MSPH 98 INS 15069/2015-A-17
č.d.: MSPH 98 INS 15069/2015-A-17

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl soudcem JUDr. Alešem Bartošem ve věci dlužníka: Kiem Nguyen anonymizovano , anonymizovano , Perlitová 1802/16, 140 00 Praha 4, o návrhu věřitele: David Šindelář, IČ 48696951, Zájezdní 90, 251 62 Mukařov na vydání předběžného opatření

t a k t o:

Návrh na předběžné opatření ve znění:

Věřiteli dlužníka panu Le Quoc anonymizovano , anonymizovano , bytem 400 11 Ústí nad Labem, Jizerská 2973/49, se ukládá částku 918.812,20 Kč,, která mu má být vyplacena na základě rozvrhového usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-západ JUDr. Milana Makaria č.j. 156 EX 3847/13-58 ze dne 17.03.2015, složit do úschovy u soudu. se o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í:

Návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 15.07. 2015 se navrhovatel domáhal vydání předběžného opatření, kterým by bylo uloženo osobě odlišné od účastníků řízení, panu Le Quoc anonymizovano , věřiteli dlužníka, složit finanční prostředky, které mu mají být vyplaceny na základě provedené exekuce do úschovy soudu. Uvedl, že tato částka byla získána exekučním prodejem zástavy-nemovitosti dlužníka pro fiktivní pohledávku, která ve skutečnosti neexistuje. Podle názoru navrhovatele se jedná o vyvedení nemovitostí z majetku dlužníka. Částka byla uložena do soudní úschovy Městského soudu v Praze a pan Le Quoc anonymizovano již požádal o její vyplacení. Navrhovatel, který má za dlužníkem směnečnou pohledávku ve výši 10 000 000,-Kč, se obává, že tímto postupem bude zmařen účel insolvenčního řízení, když zpeněžené nemovitosti byly jediným majetkem dlužníka.

Podle § 82 odst. 1 IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu.

Podle § 7 odst. 1 IZ a § 75b o.s.ř. k zajištění náhrady škody nebo jiné újmy, která by vznikla předběžným opatřením, je navrhovatel povinen složit nejpozději ve stejný den, kdy podal u soudu návrh na nařízení předběžného opatření, jistotu ve výši 10.000,--Kč a v obchodních věcech ve výši 50.000,--Kč (odst. 1). Nebude-li jistota podle odstavce 1 složena, předseda senátu návrh na předběžné opatření odmítne (odst. 2), přičemž platí, že jistotu je povinen zaplatit navrhovatel bez výzvy soudu z vlastní iniciativy. Pokračování

Jak konstatoval Vrchní soud v Praze v rozhodnutí 1 VSPH 172/2011, pokud insolvenční zákon v § 82 ve spojení s § 113 umožňuje nařídit předběžné opatření i bez návrhu, míní se tím ve své podstatě povinnost insolvenčního soudu zasáhnout uvnitř vlastního insolvenčního řízení ve prospěch ochrany oprávněných zájmů věřitelů, a to především v případech, kdy je namístě ustanovit předběžného správce, uložit osobám majícím závazek vůči dlužníku, aby poskytovaly plnění předběžnému správci, popř. jestliže je třeba omezit přímo dlužníka v jeho dispozičních oprávněních s věcmi, jež by mohly tvořit (při zjištění úpadku) majetkovou podstatu. Třetí osobě, která není účastníkem insolvenčního řízení, je ale možné uložit nějakou povinnost jen pokud to po ní lze spravedlivě žádat ve smyslu § 76 odst. 2 o.s.ř., a zásadně na návrh, neboť nařízení takového předběžného opatření, jež omezuje osobu stojící mimo vlastní insolvenční řízení, shledal-li by takový požadavek insolvenční soud vůbec důvodným, se svou povahou vymyká úpravě předběžného opatření v režimu insolvenčního zákona v tom smyslu, že by je bylo lze přímo subsumovat pod ona výše zmíněná ustanovení insolvenčního zákona.

Jak z výše uvedeného vyplývá, předmětné předběžné opatření omezující povinnou třetí osobu by nemohl insolvenční soud nařídit bez návrhu. Protože návrh navrhovatele směřuje k nařízení předběžného opatření, které se dotýká práv třetí osoby, měl navrhovatel spolu s tímto návrhem složit i jistotu k zajištění náhrady škody či jiné újmy, která by předběžným opatřením mohla vzniknout. Soud z obsahu spisu nezjistil, že by byla požadovaná záloha složena v den podání návrhu na předběžné opatření ani později.

Dle §75b odst.2/ o.s.ř., který se v tomto případě uplatní, byť se jedná o insolvenční řízen í, soudu nezbylo, než návrh na předběžné opatření z důvodu nesložení jistoty odmítnout.

Nad rámec výše uvedeného považuje soud za nutné uvést, že jak Vrchní soud v Praze opakovaně zdůraznil např. v usneseních sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 3 VSPH 666/2010-B ze dne 3. 9. 2010 či sp. zn. MSPH 76 INS 8711/2009, 2 VSPH 886/2010-B ze dne 30. 11. 2010, je v insolvenčním řízení vyloučeno, aby insolvenční soud ukládal předběžným opatřením povinnosti třetím osobám jinak než jako tzv. součinnostní opatření v souvislosti s uložením povinnosti účastníku řízení. Tuto zásadu-obecně judikaturou prosazovanou při výkladu úpravy předběžných opatření v souladu s § 76 odst. 2 OSŘ-je třeba v insolvenčním řízení aplikovat bezvýjimečně. Znamená to, že třetím osobám nelze předběžným opatřením přímo ukládat jakákoli omezení, jež se týkají nakládání s majetkovou podstatou či jiná omezení v majetkových dispozicích.

Poučení: Proti tomuto usnesení je možné podat odvolání do patnácti dnů od doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 24. července 2015

JUDr. Aleš Bartoš, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Krupařová