Nao 101/2015-38

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: A. H., proti žalovanému: Krajský soud v Brně, se sídlem Rooseveltova 648/16, Brno, v řízení o námitce podjatosti vznesené žalobcem proti soudcům sedmého senátu Nejvyššího správního soudu, JUDr. Elišce Cihlářové, JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi a JUDr. Tomáši Foltasovi, ve věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 5/2015,

takto:

Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Tomáš Foltas n e j s o u v y l o u č e n i z projednávání a rozhodování věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. Nao 5/2015.

Odůvodnění:

[1] Usnesením ze dne 4. 12. 2014, č. j. 62 A 104/2014-25, odmítl Krajský soud v Brně žalobu žalobce, kterou se domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. 9. 2014, č. j. 62 A 74/2014-12. Dne 2. 1. 2015 podal žalobce proti usnesení č. j. 62 A 104/2014-25 kasační stížnost a zároveň vznesl námitku podjatosti soudců Krajského soudu v Brně, JUDr. Davida Rause, Ph.D., Mgr. Kateřiny Kopečkové, Ph.D. a Mgr. Petra Šebka. Řízení o této námitce podjatosti je u Nejvyššího správního soudu vedeno pod sp. zn. Nao 5/2015.

[2] V rámci řízení o námitce podjatosti soudců Krajského soudu v Brně vznesl žalobce námitku podjatosti proti soudcům sedmého senátu Nejvyššího správního soudu, JUDr. Elišce Cihlářové, JUDr. Jaroslavu Hubáčkovi a JUDr. Tomáši Foltasovi. Tato námitka podjatosti byla přidělena k posouzení devátému senátu Nejvyššího správního soudu.

[3] Jako důvod podjatosti žalobce v podání ze dne 20. 3. 2015 uvedl, že mu bylo soudci sedmého senátu upřeno úmyslně či neúmyslně právo na spravedlivý proces v řízeních před Nejvyšším správním soudem vedených ve věcech sp. zn. 7 As 112/2014, 7 As 216/2014 a 7 As 217/2014. Tímto jednáním byla narušena důvěra žalobce v nezávislé, nestranné a zákonné rozhodování soudu.

[4] Soudci sedmého senátu JUDr. Eliška Cihlářová, JUDr. Jaroslav Hubáček a JUDr. Tomáš Foltas k námitce podjatosti uvedli, že žalobce osobně neznají, nemají k němu žádný vztah a pokud s jeho osobou přišli do styku, jednalo se pouze o rozhodovací činnost ve vztahu k jeho kasačním stížnostem.

[5] Důvody pro vyslovení podjatosti výše jmenovaných soudců sedmého senátu nejsou dány.

[6] Nejvyšší správní soud vycházel z § 8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s. ), podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v § 8 s. ř. s. představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Podjatost soudce také zasahuje do principu nezávislosti soudce. Soudce lze z projednávání a rozhodnutí přidělené věci vyloučit pouze výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[8] Jde-li o důvody uvedené v první větě § 8 odst. 1 s. ř. s., tak je třeba uvést, že poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci, tedy zejména v případech, kdy by soudce mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, může jít také o vztah ekonomické závislosti. Takové důvody zjevně dány nejsou.

[9] Žalobce spatřuje podjatost soudců v jejich rozhodovací činnosti v jiných věcech, v nichž byl účastníkem řízení. Ustanovení § 8 odst. 1 s. ř. s. však výslovně stanoví, že důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v jeho rozhodování v jiných věcech. Podíl soudce na rozhodování v předchozím soudním řízení ve smyslu § 8 odst. 1 s. ř. s., který zakládá důvod pro jeho vyloučení, se musí týkat rozhodování ve stejné věci u soudu nižšího stupně; předchozím soudním řízením není řízení v jiné soudní věci, byť by se i týkala týchž účastníků. Stejně tak tento závěr vyplývá i z konzistentní judikatury Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech (viz k tomu např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003-18).

[10] Na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. dubna 2015

JUDr. Barbara Pořízková předsedkyně senátu