MSPH 99 INS 3183/2014-C1-3
MSPH 99 INS 3183/2014-C1-3

Č.j.: MSPH 199 ICm 2447/2013-52 (MSPH 99 INS 3138/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobce: Ing. Richard Jasinský, se sídlem Praha 10, Moskevská 251/32, IČO: 73356093, insolvenční správce dlužníka HGF DEVELOPMENT, s.r.o., se sídlem Praha 1, Dlouhá 705/16, IČO: 27230392, zast. JUDr. Janem Tryznou, advokátem se sídlem Praha 2, Botičská 4, proti žalované: GRM Insolvence v.o.s., se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, IČO: 28716671, insolvenční správce společnosti FONTANA DEVELOPMENT s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255, o určení pohledávky ve výši 494.729,-Kč

takto:

I. U r č u j e s e , že žalobcem přihlášená pohledávka společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., se sídlem Praha 1, Dlouhá 705/16, IČO: 27230392, za dlužníkem, společností FONTANA DEVELOPMENT s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255, je pohledávkou přihlášenou po právu, a to ve výši 494.729,-Kč.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 9. července 2013 domáhal určení, že pohledávka ve výši 494.729,-Kč (486.364,-Kč s příslušenstvím) přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka: FONTANA DEVELOPMENT s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255 (dále jen dlužník ), je přihlášená po právu. 2

Žalobce uvedl, že je insolvenčním správcem společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., se sídlem Praha 1, Dlouhá 705/16, IČO: 27230392, která poskytla dlužníkovi finanční prostředky ve výši 486.364,-Kč na základě žádosti o převod finančních prostředků adresované správci daně-Finančnímu úřadu pro Prahu 1. Na základě této žádosti měl Finanční úřad pro Prahu 1 použít volné finanční prostředky společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., na úhradu daňové povinnosti dlužníka-daně z příjmu právnických osob. Dle tvrzení žalobce obdržel správce daně žádost o převod finančních prostředků dne 5. března 2009 a dne 10. března 2009 byl převod finančních prostředků proveden, čímž získal dlužník majetkový prospěch bez právního důvodu, neboť společnost HGF DEVELOPMENT, s.r.o., plnila za dlužníka, ačkoliv měl dlužník po právu plnit sám. Žalobce dodal, že vztah mezi dlužníkem a společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., byl vztahem obchodněprávním, neboť oba subjekty vůči sobě dlouhodobě vystupovaly jako podnikatelé, a proto k promlčení pohledávky mohlo dojít nejdříve dne 11. března 2013. Za účelem prokázání svých tvrzení předložil žalobce zejména žádost o převodu finančních prostředků ze dne 4. března 2009 a potvrzení o provedení tohoto převodu.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svou obranu uvedla, že žádný dluh dlužníka neexistuje a nikdy nevznikl, neboť dlužník nebyl před podáním žaloby vyzván na zaplacení. Dle názoru žalované měla být předmětná pohledávka přihlášena řádně a včas do insolvenčního řízení, což se podle ní nestalo. Žalovaná dodala, že ze vztahů mezi žalobcem a správcem daně není dlužník nijak zavázán a neexistuje hmotněprávní vztah, ze kterého by pro dlužníka vyplývala jakákoliv povinnost. Žalovaná tvrdila, že pohledávka je prekludovaná, příp. promlčená, a to ve dvouleté promlčecí lhůtě, tedy ke dni 4. března 2011. Žalovaná dále namítla překážku věci zahájené, neboť předmětná pohledávka je předmětem sporu vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012, a věcnou a místní nepříslušnost zdejšího soudu-soudem příslušným je dle jejího názoru Krajský soud v Ústí nad Labem, a to z důvodu vhodnosti, neboť žalovaná je z Ústí nad Labem.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-A-16 ze dne 13. března 2013 za prokázané, že zdejší soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Radomíra Válka. Z usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 99 INS 3183/2013-B-28 ze dne 22. května 2013 soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí schůze věřitelů, jímž byl Ing. Radomír Válek odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalovaná. Z přihlášky pohledávky žalobce, která byla datována dnem 5. března 2013, avšak doručena byla zdejšímu soudu již dne 4. března 2013, soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. MSPH 99 INS 3183/2013 pohledávku ve výši 486.364,-Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8.365,-Kč s tím, že jako důvod vzniku pohledávky přesně popsal rozhodující okolnosti jejího vzniku. Z protokolu o přezkumném jednání, které se konalo dne 22. května 2013, č.d. MSPH 99 INS 3183/2013-B-22, má soud za prokázané, že na tomto přezkumném jednání byla pohledávka žalobce Ing. Radomírem Válkem-původním insolvenčním správcem dlužníka, popřena co do pravosti. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, č.d. MSPH 99 INS 3183/2013-B-30, který je nedílnou přílohou protokolu o přezkumném jednání, soud zjistil, že pohledávka žalobce byla popřena z důvodu jejího promlčení.

Z usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 59 INS 10401/2011-A-35 ze dne 6. února 2012 má soud za prokázané, že zdejší soud zjistil úpadek společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., prohlásil konkurs na její majetek a insolvenčním správcem ustanovil žalobce. Ze žádosti o převod finančních prostředků ze dne 4. března 2009 soud zjistil, že Mikhail Kindler jako jednatel společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., požádal Finanční úřad pro Prahu 1, 3 aby volné finanční prostředky na účtu společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., byly použity na částečnou úhradu nedoplatku daně z příjmu právnických osob dlužníka. Tato žádost byla doručena Finančnímu úřad pro Prahu 1 dne 5. března 2009. Z výpisu přeúčtování poukazů má soud za prokázané, že Finanční úřad pro Prahu 1 dne 10. března 2009 přeúčtoval volné finanční prostředky společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., ve výši 486.364,-Kč a použil je na úhradu závazku dlužníka. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu soud dále zjistil, že žalobce podal dne 4. ledna 2013 u zdejšího soudu návrh na vydání elektronického platebního rozkazu proti dlužníkovi ohledně sporné pohledávky. Soudu je z jeho činnosti známo, že návrh na vydání elektronického platebního rozkazu byl zdejšímu soudu skutečně dne 4. ledna 2013 doručen a že řízení o jeho vydání je v současné době přerušeno z důvodu prohlášení konkursu na majetek dlužníka (řízení je vedené pod sp. zn. 28 ECm 99/2013; na jednání dne 5. listopadu 2014 byl za účelem zjištění průběhu tohoto řízení čten výpis z elektronické evidence zdejšího soudu).

Ust. § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon-dále jen InsZ ), stanoví, že pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé. Dle ust. § 193 InsZ jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že zanikla anebo že se zcela promlčela. Podle ust. § 197 odst. 1 InsZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Podle ust. § 198 odst. 1 InsZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle ust. § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě podle odstavce 1 uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Vzhledem k tomu, že vyrozumění o popření pohledávky žalobce bylo jeho právnímu zástupci doručeno dne 28. června 2013 a žaloba byla podána dne 9. července 2013, byla žaloba podaná včas.

Přestože se soud zabývá splněním podmínek řízení a svou místní a věcnou příslušností z úřední povinnosti a tu skutečnost, že jsou dle jeho názoru podmínky řízení splněny, nemusí odůvodňovat a jejich splnění dává najevo již tím, že ve věci meritorně rozhodne, považuje soud za vhodné vzhledem k námitkám žalované konstatovat následující. V řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012 jsou předmětem řízení pohledávky, které má dlužník, resp. žalovaná jako insolvenční správce dlužníka, za společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., resp. určení, zda jsou tyto pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., přihlášeny po právu (tuto skutečnost zjistil soud ze žaloby ze dne 9. července 2012, jíž bylo řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012 zahájeno). Je tedy nepochybné, že otázka určení, zda jsou žalobcem přihlášené pohledávky přihlášeny po právu do insolvenčního řízení dlužníka, předmětem řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012 není. Překážka věci zahájené tedy není naplněna. 4

Pokud jde o otázku věcné a místní příslušnosti zdejšího soudu, soud konstatuje, že dle ust. § 9 odst. 4 o.s.ř. (ve znění účinném v době zahájení tohoto řízení, tj. dne 9. července 2013) krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně v insolvenčním řízení a v incidenčních sporech. Dle ust. § 160 odst. 1 InsZ se incidenční spor projedná a rozhodne na návrh oprávněné osoby podaný v rámci insolvenčního řízení u insolvenčního soudu, tj. u soudu, u kterého je dané insolvenční řízení vedeno. Zdejší soud tudíž nemá pochybnosti o tom, že je věcně i místně příslušný k projednání této věci. Žalovaná v podání ze dne 26. srpna 2014, uvedla, že by tuto věc měl projednat Krajský soud v Ústí nad Labem, a to z důvodu vhodnosti, neboť žalovaná sídlí v Ústí nad Labem. Z tohoto podání zdejší soud dovodil, že žalovaná již nevznáší námitku věcné nepříslušnosti, neboť Městský soud v Praze je soudem krajským (což si zřejmě žalovaná vzhledem k odlišnému názvu neuvědomila). Námitku místní nepříslušnosti pak zdejší soud vzhledem k jejímu zdůvodnění ( z důvodu vhodnosti ) a jednoznačnému znění ust. § 160 InsZ posoudil dle jejího obsahu nikoli jako námitku místní nepříslušnosti, ale jako návrh na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti ve smyslu ust. § 12 odst. 2 o.s.ř. Tento návrh však shledal zdejší soud jako nedůvodný (nebylo tvrzeno, natož prokázáno, že by přikázáním věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem došlo k hospodárnějšímu vedení řízení, nebo že by se v obvodu Krajského soudu v Ústí nad Labem nacházely důkazní prostředky apod.), a proto byl tento návrh v rámci jednání dne 5. listopadu 2014 zamítnut.

Konečně soud dospěl k závěru, že pohledávka žalobce byla přihlášena včas, neboť byla přihlášena dříve, než byl zjištěn úpadek dlužníka (a lhůta k přihlášení pohledávek skončila až 30 dnů po zjištění úpadku dlužníka), a také řádně, tj. přihláška neobsahuje žádné formální vady, důvod vzniku pohledávky je popsán zcela jednoznačně a konkrétně. K žalovanou namítané prekluzi z důvodu nesprávného přihlášení pohledávky tudíž nemohlo dojít.

Po zjištění, že v dané věci jsou splněny všechny podmínky k tomu, aby bylo meritorně rozhodnuto, zabýval se soud nejprve otázkou, zda mezi dlužníkem a společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., jejímž insolvenčním správcem je žalobce, je právní vztah odpovídající nároku společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., na vrácení bezdůvodného obohacení na straně dlužníka.

Dle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, platí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy.

Dle ust. § 451 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný v době, kdy mělo k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka dojít (dále jen ObčZ ), musí vydat bezdůvodné obohacení ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí. Dle odst. 2 je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle ust. § 454 ObčZ se bezdůvodně obohatil i ten, za nějž bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

Dle ust. § 155 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, platí, že daňový subjekt je oprávněn požádat správce daně, u něhož má vratitelný přeplatek, o použití tohoto přeplatku na úhradu nedoplatku, který má u jiného správce daně, nebo na úhradu nedoplatku jiného daňového subjektu u téhož nebo jiného správce daně, anebo na úhradu zálohy, jejíž výše se předepíše na debetní stranu osobního daňového účtu na základě uhrazené částky. Je-li této 5

žádosti vyhověno, považuje se za den úhrady nedoplatku nebo zálohy den, kdy došla žádost správci daně.

Ze shora citované žádosti o převod finančních prostředků ze dne 4. března 2009 vyplývá, že společnost HGF DEVELOPMENT, s.r.o., požádala v souladu s ust. § 155 odst. 1 daňového řádu správce daně-Finanční úřad pro Prahu 1, aby byly její volné finanční prostředky (přeplatek daně) použity k částečnému uhrazení závazku (nedoplatku daně) dlužníka. Finanční úřad pro Prahu 1 této žádosti vyhověl a dne 10. března 2009 tuto transakci zaúčtoval. Je tedy zřejmé, že finanční prostředky, které by Finanční úřad pro Prahu 1 za jiných okolností vrátil společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., byly na základě její žádosti použity ke splnění daňové povinnosti, kterou byl povinen splnit dlužníka. Jinými slovy společnost HGF DEVELOPMENT, s.r.o., plnila za dlužníka jeho daňovou povinnost, tj. za dlužníka bylo plněno společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., to, co měl po právu plnit sám. Obohacení dlužníka spočívalo v tom, že nemusel ze svého majetku uhradit závazek vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 1 (majetek dlužníka se tedy nezmenšil, ačkoliv se zmenšit měl), zatímco společnost HGF DEVELOPMENT, s.r.o., byla ochuzena, neboť pokud by nedošlo k zaúčtování, její majetek by se rozrostl o vrácení přeplatku ze straby Finančního úřadu pro Prahu 1. Je tedy zřejmé, že se dlužník na úkor společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 454 ObčZ a že dlužník je povinen toto bezdůvodné obohacení společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o, vydat s tím, že na této povinnosti nemůže nic změnit ani okolnost, že dlužník nebyl před podáním žaloby (žalovaná zřejmě měla na mysli návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) k vydání bezdůvodného obohacení vyzván.

Dále se soud zabýval tím, zda došlo k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení, což bylo důvodem, pro který insolvenční správce dlužníka popřel pohledávku přihlášenou žalobcem a dle názoru soudu je i nadále jediným žalovanou konkrétně tvrzeným důvodem, pro který mohla přihlášená pohledávka zaniknout, resp. stát se naturální obligací.

Přestože byl institut bezdůvodného obohacení upraven v rozhodné době pouze občanským zákoníkem, z ustálené judikatury Nejvyššího soudu České republiky vyplývá, že právní režim promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení (tj. zda se bude promlčení posuzovat podle norem občanského nebo obchodního práva) záleží na té skutečnosti, zda k bezdůvodnému obohacení došlo při podnikatelské činnosti subjektů či nikoliv (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. června 2003, sp. zn. 35 Odo 619/2002: Vznikne-li ve vztazích mezi podnikateli při jejich podnikatelské činnosti nebo ve vztazích mezi samosprávnou územní jednotkou a podnikatelem při jeho podnikatelské činnosti, týkajících se zabezpečování veřejných potřeb, bezdůvodné obohacení plněním z právního důvodu, který odpadl, řídí se promlčení práva na jeho vydání právní úpravou obchodního zákoníku. ) K pojmu podnikatelská činnost pak Nejvyšší soud ČR uvedl, že ustanovení § 261 odst. 1 vymezuje závazkové vztahy mezi podnikateli, které vznikají při jejich podnikatelské činnosti, tj. vztahy v rámci jejich podnikatelské činnosti, nebo vztahy, které k ní mají přímý vztah. Ze slova týkající se vyplývá, že nejde jen o závazky, jimiž se bezprostředně realizuje zapsaný předmět podnikání podnikatelů, kteří jsou stranami tohoto vztahu, ale i o závazky, které s jejich podnikáním souvisejí, tedy které jsou uzavírány ve vazbě na podnikání těch podnikatelů, kteří dané smlouvy uzavírají. Obchodními jsou tyto vztahy, i když konkrétní úprava vztahující se na ně není obsažena v obchodním zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. října 2013, sp. zn. 33 Cdo 297/2012)

V dané věci nebyl mezi společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., a dlužníkem přímý vztah- prostředníkem byl správce daně, u nějž měla společnost HGF 6

DEVELOPMENT, s.r.o., přeplatek na dani z příjmu právnických osob, dlužník nedoplatek na téže dani. Je však nepochybné, že oba dva subjekty jsou podnikateli-společnostmi s ručením omezeným zapsanými v obchodním rejstříku, jejichž příjmy jsou tvořeny výhradně, příp. minimálně z podstatné části, právě příjmy z podnikatelské činnosti, a tudíž také povinnost hradit daň z příjmu se nepochybně týká jejich podnikatelské činnosti. Vzhledem k tomu, že k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka došlo z toho důvodu, že měl vůči Finančnímu úřadu pro Prahu 1 závazek uhradit nedoplatek daně z příjmu právnických osob (tj. závazek vyplývající z podnikatelské činnosti dlužníka) a společnost HGF DEVELOPMENT, s.r.o., měla u Finančního úřadu pro Prahu 1 přeplatek na dani z příjmu právnických osob (taktéž vyplývající z její podnikatelské činnosti), je zřejmé, že i po zaúčtování přeplatku společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., na nedoplatek dlužníka zůstává zachován podnikatelský režim transakce provedené Finančním úřadem pro Prahu 1. Soud proto dospěl k závěru, že promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení se řídí úpravou obchodního zákoníku.

Dle ust. § 391 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník účinný v době, kdy mělo k bezdůvodnému obohacení na straně dlužníka dojít (dále jen ObchZ ), začíná u práv vymahatelných u soudu běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného. Dle ust. § 397 ObchZ platí, že nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky. Dle ust. § 402 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, když věřitel za účelem uspokojení nebo určení svého práva učiní jakýkoliv právní úkon, který se považuje podle předpisu upravujícího soudní řízení za jeho zahájení nebo za uplatnění práva v již zahájeném řízní.

V dané věci je pro počátek běhu promlčecí lhůty zásadní okamžik, kdy došlo k úhradě daňového nedoplatku dlužníka. Dle ust. § 155 odst. 1 věta poslední daňového řádu došlo k úhradě nedoplatku v den, kdy došla Finančnímu úřadu pro Prahu 1 žádost o převod finančních prostředků, tj. dne 5. března 2009. Prvním dnem, kdy mohlo být právo uplatněno u soudu, byl den následující, tj. 6. březen 2009. Promlčecí lhůta je čtyřletá a skončila by nejpozději dne 6. března 2013. Vzhledem k tomu, že žalobce podal přihlášku své pohledávky do insolvenčního řízení dlužníka již dne 4. března 2013, je zřejmé, že pohledávka byla uplatněna před skončením promlčecí lhůty. Ke stavění promlčecí lhůty navíc nedošlo až 4. března 2013, ale již dne 4. ledna 2013, kdy žalobce uplatnil své právo u soudu ve smyslu ust. § 402 ObchZ podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu.

Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že mezi společností HGF DEVELOPMENT, s.r.o., a dlužníkem vznikl právní vztah odpovídající právu společnosti HGF DEVELOPMENT, s.r.o., na vydání bezdůvodného obohacení, k promlčení pohledávky nedošlo ani nebylo tvrzeno (natož prokázáno), že by pohledávka zanikla, a proto soud rozhodl, že žalobcem přihlášená pohledávka do insolvenčního řízení dlužníka byla přihlášená po právu.

Listinné důkazy, které byly provedeny při soudním jednání dne 5. listopadu 2014, ale nejsou obsaženy v tomto rozhodnutí, nevzal soud za podklad svého rozhodnutí, neboť je shledal nadbytečnými.

Návrh žalované na provedení důkazů výslechem statutáru obou společností , spisem Městského soudu v Praze vedeným pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012, a to zejména žalobou, podáními účastníků řízení, protokoly z jednání a rozhodnutím ve věci soud na jednání dne 5. listopadu 2014 zamítl, neboť žalovaná ani přes výzvu soudu neuvedla, k jakým tvrzením by tyto důkazy měly být provedeny a jaké skutečnosti by provedením těchto důkazů měly být 7 prokázány a žalovaná ani přes výzvu soudu neoznačila svědky- statutáry obou společností . Pro úplnost soud dodává, že provedl důkaz žalobou, kterou bylo zahájeno řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012, z níž zjistil, že předměty obou řízení nejsou shodné. Soud dále zjistil, že ve věci vedené zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012 dosud nebylo meritorně rozhodnuto, což připustila sama žalovaná (ačkoliv navrhovala provést důkaz tímto rozhodnutím).

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 202 odst. 1 InsZ, neboť žalobce sice měl ve věci plný úspěch, avšak proti insolvenčnímu správci nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

Pro úplnost soud dodává, že do kanceláře 99 INS bylo dne 6. listopadu 2014, tj. den po dni, v němž byl vyhlášen rozsudek, předáno podání žalované (která se nezúčastnila jednání) ze dne 5. listopadu 2014. Toto podání žalovaná zaslala soudu dne 5. listopadu 2014 v 8:41 hod, tj. méně než dvě hodiny před začátkem jednání. Vzhledem k tomu, že není v technických možnostech soudu zpracovat zprávy zaslané do datové schránky v tak krátkém časovém horizontu, nemohlo být podání žalované založeno do spisu před vyhlášením rozsudku, a proto k němu soud nepřihlédl (soud o tomto podání v době, kdy byl rozsudek vyhlášen, vůbec nevěděl). Žalovaná si navíc jako insolvenční správkyně, která je se soudy v každodenním kontaktu, musela být této skutečnosti dobře vědoma (skutečnost, že jsou zprávy poslané do datové schránky soudu předány příslušným soudním oddělením v řádu několika hodin, je mezi insolvenčními správci obecně známa). Žalovaná se navíc ani označením zprávy (v kolonce věc) nepokusila tuto časovou prodlevu zkrátit např. tím, že by svou zprávu označila za urgentní, či určenou k založení do spisu před konkrétním, za necelé dvě hodiny začínajícím, jednáním.

Nad rámec tohoto rozhodnutí soud k podání žalované ze dne 5. listopadu 2014 (které je obdobně nesrozumitelné a nekonkrétní jako její dosavadní podání) konstatuje, že z tohoto podání vyplývá, že žalovaná zaměňuje předmět a průběh tohoto řízení s řízením vedeným zdejším soudem pod sp. zn. 59 ICm 2066/2012. Žalovaná totiž na mnoha místech zaměňuje postavení žalobce a žalované (viz např. druhý odstavec, z kterého je patrné, že tato část vyjádření byla převzata z jiného řízení, v němž má žalovaná postavení žalobce, a vůbec nekoresponduje s tímto řízením) a vyjadřuje se k tvrzením a důkazům, které v tomto řízení nebyly vůbec navrženy, natož provedeny (uznání dluhu, smlouvy, zápočty apod.-v dané věci nebylo k důkazu navrženo žádné uznání dluhu, žádný zápočet a pouze jedna smlouva směnná, kterou soud nepovažuje při rozhodnutí věci za relevantní).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 5. listopadu 2014

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová