Nad 61/2013-26

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: P. Č., proti žalovanému: Úřad práce České republiky, Karlovo náměstí 1359/1, Praha 2, v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o návrhu Městského soudu v Praze k rozhodnutí o místní příslušnosti,

takto:

K projednání věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 6 A 154/2013 j e místně p ř í s l u š n ý Krajský soud v Českých Budějovicích.

Odůvodn ění: Žalobou podanou dne 25. 7. 2012 ke Krajskému soudu v Hradci Králové se žalobce domáhá, aby soud přikázal Úřadu práce České republiky, se sídlem v Pardubicích neprodleně vydat rozhodnutí o žádosti žalobce, trvalým pobytem B. X, okres S., s doručovací adresou výše uvedenou ( X ) o změnu výše přiznaných nepojistných sociálních dávek. Konkrétně žalobce uvedl, že 22. března 2012 podal u Úřadu práce v Českých Budějovicích žádost o změnu výše nepojistných sociálních dávek, o žádosti nebylo do dne podání žaloby rozhodnuto, ani věc nebyla postoupena místně příslušnému úřadu.

Krajský soud v Hradci Králové usnesením z 21. 9. 2012, č. j. 30A 60/2012-11 pro místní nepříslušnost postoupil věc Městskému soudu v Praze. Krajský soud v Hradci Králové konstatoval, že v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti je žalovaným správním orgánem Úřad práce České republiky, jehož pobočky jsou organizačními součástmi úřadu a nejsou vybaveny rozhodovacími pravomocemi tak, aby na ně bylo možno hledět jako na samostatný správní orgán, a proto nemají samostatné sídlo. S ohledem na sídlo žalovaného správního orgánu byl proto místně příslušný Městský soud v Praze.

Návrh z 16. 10. 2012, kterým žalobce následně brojil proti uvedenému usnesení, Nejvyšší správní soud odmítl usnesením z 9. 1. 2013, č. j. 6 Ans 15/2012-10, neboť návrh žalobce nepovažoval za kasační stížnost.

Městský soud v Praze s postoupením věci nesouhlasil a předložil věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o místní příslušnosti. Městský soud poukázal na článek XXV zákona č. 396/2012 Sb., který upravuje přechodná ustanovení zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a dovodil, že změna místní příslušnosti podle § 7 odst. 3 s. ř. s. se vztahuje i na řízení zahájená před účinností zákona č. 396/2012 Sb., tedy přede dnem 26. 11. 2012. Městský soud je proto toho názoru, že ve věci je místně příslušný Krajský soud v Českých Budějovicích, neboť zde má žalobce bydliště.

Nejvyšší správní soud ve shodě s názorem Městského soudu uvážil o předmětném sporu o místní příslušnost tak, že příslušným soudem pro projednání a rozhodnutí předmětné věci je Krajský soud v Českých Budějovicích, a to z následujících důvodů.

Z ustanovení § 7 odst. 5 s. ř. s. vyplývá, že není-li soud, u něhož byl návrh podán, k jeho vyřízení místně příslušný, postoupí jej k vyřízení soudu příslušnému. Nesouhlasí-li tento soud s postoupením věci, předloží spisy k rozhodnutí o příslušnosti Nejvyššímu správnímu soudu. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány .

Podle ustanovení § 7 odst. 3 s. ř. s. ve znění zákona č. 396/2012 Sb. účinného ode dne 26. 11. 2012 ve věcech důchodového pojištění a dávek podle zvláštních předpisů vyplácených spolu s důchody a ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi je k řízení příslušný krajský soud, v jehož obvodu má navrhovatel bydliště nebo sídlo, popřípadě v jehož obvodu se zdržuje.

Podle přechodného ustanovení této novely (části šestnácté, čl. XXV bodu 1. zákona č. 396/2012 Sb.) platí, že věci správního soudnictví ve věcech zaměstnanosti, ochrany zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, dávek státní sociální podpory, dávek pro osoby se zdravotním postižením, průkazu osoby se zdravotním postižením, příspěvku na péči a dávek pomoci v hmotné nouzi, v nichž byla dána místní příslušnost Městského soudu v Praze a v nichž nebylo rozhodnuto do dne účinnosti tohoto zákona, převezmou a dokončí krajské soudy místně příslušné podle § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění tohoto zákona; to neplatí, je-li Městský soud v Praze místně příslušným soudem i podle § 7 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění tohoto zákona.

Nejvyšší správní soud k tomu poukazuje na to, že účelem novely č. 396/2012 Sb. bylo napravit legislativní nedostatek, který vznikl v souvislosti s reorganizací kompetencí na úseku poskytování sociálních dávek ve vazbě na příslušná ustanovení s. ř. s. o místní příslušnosti soudů a v důsledku něhož by všechny žaloby v dávkových věcech musely být projednávány a rozhodovány Městským soudem v Praze. Tento stav byl opakovaně v dřívějších rozhodnutích Nejvyššího správního soudu ve věcech sporů o místní příslušnost krajských soudů ve správním soudnictví označen jako nežádoucí (viz např. usnesení ze dne 16. 5. 2012, č. j. Nad 5/2012-34, přístupné na www.nssoud.cz). Soudní řád správní dále nerozlišuje kritéria místní příslušnosti u jednotlivých typů žalob, nýbrž podle typu věci, přičemž v této věci se nepochybně podle tvrzení žalobce jedná o věc nepojistných dávek, k jejímuž rozhodnutí byl v prvním stupni příslušný Úřad práce České republiky. Nerozhodné tedy pro řízení před správními soudy je, zda se žalobce domáhá uložení opatření vůči krajské pobočce Úřadu práce v Českých Budějovicích či vůči jiné krajské pobočce.

Jelikož se žalobce se zřetelem ke všem okolnostem zdržuje v Českých Budějovicích, a nikoliv v místě svého trvalého pobytu v obci Březiny (okres Svitavy), je místně příslušným soudem k projednání jeho žaloby na nečinnost žalovaného Krajský soud v Českých Budějovicích. Obdobně rozhodl Nejvyšší správní soud již ve věci žalobce vedené pod sp. zn. Nad 10/2013. Rozhodnutím Nejvyššího správního soudu o této otázce jsou soudy vázány.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. října 2013

JUDr. Jaroslav Vlašín předseda senátu