MSPH 98 INS 28388/2015-A-29
č.d. MSPH 98 INS 28388/2015-A-29

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl JUDr. Alešem Bartošem jako samosoudcem v insolvenční věci dlužníka: Harvardský průmyslový holding, a.s.-v likvidaci, IČO: 44269595, se sídlem : Ohradní 65, 140 00 Praha 4-Michle, o návrhu insolvenčního věřitele: ALKONY-CZ, a.s., IČO: 27403386, se sídlem: Praha 1, V Celnici 1031/4, PSČ 110 00, na vydání předběžného opatření

takto:

Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by soud ustanovil dlužníkovi předběžného správce, jehož úkolem by bylo zjištění a zajištění dlužníkova majetku patřícího do majetkové podstaty, v rozsahu potřebném ke zjištění a zajištění majetku dlužníka přezkoumat účetnictví dlužníka, zjištění, zda poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedochází k nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ustanovení § 111 odst. 1, 2 insolvenčního zákona a udělování souhlasu dlužníku s nakládáním s majetkovou podstatou v rozsahu jednotlivých plnění přesahujících 10.000,-Kč, dále kterým by soud nařídil, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci, s e z a m í t á.

Odůvodnění:

Návrhem doručeným soudu dne 16.12.2015 se přihlášený insolvenční navrhovatel domáhal, aby soud vydal předběžné opatření, kterým by ustanovil v insolvenčním řízení předběžného správce, jemuž by uložil zjistit a zajistit dlužníkův majetek patřící do majetkové podstaty, v rozsahu potřebném ke zjištění a zajištění majetku dlužníka přezkoumat účetnictví dlužníka, zjistit, zda poté, co nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nedochází k nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v ustanovení § 111 odst. 1, 2 insolvenčního zákona, udělovat souhlas dlužníku s nakládáním s majetkovou podstatou v rozsahu jednotlivých plnění přesahujících 10.000,-Kč. Navrhl dále, aby soud nařídil osobám, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci.

Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tím, že likvidátor dlužníka již několik let odmítá předložit dozorčí radě účetnictví k zákonem předepsané každoroční kontrole, opakovaně odmítá předložit účetní závěrky auditorovi schválenému valnou hromadou, tudíž dlužník nemá již od roku 2010 schválenu ani jednu účetní závěrku. Pochybnosti o způsobu vedení účetnictví nemá pouze navrhovatel, ale také orgány státní správy. Finanční úřad pro hlavní město Prahu, oznámil dlužníku, že u něj zahájí dne 17.09.2015 daňovou kontrolu za zdaňovací období 2. čtvrtletí roku 2015 pro důvodné pochybnosti o správnosti, průkaznosti a zejména pravdivosti údajů, které dlužník ve svém daňovém přiznání uvedl. Navrhovateli je známo, že správce daně má důvodné pochybnosti i o správnosti, průkaznosti a pravdivosti údajů v daňovém přiznání za 3. čtvrtletí roku 2015 podaného dne 21.10.2015.

Navrhovatel dále uvedl, že dlužník kromě toho nepodal k výzvě insolvenčního soudu řádný seznam závazků, je mu známo, že na dlužníku vymáhá v řadě soudních řízení své pohledávky ve výši desítek milionů korun několik věřitelů, např. obchodní společnost Victoria Security Printing, a.s., v řízení vedeném pod sp. zn. 8 C 248/2015 u Obvodního soudu pro Prahu 4 (20.000.000,-Kč). Přesto o těchto pohledávkách není v seznamu závazků zmínka. Navrhovatel je přesvědčen o nutnosti ustanovení předběžného správce k tomu, aby v souladu s ustanovením § 112 odst. 3 insolvenčního zákona přezkoumal účetnictví dlužníka a podal insolvenčnímu soudu objektivní zprávu o stavu jeho hospodaření a jmění. To zvláště za situace, kdy o likvidátorem předložených účetních dokumentech mají pochybnosti i k tomu pověřené orgány státní správy.

Co se týče hospodaření dlužníka, navrhovatel uvedl, že dlužník platí řádově stovky tisíc korun společnosti VABERG spol. s.r.o., IČO: 41691041, se sídlem: Praha 3-Žižkov, Bořivojova 694/108, PSČ 13000. Předmětem poskytovaných služeb má být jednání na úřadech státní správy, příprava podkladů pro jednání likvidátora, analýza podkladů předaných likvidátorem, zajištění překladů AJ a ŘJ, jednání s likvidátorem a právními zástupci likvidátora, účast na jednání s třetími stranami. Předmětem činnosti společnosti VABERG spol. s.r.o. je provádění dražeb, realitní činnost, činnost poradců a správa a údržba nemovitostí. Dlužník však nevyvíjí žádnou podnikatelskou činnost, nevlastní žádné nemovitosti, které by bylo třeba prodávat, udržovat či spravovat. Navíc pro dlužníka zajišťuje překladatelskou činnost obchodní společnost EKO Překlady s.r.o., IČO: 27573834, se sídlem: Praha 4-Podolí, Kubištova 4/1100, PSČ 14000. Navrhovatel dále uvedl, že z účetních dokumentů, založených ve sbírce listin, je zjevné, že dlužník v průběhu své likvidace zkonzumoval veškerý svůj reálný majetek, v současné době se hodnota jeho skutečného, majetku blíží nule. Při zohlednění dluhů je jeho jmění již záporné. Dlužník už nehradí ani nájemné a nenakládá se svým majetkem s péčí řádného hospodáře. Likvidátor dlužníka Prof. Ing. Zdeněk Častorál, DrSc., pro dlužníka v likvidaci se dvěma zaměstnanci nakoupil 225 knih, jejichž autorem je on sám za 58.418,50 Kč. Likvidátor dlužníka tak dle navrhovatele nakládá s majetkem dlužníka marnotratně a je tak objektivně dán důvod k ustanovení předběžného insolvenčního správce k tomu, aby dlužníku (likvidátorovi) uděloval souhlas při nakládání s majetkovou podstatou.

Navrhovatel konečně uvedl, že vzhledem k navrhovanému rozsahu činností předběžného správce tento návrh přesahuje individuální zájem navrhovatele, insolvenční soud ustanovením předběžného správce pomůže objektivně zjistit rozsah majetkové podstaty dlužníka a stav jeho hospodaření, což je skutečností svědčící nejenom ve prospěch věřitelů, ale i dlužníka samotného.

Dle § 111 odst. 1) zák.č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, v platném znění (dále jen IZ ) nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájením insolvenčního řízení je dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek stanovených tímto zákonem dle odst. 3 téhož paragrafu právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona, je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do jeho majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Může též nařídit, aby osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale předběžnému správci. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Předpoklady pro nařízení předběžného opatření dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona se opakovaně zabýval ve svých rozhodnutích Vrchní soud v Praze (např. 3 VSPH 653/2012). Opakovaně konstatoval, že nařízení předběžného opatření dle § 113 InsZ přichází v úvahu za předpokladu, že se omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí z § 111 odst. 1 téhož zákona ukáže být nedostatečným, nebo pokud vyjde najevo, že je dlužník nerespektuje, anebo je-li důvodnou obava, že je respektovat nebude. K nařízení takového předběžného opatření (spojeného vždy i s ustanovením předběžného správce) přistoupí insolvenční soud po pečlivé úvaze tehdy, když nepostačí omezení spojená s účinky, jež vyvolává zahájení insolvenčního řízení (a ve stejném rozsahu rozhodnutí o úpadku), v jejichž důsledku je dlužníkovi umožněno jen tzv. běžné nakládání s majetkovou podstatou dle § 111 odst. 2 InsZ (v závislosti na tom, zda řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele nebo insolvenčním návrhem dlužníka). Takové rozhodnutí nemůže být přitom závislé jen na osvědčení skutečností rozhodných pro uložení konkrétního předběžného opatření, jež je vydáváno k návrhu a na riziko navrhovatele, jak to předpokládá § 75c odst. 1 písm. a) o.s.ř. s ohledem na to, že se jedná o omezení dispozičních oprávnění dlužníka, která jsou mu podle zákona zásadně zachována s výjimkou prohlášení konkursu.

Co se týče ustanovení předběžného správce v souvislosti s navrhovaným předběžným opatřením, platí dle názoru soudu pravidlo (vyslovené opakovaně v soudních rozhodnutích), že podkladem takového opatření musí být konkrétní poznatky svědčící o potřebě zjistit a zajistit rozsah majetkové podstaty ještě předtím, než dojde k rozhodnutí o úpadku a ustanovení insolvenčního správce, který se této činnosti v rámci své působnosti ujme, nebo tu musí být poznatky o jiných, stejně závažných důvodech, jež mimořádné opatření-ustanovení předběžného správce-odůvodňují. Účelem činnosti předběžného správce zásadně není opatřit skutkový podklad potřebný pro rozhodnutí o insolvenčním návrhu, tedy pro zkoumání existence splatné pohledávky navrhovatele za dlužníkem (nebo jiných jeho věřitelů) či zkoumání dlužníkova úpadku. To důvodem ustanovení předběžného správce není. Jak konečně konstatoval Vrchní soud v Praze, je smyslem uvedených předběžných opatření zasáhnout zákonem předpokládaným způsobem, za stanovených podmínek, tam, kde je to třeba pro naplnění účelu insolvenčního řízení dle §1 Insolvenčního zákona, v duchu zásad insolvenčního řízení vymezených v § 5 téhož zákona.

Jinak řečeno, stejně jako nelze ze strany věřitele prostřednictvím insolvenčního řízení řešit existenci sporné pohledávky vůči dlužníkovi, nahrazovat sporné řízení, případně si insolvenčním řízením vynucovat splnění sporné pohledávky dlužníkem, nelze také návrhu na předběžné opatření podaného dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona (případně §112 odst.1/ Insolvenčního zákona) využívat jako nástroje k získání informací o majetku dlužníka, stavu jeho účetnictví nebo prostřednictvím zjištění předběžného správce získávat informace o existenci úpadku dlužníka nebo jeho ekonomické situaci.

Dle názoru soudu v předmětné věci důvod k nařízení navrhovaného předběžného opatření dán není. Navrhované předběžné opatření primárně slouží k tomu, aby nedocházelo ke změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů. Nejčastěji tak insolvenční soud tímto opatřením řeší situace, kdy se dlužník účelově zbavuje svého majetku nad rámec ust.§111 odst.1/ Insolvenčního zákona, mění jeho skladbu nebo ho znehodnocuje a zhoršuje tak nebo přímo znemožňuje insolvenčním zákonem předpokládané poměrné uspokojení věřitelů. Podkladem pro vydání předběžného opatření dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona jsou dostatečně doložená tvrzení navrhovatele takového opatření nebo dostatečná zjištění insolvenčního soudu v rámci dohledu nad insolvenčním řízením, které o nakládání dlužníka se svým majetkem v rozporu se zájmy věřitelů svědčí.

V případě dlužníka se jedná o společnost v likvidaci, ke zrušení s likvidací došlo ke dni 20.08.1997. Sám insolvenční navrhovatel, který zároveň navrhuje vydání předběžného opatření v insolvenčním návrhu uvedl, že likvidátor v průběhu likvidace vyčerpal veškeré rezervy dlužníka i finanční prostředky dlužníka na jeho účtech, dlužník dle jeho tvrzení disponuje již jen majetkem, který nemá jinou než účetní hodnotu. Uvedl dále, že rezervy dlužníka k 31.12.2014 dosáhly 0,-Kč a ke dni 30.06.2015 disponuje dlužník z původních 75.363.000,-Kč na bankovních účtech ke dni 31.12.2007 pouze částkou 498.000,-Kč.

Jak vyplývá z návrhu na vydání předběžného opatření i z insolvenčního návrhu, jediným disponibilním majetkem dlužníka jsou pohledávky a finanční prostředky, přičemž k datu podání návrhu na vydání předběžného opatření disponuje dlužník finančními prostředky v takové výši, že poměřováno hodnotou pohledávek (dle předloženého seznamu majetku a závazků dlužníkem), nemůže nakládání se zbylými finančními prostředky dlužníka znamenat podstatnou změnu ve skladbě majetku nebo jeho podstatné zmenšení. Sám navrhovatel v návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že dlužník v průběhu své likvidace zkonzumoval veškerý svůj reálný majetek. Navrhovatel navíc neuvedl v návrhu na vydání předběžného opatření žádné skutečnosti, které by svědčily o tom, že dlužník nakládá se svým zbylým majetkem nad rámec omezení dle §111 odst.1/ Insolvenčního zákona (nebo že by tak s majetkem nakládat hodlal), způsob hospodaření dlužníka v době před zahájením insolvenčního řízení není a nemůže být předmětem posuzování důvodnosti vydání předběžného opatření dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona. Jedná se zejména o navrhovatelem tvrzený nákup knih v letech 2007 až 2011. Pokud navrhovatel zmiňuje platby dlužníka společnosti VABERG, spol. s r.o., jeho tvrzení postrádá konkrétní poznatky svědčící o tom, že se jedná o vynakládání finančních prostředků dlužníka nad rámec omezení dle §111 odst.1/ Insolvenčního zákona.

Dlužník je společností v likvidaci, tato likvidace, vzhledem k činnosti dlužníka před vstupem do likvidace, spočívá ve značné míře na vymáhání pohledávek v zahraničí nebo na zahraničních subjektech, jsou vedeny odborně i právně složité právní spory. Likvidace takového rozsahu nepochybně vyžaduje činnosti, které není schopen osobně zajistit samotný likvidátor. Zajištění těchto činností je povinností likvidátora, hospodárné vynakládání prostředků likvidované společnosti v procesu likvidace včetně potřebných placených služeb třetích osob je odpovědností likvidátora, který za výkon své působnosti ve společnosti odpovídá stejně jako členové statutárních orgánů. Případné nehospodárné vynaložení prostředků dlužníka (nepotřebnost hrazených služeb pro likvidaci) případně vynaložení prostředků dlužníka mimo povolený rámec likvidace (srov. původně §72 ObchZ, nyní §196 odst.1/ OZ) je tak otázkou odpovědnosti likvidátora za výkon funkce. Pro posouzení důvodnosti nařízení předběžného opatření dle §113 odst.1/ Insolvenčního zákona je však především podstatný rozsah nakládání s majetkem dlužníka, který musí překračovat omezení dané ust.§111 odst.1/ Insolvenčního zákona, nikoli to, zda a jakým způsobem v průběhu likvidace vynakládá likvidátor finanční prostředky dlužníka, (nedochází-li tím k podstatné změně ve skladbě, využití nebo určení majetku dlužníka nebo nedochází-li k podstatnému zmenšení majetku dlužníka).

Na základě výše uvedeného má soud za to, že navrhovatel nedoložil takové skutečnosti, které by nařízení předběžného opatření odůvodňovaly. Pokud sám navrhovatel v odůvodnění návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, že soud ustanovením předběžného správce pomůže objektivně zjistit rozsah majetkové podstaty dlužníka a stav jeho hospodaření , pak tím sám vymezil podstatný důvod podání svého návrhu. Předběžné opatření ale k tomuto účelu neslouží, není obecně prostředkem ke zjištění rozsahu majetkové podstaty a stavu hospodaření dlužníka, nemůže být prostředkem ke kontrole činnosti likvidátora dlužníka. Z návrhu, ani z dosavadního průběhu insolvenčního řízení není patrné, že by v jeho průběhu docházelo v rozsahu majetkové podstaty k podstatným změnám v jejím rozsahu. Aplikace §113 Insolvenčního zákona přichází v úvahu pouze tehdy, není-li omezení dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou plynoucí §111 odst. 1/ Insolvenčního zákona dostatečné nebo je dlužník nerespektuje anebo je zde důvodná obava, že je respektovat nebude. Navrhovatel v návrhu na vydání předběžného opatření neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly vést insolvenční soud k závěru, že omezení plynoucí pro dlužníka z § 111 IZ jsou nedostatečná. Počínaje okamžikem, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, tj. dne 13.11.2015, je ze zákona dlužník omezen v možnosti nakládat s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, právní úkony, které by dlužník učinil v rozporu s těmito omezeními, jsou dle odst.3/ citovaného ustanovení vůči věřitelům neúčinné. Dle názoru soudu tak není důvod omezovat dlužníka nad rámec zákonného omezení dle §111 odst.1/ Insolvenčního zákona a návrh na vydání předběžného opatření proto jako nedůvodný zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze osoba, která návrh podala.

V Praze dne 22. prosince 2015

JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Königová