Nao 103/2008-79

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: B. V., zast. Mgr. Petrou Civínovou, advokátkou, se sídlem nám. Jana Žižky z Trocnova 79, Čáslav, proti žalovanému: 1) Ředitel Gymnázia Jiřího Ortena, se sídlem Jaselská 932, Kutná Hora, 2) Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 7, Praha 1, v řízení o návrhu na vyloučení soudkyně JUDr. Olgy Stránské a ostatních soudců senátu 44 Ca a všech soudců Krajského soudu v Praze, ve věci projednávání žaloby na ochranu proti nečinnosti žalovaných ve věci vydání rozhodnutí o žádosti žalobce o studijní rehabilitaci pod sp. zn. 44 Ca 22/2008,

takto:

I. Soudkyně JUDr. Olga Stránská, JUDr. Dalila Marečková a JUDr. Věra Šimůnková n e j s o u vyloučeny z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 44 Ca 22/2008.

II. Námitky podjatosti směřující proti jiným soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 44 Ca 22/2008, s e o d m í t a j í .

Odůvodnění: Žalobce se žalobou podanou dne 3. 7. 2006 a doplněnou prostřednictvím advokátky dne 5. 3. 2007 u Městského soudu v Praze domáhal vůči žalovaným vydání rozhodnutí o jeho žádosti ve věci studijní rehabilitace ohledně jeho studia na Gymnáziu v Kutné Hoře podle ustanovení § 18 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb, o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů.

Městský soud v Praze postoupil z důvodu své místní nepříslušnosti projednání věci Krajskému soudu v Praze, kde tato věc napadla senátu 44 Ca pod výše uvedenou spisovou značkou.

Žalobce podáním ze dne 5. 6. 2008 namítl podjatost celého senátu 44 Ca, jakož i všech soudců Krajského soudu v Praze. Tuto námitku odůvodnil poukazem na skutečnosti dané ve spisové dokumentaci označené sp. zn. 3 KZN 623/2006-18. Požadoval, aby věc byla přikázána k projednání Městskému soudu v Praze.

Krajský soud v Praze žalobce usnesením ze dne 11. 6. 2008, č.j. 44 Ca 22/2008-54, vyzval, aby vznesenou námitku podjatosti zdůvodnil a uvedl rovněž i den, kdy se o podjatosti soudců dozvěděl.

Žalobce na tuto výzvu doplnil svou námitku podjatosti přípisem ze dne 18. 6. 2008. Uvedl, že soudkyně JUDr. Olga Stránská vydávala tendenční rozhodnutí s dalšími soudci ze senátu 44 Ca ve stavebním řízení, a to takové, aby podpořila zinscenovanou represi Policie ČR a státního zastupitelství a komunální sféry. Legalizovala tak trestní stíhání vůči osobě žalobce. V předmětné věci soudkyně JUDr. Stránská vydala bez opory v zákoně usnesení č. j. 44 Ca 62/2004-146, a nařídila odhad skromného majetečku žalobce, protože neměl na zaplacení soudního poplatku za kasační stížnost. Podle názoru žalobce jí represe vůči jeho osobě působí patologickou rozkoš . Jmenovaná soudkyně měla žalobce také při jednání v jiných věcech (sp. zn. 44 Ca 30/2004, sp. zn.44 Ca 60/2004 a sp. zn. 44 Ca 62/2004) urážet a zesměšňovat.

Z vyjádření všech dotčených soudců Krajského soudu v Praze (č. l. 75) vyplývá, že nikdo z nich nemá k žalobci, jeho zástupkyni ani k projednávané věci samotné žádný vztah. Toto prohlášení podepsali JUDr. Olga Stránská, JUDr. Jarmila Hanušová, JUDr. Dalila Marečková, JUDr. Šimůnková a Mgr. Luboš Dörfl.

Nejvyšší správní soud se zabýval námitkami, které žalobce vznesl, a dospěl k názoru, že jsou z části nedůvodné a z části nepřípustné.

Podle § 8 odst. 1 soudního řádu správního jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v projednávané věci, nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.

Z výkladu citovaného ustanovení je zřejmé, že se Nejvyšší správní soud nemohl zabývat námitkou podjatosti směřující proti všem soudcům Krajského soudu v Praze, kteří se nepodílejí na projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. 44 Ca 22/2008. Soudnictví je totiž vždy pojmově spjato s rozhodováním konkrétních případů a nemá povahu akademického řešení obecných právních otázek, které nemají význam pro účastníky řízení, a proto i uvedený základní funkční princip nestrannosti je nutno vztahovat pouze ke konkrétní rozhodované věci. Účastník řízení tedy může namítat podjatost pouze u toho soudce, který bude v její věci rozhodovat. Namítá-li podjatost soudců jiných, jde o návrh nepřípustný ve smyslu § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., který soud musí odmítnout (k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. Nao 6/2007) tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.

Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům), o nichž je schopen relativně přesně referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii nestrannosti je proto třeba vnímat šířeji, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníku řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má nezaujatý vztah. Vyloučení soudce z projednávání a rozhodování věci má být založeno nikoliv na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně též Ústavní soud ve věci sp. zn. I. ÚS 370/04).

Nejvyšší správní soud podotýká, že důvodem pro vyloučení soudce může být pouze jeho poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, zejména v případech, kdyby mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Poměr soudce k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen např. příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (ať již zjevně přátelským či nepřátelským), může jít i o vztah ekonomické závislosti, apod. V daném případě nebyla zjištěna žádná z těchto skutečností, žalobce ostatně podobné skutečnosti ani netvrdil.

Z námitek uplatněných žalobcem vyplývá, že důvod podjatosti soudkyně JUDr. Olgy Stránské a celého senátu 44 Ca má podle žalobce spočívat výhradně její rozhodovací činnosti v minulých řízeních, jichž byl žalobce účastníkem. Přitom z námitek žalobce ani ze spisu nevyplývá nic, co by nasvědčovalo tomu, že by JUDr. Olga Stránská či jiný člen senátu 44 Ca měl k projednávané věci a procesním stranám či jejich zástupcům jakýkoliv vztah či poměr. Nejvyššímu správnímu soudu je navíc z jeho rozhodovací činnosti známo, že žalobce namítal podjatost JUDr. Olgy Stránské a dalších členů senátu 44 Ca již mnohokrát. Nejvyšší správní soud však nikdy neshledal jeho námitky důvodnými (např. usnesení zdejšího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. Nao 73/2007, dále usnesení ze dne 18. 3. 2004, sp. zn. Nao 3/2004, a usnesení ze dne 8. 4. 2004, sp. zn. Nao 6/2004). Jelikož v posuzované věci žalobce nepředložil žádné konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o podjatosti dotčených soudkyň Krajského soudu v Praze, Nejvyšší správní soud tyto námitky neshledal důvodnými a návrhu žalobce nevyhověl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. října 2008

JUDr. Dagmar Nygrínová předsedkyně senátu