MSPH 95 INS 22221/2015-A-9
Č.d. MSPH 95 INS 22221/2015-A-9 Usnesení Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci dlužnice Boženy Libicherové, nar. 24.5.1955, bytem v Praze 10, Moskevská 50, PSČ 11000, IČ 74080148, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, o návrhu Mgr. Ing. Josefa Cingroše, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město se sídlem v Brně, Bohunická 728/24a, PSČ 61900, na nařízení předběžného opatření takto: Návrh Mgr. Ing. Josefa Cingroše, soudního exekutora, Exekutorský úřad Brno-město se sídlem v Brně, Bohunická 728/24a, PSČ 61900, na nařízení předběžného opatření, kterým by bylo Mgr. Ing. Josefu Cingrošovi, soudnímu exekutorovi, Exekutorský úřad Brno-město se sídlem v Brně, Bohunická 728/24a, PSČ 61900, umožněno provést již pravomocně nařízenou exekuci vedenou pod sp.zn. 009EX 500/09 prodejem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov na listu vlastnictví 165 pro katastrální území Lhota u Lipníka nad Bečvou, obec Lhota, okres Přerov, specifikovaných jako pozemek parc. č. st. 123, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 132 m2, pozemek parc. č. 1157/10, zahrada v zemědělském půdním fondu o výměře 464 m2 a stavba rodinného domu č. p. 95 stojícího na pozemku parc. č. 123, s e za m í t á.

Odůvodnění: Vyhláškou č.d.-A-2 ze dne 2.9.2015 oznámil zdejší soud, že uvedeného dne bylo k návrhu dlužnice Boženy Libicherové, nar. 24.5.1955, bytem v Praze 10, Moskevská 50, PSČ 11000, IČ 74080148 (dále též jen dlužnice nebo dlužník či insolvenční navrhovatelka ) zahájeno insolvenční řízení v uvedené věci. Dlužnice takto zahájila v pořadí již čtvrtý insolvenční proces vedený zdejším soudem (předtím pod sp.zn. MSPH 95 INS 22643/2014, MSPH 95 INS 1271/2015 a MSPH 95 INS 9226/2015). Všechny předchozí insolvenční procedury byly ukončeny vinou dlužnice (dlužnice podala vždy procesně vadné insolvenční návrhy, v nichž chyběly vylíčené okolnosti o dlužničině úpadku, datum a petit /konečný návrh/). V insolvenčním návrhu na předepsaném formuláři návrhu na povolení oddlužení dlužnice tvrdí, že je v úpadku, neboť má 16 věřitelů, jimž není schopna hradit po dobu delší tří měsíců jejich splatné pohledávky. K doložení a osvědčení dlužnicí v daný moment uváděných skutečností nabízí dlužnice soudu listinné důkazy, které jsou k insolvenčnímu návrhu připojeny a které spočívají mimo jiné v seznamech majetku a závazků dlužnice. Insolvenční soud zveřejnil zahájení insolvenčního řízení zákonem předpokládaným způsobem. Usnesením č.d.-A-7 ze dne 3.9.2015 uložil zdejší soud insolvenční navrhovatelce povinnost doplnit ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení výzvy návrh na povolení oddlužení o vylíčení a doložení informací o dlužničině závazkové minulosti, zániku dlužničina manželství a vypořádání společného jmění s bývalým manželem a o dlužničině bydlení a pravidelných měsíčních výdajích se specifikací toho, jak má dlužnice při zpracování doplnění návrhu na povolení oddlužení postupovat.

Podáním ze dne 7.9.2015 doručeným téhož dne zdejšímu soudu se Mgr. Ing. Josef Cingroš, soudní exekutor, Exekutorský úřad Brno-město se sídlem v Brně, Bohunická 728/24a, PSČ 61900 (dále též jen Exekutor ), domáhá, aby soud podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen IZ ), nařídil předběžné opatření, jímž by bylo Exekutorovi umožněno provést již pravomocně nařízenou exekuci vedenou u příslušného exekutorského úřadu pod sp.zn. 009 EX 500/09 prodejem nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Přerov na listu vlastnictví 165 pro katastrální území Lhota u Lipníka nad Bečvou, obec Lhota, okres Přerov, specifikovaných jako pozemek parc. č. st. 123, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 132 m2, pozemek parc. č. 1157/10, zahrada v zemědělském půdním fondu o výměře 464 m2 a stavba rodinného domu č. p. 95 stojícího na pozemku parc. č. 123 (dále též jen zajištěné nemovitosti ), s tím, že účinky předběžného opatření budou trvat do rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Exekutor byl k vedení exekuce proti dlužnici jako povinné pověřen usnesením Okresního soudu v Přerově č.j. 28 Nc 126/2009-4 ze dne 27.1.2009. Svůj návrh zdůvodnil Exekutor především chováním dlužnice spočívajícím v opakované iniciaci insolvenčních řízení. Exekutor argumentuje čtvrtým v pořadí insolvenčním procesem zahájeným dlužnicí dovozuje, že dlužnice postupuje účelově ve snaze zabránit provedení dražby nařízené usnesením Exekutora č.j. 009 EX 500/2009-133 ze dne 20.8.2014. Skutečný důvod dlužnicí zahajovaného insolvenčního řízení spatřuje Exekutor v obstrukci s cílem zamezit prodeji zajištěných nemovitostí a zvýšit zatížení insolvenčního soudu. Dle názoru Exekutora neodporuje navrhované předběžné opatření společnému zájmu věřitelů, neboť po zjištění dlužničina úpadku bude Exekutor povinen vydat výtěžek zpeněžení zajištěných nemovitostí insolvenčnímu správci a věřitelé tedy budou uspokojeni stejně, jako kdyby došlo ke zpeněžení v rámci insolvenčního řízení. Vzhledem k obdobnému postavení věřitelů v exekuci přitom nemůže dojít ani ke zhoršení postavení věřitelů (i v exekučním procesu mají věřitelé možnost přihlásit svoje pohledávky); zástavní věřitelé (míněni zřejmě dlužničini zástavní věřitelé) se v exekuci již přihlásili. Exekutor porovnávaje pravidla uspokojování zajištěných (přednostních) věřitelů v exekuci a insolvenci odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci zabývající se dotčenou problematikou. K prokázání svých tvrzení se Exekutor dovolává provedení důkazů usnesením Okresního soudu v Přerově č.j. 28 Nc 126/2009-4 ze dne 27.1.2009, usnesením Exekutora č.j. 009 EX 500/09-133 ze dne 25.6.2014, usnesením Exekutora č.j. 009 Ex 500/09-209 ze dne 2.12.2014, záznamem Exekutora č.j. 009 EX 500/09-307 ze dne 5.2.2015, usnesením Exekutora č.j. 009 EX 500/09-322 ze dne 23.7.2015 a insolvenčním rejstříkem, přičemž označené dokumenty Exekutor připojil a předložil insolvenčnímu soudu.

Nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje (§ 7 IZ). Před zahájením řízení může předseda senátu nařídit předběžné opatření, je-li třeba, aby zatímně byly upraveny poměry účastníků, nebo je-li obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen [§ 74 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen OSŘ )]. Je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (§ 102 odst. 1 OSŘ). Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Navrhovatel předběžného opatření, které by insolvenční soud mohl nařídit i bez návrhu, není povinen složit jistotu. Povinnost složit jistotu jako navrhovatel předběžného opatření nemá dlužník (§ 82 odst. 1 IZ). Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů [§ 82 odst. 2 písm. b) IZ]. Pro účely tohoto zákona se rozumí společným zájmem věřitelů zájem nadřazený jejich jednotlivým zájmům, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů [§ 2 písm. j) IZ]. Se zahájením insolvenčního řízení se spojují tyto účinky: výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze jej však provést. Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 a s omezeními tímto rozhodnutím založenými. Není-li dále stanoveno jinak, výkon rozhodnutí nebo exekuce se i nadále nařizuje nebo zahajuje a provádí proti povinnému [§ 109 odst. 1 písm. c) IZ]. K rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c) se v insolvenčním řízení nepřihlíží. Je-li to nezbytné k naplnění účelu insolvenčního řízení, může insolvenční soud kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c); může také zakázat přijetí rozhodnutí nebo opatření připravovaných při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle odstavce 1 písm. c). Proti rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé mohou podat odvolání účastníci řízení o výkon rozhodnutí nebo exekučního řízení; těmto osobám, jakož i orgánu nebo osobě, která rozhodnutí nebo opatření při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce přijala nebo připravovala, se rozhodnutí insolvenčního soudu podle věty druhé doručuje zvlášť (§ 109 odst. 6 IZ). V době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, nelze nařídit nebo zahájit výkon rozhodnutí nebo exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty; to neplatí pro nařízení nebo zahájení výkonu rozhodnutí nebo exekuce na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 (§ 140e odst. 1 IZ). Pro výkon rozhodnutí nebo exekuci nařízenou nebo zahájenou v rozporu s omezením podle odstavce 1 platí § 109 odst. 6 obdobně (§ 140e odst. 2 IZ). Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 OSŘ). Není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku (§ 167 odst. 2 OSŘ).

Při aplikaci institutu předběžného opatření se v insolvenčním procesu použijí v obecné rovině ustanovení upravující uvedené nařízení obsažená v OSŘ (§§ 74 a následující, respektive §§ 102 a následující), a to s přihlédnutím k charakteru insolvenčního řízení coby procedury sui generis. Speciálními normami IZ upravujícími zmíněný procesní nástroj jsou například §§ 82 a 113, které předpokládají řečený postup v některých případech i bez návrhu. Tak i předběžné opatření modifikované ustanovením § 82 odst. 2 písm. b) IZ je možno aplikovat i bez návrhu, přičemž kritériem eventuálního užití citované normy jsou jednak příčina hodná speciálního hlediska, jednak absence konfliktu se společným zájmem věřitelů. Uvedená pravidla se přitom dotýkají té fáze insolvenční procedury, v níž dosud nebylo rozhodnuto o insolvenčním návrhu, potažmo bezprostředně po zahájení úpadkového řízení. Nařídit předběžné opatření dle řečené úpravy lze v rámci insolvenčního procesu, je-li zřetelné, že je třeba modifikovat některá omezení spojená se zahájením úpadkového procesu, aniž by došlo k ohrožení zájmu nadřazeného jednotlivým zájmům dlužníkových věřitelů, je-li jeho cílem, aby zvolený způsob řešení úpadku byl pro dlužníkovy věřitele spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku. O takový případ v dané věci zjevně nejde.

Vrchní soud v Praze ve svém usnesení č.d. MSPH 93 INS 33453/2013, 1 VSPH 2187/2013-A-15 ze dne 20.1.2014 mimo jiné uvedl, že smyslem § 82 odst. 2 písm. b) IZ je eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy, tedy omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení uvedené v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) IZ. Účelem tohoto zákonného ustanovení je zabránit pokusům o zneužití insolvenčního řízení a účinků spojených s jeho zahájením k poškozování zájmu třetích osob nebo dlužníka. U dlužnických insolvenčních návrhů může jít zejména o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, jež nejsou míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) IZ. Proto insolvenční zákon v § 82 odst. 2 písm. b) IZ upravuje možnost předběžným opatřením omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedený mimo jiné v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Účelem insolvenčního řízení je řešení úpadku dlužníka některým ze způsobů stanovených insolvenčním zákonem a podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou zpravidla dotčena nejen práva a právní zájmy dlužníka a věřitelů jako účastníků řízení, ale též dalších osob, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka, neboť insolvenční zákon upravuje postup při uspokojení všech přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů, a zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by kolidovalo s účelem insolvenčního řízení.

Z insolvenčního spisu (jak z insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení, tak ze seznamů majetku a závazků dlužnice) je patrno, že dlužnice má více splatných závazků za vícero věřiteli; jako zajištěné věřitele označila dlužnice 7 osob, dalších 8 persón je dle dlužničiných údajů v pozici věřitelů nezajištěných. Exekutor se navrženým předběžným opatřením domáhá prolomení restrikce provedení exekuce, jejímž předmětem jsou zajištěné nemovitosti (majetek dlužnice). Insolvenční soud v daný moment nesdílí Exekutorův názor o splnění podmínek odůvodňujících aplikaci § 82 odst. 2 písm. b) IZ. Důvody mající za následek ukončení dříve zahájených úpadkových procedur ve věci dlužnice šly sice k tíži jmenované, tyto příčiny (procesní nedostatky insolvenčního návrhu vedoucí k odmítnutí návrhu na zahájení řízení bez možnosti výzvy insolvenční navrhovatelky k opravě a doplnění návrhu) však samy o sobě nezakládají závěr o zneužití účinků zahájení insolvenčního procesu se záměrem mařit nařízenou dražbu. Jak plyne z dosavadního průběhu tohoto insolvenčního řízení, dlužnice jej iniciovala procesně již bezvadným insolvenčním návrhem, k němuž připojila zákonem předpokládané dokumenty obsahující potřebné náležitosti (seznamy majetku a závazků); s ohledem na navrhovaný způsob řešení dlužničina úpadku pak insolvenční soud vyzval dlužnici k doplňujícímu objasnění významných okolností (o dlužničině závazkové minulosti, zaniklém manželství atd.). Insolvenční soud přitom nemá obavu ani ze zpomalení , ani z nehospodárnosti daného úpadkového procesu; návrh na předběžné opatření podal Exekutor ihned po zahájení insolvenčního řízení, když, přestože byl pověřen k provedení předmětné exekuce k návrhu jednoho z dlužničiných zajištěných věřitelů již v lednu 2009, dražbu zajištěných nemovitostí nařídil až v červnu 2014. Dosavadní průběh insolvenční procedury není poznamenán žádným zatížením, a to ani ze strany insolvenční navrhovatelky, přičemž kroky zdejšího soudu jsou zcela v souladu se standardní judikaturou dotýkající se dané problematiky. Z popsaných důvodů tedy soud považuje Exekutorovy argumenty za bezvýznamné, lépe řečeno postrádající smysl.

Jako zásadní se jeví insolvenčnímu soudu Exekutorův omyl v tom, že navrhovaná možnost provedení exekuce (zpeněžení dlužničina nemovitého majetku v exekuci) neodporuje společnému zájmu dlužničiných věřitelů. Posun v náhledu na střet exekuce a insolvenční procedury je zřejmý již z dikce výše citovaných ustanovení §109 odst. 1 písm. c) IZ, § 109 odst. 6 a § 140e IZ ve znění účinném od 1.1.2014; princip priority zosobněný exekucí ustupuje zásadě proporcionality v případě existence úpadkového stavu dlužníka, kdy je třeba namísto upřednostnění jednoho z dlužníkových věřitelů, potažmo některého dlužníkova závazku dbát na zásadně stejné nebo obdobné postavení dlužníkových věřitelů, přičemž smyslem úpadkového procesu je uspořádání majetkových vztahů dlužníka a osob dotčených dlužníkovým úpadkem za současného co možná nejvyššího a principiálně poměrného uspokojení (všech) dlužníkových věřitelů. Povinnost iniciovat insolvenční řízení dle § 98 IZ není dlužníky standardně plněna, přičemž insolvenční soud je nově povolán k zásahům do průběhu exekucí vedených na majetek upadlých dlužníků (viz citované paragrafy). Jakkoli nelze v daný moment předjímat rozhodnutí o insolvenčním návrhu (eventualita zjištění dlužničina úpadku), potažmo o způsobu řešení úpadkového stavu dlužnice, lze s pravděpodobností hraničící s jistotou nazírat na dlužnici jako na osobu, která má více věřitelů i více splatných závazků, které po dobu více než tři měsíce neplní. Dlužničini věřitelé mají jak zajištěné, tak nezajištěné pohledávky za dlužnicí. O způsobu řešení dlužničina úpadku jsou á priori povoláni rozhodovat insolvenční věřitelé, přičemž rozhodnutí o způsobu vedení oddlužení (plnění splátkového kalendáře nebo zpeněžení majetkové podstaty) mají v gesci toliko věřitelé s nezajištěnými pohledávkami. Dlužnice mimo zajištěné nemovitosti nevlastní dle dosavadních zjištění žádný jiný hodnotnější majetek (proto zřejmě dlužnice navrhuje plnění splátkového kalendáře); zajištění věřitelé se mohou uspokojovat ze zajištěného majetku jen tehdy, přihlásí-li včas své pohledávky za dlužnicí v insolvenční proceduře a příslušnými pokyny budou instruovat insolvenčního správce ke zpeněžení majetku sloužícího k zajištění jejich zjištěných (při přezkumu účinně nepopřených) pohledávek [viz § 136 odst. 1 písm. d) a e) IZ, § 165 odst. 3 IZ, §§ 166 a 167 IZ, § 398 odst. 2 a 3 IZ, § 402 odst. 1 IZ, § 408 IZ, § 409 odst. 2 IZ]. Řečené však předjímá samotné rozhodnutí o dlužničině úpadku. Ani z dlužničiných tvrzení uváděných v insolvenčním návrhu, ani z předložených seznamů majetku a závazků dlužnice, ani z Exekutorem vylíčených okolností, ani z Exekutorem připojených dokumentů neplyne potřeba urychleného zpeněžení jakéhokoli dlužničina majetku (jeho části), přičemž zajištěné nemovitosti označila dlužnice jako předmět spoluvlastnictví dlužnice a jejího bývalého manžela (společné jmění manželů). Je tedy zřetelné, že zpeněžování dlužničina nemovitého majetku musí předcházet vyjasnění práv třetích osob (jak v pozici zajištěných věřitelů, tak v postavení spoluvlastníků). Není tak pravdou Exekutorovo tvrzení, že realizací zajištěných nemovitostí mimo rámec insolvenčního řízení by nevedlo ke zvýhodnění některých věřitelů. V dané situaci by došlo k uspokojení mimo pořadí nastolené normou (tj. bez přihlášení pohledávky a jejího přezkoumání v rámci přezkumného jednání a eventuálního poměrného krytí při saturaci ostatních nepřednostních nároků v závislosti na způsobu vedení oddlužení, potažmo řešení dlužničina úpadku) minimálně v případě pohledávky Exekutora za nezákonně prováděnou exekuci. Toto uspokojení pohledávky Exekutora dříve, než by příslušelo v rámci úpadkové procedury, vylučuje spravedlivé řešení pro všechny dlužničiny věřitele ve stejném postavení. Exekuční navrhovatelka (O2 Czech Republic a.s., IČ 60193336) coby dlužničina věřitelka přitom nemůže být v rámci insolvenční procedury jakkoli krácena na svých právech plynoucích mimo jiné z exekučního titulu, pakliže své nároky včas a řádně uplatní zákonem předpokládaným způsobem (stejně jako ostatní dlužničini zajištění a nezajištění věřitelé).

Jak shora uvedeno, dlužnice v této věci zahájila insolvenční řízení formálně projednatelným insolvenčním návrhem, přičemž vyžadované doplnění je vázáno na potřebná zjištění. Dlužnice přitom nikterak nemařila provedení exekuce, nýbrž v souladu s ustanovení § 98 byla povinována iniciovat předmětný (insolvenční) proces. Lhůta stanovená dlužnici k doplnění potřebných sdělení zatím neuplynula, nelze tedy předvídat záměr dlužnice spočívající toliko v blokování exekučního řízení insolvenčním návrhem (viz citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.1.2014 č.d. MSPH 93 INS 33453/2013, 1 VSPH 2187/2013-A-15). Exekutor neosvědčil naplnění předpokladů vyžadovaných normou pro prolomení zákazu provedení exekuce po zahájení insolvenčního řízení. Vyloučení závěru o důvodnosti použití § 82 odst. 2 písm. c) IZ podporuje mimo řečené též standardní judikatura týkající se předmětné problematiky (mimo výše označené usnesení Vrchního soudu v Praze srovnej například usnesení zdejšího soudu č.d. MSPH 95 INS 36829/2013-A-8 ze dne 14.1.2014, usnesení zdejšího soudu č.d. MSPH 89 INS 10213/2014-A-10 ze dne 25.4.2014 a usnesení č.d. MSPH 95 INS 34757/2014-A-9 ze dne 13.1.2015), přičemž Exekutorem navrhovaná kritéria eventuálního omezení účinků počátku úpadkového procesu se protiví společnému zájmu dlužničiných věřitelů. Veden zmíněnými myšlenkami a úvahami soud návrh, jímž se Exekutor domáhá nařízení výše popsaného předběžného opatření, zamítl, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 8. září 2015 Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudkyně Za správnost vyhotovení: Roman Pechar