MSPH 95 INS 30989/2015-A-40
Č.d. MSPH 95 INS 30989/2015-A-40

Usnesení Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Štefkovou ve věci dlužnice MAX CARS Plus s.r.o., IČO 24696838, se sídlem v Praze 5, Smíchově, Holečkova 789/49, PSČ 15000, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Josefově, Maiselova 38/15, PSČ 11000, o návrhu navrhovatele Finančního úřadu pro hl.m. Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, se sídlem úřadu v Praze 1, Štěpánská 619/28, PSČ 11121, sídlem pracoviště v Praze 5, Peroutkova 263/61, PSČ 15000, na nařízení předběžného opatření takto: Návrh navrhovatele ze dne 24.1.2017 na nařízení předběžného opatření, kterým by soud: 1. ustanovil dlužnici předběžného správce, 2. předběžnému správci uložil neprodleně provést opatření ke zjištění a zajištění majetku dlužnice, přezkoumání jejího účetnictví nebo evidence vedené podle zvláštního právního předpisu a o přijatých opatřeních podával soudu písemnou zprávu v pravidelných intervalech, 3. rozhodl, že předběžný správce má práva a povinnosti v rozsahu práv a povinností, jaké náleží insolvenčnímu správci po rozhodnutí o úpadku, s e z a m í t á.

Odůvodnění: Návrhem podaným dne 25.1.2017 se navrhovatel domáhal nařízení uvedeného předběžného opatření, neboť dne 14.12.2015 bylo zahájeno toto insolvenční řízení, dne 26.7.2016 navrhovatel vydal exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu podle § 178 odst. 1, 5 písm. b) a § 190 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, v platném znění, s použitím zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění, na daňové nedoplatky s příslušenstvím, v celkové výši 50 555,-Kč. Poukázal na účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, § 109 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (insolvenční zákon, dále též jen IZ), to, že dne 1.12.2016 zaslal sdělení insolvenčnímu soudu o porušení § 111 odst. 1 IZ dlužnicí, a to prodejem dvou konkrétně označených motorových vozidel, sdělení bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku dne 12.12.2016. Správce daně se domnívá, že je důvodné navrhnout předběžné opatření ustanovením předběžného insolvenčního správce a uložení mu povinností podle § 112 odst. 3, 4 IZ.

V návrhu nejsou uvedeny, s výjimkou označení motorových vozidel, žádné konkrétní údaje, navrhovatel jako důkazy označil pouze sdělení prodeje (ze dne 1.12.2016) a exekuční příkaz, žádné listiny k návrhu nepřiložil. Ve sdělení, na něž navrhovatel odkázal (ve spisu na č.d. A-28), uvedl rovněž pouze označení vozidel a že došlo k jejich prodeji, že jde o podstatné změny ve skladbě majetku a nikoli zanedbatelné zmenšení majetkové podstaty, bez bližších údajů a jejich doložení.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně isir.justi ce.cz ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. Podle § 82 odst. 1, 2 písm. a) IZ předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak; předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také ustanovit předběžného správce. Podle § 111 IZ nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení (§ 109 odst. 4-zveřejněním vyhlášky, kterou se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, v insolvenčním rejstříku), nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku anebo o jeho nikoli zanedbatelné zmenšení. Toto omezení se netýká úkonů nutných mimo jiné k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření. Právní úkony, které dlužník učinil v rozporu s omezeními stanovenými v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou vůči věřitelům neúčinné, ledaže si k nim dlužník nebo jeho věřitel předem vyžádal souhlas insolvenčního soudu. Podle § 112 odst. 1, 2 IZ insolvenční soud ustanoví předběžným opatřením předběžného správce i bez návrhu, jestliže nařídil předběžné opatření, kterým omezil dlužníka v nakládání s majetkovou podstatou v širším rozsahu, než je uvedeno v § 111, a může předběžného správce ustanovit i tehdy, odůvodňuje-li to rozsah majetkové podstaty, který je vhodné i předběžně zjistit a zajistit, anebo jsou-li zde jiné, stejně závažné důvody. V odst. 3, 4 tohoto ustanovení jsou uvedeny povinnosti předběžného správce ve vztahu k dlužníkovu majetku a postup při zrušení předběžného opatření, kterým byl ustanoven předběžný správce. Podle § 113 odst. 1 IZ je-li nutné zabránit v době do vydání rozhodnutí o úpadku změnám v rozsahu majetkové podstaty v neprospěch věřitelů, insolvenční soud může i bez návrhu nařídit předběžné opatření, kterým dlužníkovi uloží, aby nenakládal s určitými věcmi nebo právy náležejícími do majetkové podstaty, nebo rozhodne, že dlužník může nakládat s majetkovou podstatou nebo její částí pouze se souhlasem předběžného správce. Současně ustanoví předběžného správce, pokud tak neučinil dříve.

Podle § 102 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále též jen o.s.ř.) je-li třeba po zahájení řízení upravit poměry účastníků, může soud nařídit předběžné opatření; ustanovení (mimo jiné) § 74, § 75, § 75a platí obdobně. Podle § 74 odst. 2 o.s.ř. účastníky řízení o nařízení předběžného opatření před zahájením řízení jsou ti, kteří by jimi byli, kdyby šlo o věc samu. Podle § 75 odst. 2, 3 o.s.ř. návrh na nařízení předběžného opatření musí mimo jiné obsahovat vylíčení skutečností o tom, že je třeba zatímní úprava poměrů účastníka, a navrhovatel je povinen připojit listiny, jichž se dovolává. Podle § 75a o.s.ř. návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, předseda senátu odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; § 43 se nepoužije.

Z uvedené zákonné úpravy vyplývá, že předběžné opatření lze nařídit jen, jsou-li alespoň osvědčeny rozhodné skutečnosti odůvodňující jeho nařízení. Nerozhodne-li insolvenční soud jinak, je dlužník podle § 111 odst. 1 IZ od zveřejnění vyhlášky o zahájení insolvenčního řízení podstatně omezen ve svých dispozičních oprávněních vztahujících se k jeho majetku, se sankcí neúčinnosti vůči věřitelům právních jednání učiněných v rozporu s těmito omezeními. Jakékoli další omezení dispozičních oprávnění dlužníka nad rámec omezení daných zákonem v důsledku zahájení insolvenčního řízení, v době před rozhodnutím o tom, zda dlužník je v úpadku, a o způsobu řešení úpadku včetně omezení ustanovením předběžného správce, je možné pouze v odůvodněných případech.

Navrhovatel předběžného opatření tvrdí svou pohledávku za dlužníkem, může se tedy stát účastníkem tohoto insolvenčního řízení, je tedy dána jeho věcná aktivní legitimace k podání návrhu na nařízení předběžného opatření. Návrh na nařízení předběžného opatření obsahuje základní náležitosti podání, nemá nedostatky takového rázu, že by pro ně nebylo možno pokračovat v řízení.

Navrhovatel však nedostál svým povinnostem tvrdit a doložit rozhodné skutečnosti, které by odůvodňovaly nařízení požadovaného předběžného opatření, tedy ustanovení předběžného insolvenčního správce, k doplnění tvrzení a důkazních návrhů a předložení důkazů soud ve smyslu přiměřeného použití § 75a o.s.ř. nevyzývá. Navrhovatel neosvědčil svou pohledávku za dlužnicí (pouze ji tvrdil, ale žádný ani exekuční příkaz soudu nepředložil) ani neuvedl a nedokládal žádné tvrzení o tom, kdy došlo k prodeji, o hodnotě-obvyklé ceně údajně prodaných vozidel, o dosažené kupní ceně, nakládání s ní, o dalších okolnostech, které by nasvědčovaly podstatným změnám ve skladbě, využití nebo určení majetku anebo jeho nikoli zanedbatelnému zmenšení. Netvrdil a nedokládal žádné závažné důvody pro ustanovení předběžného insolvenčního správce.

Insolvenční soud sám z obsahu a dosavadního průběhu insolvenčního řízení nemá za to, že je nutné ustanovit předběžného správce či omezit dlužníka v nakládání s majetkem v rozsahu nad zákonné omezení.

Insolvenční řízení bylo zahájeno na základě věřitelského návrhu, kdy věřitel argumentuje jednou pohledávkou, další věřitel přistoupivší do řízení jako další navrhovatel rovněž argumentuje jednou pohledávkou, v obou případech dlužník proti těmto pohledávkám (i proti tvrzené pohledávce dalšího navrhovateli uváděného věřitele) namítá jejich neexistenci, k projednání insolvenčního návrhu je nařízeno jednání, v případě zamítnutí návrhu není důvod pro jakékoli omezení dispozičních oprávnění dlužníka, v případě zjištění úpadku soud neprodleně ustanoví insolvenčního správce.

Insolvenční soud tak nemá za potřebné postupovat podle § 111 a následujících IZ, ustanovit předběžným opatřením insolvenčního správce ani jinak omezit dlužníka v nakládání s jeho majetkem, nad rámec omezení daných § 111 odst. 1 IZ. Proto návrh na nařízení předběžného opatření s použitím uvedených ustanovení zamítl.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu. Osobou oprávněnou k podání odvolání je pouze navrhovatel předběžného opatření.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 26. ledna 2017

JUDr. Irena Štefková, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Bc. Roman Pechar