MSPH 99 INS 453/2009-C7
MSPH 99 INS 453/2009-C7

Č.j.: MSPH 99 ICm 2004/2010-36

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým v právní věci žalobce: SARO CONSULTING a.s., se sídlem Pod Kaštany 19/1107, Praha 6-Bubeneč, IČ: 27894088 proti žalovanému: Mgr Emil Fischer, MBA, se sídlem v Podhájí 625/7, 147 00 Praha 7, insolvenční správce VMS TRADING s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Vyskočilova 1100/2, zast. Mgr. Petrou Kaše-Lukschovou, advokátem, Rumunská 12, Praha 2 o vyloučení pohledávky ve výši 2 500 000,-Kč

takto:

I. Žaloba na vyloučení pohledávky za žalobcem ve výši 2 500 000,-Kč, zapsaná v soupisu majetkové podstaty dlužníka VMS TRADING s.r.o., Praha 4, Vyskočilova 1100/2, IČ: 26939843 pod položkou č. 6, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 9 900,-Kč, a to do tří dnů po právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

Žalobce se domáhal u zdejšího soudu vyloučení pohledávky č. 6 ve výši 2 500 000,-Kč z majetkové podstaty dlužníka VMS TRADING s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Vyskočilova 1100/2, neboť tato pohledávka neexistuje a není řádně a konkrétně vymezena z hlediska právního titulu jejího vzniku. Podle zveřejněného soupisu majetkového soupisu se má jednat o

Pokračování-2-99 ICm 2004//2010 pohledávku z titulu neuhrazení financování služeb a zboží poskytovaných jednotlivými dodavateli do nebytových prostor CITY TOWER.

Žalobce dále uvedl, že veškeré platby vůči společnosti CITY TOWER s.r.o. byly řádně hrazeny z účtu žalobce, nikoliv z účtu dlužníka společnosti VMS Trading s.r.o., bez ohledu na to, zda byly fakturovány žalobci či dlužníkovi. Žalobce neshledává předmětnou pohledávku důvodnou. Veškeré listiny, které prokazují žalobcovo tvrzení byly řádně předány bývalému insolvenčnímu správci Mgr. L. Voigtovi.

Žalovaný na svoji obranu uvedl, že insolvenční správce zahrnul pohledávku za žalobcem ve výši 2 500 000,-Kč do majetkové podstaty dlužníka, neboť tato pohledávka byla žalovanému přiznána v nalézacím řízení pravomocným rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 39 Cm 209/2009-41 ze dne 24.11. 2010, který nabyl právní moci dne 12.1. 2011. Tvrzení žalobce o neexistenci této pohledávky je proto nepravdivé. Pohledávka za žalobcem existuje a byla proto zapsána žalovaným podle příslušných ustanovení insolvenčního zákona do majetkového podstaty. Žalovaný dále uvedl, že skutečnost, zda pohledávka existuje či nikoliv) zjišťuje soud v nalézacím řízení a nikoliv v rámci řízení o vyloučení majetku z majetkové podstaty , to je v rámci excindačního řízení. Insolvenční soud proto nemůže rozhodovat o tom, zda určitá pohledávka existuje či nikoliv. Žalovaný současně namítá, že žalobce není aktivně legitimován k podání předmětné žaloby, neboť žalobce je dlužníkem dlužníka společnosti VMS TRADING s.r.o. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí žalobního návrhu.

Soud zjistil a má za prokázané z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 453/2009-A-23 ze dne 7. dubna 2009, že tento soud zjistil úpadek dlužníka a z usnesení č.j. -B-17 ze dne 10. června 2009, že prohlásil konkurs na majetek dlužníka. Ze soupisu majetkové podstaty ze dne 2. listopadu 2010 má soud za prokázané, že insolvenční správce zapsal do majetkové podstaty dlužníka pohledávku č. 6 ve výši 2 545 010,35 Kč za společností SARO Consulting, a.s.z titulu neuhrazeného financování služeb a zboží poskytovaných jednotlivými dodavateli do nebytových prostor City Tower. Zcela jednoznačně je dále prokázáno rozsudkem Městského soudu v Praze č.j. 39 Cm 209/2009-41 ze dne 24. listopadu 2010, že jmenovaný soud zavázal žalovaného společnost SARO CONSULTING, a.s. zaplatit žalobci Mgr Emilovi Fischerovi v postavení insolvenčního správce dlužníka VMS TRADING s.r.o., se sídlem 140 00 Praha 4, Vyskočilova 1100/2 částku ve výši 2 500 000,-Kč s příslušným úrokem dle specifikace v rozsudku včetně nákladů právního zastoupení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12.1. 2011. Přisouzená částka představuje náklady, které dlužník VMS Trading,a.s. po dohodě s žalovaným za něj uhradil jednotlivým dodavatelům za zprovoznění a zajištění standardního vybavení prostor pronajímaných od společnosti CITY TOWER s.r.o. včetně úroků. Je tudíž nepochybné, že se jedná o nárok, který má dlužník VMS Trading, s.r.o. za společností SARO CONSULTING,a.s. v tomto sporu v postavení žalobce.

Podle ustanovení § 225 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "InsZ") se mohou osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. Dle ustanovení § 225 odst. 2 InsZ musí být žaloba podána

Pokračování-3-99 ICm 2004//2010 proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. Podle ustanovení § 204 odst. 2 InsZ věřitelé, kteří se domáhají toho, aby věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota byla vyloučena z majetkové podstaty, tak mohou učinit jen vylučovací žalobou podle tohoto zákona.

Vyhovět žalobě o vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty lze při splnění následujících podmínek:

a) insolvenční správce zahrnul sporný majetek do soupisu majetkové podstaty, b) žaloba byla podána včas, c) žaloba byla podána proti insolvenčnímu správci, d) v době rozhodování soudu trvají účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (zjištěním úpadku, prohlášením konkursu) a majetek je stále zapsán v soupisu majetkové podstaty (nebyl ze soupisu majetkové podstaty vyňat či vyloučen), e) osoba žalobce odlišná od dlužníka prokáže, že majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnutý a zároveň že právo, které vylučovalo zařazení majetku do soupisu majetkové podstaty, svědčí jí.

V daném případě považuje soud za splněné čtyři prvně jmenované podmínky, neboť žalovaná zapsala sporné pohledávky do soupisu majetkové podstaty, žalobce podal včas vylučovací žalobu proti insolvečnímu správci (o zahrnutí pohledávek do soupisu nebyl žalobce žalovanou vyrozuměn dle § 224 InsZ) a v době rozhodování zdejšího soudu probíhá nadále insolvenční řízení, v jehož rámci je řešen dlužníkův úpadek konkursem, a sporné pohledávky jsou stále zapsány do soupisu majetkové podstaty.

Soud tudíž dále zkoumal, zda žalobci coby dlužníkovu dlužníkovi (dlužník má pohledávku za žalobcem zapsanou do majetkového soupisu dlužníka) svědčí tvrzené právo, které by vylučovalo možnost zahrnutí sporných pohledávek do majetkové podstaty, respektive zda je žalobce osobou legitimovanou ve smyslu insolvenčního zákona k podání vylučovací žaloby, a v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu České republiky dospěl k závěru, že žalobce coby dlužníkův (úpadcův) dlužník k podání vylučovací žaloby aktivně legitimován není. Tento názor vyjádřil Nejvyšší soud České republiky např. v usnesení sp. zn. 29 Odo 734/2006 z 30. května 2006: Osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu majetku konkursní podstaty, musí prokázat nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty, svědčí jí. Typickým příkladem, kdy vylučovací žaloba podle § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, musí být pro absenci uvedeného předpokladu zamítnuta, je právě situace, ve které se vyloučení pohledávky sepsané do konkursní podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že věřitelkou pohledávky je ona sama, nýbrž osoba, která je povinna úhradou sepsané pohledávky (úpadcův dlužník). Dlužník má totiž možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky.

Z porovnání dikcí aplikovaných norem (§ 19 ZKV a § 225 InsZ) dospěl soud k závěru, že nebylo úmyslem zákonodárce odchýlit se od ustálených postupů při vylučování majetku

Pokračování-4-99 ICm 2004//2010 z majetkové podstaty, a proto je nejen možné, ale i nutné vycházet z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky týkající se srovnávaných norem. Dlužníkův dlužník (žalobce) má možnost obrany proti zahrnutí pohledávek do soupisu majetkové podstaty bud' ve sporu o plnění (při správcově uplatnění dlužníkových pohledávek za žalobcem) anebo v rámci určovací žaloby iniciované žalobcem dle § 80 písmo c) občanského soudního řádu. Za situace, kdy žalobce zpochybňuje existenci svých závazků odpovídajících správcem zahrnutých pohledávek dlužníka, žalobce nepochybně prokáže naléhavý právní zájem vedoucí k rozhodnutí o existenci, respektive neexistenci dlužníkova práva.

Soud uzavírá, že žalobce jakožto dlužníkův dlužník není oprávněn podat žalobu na vyloučení sporných pohledávek, a to ani v případě, kdyby uvedené pohledávky nebyly po právu, a proto žalobu pro nedostatek žalobcovi aktivní legitimace zamítl. Vzhledem ke shora uvedenému se soud proto nezabýval dalšími skutkovými tvrzeními žalobce, jejich právním hodnocením a prokazováním

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný měl ve věci plný úspěch s tím, že se náklady řízení představují náklady právního zastoupení žalovaného advokátem podle ust. § 8 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a vyhlášky 177/1996 Sb. (advokátní tarif)9 000,-Kč-odměna advokáta, 3x paušální náhradu po Kč 300,-, to je celkem 9 900,-Kč. Advokát není plátcem DPH.

Žalobce podáním ze dne 16. května 2011, které bylo doručeno zdejšímu soudu dne 17.5. 2011, požádal soud o odročení jednání s tím, že žalobce neměl dostatek finančních prostředků k zajištění odměny pro jeho právního zástupce. V současné době probíhá příprava k výše uvedené věci, to je seznámení nového právního zastoupení s tímto případem a zajištění důkazních prostředků k prokázání tvrzení žalovaného.

Soud zjistil ze spisu, že právní zastoupení žalobce převzal dne 9.2. 2011 Mgr. Jaroslav Mašín, který oznámil zdejšímu soudu, že právní zastoupení žalobce bylo ukončeno výpovědí k datu 31.3. 2011. Soud je toho názoru, že žalobce měl dostatek času do doby konání soudního roku dne 18.5. 2011 k uzavření nové dohody o právním zastoupení s jiným advokátem. Žalobce a ani jeho případný advokát ostatně soudu dosud žádnou plnou moc nepředložil. Je záležitostí žalobce jako právnické osoby obstarat si dostatek finančních prostředků k zaplacení služeb advokáta. Soud neshledal omluvu žalobce důvodnou a je toho názoru, že žalobce měl v úmyslu svým chováním pouze odložit konání jednání. Soud proto ve věci řádně jednal bez účasti žalobce a rozhodl ve věci samé.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 18. května 2011

JUDr. Jaroslav Suchý, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Bernhardtová