MSPH 96 INS 19663/2011-C6-15
MSPH 96 INS 19663/2011-C6-15

196 ICm 3705/2016-59 MSPH 196 INS 19663/2011

Městský soud v Praze, se sídlem Praha 2, Slezská 9, rozhodl samosoudkyní JUDr. Ing. Kamilou Balounovou v právní věci žalobce: Edwin anonymizovano , anonymizovano , Rajmonova 1196/9, Praha 8, 182 00, právně zastoupen advokátem, JUDr. Smrkovským Martinem, se sídlem Lucemburská 13, Praha 3, 130 00 za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce: dlužnice Mgr. Marcely anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 9, Poříčská 462/5, PSČ 194 00, doručovací adresa: Jandova 3, 190 00 Praha 9, právně zastoupena: Naxerem Norbertem, JUDr.Bc., Rebcova 555, Přeštice, 334 01 proti žalovanému: Mgr. Lukášovi Hojdnovi, LL.B., insolvenčnímu správci dlužnice Mgr. Marcely anonymizovano , anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném pod spisovou značkou MSPH 196 INS 19663/2011, právně zastoupen advokátem Mgr. Bienkem Vojtěchem, se sídlem Francouzská 299/98, Praha 10, 101 00, o vyloučení věci z majetkové podstaty

takto:

I. Z a m í t á s e žaloba, aby z majetkové podstaty dlužnice Mgr. Marcely Kettner anonymizovano , nyní v insolvenčním řízení vedeném zdejším soudembyl vyloučen soubor nemovitostí zapsaný na LV č. 591 pro katastrální území Nová Ves pod Pleší, vedeném u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Příbram, tj. -pozemek p.č. st. 86 o výměře 892 m2 , zastavěná plocha a nádvoří . Součástí je stavba: Nová Ves pod Pleší, č.p. 56, objekt pro bydlení (Stavba stojí na pozemku p.č.st. 86) -pozemek p.č. 578/5 o výměře 1 196 m2, trvalý travní porost -pozemek p.č. 578/6 o výměře 4 980 m2, zahrada -pozemek p.č. 579 o výměře 108 m2, zahrada -pozemek p.č. 580 o výměře 1 169 m2, zahrada -pozemek p.č. 581 o výměře 414 m2, trvalý travní porost

II. Žalobce a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 13 600,-Kč, do 3 dnů od právní moci rozhodnutí. isir.justi ce.cz

Odůvodnění:

Žalobou podanou dne 17.10.2016 navrhl žalobce vyloučení těchto nemovitostí: pozemek p.č. st. 86 o výměře 892 m2 , zastavěná plocha a nádvoří. Součástí je stavba: Nová Ves pod Pleší, č.p. 56, objekt pro bydlení (Stavba stojí na pozemku p.č.st. 86), pozemek p.č. 578/5 o výměře 1 196 m2, trvalý travní porost, pozemek p.č. 578/6 o výměře 4 980 m2, zahrada, pozemek p.č. 579 o výměře 108 m2, zahrada, pozemek p.č. 580 o výměře 1 169 m2, zahrada, pozemek p.č. 581 o výměře 414 m2, trvalý travní porost z majetkové podstaty dlužnice Mgr. Marcely anonymizovano , anonymizovano , v insolvenčním řízení vedeném pod spisovou značkou MSPH 196 INS 19663/2011. K věci uvedl, že se, v souvislosti s prohlídkou nemovitosti, dozvěděl, že nemovitosti mají být draženy, neboť jsou zapsány v majetkové podstatě dlužnice-své matky. Poukázal na to, že dlužnice vede řadu žalob o náhradu škody proti zajištěnému věřiteli a tomu by prodejem nemovitosti vzniklo bezdůvodné obohacení. Škoda je vymáhána od subjektů, které dlužnici způsobily škodu, až bude škoda vymožena, může být zajištěný věřitel uhrazen. A soudy mají vzniku škody předcházet, neboť by zajištěnému věřiteli vzniklo bezdůvodné obohacení a dlužnici škoda. Věřiteli bylo plnění z neplatných smluv přiznáno soudy obou stupňů, když pouze dlužnice popřela vykonatelnou zajištěnou pohledávku. Tuto pohledávku mohla popřít pouze insolvenční správkyně, která jí ale uznala. Spor o náhradu škody vůči insolvenční správkyni nebyl dosud rozhodnut. Závažná újma, která matce hrozí spočívá ve svévolném jednání zajištěného věřitele, který dal pokyn ke zpeněžení majetku v majetkové podstatě. Matka nemovitost obývá a nemá možnost jiného bydlení. Je to jediná památka na matčina otce, který nemovitost rekonstruoval. Jedná se tedy o věc zvláštní obliby, která na každém kroku připomíná předky. Žalobce má k nemovitosti osobní a citový vztah, neboť zde vyrostl (doloženo fotografiemi). Prodej by nesl velmi těžko. Jiný důvod nemá. Celkem jsou vedeny asi 3 žaloby o náhradu škody, v případě jejich úspěchu by mohla dlužnice věřitele vyplatit. Vedeny jsou ovšem i proti zajištěnému věřiteli. Vedlejší účastník na straně žalobce dlužnice Mgr. Marcela anonymizovano , odkázala na sdělení žalobce, shrnula svojí situaci a připomněla spory, zejména o náhradu škody, které vede. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, k věci uvedl, že žalobce není aktivně legitimován k podání žaloby, neuvádí žádné skutečnosti, které by svědčily v jeho prospěch, ani je ničím nedokládá. Pouze opakuje tvrzení dlužnice z jiných sporů. Jediným důvodem podání žaloby je využití § 225 odst. 4 IZ, podle kterého nelze zpeněžit majetek, pro který je vedena žaloba. Navíc za situace, kdy není tvrzena jediná relevantní skutečnost. Žalovaný uvedl, že nemovitost je stále zapsána v majetkové podstatě, trvají účinky oddlužení, vlastnické právo svědčí dlužnici, nemovitost je zajištěná. Dle § 225 (1) Osoby, které tvrdí, že označený majetek neměl být do soupisu zahrnut proto, že to vylučuje jejich právo k majetku nebo že tu je jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu, se mohou žalobou podanou u insolvenčního soudu domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty. (2) Žaloba musí být podána proti insolvenčnímu správci, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy osobě uvedené v odstavci 1 bylo doručeno vyrozumění o soupisu majetku, k němuž uplatňuje právo. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty insolvenčnímu soudu. (3) Nebyla-li žaloba podána včas, platí, že označený majetek je do soupisu pojat oprávněně. Totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu zamítl, nebo jestliže řízení o žalobě zastavil nebo ji odmítl. (4) Od počátku běhu lhůty k podání žaloby podle odstavce 2 až do jejího skončení a po dobu

řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, ledaže tím odvrací újmu tomuto majetku bezprostředně hrozící nebo jestliže tak po podání žaloby činí se souhlasem žalobce. (5) Před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Z výtěžku zpeněžení nebo jiného nakládání s takovým majetkem mohou být věřitelé uspokojeni až po pravomocném skončení řízení o žalobě. Byla-li zpeněžena věc, která neměla být pojata do soupisu, má její vlastník právo na vydání výtěžku zpeněžení; jeho právo na náhradu škody tím není dotčeno. Analogicky soud vycházel z předpokladů, které lze bez dalšího vztáhnout i na situaci dlužnice v oddlužení, neboť k zajištěné věci má dispoziční právo správce a podmínky jsou shodné: K předpokladům, za nichž může soud vyhovět žalobě o vyloučení vědci ze soupisu majetku konkursní podstaty patří že: 1/ věc byla správcem konkursní podstaty příslušného úpadce pojata do soupisu majetku konkursní podstaty; 2/ vylučovací žaloba podaná osobou odlišnou od úpadce byla podána včas, čili došla soudu nejpozději poslední den lhůty určené této osoby k podání žaloby výzvou soudu, který prohlásil konkurs; 3/ žalovaným je správce konkursní podstaty; 4/ v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvají účinky konkursu a věc je nadále sepsána v konkursní podstatě; 5/ osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu prokázala nejen to, že věc neměla být do soupisu zařazena, nýbrž i to, že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu majetku konkursní podstaty svědčí. Věc je stále zapsána v konkursní podstatě, vylučovací žalobu podala osoba odlišná od osoby úpadce, žaloba byla podána včas (vyrozumění nebylo správcem zasíláno, lhůta nezačala běžet), žalovaným je insolvenční správce, trvají účinky konkursu. První čtyři podmínky stanovené v bodě 1/-4/ pro úspěšné podání vylučovací žaloby jsou splněny. Soud se teď bude zabývat pouze bodem 5/, tedy tím, zda žalobce dostatečně prokázal, že věc neměla být zařazena do soupisu majetkové podstaty a že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu, svědčí jemu. Žalobce k úspěšnému podání vylučovací žaloby byl povinen tvrdit i prokazovat, že věc neměla být zařazena do soupisu majetkové podstaty a že právo, které vylučovalo zařazení věci do soupisu, svědčí jemu. Ač soudem poučen, nedoplnil žádná relevantní tvrzení, tím méně potom cokoliv prokazoval. Žalobce uvedl, že matka nemovitost obývá a nemá možnost jiného bydlení. Je to jediná památka na matčina otce, který nemovitost rekonstruoval. Jedná se tedy o věc zvláštní obliby, která na každém kroku připomíná předky. Žalobce má k nemovitosti osobní a citový vztah, neboť zde vyrostl (doloženo fotografiemi). Prodej by nesl velmi těžko. Jiný důvod nemá. Jak již uvedl soud při jednání, je sice lidsky pochopitelné, že má žalobce k nemovitosti citový vztah, právní důvod tím nemůže být nahrazen. Žalobce opakoval argumenty dlužnice a je evidentní, že podání žaloby bylo snahou pomoci matce-dlužnici v složité životní situaci a oddálit prodej nemovitosti, když dlužnice ve sporech o popření pohledávky nebyla úspěšná. Dlužnice je v oddlužení splátkovým kalendářem, nemovitost je zajištěna, věřitel dl pokyn ke zpeněžení a pohledávka nebyl popřena insolvenčním správcem. Dlužnice nemovitost zastavila, aby získala od banky peněžní prostředky. Jak s penězi naložila je věcí dlužnice. Ovšem již při zastavení nemovitosti a podpisu zástavní smlouvy musela dlužnice zvažovat i možnost, že o nemovitost přijde. Konečně právě k tomu účelu slouží zástavní právo, když v případě nesplacení dluhu je věřitel oprávněn se uspokojit prodejem nemovitosti. Takovou situaci nemže oddálit ani vedení soudních sporů o náhradu škody se zástavním věřitelem, bankéřkou, jiným věřitelem nebo insolvenčním správcem. Žalobce v podstatě ničeho neuvedl a s výjimkou shora zmíněných fotografií (prokazujících, že v nemovitosti vyrostl) ani nepředložil soudu žádný důkaz k tomu, aby jeho žaloba mohla být úspěšná. Protože žalobce netvrdil ani neprokázal dostatek aktivní legitimace k vyloučení nemovitosti z majetkové podstaty, soud žalobu zamítl.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn následovně. O náhradě nákladů soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. neboť žalobce nebyl se svojí žalobou úspěšný a je povinen nahradit náklady řízení žalovanému. Poté, co Ústavním soudem ČR byla zrušena vyhláška č. 484/2000 Sb. (viz nález Ústavního soudu publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb.), soud náhradu nákladů řízení přiznal za úkony s tarifní hodnotou 50.000,-Kč a sazbou mimosmluvní odměny 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby. Soud přiznal odměnu za následující úkony: převzetí právního zastoupení advokátem žalovaného jako jeden úkon, vyjádření k žalobě a 2x jednání před soudem. Tedy celkem za 4 úkony právní služby a 4 paušální částky po 300,-Kč. Celkem 13 600,-Kč. Vedlejší intervenient může být rozhodnutím soudu rovněž zavázán k náhradě nákladů řízení nebo naopak mu náhrada těchto nákladů může být přiznána. Tato povinnost tedy byla stanovena žalobci a vedlejšímu účastníku na straně žalobce společně a nerozdílně. Žalovaný není plátcem DPH.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení tohoto písemného vyhotovení k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího.

V Praze dne 23. května 2017 JUDr. Ing. Kamila Balounová, v. r. soudkyně

Za správnost vyhotovení: Hronová