MSPH 96 INS 24613/2012-C1-11
MSPH 96 INS 24613/2012-C1-11

Č.j. 196 ICm 1064/2014-69 (MSPH 96 INS 24613/2012)

Městský soud v Praze, se sídlem Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Kamilou Balounovou v právní věci žalobce: Zdeněk anonymizovano , anonymizovano , bytem Purkrabská 1130/11, 102 00 Praha 10, proti žalované 1: Mgr. Karolína Černá, IČ: 01859251, se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka Ladislav anonymizovano , anonymizovano , právně zastoupena: Mgr. Jiří Zrůstek, advokát AK Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, a žalovanému 2: Ladislav anonymizovano , anonymizovano , Brandlova 1561/11, 149 00 Praha , o určení pohledávky

takto:

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce má za dlužníkem Ladislavem anonymizovano , anonymizovano , Purkrabská 1130/16, 102 00 Praha 10, nyní v insolvenčním řízení vedeném pod sp.zn., co do pravosti a výše pohledávku ve výši 110.000,-Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému 1) náhradu nákladů řízení ve výši 16.456,-Kč a to k rukám právního zástupce žalovaného 1): Mgr. Jiřího Zrůstka, advokáta AK Zrůstek, Lůdl a partneři v.o.s., se sídlem Doudlebská 1699/5, 140 00 Praha 4, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

III. Žalovaný 2/ nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Dne 27.3.2014 podal žalobce Zdeněk anonymizovano , nar. 1954, bytem Purkrabská 1130/16, 102 00 Praha 10, žalobu na určení popřené nevykonatelné pohledávky ve výši 110.000,-Kč. Žalobce uvádí, že insolvenční správce na přezkumném jednání popřel pohledávku věřitele, z důvodu promlčení. Věřitel přihlásil svou pohledávku plynoucí ze směnky vlastní vystavené dne 5.9.2006 se splatností 31.12.2006. Ze stejného důvodu insolvenční správce popřel i přihlášenou pohledávku věřitele ve výši 46.819,82,-Kč z titulu směnečného úroku a směnečné odměny. Dále žalobce dne 24.9.2015 uvedl, že bratrovi-dlužníkovi v roce 2006 půjčil částku ve výši 110.000,-Kč, a to ve čtyřech částech, když první byla ve výši 50.000,-Kč, další tři po 20.000,-Kč, přičemž částky byly půjčeny v hotovosti. Částky žalobce poskytl žalovanému 2) v průběhu 14 dnů. Dlužník přislíbil, že půjčenou částku vrátí příští týden, a namísto toho si přišel půjčit další. Asi u třech půjčovaných částek byla i manželka žalobce a u Pokračování-2-MSPH 196 ICm 1064/2014 poslední si nechal podepsat směnku na celou částku. Dlužník slíbil vše vrátit do 2 měsíců, no žalobce mu dal lhůtu 4 měsíce. Nevrácenou půjčku se žalobce pokoušel řešit upomínkami. Žalobce dne 5.11.2015 doplnil, že žalovaná je pouze částka ve výši 110.000,-Kč, zbytek vymáhal pan Hrneček jako úroky z prodlení, zbylá částka tedy není předmětem incidenční žaloby. Dne 18.10.2013 předložil žalobce soudu úřední záznam Policie ČR o podání vysvětlení dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brandlova 1561/11, 149 00 Praha 4-Chodov, pod č.j. KRPA-40270-14/ČJ-2013-001417, přičemž to, že se žalobce obrátil na orgány Policie ČR, odůvodňuje tím, že dlužník odmítl jakoukoliv komunikaci s věřitelem. V daném úředním záznamu měl dlužník uvést, že neměl v úmyslu nikoho podvádět či jinak využívat. Dne 29.10.2013 podal dlužník k výše uvedenému úřednímu záznamu vyjádření, přičemž uvedl, že eviduje Zdeňka anonymizovano , nar. 1954, jako svého věřitele, který může do insolvenčního řízení dlužníka Ladislava anonymizovano , nar. 1950, přihlásit svou pohledávku , s tím, že dlužník je připraven ji uznat. Dále žalobce uvedl, že dlužník v roce 2013 dvakrát uznal svou pohledávku vůči věřiteli, jednou do protokolu Policie ČR a jednou přímo v podání Městskému soudu v Praze. Z těchto dvou důkazů podle žalobce jasně vyplývá, že dlužník Ladislav anonymizovano začal svůj dluh popírat až po jednání s insolvenční správkyní Mgr. Karolínou Černou. Proto žalobce na základě výše uvedených důkazů požaduje, aby soud uznal pravost jeho pohledávky vůči dlužníkovi v plné výši. Žalobce uvedl, že v minulosti dlužník odmítal svůj dluh splatit a oddaloval tak jeho splacení. Od 1.6.2012 je žalobce veden na Úřadu práce ČR a jeho finanční situace je tíživá. Dne 28.4.2015 podal žalovaný 1) Mgr. Karolína Černá, insolvenční správce dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brandlova 1561/11, 149 00 Praha 4, ve vyjádření k podané žalobě, uvedl, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení přihláškou č. P5 svou pohledávku ve výši 156.819,82,-Kč plynoucí ze směnky vlastní vystavené dne 5.9.2006 se splatností dne 31.12.2006 a skládající se ze směnečné sumy ve výši 110.000,-Kč a příslušenství představující směnečný nárok a směnečnou sumu ve výši 46.819,32,-Kč. Výše uvedenou nezajištěnou, nevykonatelnou pohledávku věřitele č. 5 popřel insolvenční správce, tak i dlužník, na přezkumném jednání konaném dne 13.3.2014, co do pravosti, neboť je zcela promlčena. Výše uvedené tvrzení žalovaný dovozuje již ze samotné směnky vlastní vystavené dne 5.9.2006 předložené žalobcem, jejíž splatnost byla stanovena na určitý den, a to 31.12.2006, přičemž uvádí, že směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky. Žalovaný uvedl, že k promlčení směnečného nároku došlo již dnem 1.1.2009. Žalobce podal přihlášku do insolvenčního řízení 3.2.2014, tj. v době, kdy byla více než 5 let promlčena, a ačkoliv ve svém podání ze dne 26.3.2014 uvedl, že došlo k uznání dluhu, žalovaný se s takovým názorem neztotožňuje. Žalobce ve své přihlášce, ani v rámci incidenčního sporu nepředložil listinu, která by splňovala podmínky uznání dluhu. Pro úplnost žalovaný uvádí, že úřední záznam o podání vysvětlení ze dne 22.3.2013, ani vyjádření dlužníka podané u soudu dne 29.10.2013 nesplňuje zákonné náležitosti a nelze jej považovat za uznání dluhu. Vzhledem ke skutečnosti, že nedošlo k přerušení či stavení promlčecí lhůty, tato dne 1.1.2009 uplynula a věřitelův směnečný nárok zanikl.

V podání ze dne 7.5.2015 žalovaný 2) uvádí, že i nadále trvá na svém stanovisku uvedeném na přezkumném jednání ze dne 13.3.2014, tedy že pohledávka žalobce je zcela promlčena, přičemž v rámci argumentace se plně shoduje se skutečnostmi uvedenými žalovaným 1) ve vyjádření ze dne 27.4.2015, na které v plném rozsahu odkazuje. Dále žalovaný uvedl, že půjčenou částku minimálně do výše 90.000,-Kč nerozporuje. Sporná zůstává otázka promlčení. Pokračování-3-MSPH 196 ICm 1064/2014

Dnem 9.10.2012 bylo na základě vyhlášky č.j.-A-2 zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka Ladislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brandlova 1561/11, 149 00 Praha 4. Usnesením zdejšího soudu č.j. MSPH 96 INS 24613/2012-A-31 ze dne 15.1.2014 byl zjištěn úpadek dlužníka a povoleno oddlužení. Na přezkumném jednání dne 13.3.2014 byla přihlášená pohledávka věřitele popřena dlužníkem i insolvenčním správcem. Žaloba byla podána včas, 27.3.2014, věřitel č.5 (žalobce) byl na přezkumu přítomen.

Z originálu směnky vlastní ze dne 5.9.2006, vystavené dne 5.9.2006 soud zjistil, že dlužník měl za tuto směnku zaplatit na řád Zdeňka anonymizovano směnečnou sumu ve výši 110.000,-Kč. Jako datum splatnosti je uvedeno 31.12.2006. Jako výstavce je na směnce podepsán a označen žalovaný 2)-dlužník: Ladislav anonymizovano . Směnka byla vystavena a splatná v Praze, přičemž obsahuje doložku bez protestu. Směnka není rubopisována

Z e-mailové komunikace mezi manželkou žalobce/žalobcem a dlužníkem z listopadu 2011 bylo zjištěno, že manželka žalobce upozorňuje dlužníka na skutečnost, že dluh ve výši 110.000,-Kč je dávno po splatnosti, přičemž na dluh nebylo ničeho uhrazeno. Následně dne 10.11.2011 zaslala manželka žalobce e-mailovou výzvu k uhrazení dluhu ve výši 110.000,-Kč. Ve zprávě ze dne 24.1.2012 dlužník adresované žalobci napsal, že odmítá způsob komunikace, který zvolil žalobce. Před určitou dobou měl být věřitel se stavem ústně srozuměn a částečně došlo i k dohodě, přičemž všechno se snažil vysvětlit prostřednictvím sms zpráv. Dále dlužník píše, že nemá žádnou možnost urychlit splacení dluhu. Žalobce dne 24.1.2012 odpověděl na zprávu a dlužníku sdělil, že dluží peníze po splatnosti. Trvá na okamžitém vrácení, z důvodu, že své peníze nutně potřebuje. Dlužník měl požadovat po žalobci také úrok pro třetí osobu, přičemž žádosti bylo vyhověno. Žalobce také popřel, že by došlo k odpuštění dluhu. Dne 26.1.2012 dlužník reaguje na e-mail manželky žalobce, kterým byl uvědomen o skutečnosti, že dluží peníze nejen žalobci, ale i jeho manželce. Odpovědí žalovaného bylo tvrzení, že půjčku chce splatit a snaží se částku sehnat, aby ji mohl co nejdříve vrátit.

Z úředního záznamu Policie ČR o podání vysvětlení pod č.j. KRPA-40270-14/ČJ-2013-001417 ze dne 22.3.2013 bylo zjištěno, že dne 22.3.2013 se dlužník Ladislav anonymizovano dostavil na Policii ČR-Místní oddělení Pankrác, k podání vysvětlení podle § 61 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, z důvodu odhalení trestného činu nebo přestupku a jeho pachatele ve věci Oznámení o podezření z podvodu. Osoba byla poučena a následně podala vysvětlení, ve kterém uvedl následující. Dlužník si v průběhu roku 2007 půjčil od bratra Zdeňka anonymizovano , nar. 1950, finanční hotovost ve výši 90.000,-Kč na živobytí. Pokaždé byla částka půjčena bez smlouvy. Když dluh činil částku 90.000,-Kč, přišel za dlužníkem věřitel Zdeněk anonymizovano a požadoval podepsání směnky. Dlužník ničeho nenamítal a směnku bez protestu podepsal. Domluva měla být taková, že dlužník peníze vrátí, až je bude mít. V mezidobí s bratrem komunikoval, ale nepovedlo se mu sehnat peníze na úhradu dluhu. Dne 25.5.2010 došel dlužníkovi nepodepsaný dopis s upozorněním, že pokud nebude pohledávka věřitele uhrazena do 31.5.2010, bude směnka prodána. Dne 4.6.2010 bylo dlužníkovi doručeno oznámení p. Hrnečka, že uzavřel smlouvu s bratrem Zdeňkem anonymizovano o postoupení pohledávky. Dlužník tak nabyl dojmu, že bratr již není nadále jeho věřitelem. Ladislav anonymizovano na úhradu dluhu neměl, a protože dlužil i dalším věřitelům podal dne 9.10.2012 u soudu insolvenční návrh. V seznamu závazků měl dlužník uvést jako jednoho ze svých věřitelů právě p. Hrnečka, neboť byl přesvědčen o tom, že je nabyvatelem pohledávky od bratra dlužníka. Následně dne 31.1.2013 si dlužník vyzvedl dopis od p. Hrnečka, ve kterém jej informuje o tom, že smlouva o postoupení pohledávky byla zrušena. Pokračování-4-MSPH 196 ICm 1064/2014

Z důvodu, že stav v seznamu závazků-přílohy k insolvenčnímu návrhu zohledňuje stav ke dni podání návrhu, přičemž k oznámení o zrušení smlouvy došlo až po zveřejnění návrhu a příloh v insolvenčním rejstříku, neměl dlužník možnost věřitele změnit. Dlužník dále uvedl, že si bratr může přihlásit svou pohledávku a že neměl v úmyslu nikoho podvádět, či využívat.

Z dopisu ze dne 25.9.2013 soud zjistil, že dlužník má dle sdělení třetí osoby dát žalobci 1/4 z částky 275,-Kč, tj. 69,-Kč a 80,-Kč za nájem pozemků, tj. celkem 149,-Kč. Dále žalovaný-dlužník snahu postupně řešit pohledávky věřitelů, ovšem nejde to tak, jak předpokládal a nemá se to urychlit ani potvrzením JUDr. Smékala.

Z podání dlužníka Ladislava anonymizovano na č.l. A-20 ze dne 29.10.2013 bylo zjištěno, že Zdeněk anonymizovano byl věřitelem dlužníka na základě smlouvy o půjčce ve výši 110.000,-Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 4.6.2010 byla pohledávka věřitele postoupená na další osobu. Dne 9.10.2012 dlužník doručil soudu svůj insolvenční návrh, přičemž do seznamu závazků zahrnul také výše uvedenou pohledávku a jako věřitele označil Bc. Martina Hrnečka. Dopisem ze dne 18.1.2012 oznámil věřitel Hrneček, že dne 26.10.2012 byla smlouva o postoupení pohledávky zrušena. V oznámení došlo k chybné dataci, neboť na obálce tohoto dokumentu je uvedeno datum 18.1.2013. Oznámení tak mělo být dlužníkovi doručeno, až po podání insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na oddlužení. Tento fakt potvrzuje i úřední záznam Policie ČR ze dne 22.3.2013. Zdeněk anonymizovano , nar. 1954, je nyní věřitelem dlužníka a může do insolvenčního řízení dlužníka přihlásit svou pohledávku, přičemž dlužník je připraven ji uznat. Dlužník dále dodal, že výše uvedeným podáním objasnil veškeré skutečnosti a nelze v jeho jednání spatřovat nepoctivý záměr.

Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že byl zjištěn úpadek dlužníka-žalovaný 2), přičemž soud ustanovil insolvenčním správcem žalovaného 1). Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka pohledávku v celkové výši 156.819,82,-Kč, tvořící částku ve výši 110.000,-Kč odpovídající směnečné sumě a příslušenství ve výši 46.819,82,-Kč z titulu směnečného úroku a směnečné odměny. Pohledávka žalobce-věřitele č. 5 byla přihlášena jako nezajištěná, nevykonatelná, nepodmíněná a splatná. Žalovaní 1) a 2) shodně popřeli výše uvedenou pohledávku na přezkumném jednání konaném dne 13.3.2014, co do pravosti a výše.

Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

Spor mezi účastníky spočívá především v otázce, zda došlo k promlčení nároku žalobce z titulu směnky vlastní.

Podle § 70 ZSŠ směnečné nároky proti příjemci se promlčují ve třech letech ode dne splatnosti směnky.

Podle § 100 odst. 1 OZ právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.

Podle § 101 OZ pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

Podle § 558 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, (dále jen ,,OZ ) uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání Pokračování-5-MSPH 196 ICm 1064/2014 trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

Lhůta, ve které se promlčují práva ze směnky, je hmotněprávní, a nikoliv procesní. Z hlediska zachování lhůty proto není významný den, kdy je žalobní návrh odevzdán orgánu, který má povinnost jej soudu doručit (§ 57 odst. 3 o. s. ř.), ale den, kdy bylo právo uplatněno u soudu, tj. den, kdy žalobní návrh byl soudem převzat (§ 112 obč. zák.), srov. k tomu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.11.2003, sp. zn. 9 Cmo 93/2003. Tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění práv ze směnky začíná běžet ode dne splatnosti směnky, avšak prvním dnem běhu této lhůty je den následující po splatnosti směnky. Pokud jde o stanovení konce běhu promlčecí lhůty, neobsahuje zákon žádnou speciální úpravu, a proto je třeba aplikovat ustanovení občanského zákoníku upravující počítání času. Událostí, od níž se promlčecí lhůta počíná je den splatnosti směnky. Promlčecí lhůta proto končí uplynutím dne, který se číslem shoduje se dnem splatnosti směnky (z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 2. února 2004, sp. zn. 9 Cmo 400/2002, publikovaného v časopise Obchodní právo, č. 3/2004, s. 21-25).

Promlčecí lhůta tedy začala běžet ode dne 31.12.2006, ovšem prvním dnem jejího běhu byl den 1.1.2007. Pokud jde o stanovení konce běhu promlčecí lhůty, soud vyšel z obecné úpravy (§ 122 odst. 2 obč. zák.), podle které konec lhůty určený podle let připadá na den, který se číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. V posuzovaném případě byla tímto dnem splatnost směnky. Proto konec tříleté lhůty připadl na den 31.12.2009. Den 1.1.2007 byl pouze prvním dnem běhu promlčecí lhůty, nikoliv událostí, od níž se lhůta počítá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu v Brně ze dne 26.9.2013, sp.zn.29 Cdo 756/2011).

V našem případě uplatnil žalobce svůj nárok ze směnky přihláškou do insolvenčního řízení dne 3.2.2014, tj. v době, kdy byla více jak 4 roky promlčena. Žalovaný 2) uplatnil námitku promlčení u zdejšího soudu po právu. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Obdobně je promlčeno právo na vrácení půjčky, dle občanského zákoníku, když se rovněž uplatní tříletá promlčecí lhůta, která se ovšem nepočítá ode dne splatnosti směnky, ale ode dne dohodnutého termínu vrácení půjčky. Jak shora uvedeno, tento den předcházel dni splatnosti směny, tudíž z tohoto úhlu pohledu došlo k promlčení ještě dříve.

Žalobce ve výše uvedené žalobě namítal, že k promlčení závazku nedošlo z důvodu uznání dluhu ze strany dlužníka. Žalobce měl zato, že dlužník dluh uznal nejen v úředním záznamu Policie ČR pod č.j. KRPA-40270-14/ČJ-2013-001417 ze dne 22.3.2013, ale také ve svém vyjádření ze dne 29.10.2013. Vzhledem k období, kdy mělo k uznání dojít soud aplikoval platnou a účinnou úpravu, tj. zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník. Uznání dluhu podle § 558 zák. č. 40/1964 Sb., vyžaduje obligatorně písemnou formu. Institut uznání dluhu se řadí mezi právní jednání utvrzující dluh. Uznání dluhu je jednostranným právním úkonem dlužníka adresovaným věřiteli. Dlužník tak může učinit výslovně, přičemž jde výhradně o právo dlužníka svůj dluh uznat, nikoliv o jeho povinnost, záleží tedy jen na dlužníku, zda právní postavení svého věřitele tímto způsobem posílí, či nikoli. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 33 Cdo 12/2013 sice připustil, že není nezbytné, aby byl důvod dluhu výslovně uveden přímo v uznávacím projevu. Úplně postačí, pokud jsou z uznávacího prohlášení zřejmé takové údaje, z nichž je možné důvod dluhu určit. Nejvyšší soud zde dovodil, že: určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše musí být dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, Pokračování-6-MSPH 196 ICm 1064/2014 příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný důvod uznávaného dluhu, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Interpretace obsahu právního úkonu soudem podle § 35 odst. 2 obč. zák. nemůže nahrazovat či měnit již učiněné projevy vůle; použití zákonných výkladových pravidel směřuje vždy pouze k tomu, aby obsah právního úkonu vyjádřeného slovy, který účastník učinil, byl vyložen v souladu se stavem, který existoval v době, kdy byl úkon činěn.

Vzhledem k povaze listin, o které žalobce opírá své tvrzení o uznání dluhu, se zdejší soud zabýval problematikou náležitostí takového projevu vůle. Prvním argumentem je adresnost jednostranného právního úkonu, kterým dlužník vyjadřuje svou vůli uznat dluh vůči žalobci. V daném případě ani úřední záznam Policie ČR, ani vyjádření dlužníka na základě výzvy, ani emailová korespondence tento požadavek nesplňuje. V případě uznání dluhu musí být projev vůle dlužníka učiněn výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit. Oba výše uvedené dokumenty nesplňují tuto základní náležitost z důvodu, že první z nich (tj. úřední záznam Policie ČR) je vysvětlením ve věci oznámení o podezření ze spáchání trestného činu či přestupku a směřuje výlučně do sféry Policie ČR. V druhém případě podal dlužník své vyjádření k výše uvedenému úřednímu záznamu na základě výzvy soudu. Vyjádření jako projev vůle dlužníka byl adresován zdejšímu soudu a nikoliv věřiteli-žalobci. Dlužník činil oba úkony jako určité vysvětlení na výzvu orgánu Policie ČR nebo soudu, a nelze mít za to, že tím nějak reagoval na výzvu věřitele k uplatnění jeho pohledávky. K pohledávce, která byla do insolvenčního řízení věřitelem č. 5 přihlášená se jednoznačně dlužník vyjádřil a to projevem vůle, při kterém danou pohledávku věřitele popřel. Ani jeden z předložených důkazů nesvědčí pro závěr žalobce, že by adresným projevem vůle uznal pohledávku žalobce. Další listinou, která měla prokazovat uznání závazku je e-mailová komunikace mezi žalobcem (manželkou žalobce) a dlužníkem. Soud považuje předloženou internetovou komunikaci za nedostatečný důkaz k prokázání projevu vůle dlužníka. Jednak jde o komunikaci, která je lehce zneužitelná a nemusí nic vypovídat o tom, kdo jej činí, komu směřuje, a co má být jeho obsahem. Opírajíc se o předložené důkazy žalobce, došel soud ke zjištění, že ani jeden z předložených e-mailů, které podle e-mailové adresy odesílatele psal dlužník nemá označení svého konkrétního adresáta. Neobsahuje označení, jakého dluhu se uznání týká nebo v čem dluh (skutkově) spočívá. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob. Nestačí, ví-li dlužník i věřitel, o jaký dluh a v jaké výši se jedná, nýbrž-vzhledem k obligatorní písemné formě úkonu-musí být tyto údaje obsaženy v písemném projevu vůle, nebo alespoň z něj musí bez pochybností vyplývat. Vzhledem k objektivní stránce uznání dluhu takový úkon musí být jasný a srozumitelný i třetí osobě, která není účastníkem vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. Vyjádření příslibu dluh zaplatit je esenciální náležitostí toliko uznání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. Pokud písemný projev vůle dlužníka obsahuje uznání dluhu co do důvodu i výše a absentuje v něm výslovný příslib zaplacení dluhu, vyvratitelná právní domněnka trvání dluhu ve smyslu § 558 obč. zák. nenastane. Vzhledem k výše uvedenému soud konstatuje, že veškeré důkazy předložené žalobcem na podporu svých tvrzení ohledně uznání dluhu, nejsou dostatečné a nelze je považovat za řádné uznání závazku dlužníkem. Soud proto uzavírá, že na základě výše uvedeného nelze mít za to, že směnečný nárok žalobce i nadále trvá a to z důvodu, že dnem Pokračování-7-MSPH 196 ICm 1064/2014

31.12.2009 uplynula tříletá promlčecí lhůta a následně dne 13.3.2014 dlužník vznesl u soudu námitku promlčení sporného závazku a dovolá-li se dlužník u soudu promlčení sporného závazku, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. Žalobce také nepředložil žádný listinný důkaz, který by dokázal projev vůle dlužníka uznat závazek věřitele. Proto soud rozhodl o zamítnutí žaloby Zdeňka anonymizovano , (věřitele č.5), na určení pohledávky ve výši 110.000,-Kč.

S ohledem na důvod zamítnutí žaloby (promlčení směnečného nároku), bylo již nadbytečné zabývat se tím, zda směnka byla nebo nebyla platně postoupena na další osobu platně, už z důvodu, že došlo ke zrušení smlouvy o jejím postoupení. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že k převodu směnky dochází rubopisem neboli indosamentem, tj. vyznačením nového vlastníka směnky na její zadní straně. Soudu je v době rozhodnutí k dispozici originál směnky ze dne 5.9.2006, přičemž na zadní straně předmětné směnky se žádný rubopis nenachází. Lze tedy dovodit, že k převodu směnky nedošlo.

O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovaným, resp. žalovanému 1). Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení přiznal za úkony učiněné od 1.1.2013 dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (ve znění od 1.1.2013) s tarifní hodnotou 50.000,-Kč a sazbou mimosmluvní odměny 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal odměnu za nasledující úkony:

-převzetí právního zastoupení Mgr. Jiřím Zrůstkem-advokát prvního žalovaného (plná moc ze dne 27.4.2015) jako jeden úkon učiněný po 1.1.2013 po 3.100,-Kč -vyjádření k žalobě ze dne 28.4.2015 jako jeden úkon učiněný po 1.1.2013 po 3.100,-Kč -účast na jednání dne 24.9.2015 jako jeden úkon učiněný po 1.1.2013 po 3.100,-Kč -účast na jednání dne 5.11.2015 jako jeden úkon učiněný po 1.1.2013 po 3.100,-Kč

Celkem tedy odměna za 4 úkony právní služby ve výši 12.400,-Kč. K tomu je nutno přičíst 4 paušální náhrady po 300,-Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 1.200,-Kč. Celkem tedy 13.600,-Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2.856,-Kč, celkem tedy 16.456,-Kč.

Žalovaný 2) nebyl v řízení zastoupen a neuplatnil náhradu nákladů řízení, náklady řízení mu nevznikly..

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 5. listopadu 2015

JUDr. Ing. Kamila Balounová, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hohinová