MSPH 98 INs 5231/2010
NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY MSPH 98 INs 5231/2010 98 ICm 2142/2010 29 ICdo 40/2016-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců J UDr. Zdeňka Krčmáře a Mgr. Milana Poláška V právní věci žalobce Antonia Cornelise van der Kolka, narozeného 3. června 1965, bytem v Praze, Václavské náměstí 62/806, PSČ 110 00, zastoupeného Mgr. Pavlem Halounem, advokátem, se sídlem v Praze, Španělská 770/2, PSČ 120 00, proti žalovanému Záveská a spol., v. o. s., se sídlem v Praze, Ostrovského 253, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 26468514, jako insolvenčnímu správci dlužníka Caramba media s. r. o., o vyloučení majetkových hodnot z majetkové podstaty, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 98 ICm 2142/2010 jako incidenční spor v insolvenční věci dlužníka Caramba media s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Jizerská 1091/19, PSČ 370 11, identifikační číslo osoby 27371492, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 98 INS 5231/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. října 2015, č. j. 98 ICm 2142/2010, 102 VSPH 69/2015-121 (MSPH 98 INS 5231/2010), takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodněnt

Městský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) rozsudkem ze dne 24. dubna 2014, č. j. 98 ICm 2142/2010-92, ve znění usnesení ze dne 26. června 2014, č. j. 98 ICm 2142/2010-100, zamítl žalobu o vyloučení ve výroku specifikované ochranné známky a přihlášky ochranné známky z majetkové podstaty dlužníka (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III.).

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem k odvolání žalobce potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen o. s. ř. ). Učinil tak proto, že dovolání nesměřuje proti žádnému zusnesení vypočtených v § 238a o. s. ř. a není přípustné ani podle § 237 o. s. ř.

Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků

řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly-podle obsahu odvolání-na újmu uplatnění práv odvolatele (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný pod číslem 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 1110/2012, ze dne 29. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3860/2014, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2015, sp. zn. 29 Cdo 3146/2010; označená rozhodnutí jsou veřejnosti dostupná-stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu přijatá po 1. lednu 2001-na webových stránkách Nejvyššího soudu)

Poměřováno těmito závěry je zjevné, že rozsudek insolvenčního soudu není nepřezkoumatelný, a odvolací soud neměl důvod jej z tohoto důvodu zrušit.

Dovolání pak nečiní přípustným ani otázka, zda odvolací soud měl odstranit pochybnosti o znaleckém posudku , a to již proto, že dovolatel touto námitkou (posuzováno podle obsahu) pouze zpochybňuje hodnocení důkazu znaleckým posudkem, které nemůže být předmětem dovolacího přezkumu, a neuplatňuje tak způsobilý dovolací důvod (k tomu srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a například důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/97 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu)

Pouze na okraj a bez vlivu na závěr o nepřípustnosti dovolání pak Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud, který znalce (a to i vzhledem k výhradám dovolatele proti znaleckému posudku) vyslechl, postupoval při provádění důkazu znaleckým posudkem v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu (srov. například usnesení ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, rozsudek ze dne 10. listopadu 2015, sp. zn. 21 Cdo 4543/2014, či usnesení ze dne 17. března 2016, sp. zn. 29 Cdo 4153/2015)

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, §224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu náklady dovolacího řízení nevznikly.

S přihlédnutím k době vydání napadeného rozhodnutí je pro dovolací řízení rozhodný občanský soudní řád ve znění účinném od 1. ledna 2014 (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. května 2014, sen. zn. 29 ICdo 33/2014, uveřejněné pod číslem 92/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2016

JUDr. Petr Š u k, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Ingrid Rafaj ová, DiS.