MSPH 96 INS 504/2010-C1-3
MSPH 96 INS 504/2010-C1-3

96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013-197 (MSPH 96 INS 504/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Brauna a soudců JUDr. Jiřího Karety a Mgr. Martina Lišky v právní věci ve věci žalobkyně Ing. Romany Novákové, sídlem Václavské náměstí 807/64, Praha 1, insolvenční správkyně dlužnice UNICORN Management, s.r.o. v likvidaci, zast. advokátkou JUDr. Bronislavou Orbesovou, sídlem Štefánkova 5462, Zlín, proti žalovanému Ivu Koudelkovi, podnikajícímu pod označením s dodatkem Regulus, sídlem U družstva Práce 356/13, Praha 4, zast. advokátem Mgr. Milanem Polákem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, o určení neúčinnosti právního úkonu o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 96 ICm 577/2011-146 ze dne 30. května 2013,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 96 ICm 577/2011-146 ze dne 30. května 2013 se v bodě I. výroku potvrzuje; v bodě II. výroku se mění tak, že je žalobkyně povinna zaplatit žalovanému 18.634,-Kč na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Milana Poláka.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému 4.114,-Kč na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Milana Poláka.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze ve výroku označeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se Ing. Romana Nováková (dále jen žalobkyně) jakožto insolvenční správkyně UNICORN Management, s.r.o. v likvidaci (dále jen dlužnice) domáhala určení, že kupní smlouva (dále jen Smlouva), kterou Ivo Koudelka (dále jen žalovaný) prodal

2 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 ()

žalobkyni, resp. dlužnici 1 kus obrazu autora Charlese Henri Barona (1816-1885), olej. Plátno 82x61 cm, signovaného s názvem díla Žena před zrcadlem (dále jen Obraz) za cenu 800.000,-Kč, je vůči žalobkyni neúčinná (bod I. výroku), a rozhodl o tom, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení 20.328,-Kč včetně DPH do tří dnů od právní moci rozsudku (bod II. výroku)

Z hlediska skutkového vyšel soud z toho, že: -žalovaný prodal dlužnici na základě ústně uzavřené Smlouvy Obraz za dohodnutou kupní cenu 800.000,-Kč (dále též jen Cena), již dlužnice dne 2.12.2008 a 15.12.2008 uhradila dvěma hotovostními splátkami ve výši 400.000,-Kč; -Cena byla fakturována fakturou č. 010201208, fakturovaná částka činila 733.920,-Kč + DPH ve výši 66.080,-Kč; -žalovaný nabyl Obraz od Karla Chaby na základě kupní smlouvy o prodeji uměleckého předmětu ze dne 1.10.2008 za kupní cenu 650.000,--Kč; -dle úplného výpisu z obchodního rejstříku dlužnice byl v rozhodné době jejím jednatelem a společníkem bratr žalovaného; -soudní znalkyně akademická malířka Dominika Machačová znaleckým posudkem ze dne 18.12.2010 vypracovaným pro žalobkyni ocenila Obraz na 200.000,-Kč s tím, že se s vysokou pravděpodobností jedná o dílo představitele francouzské malby Henri Charles Antoine Barona; -soudem ustanovená znalkyně PhDr. Zdeňka Paukrtová znaleckým posudkem č. 263/2011 ze dne 28.10.2011 ocenila Obraz na 100.000,-Kč, když sice možnost záměny s jiným kvalitním malířem téhož jména považovala za minimální, přesto však měla autorství Obrazu za neujasněné, což promítla do stanovené ceny; -starožitnictví U Keplera, s.r.o. bylo dle svého vyjádření ze dne 21.2.2012 připraveno prodávat Obraz v cenovém rozpětí 750.000 až 850.000,-Kč; -další soudem ustanovený znalec Mgr. Petr Beránek ve znaleckém posudku ze dne 24.11.2012 ocenil Obraz na 450.000 až 600.000,-Kč s tím, že jej považuje za pravý, přičemž při oceňování vzal v úvahu i to, že jeho předchozím vlastníkem byl T.G. Masaryk; -prof. Knotek v Certifikátu autentičnosti uměleckého díla ze dne 12.10.2008 odhadl cenu Obrazu na 900.000,-Kč; -v dopise ze dne 18.10.1923 sdělilo Muzeum hlavního města Prahy T.G. Masarykovi, že se v případě autora Obrazu jedná o francouzského vysoce ceněného malíře, který zemřel v roce 1855, že Obraz má uměleckou cenu, přičemž (neuvedená) panem prezidentem uhrazená částka byla velmi přijatelná; -ve znaleckém posudku soudního znalce Mgr. Vlastimila Tětivy ze dne 3.7.2012 je Obraz posouzen jako pravý s doloženou historií a doloženými certifikáty, jeho cena nebyla určována; -v publikaci Galerie Petra Brandla je Obraz je publikován na str. 73., v galerii byl veden pod č. 17 jako neprodejný; -dne 20.1.2005 provedl prof. Dr. Miroslav Klivar, Csc. expertízu Obrazu a jeho hodnocení, dne 30.3.2004 vyhotovil Mojmír Hamsík posudek o technice malby; -dle (nedatovaného) cenového srovnání byl obraz téhož autora s názvem Dans le Jardin vydražen v aukční síni Christie´s v Londýně za 48.000,-EUR; -znaleckým posudkem ze dne 1.3.2011 vypracovaným akademickým malířem Jindřichem Vydrou byla odhadnuta cena Obrazu na 750.000,-Kč, přičemž znalec vzal v úvahu předchozí vlastnictví T. G. Masaryka;

3 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 ()

-obrazy téhož autora jsou vystavovány v Paříži, sám Obraz byl použit i na pohlednicích; -dle expertízy prof. dr. Jaromíra Neumanna, DrSc. ze dne 21.9.1998 je Obraz umělecky i sběratelsky atraktivní.

Z hlediska právního posouzení věci dospěl soud k závěru, že byl-li v rozhodné době jednatelem a společníkem dlužnice bratr žalovaného, byla Smlouva uzavřena mezi osobami blízkými. Odkázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4903/2009 ze dne 8.3.2011, podle něhož lze fyzickou osobu považovat za osobu blízkou právnické osobě v případě, je-li fyzická osoba společníkem, členem nebo zaměstnancem právnické osoby nebo má-li k právnické osobě jiný obdobný vztah a současně se jí poměry právnické osoby podstatným způsobem dotýkají; v poměrech této věci tudíž dovodil, že jednali-li mezi sebou o uzavření Smlouvy sourozenci, pak jejich vzájemné jednání ovlivnilo jednání podnikatele-fyzické osoby (prodávajícího) i právnické osoby (kupujícího).

Ve vztahu k přiměřenosti protiplnění soud předeslal, že je (bylo) určující srovnání sjednané a zaplacené kupní ceny s cenou obvyklou, tj. cenou dosažitelnou při prodeji stejného nebo obdobného majetku za stejných nebo obdobných podmínek v daném místě a čase. Rozvedl, že k posouzení ceny Obrazu bylo vypracováno několik znaleckých posudků vypracovaných znalci, z nichž dva byli jmenováni soudem (PhDr. Zdeňka Paukrtová a Mgr. Petr Beránek). Poukázal přitom na to, že znalkyně PhDr. Zdeňka Paukrtová, která Obraz ocenila na 100.000,-Kč, nevzala při stanovení jeho ceny v úvahu pro sběratele zásadní fakt, že předchozím vlastníkem Obrazu byl T.G. Masaryk, a považovala autorství Obrazu za neujasněné, což promítla do stanovené ceny, obdobně jako znalkyně Dominika Machačová, která Obraz ocenila na 200.000,-Kč. Oproti tomu znalci Mgr. Petr Beránek, Mgr. Vlastimil Tětiva a Jindřich Vydra považovali Obraz za pravý a při odhadu jeho ceny vzali v úvahu jeho předchozí historii, což se promítlo do jimi stanovené odhadní ceny Obrazu v rozmezí 450.000 až 700.000,-Kč.

Na to soud vysvětlil, že znalecký posudek je pouze jedním z řady důkazů, jež má povinnost hodnotit, a to jak samostatně, tak ve vzájemné souvislosti, a zdůraznil, že žalovaný doložil řadu jiných přesvědčivých důkazů (certifikáty vážených a věci znalých osobností) prokazujících historii Obrazu i jeho autentičnost. Vyslovil názor, že historie Obrazu (původ ze sbírky T. G. Masaryka) jeho cenu zvýší minimálně o sběratelskou hodnotu, a že je obtížné objektivně stanovit cenu uměleckého díla, neboť ji určuje trh; cena přitom odráží řadu složitě hodnotitelných faktů jako známost autora, sběratelskou hodnotu díla, specifika domácího trhu apod. Proto měl za to, že se s těmito skutečnostmi při stanovení ceny Obrazu hodnověrně vypořádal znalec Mgr. Petr Beránek, resp. znalecké posudky, které vzaly v úvahu všechny rozhodné aspekty a v důsledku toho stanovily vyšší cenu Obrazu.

Poukazuje na ust. § 240 insolvenčního zákona (dále jen IZ), dle něhož lze odporovat Smlouvě pro nepřiměřeně nízkou kupní cenu pouze tehdy, byla-li sjednána kupní cena podstatně nižší, než je cena obvyklá, soud konstatoval, že v dané věci by se nepochybně muselo jednat o cenu, jež by byla nižší v řádu desítek procent, a uzavřel, že cena, za niž dlužnice od žalovaného Obraz koupila, je cena

4 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 () obvyklá a přiměřená ceně Obrazu daného charakteru. Proto žalobu zamítl, přičemž o náhradě nákladů řízení rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se žalobkyně včas odvolala a požadovala, aby jej odvolací soud změnil tak, že žalobě vyhoví a přizná jí právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

V odvolání a jeho dvou doplněních argumentovala zejména tím, že: -Cena ve výši 800.000,-Kč za Obraz je nepřiměřená, -soud prvého stupně měl k dispozici více znaleckých posudků, za určující však považoval toliko znalecký posudek jím ustanoveného znalce Mgr. Petra Beránka, jímž byl Obraz oceněn na 450.000 až 600.000,-Kč, přičemž se znaleckými posudky PhDr. Zdeňky Paukrtové a Dominiky Machačové, jimiž byl Obraz oceněn na 100.000,-Kč, resp. 200.000,-Kč, se dostatečně nevypořádal a nepřihlédl k nim; -znalecké posudky předložené žalovaným nemohou být dostatečně věrohodnými důkazy, neboť byly zpracovány, aniž by měli znalci Obraz k dispozici, a proto ho nemohli řádně posoudit (v čase zpracování těchto znaleckých posudků měla k dispozici Obraz pouze žalobkyně, jež ho žalovanému neposkytla); -znalci, kteří Obraz prohlédli, stanovili jeho cenu na 200.000,-Kč (znalkyně Dominika Machačová), na 100.000,-Kč (znalkyně PhDr. Zdeňka Paukrtová), a v rozmezí 450.000 až 600.000,-Kč (znalec Mgr. Petr Beránek); -ocenění Mgr. Petra Beránka je příliš vysoké a neodpovídá podmínkám na českém trhu, a je proto třeba přezkoumat jej jiným znalcem; -ani z posudku Mgr. Petra Beránka nevyplývá, že Cena Obrazu byla přiměřená, neboť i horní hranice jeho ocenění (600.000,-Kč) je výrazně nižší než Cena Obrazu; -Cena Obrazu je totiž oproti ceně stanovené Mgr. Petrem Beránkem vyšší o 77 až 33 %, tedy o částku vyšší v řádu desítek procent, oproti ceně stanovené PhDr. Zdeňkou Paukrtovou je Cena vyšší o 700 %, a oproti ceně stanovené Dominikou Machačovou je Cena vyšší o 300 %.

Proto žalobkyně dovozovala, že Smlouva je právním úkonem bez přiměřeného protiplnění; soudu prvého stupně nadto vytýkala, že se nevypořádal s tím, že Smlouva byla uzavřena mezi dlužnicí a osobou jí blízkou, a že se tedy jedná o úkon učiněný v době, kdy byla dlužnice v úpadku. Konečně žalobkyně snášela obsáhlé argumenty na podporu závěru, že při koupi Obrazu nebyl možný odpočet DPH, jak v průběhu řízení argumentoval žalovaný, takže realizovaná Cena vskutku činila 800.000,-Kč.

Odvolací soud dle ust. § 212 a 212a o.s.ř. přezkoumal napadený rozsudek včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Odvolací soud především konstatuje, že se zcela ztotožňuje se skutkovými zjištěními a právními závěry soudu prvého stupně vyjádřenými v napadeném rozsudku (v podstatné části reprodukovanými shora), jež mají v obsahu spisu a v provedeném dokazování potřebnou oporu, když ani ve stádiu odvolacího řízení nevyšlo najevo nic, co by bylo s to je zpochybnit. V podrobnostech lze proto pro stručnost odkázat na podrobné a přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudu prvého stupně, jež považuje odvolací soud za věcně správné.

5 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 ()

Dlužno přitom zdůraznit, že odvolací soud vyzval znalce Mgr. Petra Beránka, aby mu sdělil, zda v řízení provedené listinné důkazy: přípis T. G. Masarykovi ze dne 18.10.1923, certifikát autentičnosti ze dne 12.10.2008 a znalecký posudek ze dne 3.7.2012 (jež byly žalovaným předloženy až po zpracování znaleckého posudku a znalec Mgr. Petr Beránek je tak při oceňování Obrazu neměl k dispozici), mají význam pro určení obvyklé ceny Obrazu. Z dodatku ke znaleckému posudku odvolací soud zjistil, že znalec Mgr. Petr Beránek sice nepovažoval za potřebné měnit závěry svého posudku, považoval však za logické, že v tržním prostředí lze na základě sběratelského zájmu, vyšší poptávky či z důvodů významných současných prezentací předmětného uměleckého díla získat i vyšší cenu, než jakou v posudku uvedl (450.000 až 600.000,-Kč). K jednotlivým předloženým listinám uvedl, že dopis známého teoretika umění období tzv. první republiky Františka Harlase prezidentu republiky T. G. Masarykovi, certifikát pravosti i znalecký posudek Vlastimila Tětivy shodně konstatují, že Obraz je z uměleckého hlediska výtečný, z historického pohledu významný a současně určují či alespoň naznačují podstatný investiční potenciál Obrazu z hledisek ekonomických; cenu Obrazu stanovenou prof. Knotkem (900.000,-Kč) přitom označil za cenu trochu vyšší .

Dále současně zmínil, že nejvyšší dosažená cena za Baronovo dílo na trhu v letech 1996 až 2010 byla 39.939,-USD (cca 1.038.414 Kč), průměrná cena pak 12.364,-USD (cca 321.464,-Kč), přičemž do přehledu byly pravděpodobně zahrnuty i akvarely a zcela určitě práce méně významné, žánrového charakteru a malých rozměrů (do 20x30 cm). Pařížskou galerií Théophille Deyrolle byl Baronův Portrét Charlotty nabízen za 35.000,-EUR (cca 928.000,-Kč), žánrové dílo Houpačka (56x41,5cm), jímž Baron imituje rokokovou malbu ve smyslu měšťáckého vkusu, bylo prodáno v pařížské galerii Drouot Richelieu v červnu 2000 za 17.057,-EUR (460.539,-Kč).

Ve vztahu k Obrazu znalec Mgr. Petr Beránek dedukoval, že rozměrné kvalitní dílo, jež dokládá autorův respekt k zásadnímu převratu v evropském umění zásluhou barbizonské školy v čele s Corotem a nástup realismu, musí být podstatně dražší, než jsou průměrné ceny tohoto autora. Pro výrazně vyšší cenu než je zahraniční průměr hovoří i velikost, původ ze sbírky prezidenta T. G. Masaryka a vzácnost, s jakou se v poměrech českého trhu takové dílo vyskytuje . Uzavřel, že pokud na českém trhu nedojde k častějším prodejům srovnatelných děl Henri Barona, je přesnější určení ceny solitérního díla tohoto autora nemožné.

Odvolací soud je na rozdíl od žalobkyně toho názoru, že se soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozsudku řádně vypořádal s tím, které znalecké posudky měl za relevantní, a které nikoli, a na základě jakých úvah k těmto svým závěrům dospěl. K tomu pak odvolací soud doplňuje, že znalkyně Dominika Machačová v posudku ze dne 18.10.2010 stanovila cenu Obrazu toliko hrubým odhadem na základě orientační optické prohlídky , aniž vzala v potaz, že Obraz pochází ze sbírky T. G. Masaryka. Ze znaleckých posudků znalců jmenovaných soudem pak vyplývá, že znalkyně PhDr. Zdeňka Paukrtová neměla otázku autorství Obrazu za zcela vyjasněnou, a doporučovala proto definitivní vyhodnocení autorství na základě důkladného poznání Baronovy tvorby a odpovídající komparace s Obrazem, přičemž poukazovala i na potřebu zjištění historie Obrazu; cenu

6 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 () stanovila právě s přihlédnutím k neujasněnosti autorství obrazu . Naopak znalec Mgr. Petr Beránek o autorství Obrazu pochyb neměl, přičemž cenu Obrazu stanovil i s přihlédnutím k jeho historii, tedy mj. ke skutečnosti, že byl majetkem T. G. Masaryka.

Za popsaného stavu soud prvého stupně nepochybil, pokud přihlédl rovněž k dalším listinným důkazům (včetně dalších znaleckých posudků), a na základě zjištění z nich učiněných se přiklonil k ocenění Mgr. Petra Beránka jako k ocenění, jež s ostatními zjištěnými skutečnostmi (na rozdíl od závěru PhDr. Zdeňky Paukrtové ohledně autorství Obrazu) koresponduje. Doplnění znaleckého posudku Mgr. Petra Beránka pak správnost závěrů soudu prvého stupně potvrzuje, přičemž navíc naznačuje podstatný investiční potenciál Obrazu, jenž je pro cenu uměleckých děl na trhu-tvořenou především nabídkou a poptávkou-podstatný. Tomu, že se cena Obrazu stanovená na 100.000,-Kč či 200.000,-Kč jeví jako cena obvyklá nereálná, nasvědčuje i skutečnost, že žalovaný koupil Obraz dne 1.10.2008 (tedy dva měsíce před uzavřením Smlouvy) od malíře Karla Chaby, jenž jej nabyl od dcery T. G. Masaryka (dle vyjádření Mgr. Petra Beránka vynikající znalkyně umění) za kupní cenu 650.000,-Kč, přičemž žádné důvody pro nadsazení této (obvyklé) kupní ceny v řízení najevo nevyšly (a žádný z účastníků je ani netvrdil).

K odvolací argumentaci pak považoval odvolací soud dále za potřebné uvést, že znalec Mgr. Petr Beránek měl při zpracování znaleckého posudku Obraz k dispozici, takže námitka žalobkyně v tomto směru nemůže obstát. Porovnání Ceny a ceny určené znaleckými posudky je nadto žalobkyní v odvolání nesprávně vyčísleno, neboť určuje navýšení Ceny oproti ceně stanovené znaleckým posudkem namísto určení procentního snížení odhadní (obvyklé) ceny v porovnání s realizovanou Cenou. Cena stanovená znaleckým posudkem Mgr. Petra Beránka je tak ve skutečnosti nižší (jen) o 25 až 43,75 % než realizovaná Cena, přičemž z doplnění znaleckého posudku je zjevné, že je reálně dosažitelná i cena vyšší, než horní hranice stanovená tímto znaleckým posudkem (600.000,-Kč); v tom případě by rozdíl mezi cenou obvyklou dle znaleckého posudku a realizovanou Cenou nedosahoval 25 %. Závěr soudu prvého stupně, že Cena není za popsaného stavu cenou podstatně vyšší, než je obvyklá cena Obrazu, je tak dle názoru odvolacího soudu prost pochybení.

Nad rámec řečeného považoval odvolací soud za potřebné uvést, že poznámku znalce Mgr. Petra Beránka o tom, že cenu uměleckých děl určuje trh rozhodněji, než názor znalce , považuje za více než přiléhavou. Žalobkyně přitom žádný důkaz o tom, za jakou cenu je Obraz na českém trhu reálně prodejný (popř. zda je či není možno jej prodat v zahraničí) nenabídla.

Dle ust. § 240 odst. 2 věty druhé IZ se má za to, že právní úkon bez přiměřeného protiplnění učiněný ve prospěch osoby dlužníku blízké je úkonem, který dlužník učinil v době, kdy byl v úpadku. Jelikož soud prvého stupně uzavřel, že dlužnice a žalovaný v době uzavření Smlouvy byli v postavení osob blízkých (a tento závěr v rámci odvolacího řízení zpochybněn nebyl), nemůže obstát ani odvolací námitka, že se soud nevypořádal s tím, zda byl úkon učiněn v době, kdy byla dlužnice v úpadku. S ohledem na závěr o přiměřenosti Ceny je však toto zjištění pro

7 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 () rozhodnutí ve věci irelevantní (samotný fakt, že se má za to, že byl úkon učiněn v době, kdy byla dlužnice v úpadku, k naplnění znaků skutkové podstaty obsažené v ust. § 240 odst. 1 IZ nepostačuje).

Protože odvolací soud neshledal Cenu Obrazu včetně DPH podstatně vyšší než cenu obvyklou, nezabýval se již (jako nadbytečnými) námitkami týkajícími se nemožnosti odpočtu DPH.

Na základě těchto zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné, napadený rozsudek soudu proto v bodě I. výroku podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správný potvrdil.

Nálezem zn. Pl. ÚS 25/12 ze dne 17.4.2013 zrušil Ústavní soud ČR vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. ze dne 18.12.2000, kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení, ve znění pozdějších předpisů; soud prvého stupně proto nepochybil, když výši všech účelně vynaložených nákladů řízení posuzoval dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen Vyhláška). Při určování výše nákladů však nesprávně určil sazbu mimosmluvní odměny na 2.500,-Kč (15.000,-Kč za 6 úkonů právní služby), ač měl tarifní hodnotu určit dle ust. § 9 odst. 3 písm. a) Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012, resp. dle ust. § 9 odst. 4 písm. c) Vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2013, dle nichž se za tarifní hodnotu považuje částka 25.000,-Kč, resp. 50.000,-Kč. Mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby tak dle ust. § 7 bodu 5. Vyhlášky při tarifní hodnotě 25.000,-Kč činí 2.100,-Kč (do 31.12.2012) a při tarifní hodnotě 50.000,-Kč činí 3.100,-Kč (od 1.1.2013).

V daném případě tedy spočívají náklady žalovaného v řízení před soudem prvého stupně v odměně advokáta ve výši 13.600,-Kč a náhradě jeho hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 1.800,-Kč, vše podle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 bodu 5 Vyhlášky ve znění účinném do 31.12.2012 (za pět úkonů právní služby po 2.100,-Kč), dle ust. § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 bodu 5 Vyhlášky ve znění účinném od 1.1.2013 (za jeden úkon právní služby po 3.100,-Kč) a dle ust. § 13 odst. 3 Vyhlášky s připočtením odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 18.634,-Kč.

S ohledem na uvedené odvolací soud napadený rozsudek v bodě II. výroku, jímž bylo rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před soudem prvého stupně, podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil způsobem ve výroku uvedeným.

O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný v něm byl zcela úspěšný. Jeho náklady spočívají v odměně advokáta ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby (účast na jednání u odvolacího soudu) a náhradě hotových výdajů účelně vynaložených v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši 300,-Kč, vše dle ust. § 11 odst. 1 písm. g), § 9 odst. 4 písm. c), § 7 bodu 5 a § 13 odst. 3 Vyhlášky s připočtením

8 96 ICm 577/2011 102 VSPH 360/2013 () odpovídající DPH ve výši 21 %, celkem tedy 4.114,-Kč.

P o u č e n í : Proti bodu I. výroku tohoto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; dovolání lze podat do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí prostřednictvím Městského soudu v Praze k Nejvyššímu soudu ČR.

Proti bodu II. výroku tohoto rozsudku není dovolání přípustné.

V Praze dne 2. dubna 2015

Mgr. Tomáš B r a u n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná