MSPH 99 INS 22427/2011
NEJVYŠŠÍ SOUD ýESKÉ REPUBLIKY MSPH 99 INS 22427/2011 29 NSýR 93/2014-B-80

USNESENÍ Nejvyšší soud ýeské republiky rozhodl v senátČ složeném z p edsedy JUDr. Petra Gemmela a soudc JUDr. Zde ka Krmá e a Mgr. Milana Poláška v insolvenní vČci dlužníka Milana Holuba, narozeného 7. b ezna 1979, bytem v Nymburce, Boleslavská t ída 1692, zastoupeného JUDr. Danielovou Urbanovou, advokátkou, se sídlem v Praze 1, Opletalova 919/5, PSý 110 00, o zproštČní funkce insolvenního správce, vedené u MČstského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 99 INS 22427/2011, o dovolání dlužníka proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. února 2014, . j. MSPH 99 INS 22427/2011, 4 VSPH 78/2014-B-44, takto:

Dovolání se zamítá.

Od vodnČní:

MČstský soud v Praze (dále jen insolvenní soud ) usnesením ze dne 11. prosince 2013, . j.-B-36 (v jehož záhlaví je nesprávnČ uveden rok 2012), zamítl návrh dlužníka (Milana Holuba) na pozastavení insolvence a urení nového insolvenního správce (posuzováno podle obsahu šlo v této ásti o zproštČní spolenosti ZILVAROVÁ CTIBOR HLADKÝ v. o. s. funkce insolvenního správce dlužníka). Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníka usnesením ze dne 10. února 2014, . j., 4 VSPH 78/2014-B-44, potvrdil usnesení insolvenního soudu. Odvolací soud-cituje ustanovení § 32 odst. 1 zákona . 182/2006 Sb., o úpadku a zp sobech jeho ešení (insolvenního zákona)-zd raznil, že za relevantní d vody, pro nČž m že insolvenní soud zprostit (insolvenního) správce funkce, považuje zejména skutenost, že p i výkonu své funkce ádnČ neplní povinnosti pro nČj vyplývající z ustanovení § 36 insolvenního zákona, liknavČ provádí soupis majetkové podstaty, zpenČžuje majetek podstaty v rozporu s ustanoveními § 225 odst. 4 nebo § 226 odst. 5 insolvenního zákona, nesplní povinnost uzav ít smlouvu o pojištČní odpovČdnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce správce nebo ve vČci postupuje nekvalifikovanČ. D ležitým d vodem pro zproštČní funkce správce m že být také skutenost, že bezd vodnČ nesplní závazný pokyn insolvenního soudu nebo zajištČného vČ itele anebo vykonatelný rozsudek týkající se vylouení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na mí e a intenzitČ pochybČní správce m že vést soud i zjištČní ojedinČlého, a závažného porušení d ležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem k tomu, že rozhodne o jeho zproštČní funkce, ale-obvykle jedná-li se o ménČ závažné pochybení-omezuje se na to, že využije svého oprávnČní uložit správci po ádkovou pokutu.

Dále odvolací soud (ve shodČ s insolvenním soudem a s odkazem na skutkové závČry insolvenního soudu) dovodil, že v ízení nebylo jištČno, že by insolvenní správce neplnil ádnČ své povinnosti nebo nepostupoval p i výkonu funkce s odbornou péí anebo že by závažnČ porušil d ležitou povinnost uloženou mu zákonem nebo soudem. Z insolvenního rejst íku naopak vyplývá-pokraoval odvolací soud-že insolvenní správce podává opakovanČ zprávy o hospodá ské situaci dlužníka a o své innosti, úastní se sch zí vČ itel , dopl uje seznam p ihlášených pohledávek a provádí aktualizaci soupisu majetkové podstaty. Z posledního doplnČného soupisu majetkové podstaty ze dne 3. února 2014 p itom plyne, že insolvenní správce do majetkové podstaty zahrnul též vybavení kancelá e dlužníka, které bylo zajištČno v rámci provádČné exekuce v roce 2011 a které bylo správci soudním exekutorem vydáno. SouasnČ odvolací soud shledal ned vodnými námitky dlužníka k innosti insolvenního správce vztahující se k (ne)informování dlužníka insolvenním správcem o postupu v insolvenním ízení, respektive údajného jednání insolvenního správce s bývalou manželkou dlužníka ; dlužník je totiž o pr bČhu insolvenního ízení dostatenČ informován prost ednictvím insolvenního rejst íku, jakož i usnesení, která mu jsou doruována do vlastních rukou. KonenČ odvolací soud akcentoval, že insolvenní správce ve vČci postupuje bez pr tah , v souinnosti se zajištČným vČ itelem a k platnosti jeho úkon souvisejících s prodejem majetkové podstaty se vyjád il i insolvenní soud. Odlišný názor dlužníka na postup správce v insolvenním ízení (vetnČ p ezkumu pohledávek vČ itel ) nem že být zásadnČ relevantním d vodem pro zproštČní správce funkce. Proti usnesení odvolacího soudu, a to (posuzováno podle obsahu) proti té jeho ásti, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenního soudu v zamítavém výroku ohlednČ (ne)zproštČní insolvenního správce funkce, podal dlužník dovolání, které má za p ípustné podle ustanovení § 237 zákona . 99/1963 Sb., obanského soudního ádu (dále jen o. s. . ), když napadené rozhodnutí závisí na vy ešení otázky hmotného práva, která nebyla rozhodovací praxí dovolacího soudu dosud vy ešena, a to výkladu ustanovení § 32 insolvenního zákona, jde-li o nedostatenou komunikaci insolvenního správce s dlužníkem, který vykonává trest odnČtí svobody . S poukazem na postavení insolvenního správce v insolvenním ízení vyjad uje dovolatel p esvČdení, že insolvenní správce nedostatenČ p ezkoumal nČkteré p ihlášené pohledávky , zejména pak p ihlášku vČ itele Václava Holánka ve výši zhruba 10.000,-K, kdy došlo ke zjištČní pohledávky v plné výši, p iemž tato pohledávka mČla být (dle dlužníkova názoru) pop ena, nebo vČ itel zadržuje majetek dlužníka (bývalé za ízení jeho kancelá ských prostor) a dlužník insolvenního správce o této skutenosti informoval. Dále insolvenní správce komunikoval s bývalou manželkou dlužníka, kterou dlužník k jednání nezmocnil a jejíž zájmy nejsou shodné se zájmy dlužníka. KonenČ insolvenní správce nevzal v potaz, že insolvenní ízení je vedeno formou insolvenního rejst íku v elektronické podobČ, ale dlužník nemá v d sledku výkonu trestu odnČtí svobody p ístup k informacím na internetu a je odkázán pouze na informace, které obdrží písemnČ od insolvenního soudu a na komunikaci s insolvenním správcem. Insolvenní správce p itom dlužníka neinformuje o postupu zpenČžování jeho majetku, natož o podmínkách, za nichž je majetek zpenČžován; takový postup nem že být tolerován a shledán v souladu s insolvenním zákonem. 29 NSýR 93/2004

Dlužník je p esvČden, že ho správce o postupu insolvenního ízení neinformuje zámČrnČ (a k jeho škodČ) a že postup insolvenního správce odporuje zákonnému požadavku výkonu funkce s odbornou péí. Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a vČc tomuto soud vrátil k dalšímu ízení. S p ihlédnutím k dobČ vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací ízení rozhodný obanský soudní ád ve znČní úinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2014, sen. zn. 29 NSýR 45/2014, uve ejnČné pod íslem 80/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolání dlužníka proti usnesení odvolacího soudu je (ve shora vymezeném rozsahu) p ípustné podle ustanovení § 237 o. s. ., a to v ešení otázky dovolatelem otev ené, týkající se výkladu ustanovení § 32 insolvenního zákona, Nejvyšším soudem dosud v daných souvislostech beze zbytku nevy ešené. Právní posouzení vČci je obecnČ nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil vČc podle právní normy, jež na zjištČný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správnČ urenou, nesprávnČ vyložil, p ípadnČ ji na daný skutkový stav nesprávnČ aplikoval. Podle ustanovení § 5 insolvenního zákona insolvenní ízení spoívá zejména na tČchto zásadách: a) insolvenní ízení musí být vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel ; b) vČ itelé, kte í mají podle tohoto zákona zásadnČ stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenním ízení rovné možnosti; c) nestanoví-li tento zákon jinak, nelze práva vČ itele nabytá v dobré ví e p ed zahájením insolvenního ízení omezit rozhodnutím insolvenního soudu ani postupem insolvenního správce; d) vČ itelé jsou povinni zdržet se jednání, smČ ujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenní ízení, ledaže to dovoluje zákon. Podle ustanovení § 11 insolvenního zákona p i výkonu dohlédací innosti insolvenní soud rozhoduje o záležitostech, které se týkají pr bČhu insolvenního ízení, iní opat ení pot ebná k zajištČní jeho úelu a ukládá povinnosti, týkající se innosti jednotlivých subjekt ízení (odstavec 1). Insolvenní soud je oprávnČn vyžadovat od insolvenního správce zprávy a vysvČtlení o jeho postupu, nahlížet do jeho út a konat pot ebná šet ení. Je oprávnČn dávat insolvennímu správci pokyny a uložit mu, aby si vyžádal k uritým otázkám stanovisko vČ itelského výboru (odstavec 2). Podle ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona insolvenního správce, který neplní ádnČ své povinnosti nebo který nepostupuje p i výkonu své funkce s odbornou péí anebo který závažnČ porušil d ležitou povinnost, uloženou mu zákonem nebo soudem, m že insolvenní soud na návrh vČ itelského orgánu nebo dlužníka anebo i bez tohoto návrhu jeho funkce zprostit. Uiní tak zpravidla po slyšení insolvenního správce; o podaném návrhu rozhodne neprodlenČ. Podle ustanovení § 230 odst. 1 insolvenního zákona správou majetkové podstaty se rozumí zejména innost, jakož i právní úkony a opat ení z ní vyplývající, pokud smČ uje k tomu, aby a) nedocházelo ke znehodnocení majetkové podstaty, zejména aby nedošlo k odstranČní, zniení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní náleží, b) majetek náležející do majetkové podstaty byl využíván v souladu se svým urením, pokud tomu nebrání jiné okolnosti, c) se majetková podstata rozmnožila, lze-li takovou innost rozumnČ oekávat se z etelem ke stavu majetkové podstaty a obvyklým obchodním p íležitostem, d) byly vymoženy pohledávky dlužníka vetnČ plnČní z neplatných a neúinných právních úkon . Nejvyšší soud v prvé adČ p ipomíná, že ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona pat í k právním normám s relativnČ neuritou hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena p ímo právním p edpisem a které tak p enechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém p ípadČ vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, p edem neomezeného okruhu okolností. Dále Nejvyšší soud zd raz uje, že rozhodovací praxi soud p i výkladu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona sjednotil tím, že pod íslem 91/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen R 91/2014 ) uve ejnil usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. ervna 2014, sp. zn. 2 VSOL 358/2014. V tomto usnesení oznaený odvolací soud formuloval a od vodnil závČr, od nČhož nemá Nejvyšší soud d vod se odchýlit ani v pomČrech projednávané vČci, podle kterého d ležitým d vodem pro zproštČní funkce insolvenního správce ve smyslu ustanovení § 32 odst. 1 insolvenního zákona je zejména skutenost, že p i výkonu funkce neplní insolvenní správce ádnČ povinnosti vyplývající pro nČj z ustanovení § 36 insolvenního zákona, liknavČ provádí soupis majetkové podstaty, zpenČžuje majetek náležející do majetkové podstaty v rozporu s ustanovením § 225 odst. 4 nebo s ustanovením § 226 odst. 5 insolvenního zákona, nebo že nesplnil povinnost uzav ít smlouvu o pojištČní odpovČdnosti za škodu, která by mohla vzniknout v souvislosti s výkonem funkce. Takovým d vodem m že být též skutenost, že insolvenní správce bezd vodnČ nesplní závazný pokyn insolvenního soudu nebo zajištČného vČ itele, nebo že nerespektuje soudní rozhodnutí o vylouení majetku z majetkové podstaty. V závislosti na mí e a intenzitČ pochybení insolvenního správce m že vést soud ke zproštČní správce funkce i zjištČní ojedinČlého, le závažného, porušení d ležité povinnosti stanovené zákonem nebo uložené soudem. V pomČrech dané vČci je zjevné, že výhrady dlužníka týkající se nedostateného p ezkumu nČkterých p ihlášených pohledávek a komunikace insolvenního správce s (bývalou) manželkou dlužníka nejsou opodstatnČné. Je totiž zjevné, že ani insolvenní soud p i výkonu dohlédací innosti [§ 10 písm. b) a § 11 insolvenního zákona] není oprávnČn uložit insolvennímu správci, jaký postoj má zaujmout k p ihlášeným pohledávkám (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSýR 63/2011, uve ejnČné pod íslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek); p itom ustanovení § 192 odst. 1 insolvenního zákona umož uje pop ít vČ itelem p ihlášenou pohledávku (by jen s úinky p edvídanými ustanovením § 192 odst. 3 insolvenního zákona) i dlužníku. Navíc nelze p ehlédnout, že podle názoru dlužníka mČl insolvenní správce pop ít pohledávku vČ itele (Václava Holánka) proto, že zmínČný vČ itel zadržuje majetek dlužníka; potud jde o zjevnČ nezp sobilý d vod pop ení pohledávky, nehledČ na to, že zadržovaný majetek byl dle zjištČní odvolacího soudu zahrnut do majetkové podstaty dlužníka. RovnČž obecné tvrzení dlužníka o tom, že insolvenní správce jednal s bývalou manželkou dlužníka, není bez dalšího d vodem, pro který by mČl být insolvenní správce zproštČn funkce; dle zjištČní insolvenního soudu totiž insolvenního správce kontaktovala" sama bývalá manželka dlužníka a insolvenní správce s ní nejednal . K povinnostem insolvenního správce ve vztahu k dlužníku, jde-li o poskytování informací o pr bČhu insolvenního ízení, se Nejvyšší soud dále vyjád il v usnesení ze dne 26. srpna 2015, sen. zn. 29 NSýR 2/2014. Tam zd raznil, že insolvenní zákon výslovnČ neupravuje informaní povinnost insolvenního správce v i dlužníku. NicménČ ze zásady obsažené v ustanovení § 5 písm. a) 29 NSýR 93/2004 insolvenního zákona (podle níž musí být insolvenní ízení vedeno tak, aby žádný z úastník nebyl nespravedlivČ poškozen nebo nedovolenČ zvýhodnČn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení vČ itel ), jež se nepochybnČ vztahuje i na dlužníka (§ 14 odst. 1 insolvenního zákona), lze dovodit, že projeví-li dlužník (vážný a shora zmínČné zásadČ insolvenního ízení odpovídající) zájem o to, jakým zp sobem hodlá insolvenní správce postupovat v insolvenním ízení p i zpenČžování majetku, mČlo by se mu dostat (od insolvenního správce, pop ípadČ od insolvenního soudu) takových informací, aby mČl možnost se k postupu insolvenního správce vyjád it. Na druhé stranČ ovšem nelze p ehlédnout, že základním informaním zdrojem o pr bČhu insolvenního ízení je insolvenní rejst ík, v nČmž insolvenní soud zve ej uje chronologicky s uvedením okamžiku vložení: a) rozhodnutí insolvenního soudu vydaná v insolvenním ízení a v incidenních sporech, b) veškerá podání, která se vkládají do soudního spisu vedeného insolvenním soudem ohlednČ dlužníka, nestanoví-li insolvenní zákon jinak a c) další informace, o kterých tak stanoví insolvenní zákon (§ 419 a násl. insolvenního zákona). Dále jsou práva dlužníka v insolvenním ízení chránČna tím, že dlužníku jsou písemnosti v insolvenním ízení doruovány, nestanoví-li insolvenní zákon jinak, zvláš (§ 75 odst. 2 insolvenního zákona), p iemž dlužník (jako úastník insolvenního ízení) má rovnČž právo nahlížet do soudního spisu, s výjimkou protokolu o hlasování, a init si z nČho výpisy a opisy (§ 44 odst. 1 o. s. ., ve spojení s § 7 a § 126 odst. 1 insolvenního zákona). KonenČ, má-li dlužník oprávnČné pochybnosti o správnosti postupu insolvenního správce v souvislosti s uspokojením pohledávky zajištČného vČ itele, m že požádat insolvenní soud, aby v rámci dohlédací innosti (§ 10 a § 11 insolvenního zákona) zjednal nápravu. V situaci, kdy na shora uvedených závČrech nemá Nejvyšší soud d vod cokoli mČnit, zbývá posoudit, zda (a p ípadnČ jakou mČrou) se prosadí i tehdy, vykonává-li dlužník trest odnČtí svobody. Podle ustanovení § 27 zákona . 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnČtí svobody (dále jen zákon ), po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se omezením nČkterých práv a svobod, jejichž výkon by byl v rozporu s úelem výkonu trestu nebo která nemohou být vzhledem k výkonu trestu uplatnČna (odstavec 1). Z d vod uvedených v odstavci 1 jsou omezena práva a svobody na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí, svobodu pohybu a pobytu, zachování listovního tajemství a tajemství jiných písemností, záznam a zpráv a právo svobodné volby povolání (odstavec 2). Po dobu výkonu trestu odsouzeným nep ísluší právo na stávku, výkon práva sdružovat se ve spolcích, spolenostech a jiných sdruženích, zakládat odborové organizace a výkon práva sdružovat se v nich, právo podnikat a provozovat jinou hospodá skou innost, právo svobodné volby poskytovatele zdravotních služeb a zdravotnického za ízení. Odsouzení nemohou ve výkonu trestu zakládat politické strany nebo politická hnutí, vykonávat právo sdružovat se v nich a nemohou vykonávat volené a jiné ve ejné funkce (odstavec 3). Shora citované ustanovení uruje rozsah omezení a zbavení nČkterých práv odsouzených; p itom zásadnČ platí, že po dobu výkonu trestu jsou odsouzení povinni podrobit se takovým omezením práv a svobod, jejichž výkon by buć byl v rozporu s úelem trestu, nebo která nemohou být uplatnČna vzhledem k výkonu trestu. Zákon taxativnČ vypoítává práva a svobody, která jsou omezena a kterých je odsouzený po dobu výkonu trestu zbaven (srov. též d vody nálezu pléna Ústavního soudu ze dne 29. zá í 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08). Jakkoli (insolvenní) dlužník ve výkonu trestu odnČtí svobody nemá (právním p edpisem zaruený) p ístup k informacím v insolvenním rejst íku, v d sledku ehož je omezen (oproti jiným dlužník m, ohlednČ kterých je vedeno insolvenní ízení) co do rozsahu informací, které má o pr bČhu insolvenního ízení k dispozici, není pochyb o tom, že i ve výkonu trestu odnČtí svobody jsou jeho práva vztahující se k insolvennímu ízení chránČna dostatenČ (viz argumentace výše). Potud nelze p ehlédnout, že i ve výkonu trestu má dlužník možnost formou písemných sdČlení (ustanovení § 17 zákona, ve spojení s ustanovením § 24 vyhlášky . 345/1999 Sb., kterou se vydává ád výkonu trestu odnČtí svobody-dále jen vyhláška ) komunikovat s insolvenním správcem i s insolvenním soudem, lze mu (za úelem komunikace s oznaenými subjekty) povolit použití telefonu (ustanovení § 18 odst. 3 zákona, ve spojení s ustanovením § 25 vyhlášky), p iemž má i právo na poskytování právní pomoci advokátem (ustanovení § 26 odst. 3 zákona). KonenČ dlužník m že požádat editele vČznice o rozhovor (ustanovení § 34 odst. 8 vyhlášky) a v rámci rozhovoru vznést požadavek (a nelze presumovat výsledek takové žádosti), aby mu byl umožnČn (je-li to v technických a personálních možnostech vČznice) p ístup do insolvenního rejst íku. Jinými slovy, skutenost, že dlužník je ve výkonu trestu odnČtí svobody, nezakládá sama o sobČ povinnost insolvenního správce informovat takového dlužníka o svém postupu v insolvenním ízení jinak (ší eji), než dlužníka, který zmínČným zp sobem omezen není. Jelikož se dovolateli prost ednictvím uplatnČného dovolacího d vodu správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepoda ilo, Nejvyšší soud dovolání podle ustanovení § 243d písm. a) o. s. . zamítl. Toto usnesení se považuje za doruené okamžikem zve ejnČní v insolvenním rejst íku; dovolateli, insolvennímu správci, vČ itelskému výboru (zástupci vČ itel ) a státnímu zastupitelství, které (p ípadnČ) vstoupilo do insolvenního ízení, se však doruuje i zvláštním zp sobem. Proti tomuto rozhodnutí není p ípustný opravný prost edek.

V BrnČ dne 26. srpna 2015

JUDr. Petr G e m m e l, v. r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafajová, DiS.