Nao 32/2013-67

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců JUDr Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického, v právní věci žalobce: Ing. Z. Ch., proti žalované: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný trh 5, Praha 1, v řízení o žalobě proti nezákonnému zásahu žalované, vedeném u Městského soudu v Praze pod zn. 5 A 38/2011, ve věci námitky podjatosti uplatněné žalobcem proti soudcům Městského soudu v Praze,

takto:

Soudci Městského soudu v Praze JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová, Mgr. Michaela Bejčková n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 5 A 38/2011.

Odůvodnění: Městský soud v Praze (dále jen městský soud ) projednává žalobu, kterou se žalobce domáhá výmazu nesprávného údaje z Matriky studentů Univerzity Karlovy o tom, že žalobce byl ve dnech 6. 10. 2009-29. 4. 2010 studentem Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy. V záznamu tohoto údaje v Matrice studentů vedené podle § 88 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, ve znění pozdějších předpisů, považuje žalobce za nezákonný zásah do svých práv.

Žalobce podáním ze dne 16. 6. 2013 namítl podjatost soudců Městského soudu v Praze návrhem usnesení: Soudci Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí v řízení o žalobě vedené u Městského soudu v Praze pod č. j. 5A 38/2011. Věc vedená u Městského soudu v Praze č. j. 5A 38/2011 se postupuje Krajskému soudu v Ostravě . Žalobce tedy namítl podjatost všech soudců Městského soudu v Praze.

Žalobce námitku podjatosti ve svém podání zdůvodnil tvrzením, že předseda a místopředseda Městského v Praze působí jako pedagogové u žalované a Městský soud v Praze a žalovaná spolu úzce, dobrovolně a intenzivně spolupracují .

Soudci senátu 5 A městského soudu JUDr. Eva Pechová, Mgr. Alena Krýlová, Mgr. Michaela Bejčková příslušní k projednání a rozhodnutí věci se vyjádřili k námitce podjatosti tak, že k věci a účastníkům řízení nemají žádný vztah.

Nejvyšší správní soud uvážil v této věci následovně. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále s. ř. s. ), jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech . Podle § 8 odst. 5 věty čtvrté s. ř. s. musí účastník řízení námitku podjatosti zdůvodnit a uvést konkrétní skutečnosti, z nichž podjatost soudce dovozuje.

Není pochyb o tom, že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. K této otázce se vyjádřil Ústavní soud, který připomněl, že vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda-s ohledem na okolnosti případu-lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne 27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 Sb. NU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, N 98/23 Sb. NU 11).

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tímto principem jsou vyloučeny praktiky kabinetní justice a nestrannost soudního rozhodování je tak chráněna ve prospěch účastníků soudních řízení nejlépe. Uvedeným způsobem je zmíněný princip zásadně naplněn, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.

Podle § 8 s. ř. s. nelze rozhodovat o paušálním vyloučení všech soudců určitého soudu, neboť toto ustanovení se týká jen individualizovaných námitek proti konkrétním soudcům ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., tedy vůči soudcům, u kterých přichází v úvahu, aby se konkrétním případem zabývali podle rozvrhu práce. Proto také existuje povinnost účastníka dle § 8 odst. 5 s. ř. s., námitku podjatosti zdůvodnit a doložit také důvody, které jsou způsobilé pochybnost o nepodjatosti konkrétního soudce či soudců vyvolat. Tuto povinnost žalobce rozhodně nemohl splnit všeobecným odkazem na to, že soudní funkcionáři příslušného soudu působí v akademickém vztahu, v souladu se zákonem (§ 85 zákona č. 6/2002 Sb. v platném znění), či městský soud oficiálně s Karlovou univerzitou spolupracuje v rámci programů, které s projednávanou kauzou nijak nesouvisí.

Na případy delegace věci jinému než věcně a místně příslušnému soudu pamatují jiná procesní ustanovení, která však v nyní posuzované věci nepřicházejí v úvahu, stejně jako podmínky, za kterých mohou být použita.

Ve vztahu k rozhodování o námitkách podjatosti soudců je rovněž nutné zdůraznil, že posouzení podjatosti soudce z různých důvodů se musí řídit stejnými kritérii. Proto je také vždy třeba zkoumat, zda vztah soudce ke konkrétní věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že tento soudce nebude moci nebo schopen nezávisle a nestranně rozhodovat.

V nyní posuzované věci stěžovatel tvrdí, že (všichni) soudci Městského soudu v Praze jsou vyloučeni z projednávání jeho sporu s žalovanou jen proto, že soudní funkcionáři na univerzitě učí a soud s touto institucí oficiálně spolupracuje pořádáním studentských praxí. pokračování Kromě spekulativních úvah o důsledcích popsané spolupráce žalobce neuvádí nic o tom, zda vůbec a jak se uvedené objektivní (zákonem dovolené) skutečnosti projevují, respektive mohou projevovat v subjektivním poměru konkrétních soudců senátu 5 A (zákonných soudců) k projednávané věci nebo k osobě žalobce. To, že žalobce nic neví o vnitřním fungování soudu a působení jednotlivých osob v rámci soudních řízení, jakož ani o vztahu soudce a soudního funkcionáře při výkonu soudnictví v užším smyslu (rozhodování konkrétních případů) nelze opomenout a naopak přikládat zvýšený důraz subjektivním představám žalobce. Takový výklad nelze přirozeně dovodit ani ze shora uvedené judikatury Ústavního soudu, která logicky porovnává ústavní principy práva na řádný proces a na zákonného soudce zdůrazněním, že k vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo schopni nezávisle a nestranně rozhodovat . Nic takového nebylo v posuzované věci nikým ani namítáno a z ničeho nevyplývá, že by takový případ v posuzované věci mohl nastat.

Sám žalobce prezentuje subjektivní představy o vlivu okolností, které ve skutečnosti nepředstavují překážku jakkoli významnou pro objektivní posuzování věci zákonnými soudci. Žalobce poukazuje na pocit vděčnosti soudců, vyplývající z přítomnosti stážistů na soudech, aniž by si položil například otázku, jaký význam má skutečnost, že soud, nad rámec svých povinností, pomáhá vzdělávací instituci realizovat její výchovné záměry propojením teorie a praxe studentů. Nejvyšší správní soud musí zdůraznit, že v průběhu vlastního profesního života se běžně soudce zabývá případy účastníků ve stejném nebo velmi podobném procesním postavení, jako tomu je v nyní posuzované věci. Tato skutečnost, vyplývající například ze sídla fyzické či právnické osoby, sama o sobě nemá z hlediska hodnocení nestrannosti soudců žádný význam. Uvedený závěr vyplývá z citované zákonné úpravy § 8 odst. 1 s. ř. s. a lze jej řadit k logickým konsekvencím výkonu soudnictví demokratického právního státu a zodpovědného chování jeho soudců ve vztahu k veřejnosti. Žalobce přistupuje k uvedeným skutečnostem paušalizujícím a spekulativním způsobem, nepřípustně zpochybňuje nezaujatost všech soudců Městského soudu v Praze, ale ani vůči zákonným soudcům senátu 5 A Městského soudu v Praze neuvádí žádnou relevantní argumentaci, která by jejich nestrannost byla způsobilá jakkoli zpochybnit.

Pro oprávněné pochybnosti o podjatosti soudce musí existovat shora zdůrazněný vztah konkrétního soudce k věci, účastníkům řízení nebo jejich zástupcům, který dosáhne určité nepřijatelné intenzity. Nic takového z popisované situace nevyplývá, žalobce to v principu ani netvrdí a pro své spekulace neuvádí žádný důkaz, zatímco zákonní soudci to jednoznačně vylučují. Odkazování na zákonem povolené, časté a nepochybně žádoucí činnosti soudců v akademické oblasti a přípravě studentů na budoucí povolání rozhodně nemají potenciál vzbuzovat jakékoli pochybnosti o nezaujatém rozhodování konkrétních soudců ve věci účastníků tohoto řízení. Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro vyloučení zákonných soudců městského soudu senátu 5 A z projednávání a rozhodnutí věci pro podjatost, zatímco obecnou námitkou ve vztahu k soudcům, kteří nemají s projednávanou věcí nic společného, se vůbec neměl důvod zabývat, a proto návrhu stěžovatele nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 3. července 2013

JUDr. Petr Průcha předseda senátu