MSPH 99 INS 9524/2015-C5-15
MSPH 99 INS 9524/2015-C5-15

Č.j.: MSPH 199 ICm 1560/2015-101 (MSPH 99 INS 9524/2014)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobkyně: JUDr. Ing. Lucie Kovářová, se sídlem Praha 10, Korunní 2569/108, IČO: 01261657, insolvenční správce dlužníka: INKOMA STAV s.r.o., se sídlem Praha 2-Nusle, Jaromírova 48/211, IČO: 25615203, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Kubátem, advokátem se sídlem Praha 10, Korunní 2569/8, proti žalovanému: JUDr. Karel anonymizovano , anonymizovano , Rybná 716/24, Praha 1, zast. Mgr. Davidem Junkem, advokátem se sídlem Praha 2, Americká 339/39 o odpůrčí žalobě takto:

I. Určuje se, že právní úkon, kterým dlužník INKOMA STAV s.r.o., se sídlem Praha 2- Nusle, Jaromírova 48/211, IČO: 25615203, převedl ve prospěch žalovaného bankovním převodem ze dne 2. prosince 2013 částku ve výši 220.000,-Kč, je vůči majetkové podstatě dlužníka úkonem neúčinným.

II. Žalovaný je povinen zaplatit do majetkové podstaty dlužníka INKOMA STAV s.r.o., se sídlem Praha 2-Nusle, Jaromírova 48/211, IČO: 25615203, částku ve výši 220.000,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 12.342,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobkyně se žalobou ze dne 17. dubna 2015 domáhala určení, že právní úkony, kterými dlužník převedl ve prospěch žalovaného finanční prostředky v celkové výši 5.720.000,-Kč (bankovní převod částky ve výši 1.200.000,-Kč dne 23. června 2011, bankovní převod částky 2 ve výši 800.000,-Kč dne 9. prosince 2011, bankovní převod částky ve výši 200.000,-Kč dne 30. srpna 2012, bankovní převod částky ve výši 1.200.000,-Kč dne 2. října 2012, bankovní převod částky ve výši 600.000,-Kč dne 2. listopadu 2012, bankovní převod částky ve výši 600.000,-Kč dne 5. prosince 2012, bankovní převod částky ve výši 200.000,-Kč dne 2. ledna 2013, bankovní převod částky ve výši 200.000,-Kč dne 4. ledna 2013, bankovní převod částky ve výši 500.000,-Kč dne 31. ledna 2013 a bankovní převod částky ve výši 220.000,-Kč dne 2. prosince 2013), jsou neúčinnými právními úkony.

Žalobkyně uvedla, že žalovaný je jednatelem a zároveň jediným společníkem dlužníka. Na základě součinností poskytnutých bankovními ústavy žalobkyně jako insolvenční správkyně dlužníka zjistila, že shora uvedenými bankovními převody byly dlužníkem ve prospěch žalovaného převedeny finanční prostředky v celkové výši 5.720.000,-Kč, které byly označeny jako vratka půjčky společníka . Žalobkyně měla za to, že mezi dlužníkem a žalovaným nedošlo k uzavření platných smluv o půjčce, a proto šlo dle jejího názoru o vrácení bezdůvodného obohacení na straně dlužníka.

Dle názoru žalobkyně jsou shora označené bankovní převody neúčinnými právními úkony, neboť jimi dlužník zvýhodnil žalovaného jako jednoho ze svých věřitelů před ostatními věřiteli, přičemž vzhledem k tomu, že žalovaný byl v době uskutečnění bankovních převodů jediným jednatelem a společníkem dlužníka, tj. osobou dlužníkovi blízkou, má se za to, že dlužník byl v době uskutečnění bankovních převodů v úpadku.

Insolvenční soud konstatuje, že podáním ze dne 22. prosince 2015, které žalobkyně předložila soudu na jednání dne 22. prosince 2015, vzala žalobkyně svou žalobu v rozsahu určení neúčinnosti právních úkonů-bankovního převodu částky ve výši 1.200.000,-Kč dne 23. června 2011, bankovního převodu částky ve výši 800.000,-Kč dne 9. prosince 2011, bankovního převodu částky ve výši 200.000,-Kč dne 30. srpna 2012, bankovního převodu částky ve výši 1.200.000,-Kč dne 2. října 2012, bankovního převodu částky ve výši 600.000,-Kč dne 2. listopadu 2012, bankovního převodu částky ve výši 600.000,-Kč dne 5. prosince 2012, bankovního převodu částky ve výši 200.000,-Kč dne 2. ledna 2013, bankovního převodu částky ve výši 200.000,-Kč dne 4. ledna 2013 a bankovního převodu částky ve výši 500.000,-Kč dne 31. ledna 2013 zpět. Na základě tohoto zpětvzetí bylo řízení o žalobě v odpovídajícím rozsahu zastaveno, předmětem řízení tudíž zůstalo pouze posouzení neúčinnosti bankovního převodu částky ve výši 220.000,-Kč dne 2. prosince 2013.

Žalovaný na svoji obranu (k bankovnímu převodu ze dne 2. prosince 2013) uvedl, že dlužník měl k tomuto datu celkem 18 věřitelů, u nichž měl 25 závazků v celkové výši 348.292,18 Kč s tím, že dlužník všechny závazky (byť některé až po jejich splatnosti) uhradil. Dne 2. prosince 2013 měl naopak dlužník 5 svých dlužníků a pohledávky v celkové výši 771.881,-Kč. Dle žalovaného tedy dlužník nebyl dne 2. prosince 2013 v úpadku, neboť nezastavil platby svých závazků, ani neměl závazky splatné déle než 3 měsíce, ani nebyl předlužen. Žalovaný dále uvedl ke třem věřitelům dlužníka (Ing. Alena Hraňová, STAVA s.r.o. a VLTAVÍN HOLDING stavebniny s.r.o.), že dlužník měl závazky vůči těmto věřitelům, nicméně ohledně jejich existence a výše probíhala mezi dlužníkem a věřiteli jednání. Ohledně závazku vůči Ing. Aleně Hraňové došlo k vyjasnění v květnu 2013, splatné závazky vůči STAVA s.r.o. byly nahrazeny dne 5. února 2013 dohodou o narovnání novým závazkem splatným dne 28. února 2014, faktury k závazkům vůči VLTAVÍN HOLDING stavebniny s.r.o. byly dlužníkovi doručeny až v průběhu roku 2013 a důvodem jejich neuhrazení byla spornost jejich obsahu.

Pokud jde o samotné bankovní převody, žalovaný uvedl, že pokud předchozím převodem finančních prostředků z jeho bankovního účtu na bankovní účet dlužníka došlo 3 k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka, potom převodem těchto finančních prostředků z bankovního účtu dlužníka na bankovní účet žalovaného nedošlo ke zmenšení majetku dlužníka ani k prospěchu na straně žalovaného, neboť předmětné finanční prostředky nikdy nebyly ve vlastnictví dlužníka. Dle názoru žalovaného vrácení bezdůvodného obohacení dlužníkem nebylo právním úkonem, ale faktickou činností.

Na jednání, které se konalo dne 22. prosince 2015, účastníci řízení setrvali na svých dosavadních postojích a argumentaci (co se bankovního převodu ze dne 2. prosince 2013 týče) s tím, že žalovaný uvedl, že neměl k dispozici účetnictví dlužníka za rok 2013.

Soud z insolvenčního spisu dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 9524/2014 zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 7. dubna 2014 na základě insolvenčního návrhu dlužníka, který za dlužníka podal žalovaný (z výpisu z obchodního rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný byl od roku 1998 jediným jednatelem a společníkem dlužníka). Z insolvenčního návrhu a přiloženého seznamu závazků soud zjistil, že žalovaný jako jednatel dlužníka uvedl, že dlužník měl k datu 2. prosince 2013 následující splatné závazky: závazek vůči Ing. Aleně Hraňové ve výši 78.000,-Kč z titulu smlouvy o dílo č. 11/0116/19 splatný dne 3. prosince 2011, závazek vůči STAVA s.r.o. ve výši 1.123.261,04 Kč z titulu objednávky č. 12/0126/09 se splatností nejstaršího závazku dne 23. srpna 2012, závazek vůči VLTAVÍN HOLDING stavebniny s.r.o. ve výši 314.619,-Kč z titulu kupní smlouvy č. 12/0126/03 splatný dne 12. ledna 2013, závazek vůči Petru Josífkovi ve výši 248.415,-Kč z titulu objednávky č. 12/0128/14 splatný dne 14. března 2013, závazek vůči Ladislavu Volešákovi ve výši 19.841,-Kč z titulu objednávky č. 12/0126/03 splatný dne 31. března 2013, závazek vůči SNAVA s.r.o. ve výši 36.913,-Kč z titulu smlouvy o dílo č. 12/0133/16 splatný dne 5. května 2013, závazek vůči Schenk sportovní povrchy s.r.o. ve výši 4.605,-Kč z titulu smlouvy o dílo č. 12/0133/17 splatný dne 30. května 2013, závazek vůči Peťura stavebniny s.r.o. ve výši 83.206,-Kč z titulu kupní smlouvy č. 12/0133/03 splatný dne 7. července 2013, závazek vůči ESTA Praha s.r.o. ve výši 16.756,-Kč z titulu kupní smlouvy č. 213002 splatný dne 11. června 2013, závazek vůči MARKUS spol. s r.o. ve výši 38.000,-Kč z titulu objednávky č. 12/0133/23 splatný dne 1. července 2013, závazek vůči Vasylu Sorychovi ve výši 344.350,-Kč z titulu smlouvy o dílo č. 12/0133/26 splatný dne 21. července 2013, závazek vůči Izolace Kadlec s.r.o. ze smlouvy o dílo č. 13/0139/01 ve výši 293.901,-Kč splatný dne 30. listopadu 2013, závazek vůči Miroslavu Mlynářovi ze smlouvy o dílo č. 13/0137/13 ve výši 163.930,20 Kč splatný dne 1. prosince 2013, závazek vůči Romanu Schwankovi z objednávky č. 13/0137/22 ve výši 15.650,-Kč splatný dne 26. listopadu 2013. Seznam závazků dlužníka žalovaný podepsal a prohlásil o něm, že je správný a úplný s tím, že ze shora uvedených závazků popřel závazek vůči Ing. Heleně Hraňové a vůči Peťura stavebniny s.r.o.

Z usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 99 INS 9524/2014-A-12 soud zjistil, že dne 18. dubna 2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalobkyně, a následně usnesením zdejšího soudu č.j. MSPH 99 INS 9524/2014-B-10 byl dne 23. července 2014 prohlášen konkurs na majetek dlužníka.

Z přihlášky pohledávek věřitele č. 1: Schenk sportovní povrchy spol. s r.o. soud zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 239.950,-Kč s příslušenstvím, přičemž jistina byla splatná nejpozději do 31. května 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 2: VLTAVÍN HOLDING stavebniny s.r.o. soud zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávky v celkové výši 311.861,-Kč, přičemž pohledávky v celkové výši 311.631,-Kč byly splatné do 14. října 2013, z nichž pohledávky v celkové výši 155.242,-Kč byly splatné do 7. června 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 3: IZOLACE KADLEC s.r.o. soud zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky 4 v celkové výši 342.486,86 Kč s tím, že pohledávka č. 1 ve výši 293.901,-Kč s příslušenstvím byla splatná dne 30. října 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 5: KLIMASPOL Mastell-K s.r.o. soud zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky v celkové výši 65.649,80 Kč s tím, že pohledávka č. 2 ve výši 4.269,80 Kč s příslušenstvím byla splatná dne 3. dubna 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 11: STAVA s.r.o. soud zjistil, že tento věřitel přihlásil do insolvenčního řízení 11 pohledávek v celkové výši 1.246.966,12 Kč, přičemž splatnost všech pohledávek nastala nejpozději 23. července 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 12: Ing. Alena Hraňová soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 78.000,-Kč splatnou dne 4. prosince 2011. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 18: Esta Praha s.r.o. soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení dvě pohledávky v celkové výši 53.477,-Kč splatné dne 19. února 2013. Z přihlášky pohledávek věřitele č. 20: Miroslav Mlynář soud zjistil, že věřitel přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 163.764,10 Kč splatnou dne 30. listopadu 2013.

Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 23. července 2014 (č.d. MSPH 99 INS 9524/2014-B-6) a z upraveného seznamu přihlášených pohledávek (č.d. MSPH 99 INS 9524/2014-B-9), který je nedílnou součástí protokolu o přezkumném jednání, soud zjistil, že žalovaný jako jednatel dlužníka žádnou ze shora uvedených přihlášených pohledávek nepopřel ani nenamítal nesprávně uvedené datum splatnosti, s výjimkou části příslušenství u pohledávky věřitele č. 1, části příslušenství u pohledávky č. 1 věřitele č. 3 a pohledávky č. 2 věřitele č. 18.

Z výpisu z bankovního účtu dlužníka č. 138755369/0800 ze dne 2. prosince 2013 soud zjistil, že z bankovního účtu dlužníka byly toho dne odeslány mj. finanční prostředky ve výši 220.000,-Kč, které byly zaslány ve prospěch bankovního účtu č. 7630631204/4000, přičemž platba byla označena jako vratka půjčky společníka . Bankovní účet č. 7630631204/4000 je bankovním účtem žalovaného, což má soud za prokázané ze sdělení LBBW Bank CZ a.s. ze dne 26. září 2014 (založeno ve spise jako č.l. 11). Z výpisu z bankovního účtu dlužníka č. 138755369/0800 ze dne 2. prosince 2013 soud dále zjistil, že počáteční zůstatek byl 672.330,77 Kč, před provedení odporovaného právního úkonu bylo zaúčtováno pět debetních transakcí v celkové výši 101.489,32 Kč, konečný zůstatek na účtu dne 2. prosince 2013 byl 219.079,45 Kč.

Z listinných důkazů předložených žalovaným soud zejména ověřil jeho tvrzení, že dne 2. prosince 2013 měl dlužník pohledávky v celkové výši 771.881,-Kč (soud má za osvědčené z odběratelských faktur vystavených dlužníkem ke dni 2. prosince 2013-jde o faktury č. 613015, 613016, 613017, 213005, 613018 a 212042).

Podle ust. § 235 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen InsZ ), platí, že neúčinnými jsou právní úkony, kterými dlužník zkracuje možnost uspokojení věřitelů nebo zvýhodňuje některé věřitele na úkor jiných. Za právní úkon se považuje též dlužníkovo opomenutí. Dle odst. 2 neúčinnost dlužníkových právních úkonů, včetně těch, které tento zákon označuje za neúčinné a které dlužník učinil poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, se zakládá rozhodnutím insolvenčního soudu o žalobě insolvenčního správce, kterou bylo odporováno dlužníkovým právním úkonům (dále jen "odpůrčí žaloba"), není-li dále stanoveno jinak.

Ustanovení § 239 odst. 1 InsZ stanoví, že odporovat právním úkonům dlužníka může v insolvenčním řízení pouze insolvenční správce, i když nejde o osobu s dispozičním oprávněním, a to odpůrčí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů do majetkové podstaty. Jestliže v době zahájení insolvenčního řízení probíhá o téže věci řízení na základě odpůrčí žaloby jiné osoby, 5 nelze v něm až do skončení insolvenčního řízení pokračovat. Dle odst. 3 pak insolvenční správce může podat odpůrčí žalobu ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Nepodá-li ji v této lhůtě, odpůrčí nárok zanikne.

Dle ust. § 241 InsZ se zvýhodňujícím právním úkonem rozumí právní úkon, v jehož důsledku se některému věřiteli dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu. Zvýhodňujícím právním úkonem se rozumí pouze právní úkon, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku, nebo právní úkon, který vedl k dlužníkovu úpadku. Má se za to, že zvýhodňující právní úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Zvýhodňujícími právními úkony jsou zejména úkony, kterými dlužník a) splnil dluh dříve, než se stal splatným, b) dohodl změnu nebo nahrazení závazku ve svůj neprospěch, c) prominul svému dlužníku splnění dluhu nebo jinak dohodl anebo umožnil zánik či nesplnění svého práva, d) poskytl svůj majetek k zajištění již existujícího závazku, ledaže jde o vznik zajištění v důsledku změn vnitřního obsahu zastavené věci hromadné. Zvýhodňujícímu právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních 3 letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době 1 roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Zvýhodňujícím právním úkonem není a) zřízení zajištění závazku dlužníka, obdržel-li za ně dlužník současně přiměřenou protihodnotu, b) právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, a to za předpokladu, že nešlo o úkon učiněný ve prospěch osoby dlužníkovi blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, a že osoba, v jejíž prospěch byl úkon učiněn, nemohla ani při náležité pečlivosti poznat, že dlužník je v úpadku, nebo že by tento úkon mohl vést k úpadku dlužníka, c) právní úkon, který dlužník učinil za trvání moratoria nebo po zahájení insolvenčního řízení za podmínek stanovených tímto zákonem.

Ze shora citovaných ustanovení insolvenčního zákona vyplývá, že v této věci může být právní úkon dlužníka shledán neúčinným jako zvýhodňující právní úkon, při splnění následujících podmínek: a) odpůrčí žalobu musí podat insolvenční správce; b) odpůrčí žaloba musí být podána ve lhůtě 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku; c) zvýhodňující právní úkon musel být učiněn v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení; d) právní úkon zvýhodňuje žalovaného na úkor ostatních věřitelů; e) žalovanému se v důsledku tohoto úkonu dostane na úkor ostatních věřitelů vyššího uspokojení, než jaké by mu jinak náleželo v konkursu; f) právní úkon musel být učiněn v době, kdy byl dlužník v úpadku nebo musel k úpadku dlužníka vést; g) nebyla naplněna některá z podmínek uvedených v ust. § 241 odst. 5 InsZ, který stanoví, v jakých případech nejde o zvýhodňující právní úkon.

V této věci podal odpůrčí žalobu insolvenční správce dlužníka, což soud zjistil z usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 99 INS 9524/2014-A-12 ze dne 18. dubna 2014, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalobkyně. Z téhož usnesení soud zjistil, že účinky rozhodnutí o úpadku dlužníka nastaly dne 18. dubna 2014, 6 přičemž odpůrčí žaloba byla podána dne 17. dubna 2015, tj. do 1 roku ode dne, kdy nastaly účinky rozhodnutí o úpadku. Insolvenční řízení bylo zahájeno dne 7. dubna 2014 a úkon, jemuž žalobkyně odporuje, byl učiněn 2. prosince 2013, tj. cca 6 měsíců před zahájením insolvenčního řízení. Shora uvedené podmínky a) až c) jsou tedy splněny.

Pokud jde o charakter odporovaného úkonu, učinil žalovaný nesporným, že ačkoliv byl bankovní převod označen jako vratka půjčky společníka , je nutné úkon posoudit jako vydání bezdůvodného obohacení na straně dlužníka (neboť nedošlo k platnému uzavření smlouvy o půjčce). Žalovaný tvrdí, že vrácení bezdůvodného obohacení není právním úkonem, nýbrž úkonem faktickým, kterým dlužník pouze zaslal žalovanému finanční prostředky, které nikdy nebyly v majetkové sféře (majetkem) dlužníka. Insolvenční soud však konstatuje, že pokud byly finanční prostředky na bankovním účtu dlužníka, nepochybně byly v jeho majetkové sféře, dlužník měl povinnost tyto finanční prostředky vydat žalovanému a žalovaný měl pohledávku za dlužníkem. Pokud tedy dlužník žalovanému plnil a převedl ve prospěch jeho bankovního účtu částku ve výši 220.000,-Kč, pak vyjádřil svou vůli splnit závazek. K povaze převodu finančních prostředků pak Nejvyšší soud České republiky uvedl, že projev vůle, jímž dlužník plní dluh (peněžitý závazek) svému věřiteli, je právním úkonem ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák., jelikož jde o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh (závazek ) (viz rozsudek NS ČR sp. zn. 29 Cdo 677/2011 ze dne 27. února 2014). Soud proto dospěl k závěru, že převod finančních prostředků z bankovního účtu dlužníka na bankovní účet žalovaného byl právním úkonem (srov. také rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2015, č.j. 199 ICm 3139/2014, 102 VSPH 82/2015-84). Vzhledem k tomu, že dlužník žalovanému jako svému věřiteli zcela splatil závazek ve výši 220.000,-Kč, zatímco ostatním věřitelům své závazky dlouhodobě neplnil, je zřejmé, že dlužník žalovaného jako svého věřitele zvýhodnil na úkor ostatních věřitelů, čímž je naplněna podmínka shora uvedená pod písm. d).

Naplněna je také podmínka shora uvedená pod písm. e), neboť se žalovanému na jeho pohledávku ve výši 220.000,-Kč dostalo úplného uspokojení, zatímco soudu je z jeho činnosti známo, že v rámci insolvenčního řízení dlužníka byly zjištěny pohledávky v celkové výši 5.261.972,58 Kč, zatímco hodnota dlužníkova majetku je cca 1.000.000,-Kč (viz soupis majetkové podstaty dlužníka ze dne 3. září 2014 založen pod č.d. MSPH 99 INS 9524/2014-B-17). Je tedy vyloučeno, aby pohledávka žalovaného v případě, že by nebyla uspokojena před zahájením insolvenčního řízení, ale byla by uspokojována poměrně spolu s pohledávkami ostatních věřitelů v rámci insolvenčního řízení z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty, byla zcela uspokojena.

K úpadkové situaci dlužníka dne 2. prosince 2013:

Pokud jde o závazky dlužníka ke dni 2. prosince 2013, soud vychází zejména z tvrzení žalovaného uvedeného v podání ze dne 4. listopadu 2015 na č.l. 47, z insolvenčního návrhu a připojeného seznamu závazků, z přihlášených pohledávek a upraveného seznamu přihlášených pohledávek. Žalovaný sám uvedl, že dlužník měl k datu 2. prosince 2013 vůči 18 věřitelům závazky v celkové výši 348.292,18 Kč, které byť s mírným prodlením, uhradil. Z označení věřitelů vyplývá, že jediným věřitelem, kterého žalovaný v tomto výčtu uvedl a který přihlásil svou pohledávku do insolvenčního řízení, je Ing. Alena Hraňová.

Ze shora citovaných přihlášek pohledávek se podává, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásilo své pohledávky celkem 20 věřitelů s tím, že pohledávky 8 věřitelů byly splatné před 2. prosincem 2013. Celková výše těchto pohledávek (jistin) je 2.249.482,94 Kč, z toho byly pohledávek v celkové výši 1.635.198,84 Kč splatné více než 3 měsíce před 2. prosincem 2013. Až na příslušenství dvou pohledávek byly tyto pohledávky v rámci 7 přezkumného jednání dne 23. července 2014 zjištěny, přičemž dlužník popřel navíc oproti žalované pouze část pohledávky věřitele č. 18 ve výši 16.672,-Kč).

Ze seznamu závazků, o němž žalovaný jako jednatel dlužníka prohlásil, že je úplný a správný, má soud za prokázané, že dlužník měl ke 2. prosinci 2013 splatné závazky také vůči následujícím věřitelům, kteří buď své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, nebo v přihlášce pohledávek neuvedli datum splatnosti pohledávek: Petr Josífko, Ladislav Volešák, SNAVA s.r.o., MARKUS spol. s r.o., Vasyl Sorych, Roman Schwank. Celková výše splatných závazků dlužníka vůči těmto věřitelům byla 703.169,-Kč, z čehož byly závazky ve výši 687.519,-Kč splatné déle než 3 měsíce.

Lze tedy uzavřít, že dlužník měl dne 2. prosince 2013 závazky vůči 29 věřitelům, celková výše závazků dlužníka byla 3.222.944,12 Kč, z čehož byly závazky v celkové výši 2.322.717,84 Kč splatné déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti.

Pokud jde o majetek dlužníka ke dni 2. prosince 2013, má soud za prokázané, že dlužník měl před provedením odporovaného právního úkonu na bankovním účtu zůstatek ve výši 570.841,45 Kč, a že měl pohledávky ve výši 771.881,-Kč, tj. celková hodnota majetku byla 1.342.722,45 Kč, existence jiného majetku dlužníka nebyla ani jedním účastníkem řízení tvrzena.

Ke dni 2. prosince 2013 měl tedy dlužník závazky v celkové výši 3.222.944,12 Kč (není důležité, zda byly splatné, proto není ani rozhodné, kdy nastala splatnost pohledávek Ing. Aleny Hraňové a společnosti STAVA s.r.o.), zatímco hodnota majetku byla 1.342.722,45 Kč-dlužník byl tedy nepochybně v úpadku ve formě předlužení.

Dlužník byl také v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť ke dni 2. prosince 2013 měl 29 věřitelů, celková výše závazků dlužníka byla 3.222.944,12 Kč, z čehož byly závazky v celkové výši 2.322.717,84 Kč splatné déle než tři měsíce po lhůtě splatnosti. Tyto závazky dlužník nebyl schopen plnit nejen dle zákonné domněnky, ale také z toho důvodu, že měl k dispozici majetek v hodnotě 1.342.722,45 Kč.

K obraně žalovaného, že splatnost závazků dlužníka vůči Ing. Aleně Hraňové a společnosti STAVA s.r.o. nastala až po 2. prosinci 2013 (u závazku vůči Ing. Aleně Hraňové z důvodu neprokázání nároku, u společnosti STAVA s.r.o. na základě dohody o narovnání), soud konstatuje, že dlužník (kterého zastupoval žalovaný jako jednatel dlužníka) závazky vůči těmto subjektům uvedl v seznamu svých závazků a jejich existenci včetně splatností uznal na přezkumném jednání, jehož výsledek je zachycen v upraveném seznamu přihlášených pohledávek, který je, resp. po skončení insolvenčního řízení bude, exekučním titulem, a proto nelze než vycházet ze skutečností uvedených v upravením seznamu přihlášených pohledávek (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2015, č.j. 199 ICm 3139/2014, 102 VSPH 82/2015-84). Jak je však uvedeno shora, pro posouzení úpadku ve formě předlužení nemá otázka splatnosti závazků dlužníka žádný vliv, přičemž je nesporné, že závazky vůči Ing. Aleně Hraňové a společnosti STAVA s.r.o. dne 2. prosince 2013 existovaly.

Pokud jde o splnění poslední ze shora uvedených podmínek, je dle názoru soudu zřejmé, že převod finančních prostředků nespadá pod žádnou ze skutkových podstat uvedených v ust. § 241 odst. 5 InsZ.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud k závěru, že byly splněny všechny podmínky, při jejichž splnění lze určit, že právní úkon, kterým dlužník převedl ve prospěch žalovaného finanční prostředky ve výši 220.000,-Kč (bankovní převod částky ve výši 8

220.000,-Kč dne 2. prosince 2013), je neúčinným právním úkonem, neboť jím byl žalovaný zvýhodněn na úkor ostatních věřitelů dlužníka, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí.

Listinné důkazy, které byly účastníky založeny do spisu, avšak nebyly provedeny při jednání dne 22. prosince 2015, nebyly provedeny z toho důvodu, že se týkaly bankovních převodů, ohledně nichž bylo řízení na jednání dne 22. prosince 2015 zastaveno. K tvrzení žalovaného, že neměl k dispozici účetnictví dlužníka za rok 2013, soud konstatuje, že žalobkyně žalovanému umožnila v určených termínech nahlédnout do účetnictví dlužníka (v tom rozsahu, v jakém jí bylo žalovaným předáno). Pokud žalovaný této možnosti nevyužil, jde tato okolnost k jeho tíži.

Podle ust. § 239 odst. 4 InsZ platí, že dlužníkovo plnění z neúčinných právních úkonů náleží do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo o odpůrčí žalobě vyhověno. Tím není dotčeno právo insolvenčního správce v případě, že šlo o peněžité plnění nebo že má jít o peněžitou náhradu za poskytnuté plnění, požadovat odpůrčí žalobou vedle určení neúčinnosti dlužníkova právního úkonu i toto peněžité plněné nebo peněžitou náhradu plnění. Soud proto výrokem ad II. uložil žalovanému, aby zaplatil do majetkové podstaty dlužníka částku ve výši 220.000,-Kč, tedy plnění dlužníka, o které byla majetková podstata dlužníka neúčinnými právními úkony ochuzena.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 146 odst. 2 občanského soudního řádu. Předmětem řízení bylo určení neúčinnosti deseti právních úkonů a vydání částky ve výši 5.720.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, řízení bylo v části týkající se devíti právních úkonů zastaveno, neboť žalobkyně vzala žalobu v tomto rozsahu zpět, a to nikoliv pro chování žalovaného. Je tedy zřejmé, že podstatná část řízení byla zastavena vinou žalobkyně, a proto není pro přiznání nákladů řízení rozhodné, kdo měl úspěch ve zbývajícím rozsahu řízení (určení neúčinnosti jednoho právního úkonu a vydání částky ve výši 220.000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka). Žalovanému proto přísluší náhrada nákladů ve výši 9.300,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření se k žalobě a účast na jednání) po 3.100,-Kč z tarifní hodnoty 50.000,-Kč [§ 1 odst. 2 věty první, § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], paušální částka náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 900,-Kč za tři úkony po 300,-Kč (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 10.200,-Kč, a to spolu s DPH ve výši 21%.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová