MSPH 99 INS 3183/2013-C8-9
MSPH 99 INS 3183/2013-C8-9

Č.j.: MSPH 199 ICm 2264/2015-33 (MSPH 99 INS 3138/2013)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Jaroslavem Suchým ve věci žalobce: Ing. Mikhail anonymizovano , anonymizovano , bytem Trnová 55, Trnová, proti žalované: GRM Insolvence v.o.s., se sídlem Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, IČO: 28716671, insolvenční správce společnosti FONTANA DEVELOPMENT s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255, o určení popřené pohledávky

takto:

I. U r č u j e s e, že žalobcem přihlášená pohledávka č. 1 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn.ve věci dlužníka: FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255, ve výši 1.476.248,-Kč j e p ř i h l á š e n á p o p r á v u .

II. Žaloba na určení, že žalobcem přihlášená pohledávka č. 2 do insolvenčního řízení vedeného zdejším soudem pod sp. zn.ve věci dlužníka: FONTANA DEVELOPMENT, s.r.o., se sídlem Praha 6, Vodňanského 1184/1, IČO: 27116255, ve výši 479.878,50 Kč je přihlášená po právu, s e z a m í t á .

III. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění :

Žalobce se žalobou ze dne 9. června 2015 domáhá určení, že jím přihlášená jistina pohledávky č. 1 ve výši 1.453.000,-Kč (v žalobě byla uvedena chybou v počtech částka ve výši 1.430.000,-Kč, nicméně ze skutkových tvrzení i z doplnění žaloby ze dne 8. září 2015 vyplývá, že správně měla být uvedena částka ve výši 1.453.000,-Kč) je do insolvenčního 2

řízení dlužníka přihlášená po právu. Dále se žalobce domáhá určení, že po právu je přihlášeno také příslušenství k této jistině, a to buď příslušenství uvedené v přihlášce pohledávek jako příslušenství pohledávky č. 1 ve výši 23.248,-Kč pro případ, že by soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a dlužníkem byla platně uzavřena smlouva o půjčce, nebo příslušenství uvedené v přihlášce pohledávek jako pohledávka č. 2 ve výši 479.878,50 Kč pro případ, že by soud dospěl k závěru, že mezi žalobcem a dlužníkem nebyla platně uzavřena smlouva o půjčce.

Žalobce uvedl, že do insolvenčního řízení dlužníka přihlásil čtyři pohledávky v celkové výši 7.762.215,88 Kč s tím, že dne 25. května 2015 mu bylo doručeno vyrozumění od žalované o tom, že poledávky č. 1 a č. 2 byly popřeny. K existenci přihlášené pohledávky č. 1 žalobce uvedl, že jde o dlužné plnění, které poskytl dlužníkovi na základě Smlouvy o půjčce ze dne 30. prosince 2007 (dále také jen Smlouva ) s tím, že dlužník svůj závazek uznal dne 18. prosince 2009. Ve Smlouvě se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi dílčí půjčky do maximální výše 2.000.000,-Kč, přičemž po poskytnutí dílčí půjčky byl dlužník povinen vrátit tuto dílčí půjčku do dvou měsíců od jejího poskytnutí. Pro případ prodlení dlužníka s vrácením půjčky byl sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby České národní banky, samotná půjčka byla bezúročná. Žalobce tvrdí, že na základě Smlouvy dlužníkovi poskytl dne 25. listopadu 2008 částku ve výši 1.020.000,-Kč, dne 14. května 2009 částku ve výši 100.000,-Kč, dne 15. června 2009 částku ve výši 100.000,-Kč a dne 1. července 2009 částku ve výši 300.000,-Kč. Dlužníkem byla uhrazena dne 10. července 2009 částka ve výši 50.000,-Kč, dne 15. září 2009 částka ve výši 10.000,-Kč a dne 27. listopadu 2009 částka ve výši 7.000,-Kč. Splatnost půjček byla následně odložena na 30. prosince 2009 s tím, že veškeré dosud narostlé příslušetnství zaniklo.

Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby a na svou obranu uvedla, že žaloba je zcela nedůvodná, žalovaná není pasivně legitimovaná, žalobce není aktivně legitimovaný, tvrzené nároky neexistují a žalovaná z opatrnosti namítla jejich promlčení. Dle názoru žalované jsou pohledávky uplatněny v rozporu s pravidly poctivého obchodního styku a v rozporu se zásadou dobrých mravů, neboť žalobce byl statutárním orgánem dlužníka.

Soud má z usnesení Městského soudu v Praze č.j.-A-16 ze dne 13. března 2013 za prokázané, že zdejší soud zjistil úpadek dlužníka, prohlásil konkurs na jeho majetek a insolvenčním správcem ustanovil Ing. Radomíra Válka. Z usnesení Městského soudu v Praze č.j.-B-28 ze dne 22. května 2013 soud zjistil, že bylo potvrzeno rozhodnutí schůze věřitelů, jímž byl Ing. Radomír Válek odvolán z funkce insolvenčního správce dlužníka a insolvenčním správcem dlužníka byla ustanovena žalovaná. Z přihlášky pohledávky žalobce ze dne 10. dubna 2013 soud zjistil, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn.čtyři pohledávky v celkové výši 7.762.215,88 Kč. Pohledávka č. 1 ve výši 1.476.248,-Kč (jistina ve výši 1.453.000,-Kč a příslušenství ve výši 23.248,-Kč) byla přihlášená z titulu nevrácených finančních prostředků poskytnutých dlužníkovi na základě Smlouvy o půjčce ze dne 30. prosince 2007 spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5% p.a., přičemž žalobce přesně popsal také čerpání půjčky. Pohledávka č. 2 ve výši 479.878,50 pak byla přihlášená jako alternativní výše příslušenství k jistině pohledávky č. 1 pro případ, že by soud shledal Smlouvu o půjčce za neplatnou. Z protokolu o zvláštním přezkumném jednání, které se konalo dne 18. března 2015, č.j.-B-169, má soud za prokázané, že na tomto přezkumném jednání byly pohledávky žalobce č. 1 a č. 2 popřeny žalovanou (jako insolvenčním správcem dlužníka) co do pravosti a výše s tím, že žalovaná neuvedla výši, v níž by dle jejího názoru měly být pohledávky žalobce oprávněné. Z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, č.j.-B-172, který je nedílnou 3 přílohou protokolu o přezkumném jednání, soud zjistil, že důvodem popření pohledávek je názor žalované, že pohledávky nevznikly, jsou uplatněny v rozporu se zákonem, dobrými mravy, poctivým obchodním stykem. Z opatrnosti žalovaná namítla promlčení pohledávek.

Ust. § 192 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon-dále jen InsZ ), stanoví, že pravost, výši a pořadí všech přihlášených pohledávek mohou popírat insolvenční správce, dlužník a přihlášení věřitelé. Dle ust. § 193 InsZ jde o popření pohledávky co do její pravosti tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla nebo že zanikla anebo že se zcela promlčela. Podle ust. § 194 InsZ jde o popření pohledávky co do její výše tehdy, je-li namítáno, že dlužníkův závazek je nižší než přihlášená částka. Ten, kdo popírá výši pohledávky, musí současně uvést, jaká je ve skutečnosti výše pohledávky. Podle ust. § 197 odst. 1 InsZ výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Podle ust. § 198 odst. 1 InsZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2. Žalobu podají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Dle ust. § 198 odst. 2 InsZ může žalobce v žalobě podle odstavce 1 uplatnit jako důvod vzniku popřené pohledávky pouze skutečnosti, které jako důvod vzniku této pohledávky uplatnil nejpozději do skončení přezkumného jednání, a dále skutečnosti, o kterých se žalobce dozvěděl později proto, že mu kupující ze smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části neoznámil včas převzetí dlužníkova závazku.

Vzhledem k tomu, že se žalobce přezkumného jednání, na němž byla popřena jeho pohledávka, nezúčastnil, bylo mu dne 22. května 2015 žalovanou zasláno vyrozumění o popření pohledávky. Toto vyrozumění bylo žalobci doručeno dne 25. května 2015. Žaloba na určení popřené pohledávky byla podána dne 9. června 2015, tj. do 15 dnů od doručení vyrozumění o popření pohledávky, a tedy včas.

Ze Smlouvy o půjčce ze dne 30. prosince 2007 soud zjistil, že se touto Smlouvou žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr do výše 2.000.000,-Kč s tím, že půjčka bude bezúročná. Dlužník se zavázal splácet jednotlivé půjčky do dvou měsíců ode dne připsání úvěru na účet dlužníka. V případě prodlení dlužníka se splácením úvěru byl sjednán úrok z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby stanovené ČNB platné v k první dni prodlení. Z výpisu z bankovního účtu dlužníka č. 5011017062/5500 má soud za prokázané, že ve prospěch tohoto bankovního účtu byly dne 25. listopadu 2008 připsány finanční prostředky ve výši 1.020.000,-Kč od žalobce (číslo účtu 1061011250/5500). Z výpisu z bankovního účtu žalobce ze dne 29. května 2009 má soud za prokázané, že dne 14. května 2009 žalobce zaslal ve prospěch bankovního účtu č. 1051014095/5500 částku ve výši 100.000,-Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalobce ze dne 30. června 2009 má soud za prokázané, že dne 15. června 2009 žalobce zaslal ve prospěch bankovního účtu č. 1051014095/5500 částku ve výši 100.000,-Kč. Z výpisu z bankovního účtu žalobce ze dne 31. července 2009 má soud za prokázané, že dne 1. července 2009 žalobce zaslal ve prospěch bankovního účtu č. 1051014095/5500 částku ve výši 300.000,-Kč. Z téhož výpisu soud zjistil, že ve prospěch bankovního účtu žalobce byla dne 10. července 2009 připsána částka ve výši 50.000,-Kč z bankovního účtu č. 1051014095/5500 s tím, že z výpisu vyplývá, že tento bankovní účet je bankovním účtem dlužníka. Z potvrzení o půjčce-uznání dluhu ze dne 18. prosince 2009 soud zjistil, že dlužník uznal vůči žalobci dluh ve výši 1.727.110,-Kč včetně nevyplacených 4 mezd ve výši 274.110,-Kč, tj. 1.453.000,-Kč z titulu nevrácených půjček. V rámci tohoto uznání závazku byl posunut termín splatnosti půjček na 30. prosinec 2009.

Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda byla mezi žalobcem a dlužníkem uzavřená platná smlouva, a tím, jaký typ smlouvy byl mezi dlužníkem a žalobcem uzavřen. Dle ust. § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný dne 30. prosince 2007, platilo, že smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle ust. § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. bylo možné při půjčce sjednat úroky. Dle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

Z obsahu Smlouvy o půjčce ze dne 30. prosince 2007 soud zjistil, že obsahuje znaky smlouvy o půjčce a znaky smlouvy o úvěru, přičemž v jejím textu se na některých místech píše o poskytnuté půjčce (např. název smlouvy, nebo bezúročnost půjčky), na jiných místech se píše o úvěru (věřitel-žalobce se zavázal poskytnout úvěr, dlužník se zavázal splácet úvěr). Také svým obsahem se Smlouva blíží spíše smlouvě o úvěru, neboť se žalobce zavázal, že dlužníkovi poskytne finanční prostředky na vyžádání, což je znakem smlouvy o úvěru. O smlouvu o úvěru se však v žádném případě jednat nemůže, neboť pojmovým znakem smlouvy o úvěru je úročení poskytnutých finančních prostředků. Tato smlouva však výslovně obsahuje ustanovení o neúročení poskytnutých finančních prostředků. Jakkoliv je ze shora uvedeného patrné, že Smlouva je značně neurčitá, dospěl soud k závěru, že lze konstatovat, že mezi smluvními stranami v ní byly sjednány rámcové podmínky, na jejichž základě bude následně žalobce dlužníkovi poskytovat půjčky-byla sjednána zejména bezúročnost a splatnost. Pokud tedy následně žalobce poskytl dlužníkovi peníze, pak zcela nepochybně nešlo o plnění bez právního důvodu, neboť poskytnutí peněz mělo základ právě ve Smlouvě. Smlouva o půjčce je dle právní teorie smlouvou reálnou a k jejímu uzavření dochází ve skutečnosti až převodem finančních prostředků. V zákoně taktéž není uvedneo, že by pro její uzavření byla vyžadována písemná forma, tudíž lze uzavřít, že na základě rámcové Smlouvy byly uzavírány jednotlivé smlouvy o půjčce (ústně či konkludně) v okamžiku, kdy žalobce poskytl dlužníkovi finanční prostředky. Smluvní strany jsou zřejmé-žalobce a dlužník, předmětem plnění byly vždy zaslané peníze, bezúročnost a splatnost vyplývají ze Smlouvy.

Dalším možným důvodem neplatnosti dílčích smluv o půjčce by mohla být skutečnost, že žalobce byl společníkem a jednatelem dlužníka. Pokud by byl žalobce jediným společníkem dlužníka, musely by mít smlouvy podle ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku písemnou formu s ověřenými podpisy nebo formu notářského zápisu. Žalobce však byl jediným společníkem dlužníka pouze do 21. června 2004, od té doby byl 13% společníkem, a proto se na smlouvy uzavřené mezi ním a dlužníkem v letech 2007 až 2009 ust. § 132 odst. 3 obchodního zákoníku nevztahuje. Smlouvy o půjčce by mohly být neplatné také s ohledem na ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, které stanovilo, že společnost může uzavřít smlouvu o úvěru nebo o půjčce s členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou nebo jinou osobou, která je oprávněná jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Podle ust. § 135 odst. 2 obchodního zákoníku se ust. § 196a obchodního zákoníku aplikovalo i na společnosti s ručením omezením. V dané věci sice žalobce netvrdí, že by smlouvy o půjčce byly schváleny valnou hromadou, a proto by se mohly jevit neplatnými, avšak jak opakovaně vyložil Nejvyšší soud České republiky (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. ledna 2009 sp. zn. 29 Cdo 1780/2008): 5

ustanovení § 196a odst. 1 obchodního zákoníku má zabránit osobám, jež mohou ovlivnit podmínky uzavření konkrétní smlouvy, aby z tohoto svého postavení osobně či prostřednictvím osob blízkých na úkor společnosti těžily. Není pochyb o tom, že majetková podstata společnosti by utrpěla, uzavřela-li by společnost jako dlužnice smlouvu o půjčce s osobou vyjmenovanou v § 196a odst. 1 obchodního zákoníku jakožto věřitelkou, v níž by se např. zavázala platit za poskytnuté peněžní prostředky nepřiměřeně vysoký úrok. Jinými slovy účelem ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku bylo ochránit společnosti před uzavíráním pro ně nevýhodných smluv s osobami, které mohly ovlivnit vůli společnosti a které mohly z tohoto jednání těžit. V dané věci je však zřejmé, že mezi žalobcem a dlužníkem byla sjednána půjčka bezúročná s případným úrokem z prodlení ve výši dvojnásobku diskontní sazby ČNB v době prodlení dlužníka (tj. 0,5% p.a.), zatímco zákonný úrok z prodlení byl 7,25% p.a. (diskontní sazba ČNB zvýšená o sedm procentních bodů), tj. více než 14krát vyšší. Vzhledem k tomu, že podmínky půjček byly pro dlužníka výhodné, nejsou dle názoru soudu neplatné dílčí smlouvy o půjčce ani ve vztahu k ust. § 196a odst. 1 obchodního zákoníku.

Jiné než shora uvedené důvody neplatnosti smluv o půjčce nebyly účastníky řízení tvrzeny ani nevyšly v průběhu řízení najevo. Dílčí smlouvy o vyplývající z rámcové Smlouvy jsou tedy platné.

Ze shora citovaných výpisů z bankovních účtů dlužníka a žalobce má soud za prokázané, že žalobce poskytl dlužníkovi půjčky v celkové výši 1.520.000,-Kč. Žalobce uvedl, že mu na tyto půjčky bylo dlužníkem vráceno 67.000,-Kč, tj. neuhrazený závazek dlužníka je ve výši 1.453.000,-Kč s tím, že ani žalovaná netvrdila, že by dlužník žalobci své závazky splatil ve větším rozsahu. Splatnost půjček byla uznáním dluhu stanovena na 30. prosinec 2009. Vzhledem k tomu, že dlužník uznal svůj duh ve smyslu ust. § 558 občanského zákoníku, promlčí se právo žalobce podle ust. § 110 občanského zákoníku za deset let od stanovené lhůty k plnění, tj. 30. prosince 2019. Je tedy zřejmé, že k promlčení dojít nemohlo s tím, že žalobce podal přihlášku pohledávky do probíhajícího insolvenčního řízení dlužníka dne 12. dubna 2013, přičemž žalobce byl řádně přihlášen také do předchozího insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi zdejším soudem pod sp. zn. MSPH 78 INS 1210/2012 v období od 3. února 2012 do 20. listopadu 2012. V tomoto období, tj. na 290 dnů, byla promlčecí doba přerušena, a tudíž měl žalobce ke dni 12. dubna 2013 zachovanou i obecnou tříletou promlčecí lhůtu.

K dalším velmi nekonkrétním námitkám žalované soud konstatuje, že žalovaná jako insolvenční správkyně dlužníka, která popřela pohledávku žalobce, je pasivně legitimována jako žalovaná v tomto řízení. Žalobce, jako přihlášený věřitel, jehož pohledávka byla popřena žalovanou, je aktivně legitimován k podání žaloby na určení pohledávky. Podmínky poskytnutých půjček byly pro dlužníka výhodné (bezúročnost, nízký úrok z prodlení), a tudíž nemohou být v rozporu s dobrými mravy. Ta skutečnost, že žalobce byl v době poskytnutí půjček dlužníkovi jeho statutárním orgánem, nemá na posouzení případu žádný vliv.

Na základě shora uvedeného dospěl insolvenční soud k závěru, že jistina pohledávky č. 1 ve výši 1.453.000,-Kč přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení dlužníka, je přihlášená po právu, a to z titulu dlužníkovi poskytnutých půjček. Žalobce má proto právo na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % p.a. z částky ve výši 1.453.000,-Kč od dne 31. prosince 2009 do 13. března 2013, tj. na úrok z prodlení ve výši 23.248,-Kč. Jde tedy o oprávněně přihlášenou pohledávku ve výši 1.476.248,-Kč (včetně příslušenství), kterou žalobce přihlásil jako pohledávku č. 1 do insolvenčního řízení dlužíka. Proto soud rohodl tak, jak je uvedeno ve výroku ad I. tohoto rozhodnutí. 6

Ačkoliv se žalobce domáhal určení pohledávky č. 2 pouze alternativně, pokud by nebylo za oprávněně přihlášené považované příslušenství u pohledávky č. 1, dle názoru soudu není tento postup v souladu s insolvenčním zákonem, a proto výrokem ad II. zamítl žalobu na určení pohledávky č. 2. Byly-li mezi žalobcem a dlužníkem platně uzavřeny smlouvy o půjčce a tedy i finanční prostředky poskytnuté žalobcem dlužníkovi byly poskytnuty na základě těchto smluv o půjčce, nedošlo na straně dlužníka k bezdůvodnému obohacení, a tudíž nemůže být po právu přihlášen úrok z prodlení vztahující se k bezdůvodnému obohacení.

Soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.), neboť bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobce souhlasil s tím, aby bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání, a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s vyřízením věci bez nařízení jednání, nevyjádřila, a tudíž má soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že s tímto postupem souhlasí.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 202 odst. 1 InsZ, neboť žalobce sice měl ve věci úspěch v podstatné části sporu, avšak proti insolvenčnímu správci nelze přiznat právo na náhradu nákladů řízení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 16. září 2015

JUDr. Jaroslav Suchý,v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Ruhswurmová