MSPH 96 INS 24474/2011-C6-13
MSPH 96 INS 24474/2011-C6-13

196 ICm 887/2013-86

(MSPH 96 INS 24474/2011)

Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Kamilou Balounovou ve věci žalobce: Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Costa Mesa, Duke Pl. 2440, CA 926 26, USA, trvale Bytem Praha 4, Dvorecká 1165/1 147 00 proti žalovanému: JUDr. Oldřich Řeháček, Ph.D., se sídlem CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, insolvenční správce dlužníka: Link, a.s., se sídlem Praha, Jungmannovo náměstí 757/14, 110 00, IČO: 250 60 759, zastoupen: JUDr. Petrem Michalem, advokátem, ev.č. ČAK: 12102, CITY TOWER, Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, o určení pravosti pohledávky

I. Žaloba, aby bylo určeno, že pohledávka věřitele Jiřího anonymizovano , anonymizovano , v celkové výši 430.005 Kč, přihlášena do insolvenčního řízení dlužníka Link a.s., IČ: 250 60 759, vedeného u Městského soudu v Praze pod č.j. 96 INS 24474/2011, je po právu co do pravosti a výše, se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení, ve výši 12 342,-Kč, do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Odůvodnění:

Žalobou doručenou soudu dne 11.3.2013 se žalobce Jiří anonymizovano , anonymizovano , bytem Costa Mesa, Duke Pl. 2440, CA 926 26, USA, trvale Bytem Praha 4, Dvorecká 1165/1 147 00 (občan ČR) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud rozhodl, že pohledávka v celkové výši přihlášená do insolvenčního řízení vedeného proti úpadci Link, a.s. je po právu do výše 430 005,-Kč. Žalobce uvedl, že pohledávku uhradil jako ručitel za dlužníka dle zákona č. 357/1992 Sb., § 8/1 a), když ovšem byla popřena insolvenčním správcem. Žalobce uhradil isir.justi ce.cz Pokračování 2 196 ICm 887/2013 daň z převodu nemovitosti za dlužníka, neboť jako kupující byl v pozici ručitele. Kupní smlouva je ze dne 10.7.2008, jedná se o nemovitosti k.ú.Sobín.

Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, uvedl, že smlouva, na základě, které mělo dojít k převodu nemovitosti je absolutně neplatná. Jedná se o předstírané jednání, jehož hlavním cílem bylo vyvedení majetku ze společnosti dlužníka. Pohledávka tek nevznikla vůči dlužníku, ale vůči správci daně.

Z pravomocného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 8 C 212/2011 ze dne 1.3.2016 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze 17 Co 327/2016 ze dne 4.5.2017 bylo zjištěno, že bylo určeno, že nemovitosti jsou ve vlastnictví dlužníka, z důvodu, že smlouva o převodu nemovitosti je absolutně neplatným právním úkonem, neboť se jednalo o simulované jednání, jehož cílem bylo vyvést nemovitosti z majetku dlužníka. Účastníky sporu byli insolvenční správce dlužníka a žalobce.

Z výpisu z účtu ze dne 24.11.2008 bylo zjištěno, že z účtu žalobce odešla částka 430 005 Kč na jiné číslo účtu, jehož majitel není uveden.

Z přihlášky žalobce, jako věřitele číslo 2, bylo zjištěno, že přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka Link, a.s. shora uvedenou částku z titulu regresního nároku za uhrazenou daň z převodu nemovitosti z titulu ručitele ze smlouvy ze dne 10.7.2008, nemovitosti k.ú. Sobín.

Zdejší soud se zabýval nejprve včasností podané žaloby v souladu s ust. § 198 odst. 1 InsZ. Podle ust. § 198 odst. 1 InsZ věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do 30 dnů od přezkumného jednání; tato lhůta však neskončí dříve než uplynutím 15 dnů od doručení vyrozumění podle § 197 odst. 2 InsZ. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Nedojde-li žaloba ve stanovené lhůtě insolvenčnímu soudu, k pohledávce popřené co do pravosti se nepřihlíží; pohledávka popřená co do výše nebo pořadí je v takovém případě zjištěna ve výši, nebo pořadí uvedeném při jejím popření. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Přezkumné jednání se konalo dne 7.2.2013 (věřitel byl na jednání přítomen), přičemž žaloba byla u zdejšího soudu podána dne 11.3.2013, tj. ve lhůtě 30 dnů od přezkumného jednání (posledním dnem lhůty je sobota). Z výše uvedeného vyplývá, že žaloba byla podána včas a osobou aktivně legitimovanou.

Dle § 101 o.s.ř. K tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní. Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.

Za důležitý důvod, pro který účastník může požádat o odročení jednání, je třeba ve smyslu ustanovení § 101 odst. 2 věty druhé o. s. ř. považovat, jak takovou okolnost (událost), která Pokračování 3 196 ICm 887/2013

účastníku objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání zúčastnit se jednání, tak i okolnost účastníkem případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat-zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka-za důležitou (NS 21 Cdo 1302/2001).-Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených (NS 21 Cdo 3358/2007). Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.3.2001, sp. zn. 21 Cdo 1094/2000. Jestliže účastník řízení oznámil soudu vypovězení procesní plné moci svému zástupci poté, co tento zástupce byl řádně a včas vyrozuměn o termínu soudního jednání, při kterém nebylo zapotřebí osobní účasti zastoupeného, neměl soud povinnost vyrozumět účastníka znovu o termínu jednání. Vypoví-li zmocněnec/zmocnitel plnou moc, je zmocněnec povinen učinit ještě vše, co nesnese odkladu, aby zmocnitel neutrpěl újmu na svých právech. Úkony takto učiněné mají stejné právní účinky, jako kdyby zastoupení ještě trvalo, pokud neodporují tomu, co zařídil zmocnitel. Žalobce jiné důkazy nenavrhl (s výjimkou vyhlášky a rozhodnutí o úpadku dlužníka), k nařízenému jednání dne 26.10.2017 se nedostavil. Omluvu za žalobce zaslala zmocněnkyně JUDr. Marta Macháčková, Brno, Příkop 6, 602 00, která uvedla, že vypověděla zmocněnci plnou moc (neuvedla datum výpovědi). Zpráva byla doručena soudu dne 24.10.2017. Naproti tomu obsílka byla řádně doručena zmocněnkyni do datové schránky (obsahující řádné poučení o koncentraci řízení) již dne 6.8.2017. Soud je toho názoru, že za dva a půl měsíce si mohl zmocněnec a zmocnitel udělat v zastupování jasno. Na oznámení doručené soudu dva dny před jednáním nelze nahlížet jinak než, jako na průtahy v řízení, navíc je zmocněnec povinen provést ve prospěch zmocnitele neodkladné úkony, aby nedošlo k poškození jeho práv-tedy se i účastnit nařízeného jednání, pokud ne zmocnitel nemůže nebo nechce dostavit osobně. Bylo tedy na zmocněnci, aby se k nařízenému jednání dostavil. Neobstojí ani údaj o tom, že žalobce žije trvale v USA a oblast byla postižena živelnou pohromou. Žalobce je totiž občanem ČR s trvalým pobytem v Praze 4, Dvorecká 1165/1 147 00 (viz záhlaví-doloženo z centrální evidence obyvatel) a to od 12.1.2005. Bylo tedy zcela v režii žalobce a jeho zmocněnce, aby buď zajistil k jednání jiného zástupce, dostavil se osobně, anebo v rámci neodkladnosti provedla zastoupení při jednání ještě JUDr. Marta Macháčková

Dle § 120, odst. 1/ o.s.ř. Účastníci jsou povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

Insolvenční soud při rozhodování musel tedy vycházet pouze z oněch důkazů + z přihlášky žalobce, které měl k dispozici. Tedy dva rozsudky a výpis z účtu. Ačkoliv insolvenční soud není vázán rozhodnutím jiného soudu o určení vlastnického práva, nemaje jiné možnosti udělat si úsudek o kupní smlouvě (nepředložena), i podmínkách jejího uzavření, pro nedostatek tvrzení i důkazů, nezbylo než přihlédnout i k pravomocnému rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5, ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu-předloženo Pokračování 4 196 ICm 887/2013

žalovanou stranou. Z výpisu z účtu je sice zřejmé, že z účtu žalobce částka 430 005,-Kč odešla na jiný účet, není ovšem zřejmo, čí účet to je, kdo částku obdržel. Bylo-li rozhodnuto v žalobě o určení vlastnického práva o vlastnickém právu ve prospěch dlužníka Link, a.s., potom vznikl regres žalobci, nikoliv proti dlužníku, ale proti správci daně, kterému částku, jak tvrdí uhradil (z listin ovšem neprokázáno)

Soud prvního stupně může své rozhodnutí založit na závěru, že účastník přítomný při soudním jednání neunesl důkazní břemeno, jen tehdy, jestliže takovému účastníku předtím bezvýsledně poskytl poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř. (29 Odo 1069/2003). Naplnění předpokladů pro jednání v nepřítomnosti je významné i z hlediska posouzení splnění poučovací povinnosti. V této souvislosti Nejvyšší soud zdůraznil, že "poučovací povinnost podle § 119a odst. 1 o. s. ř. směřuje jen vůči účastníkům řízení, kteří jsou u jednání přítomni. Adresáty tohoto poučení tedy nejsou ti účastníci (jejich zástupci či zmocněnci), kteří se jednání nezúčastnili, a to bez ohledu na to, z jakého důvodu. Analogicky se princip poučení použije i na povinnost soudu, vyplývající pro něj z jiných ustanovení též např. dle § 118a o.s.ř.

Občanský soudní řád je, pokud jde o sporná řízení, veden mj. principem projednacím a principem koncentrace řízení. Podle ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení a soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede. Zásadně proto platí, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je věcí účastníků řízení. Následky spojené s neunesením břemene tvrzení a důkazního břemene, po řádném poučení soudu, je-li přítomen, pak nese účastník řízení. Důkazním břemenem se tedy rozumí procesní odpovědnost účastníka řízení za to, že v řízení nebyla prokázána jeho tvrzení a že z tohoto důvodu muselo být rozhodnuto o věci samé v jeho neprospěch. Jeho smyslem je umožnit soudu rozhodnout o věci samé i v takových případech, kdy určitá skutečnost, významná podle hmotného práva pro rozhodnutí o věci, nebyla prokázána pro nečinnost účastníka. Důkazní povinnost, včetně povinnosti tvrdit je na v případě incidenčního sporu na určení pohledávky na straně žalobce. Žalobce uvedl skutková tvrzení, na základě kterých, podle jeho mínění mu vznikl nárok na určení pohledávky, v podobě regresu za placené daně z převodu nemovitosti. Nenavrhl však k jejich prokázání žádný důkaz. Naopak žalovaný doložil pravomocné rozhodnutí o určení vlastnického práva ve prospěch dlužníka. Zaplacenou daň tedy nemůže vymáhat na dlužníku, ale na tom, komu byla uhrazena-a tím je právě správce daně, logicky za předpokladu, pokud skutečně uhrazena byla. Svou absencí při jednání, žalobce znemožnil soudu po účinné koncentraci řízení, dostát poučovací povinnosti dle §118 a o.s.ř. Nese tudíž plnou váhu z odpovědnosti z nepříznivého rozhodnutí.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn následovně. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení přiznal za následující úkony učiněné od 1.1.2013 dle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu (ve znění od 1.1.2013) s tarifní hodnotou 50.000,-Kč a sazbou mimosmluvní odměny 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal odměnu za následující úkony: převzetí právního zastoupení advokátem jako jeden úkon Pokračování 5 196 ICm 887/2013 učiněný po 3.100,-Kč, vyjádření k žalobě na žádost soudu, účast na jednání dne 31.10.2017 vše po 3.100,-Kč. Celkem tedy odměna za 3 úkonů právní služby ve výši 9 300,-Kč. K tomu je nutno přičíst 3 paušální náhrady po 300,-Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 900,-Kč. Celkem tedy 10 200,-Kč. K tomu je nutno přičíst 21 % DPH ve výši 2 142,-Kč, celkem tedy 12 342,-Kč.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 31. října 2017

JUDr. Ing. Kamila Balounová, v. r.

soudkyně

Za správnost vyhotovení: Jindra Králová