 22. 11. 2011 a doručenou městskému soudu dne 7. 12. 2011 domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09, kterým bylo zrušeno určení advokáta JUDr. Karla Škopka jako zástupce žalobce.

Městský soud usnesením ze dne 7. 5. 2013, č. j. 6 Ca 265/2009-41, tuto žalobu vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí, věc je vedena u městského soudu pod sp. zn. 6 A 89/2013.

Žalobce podáním ze dne 7. 10. 2013 vznesl námitku podjatosti všech soudců senátu 11 i senátu 6 Městského soudu v Praze s odůvodněním, že soudci činili úkony ve věci vedené pod sp. zn. 11 Ca 51/08, jehož se žádost o určení týká, a stejně tak ve věci vedené pod sp. zn. 6 Ca 265/09 a dodnes předstírají , že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno, přičemž je vedlejší rozsudek sp. zn. 8 Ans 8/13, když žalobce nebyl zastoupen před Nejvyšším správním soudem, ač být měl a soudcům správního soudu musí být známo, že když i tzv. poslední určení bylo žalovaným zrušeno, tak navrhovatel nedrží žádný akt určen (tím je i akt 2130/06, 2355/09) , natož když ve svých judikátech soudí, že zrušené určení neexistuje. Proto lze mít za to, že by žádný senát Městského soudu v Praze neměl ve věci vůbec rozhodovat.

Předsedkyně senátu a soudci 6. senátu městského soudu specializovaného ve věcech správního soudnictví ve svých vyjádřeních shodně uvedli, že nemají žádný poměr k projednávané věci nebo k účastníkům řízení, který by vzbuzoval pochybnosti o jejich nepodjatosti.

Nejvyšší správní soud při posouzení návrhu vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Podle § 8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Podle § 8 odst. 5 s. ř. s. účastník nebo osoba zúčastněná na řízení může namítnout podjatost soudce, soudní osoby, tlumočníka nebo znalce.

Námitku musí uplatnit do jednoho týdne ode dne, kdy se o podjatosti dozvěděl; zjistí-li důvod podjatosti při jednání, musí ji uplatnit při tomto jednání. K později uplatněným námitkám se nepřihlíží. Námitka musí být zdůvodněna a musí být uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je dovozována.

Rozhodování o věci nestranným a nezávislým soudcem je jedním z pilířů práva na spravedlivý proces. Kategorie nestrannosti soudce má subjektivní a objektivní rovinu. Nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může v zásadě dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.

Přestože žalobce sice ve své námitce obecně uvádí, že vznáší námitku podjatosti i soudců senátu 11 Městského soudu v Praze a má za to, že by žádný senát tohoto soudu neměl ve věci rozhodovat, z odůvodnění (obsahu) jeho podání je zjevné, že jím vznesená námitka podjatosti se týká jen soudců senátu 6 A, kteří dle žalobce měli činit úkony také ve věci vedené pod sp. zn. 11 Ca 51/08.

Soudci senátu 6 A městského soudu se nepovažují v předmětné věci za podjaté. Žalobce odůvodnil námitku podjatosti výhradami k procesnímu postupu soudu a jeho rozhodovací činnosti. Ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně uvádí, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Pro závěr o podjatosti soudců není dostačující obecné a subjektivní přesvědčení navrhovatele. Na základě obsahu vznesené námitky nelze žalobci přisvědčit, že by vůči němu byly uplatňovány jakékoli nestandardní postupy, které by nasvědčovaly porušení povinnosti nestranného a nezaujatého soudního řízení. Soudci jsou na základě čl. 82 odst. 1 Ústavy České republiky při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat. pokračování Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení jmenovaných soudců Městského soudu v Praze z projednávání a rozhodování o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2009, č. j. 2355/09, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. října 2013

JUDr. Lenka Matyášová, Ph.D. předsedkyně senátu