MSPH 95 INS 20711/2015-A-7
MSPH 95 INS 20711/2015-A-7

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v insolvenční věci dlužnice-Eva Štefanová, nar. 24. prosince 1954, bytem V Rybníčkách 513/70, Praha 10, Strašnice, PSČ 100 00, o návrhu soudního exekutora Mgr. Pavla Pajera, Exekutorský úřad Tachov, Hornická 1786, Tachov, PSČ 347 01 na vydání předběžného opatření v insolvenčním řízení

takto:

Návrh na vydání předběžného opatření, kterým by se omezil účinek spojený se zahájením insolvenčního řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona, a to tak, že se soudnímu exekutorovi Mgr. Pavlu Pajerovi, Exekutorský úřad Tachov, Hornická 1786, Tachov, PSČ 347 01 umožňuje provést exekuci vedenou pod sp. zn. 141 EX 149/15, a to prodejem nemovité věci povinného/dlužnice-nemovitých věcí zapsaných na listu vlastnictví č. 1302 u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, pro obec Praha, kat. území Strašnice, se vším, co k těmto nemovitým věcem patří, a to :

-pozemku parc. č. 2924 o výměře 162 m2, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba Strašnice č.p. 513, rodinný dům-stavba stojí na pozemku p.č. 2924, -pozemku parc. č. 2925 o výměře 275 m2, zahrada, do rozhodnutí o úpadku ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS 20711/2015 s omezením, aby výtěžek dosažený zpeněžením byl po dobu probíhajícího insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 95 INS INS 20711/2015, k dispozici v tomto řízení, s e z a m í t á .

Odůvodnění:

V právní věci sp.zn. MSPH 95 INS INS 20711/2015, v řízení vedeném před Městským soudem v Praze podala dlužnice Eva Štefanová, nar. 24.prosince 1954, bytem V Rybníčkách513/70, Praha 10, Strašnice, PSČ 100 00 (podání dlužnice ze dne 13.srpna 2015) insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

Dlužnice v uvedeném podání uvedla, že má dva věřitele a dva závazky. Závazky dlužnice jsou déle než tři měsíce po splatnosti těchto závazků a dlužnice není schopna tyto závazky věřitelům hradit.

Soudní exekutor Mgr. Pavel Pajer, Exekutorský úřad Tachov, Hornická 1786, Tachov, PSČ 347 01 (dále jen soudní exekutor) podáním ze dne 16.srpna 2015 navrhl v insolvenčním řízení vydání předběžného opatření.

Jak soudní exekutor v podání-návrhu na vydání předběžného opatření uvedl, byl pověřen vedením exekuce na základě pověření soudního exekutora ze dne 25.února 2015 č.j. 49 EXE 596/2015-9, které vydal Obvodní soud pro Prahu 10 podle vykonatelného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 17.prosince 2014 k vymožení pohledávky ve výši 21 320,20 Kč a nákladů této exekuce.

Soudní exekutor dne 9. července 2015 vydal dražební vyhlášku č.j. 141 EX 00149/15-114, kterou nařídil dražební jednání na den 18.srpna 2015 od 14.00 hod. Přitom, v pátek, dne 14.srpna 2015, tedy dva pracovní dny před dražbou, podala povinná/dlužnice insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Jak dále uvedl exekutor, dle § 82 odst. 2 insolvenčního zákona může soud předběžným opatřením, v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu, omezit z důvodů hodných zvláštního zřetele a způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, které jsou uvedeny v § 109 odst. 1 písm. b) a c/ insolvenčního zákona, neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů. Podle soudního exekutora je insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení účelový a šikanózní a je jím sledován jiný účel, než samotné zjištění úpadku dlužnice a jeho řešení a insolvenční návrh sleduje zneužití účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení a blokaci exekučního řízení. Účelovost a šikanóznost insolvenčního návrhu shledává exekutor zejména v okamžiku podání insolvenčního návrhu, v jeho neúplnosti, když dlužnice nedoložila k návrhu veškeré přílohy, které byla povinna předložit, dále v tom, že dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla nepravdivé skutečnosti a dále v neexistenci úpadku dlužnice. Soudní exekutor v této souvis upozornil na to, že obecný zmocněnec dlužnice Ing. Vaněk opakovaně přislíbil zaplacení dlužné částky a tato částka mu byla také soudním exekutorem opakovaně vyčíslena. Tím způsobem se patrně snažil odvrátit provedení dražebního jednání, ale nebylo zaplaceno nic a za této situace přišla dlužnice s insolvenčním návrhem. Dlužnice se přitom s dluhy potýkala již dříve, když z nabývacího titulu k nemovitým věcem je patrné, že pohledávka věřitele EC Financial Services, a.s. vznikla v důsledku vyplácení jiných dluhů dlužnice a obecného zmocněnce Ing. Vaňka. Povinná tak není schopna vlastní ekonomickou silou věc řešit a činí toliko kroky směřující k oddálení prodeje nemovitých věcí.

V insolvenčním návrhu nejsou označeny důkazy, kterých se dlužnice dovolává. Dlužnice uvádí, že má vykonatelné závazky, avšak nepředložila příslušná rozhodnutí a doložila toliko dražební vyhlášku a jakousi upomínku z roku 2014. Dlužnice tak neprokázala úpadek ani hrozící úpadek dle § 104 odst. 1 písm. d) insolvenčního zákona. Dlužnice dále nedoložila listiny prokazující příjmy dlužnice za poslední tři roky. V insolvenčním návrhu sice výši příjmu uvádí, ale nijak nedokládá. Také neprokázala, že v následujících letech bude mít tvrzené příjmy. Povinná může mít například pouze pracovní smlouvu na dobu určitou a může se stát, že například za půl roku bude nezaměstnaná. V rámci lustrace majetku povinné nebyl zaměstnavatel Zentiva Group, a.s. zjištěn a bylo pouze zjištěno, že povinná je příjemcem důchodu od České správy sociálního zabezpečení.

Dlužnice dále v insolvenčním návrhu uvádí chybně vyčíslenou pohledávku věřitele EC Financial Services, a.s., když tuto pohledávku uvádí ve výši 2 183 942,-Kč, pohledávka však, včetně úroků, činí 3 384 320,21 Kč. Tato pohledávka je navíc zajištěna nemovitými věcmi, které jsou předmětem dražby. Z uvedeného je zřejmé, že oddlužení plněním splátkové kalendáře jak je navrhováno není možné uskutečnit i s ohledem na zajištění pohledávky věřitele zástavním právem k nemovitým věcem povinné a na deklarovanou výši příjmu dlužnice. má za to, že jsou zde skutečnosti vyvracející domněnku jejího úpadku. Podle exekutora, i kdyby dlužnice dodatečně skutečně prokázala, že má více věřitelů a že její závazky jsou po lhůtě splatnosti delší než 30 dnů, je dlužnice schopna své závazky splnit. Nemovité věci povinné byly totiž oceněny na částku 6 275 000,-Kč a nejnižší podání bylo pak stanoveno částkou 4 183 334,-Kč. Ve věci bylo složeno pět dražebních jistot a je velmi pravděpodobné, že se nemovité věci v dražbě prodají, a to za cenu výrazně převyšující nejnižší podání. Velmi pravděpodobné vznikne hyperocha, která bude dlužnici v rozvrhu vyplacena. Podle soudního exekutora je tedy zbytečné, aby situace dlužnice byla řešena insolvenčním řízením.

Soudní exekutor uvedl, že navrhované předběžné opatření neodporuje společnému zájmu věřitelů, kterým je bezesporu zájem na co nejvyšším a nejrychlejším uspokojení jejich pohledávek a na hospodárnosti insolvenčního řízení. V exekučním řízení je vše připraveno k provedení exekuce a je tak možné dosáhnout zpeněžení nemovitých věcí dlužnice ještě před tím, než bude ustanoven insolvenční správce nebo blízké době po jeho ustanovení a tomu pak bude možné vydat výtěžek po doplacení nejvyššího podání vydražitelem. Dražba je přitom nejtransparentnější způsob zpeněžení a zejména elektronická dražba, kterou může prostřednictvím počítačové sítě sledovat veřejnost, včetně příhozů a jejich výše. Soudní exekutor v případě zjištění úpadku musí výtěžek exekuce vydat insolvenčnímu správci v souladu s ustanovením § 46 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Pro urychlení insolvenčního řízení dále hovoří skutečnost, že zpravidla z počátku insolvenčního řízení trpí majetková podstata nedostatkem hotových peněžních prostředků, takže by se mohl tento nedostatek překonat. Insolvenční správce by mohl začít jednat okamžitě po svém ustanovení, když zpeněžením budou získány hotové peněžní prostředky, které budou deponovány pro insolvenčního správce. Tento postup bude dále hospodárnější.

Z těchto všech navrhl exekutor, aby bylo vydáno předběžné opatření tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

Nestanoví-li jinak insolvenční zákon nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně insolvenční zákon odkazuje. Podle o.s.ř., je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li po zahájení řízení obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen, může soud nařídit předběžné opatření (§ 102 odst. 1 o.s.ř.). Předseda senátu nařídí usnesením předběžné opatření, jestliže bude prokázáno, že je třeba, aby byly zatímně upraveny poměry účastníků, nebo že je tu obava, že by výkon soudního rozhodnutí byl ohrožen, a jestliže budou alespoň osvědčeny skutečnosti, které jsou rozhodující pro uložení povinnosti předběžným opatřením (§ 75c odst.1, písm. a/ o.s.ř.).

Předběžné opatření v insolvenčním řízení může insolvenční soud nařídit i bez návrhu, nestanoví-li zákon jinak. Předběžným opatřením může insolvenční soud v době do rozhodnutí o insolvenčním návrhu také omezit, z důvodů hodných zvláštního zřetele, způsobem stanoveným v předběžném opatření některý z účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení uvedených v § 109 odst. 1 písm. b) a c), neodporuje-li to společnému zájmu věřitelů (§ 82 odst. 2 písm. b/ insolvenčního zákona). Pro účely insolvenčního řízení se rozumí zvolený způsob řešení úpadku byl pro ně spravedlivý a výnosnější než ostatní způsoby řešení úpadku; tím není dotčeno zákonem zaručené zvláštní postavení některých věřitelů (§ 2 písm. j/ insolvenčního zákona).

Se zahájením insolvenčního řízení se spojují mimo jiné ty účinky, že výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit nebo zahájit, nelze je však provést.

Pro pohledávky za majetkovou podstatou (§ 168 insolvenčního zákona) a pohledávky jim na roveň postavené (§ 169 insolvenčního zákona) však lze provést nebo vést výkon rozhodnutí či exekuci, která by postihovala majetek náležející do majetkové podstaty dlužníka, na základě rozhodnutí insolvenčního soudu vydaného podle § 203 odst. 5 insolvenčního zákona a to s omezeními tímto rozhodnutím založenými.

Podle § 109 odst. 6 insolvenčního zákona se k rozhodnutím a opatřením přijatým při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle § 109 odstavce 1 písm. c) insolvenčního zákona v insolvenčním řízení nepřihlíží. Insolvenční soud může kdykoli i bez návrhu pozastavit vykonatelnost nebo odložit právní moc rozhodnutí nebo opatření přijatých při provádění výkonu rozhodnutí nebo exekuce v rozporu s omezením podle § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona.

Účelem vydání předběžného opatření podle § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona může být také, z důvodů hodných zvláštního zřetele, eliminovat účinky vyvolané nepoctivými insolvenčními návrhy a ve vztahu k § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona omezit účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, které jsou v § 109 odst. 1 písm. b) a písm. c) insolvenčního zákona uvedeny. U dlužnických insolvenčních návrhů se může jednat o záměr blokovat exekuční řízení insolvenčními návrhy, které nemusí být míněny vážně a jejichž jediným účelem je dosáhnout nemožnosti nastoupení účinků zahájení insolvenčního řízení dle § 109 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona.

Smyslem insolvenčního řízení a oddlužení dlužníka je však především uspořádání a řešení majetkových poměrů úpadku dlužníka za účelem dosažení co nejvyššího a zásadně poměrného uspokojení dlužníkových věřitelů podle zásad insolvenčního zákona. S ohledem na zvláštní charakter insolvenčního řízení, jímž jsou dotčena nejen práva věřitelů jako účastníků řízení, ale též i dalších osob a především také právní zájmy a postavení dlužníka, vyvolává zahájení insolvenčního řízení zvláštní účinky, mezi něž náleží i nemožnost provést nařízený výkon rozhodnutí či exekuci na majetek dlužníka. Insolvenční zákon tak upravuje postup k uspořádávání majetkových poměrů dlužníka vedoucí k uspokojování přihlášených pohledávek dlužníkových věřitelů. Zachování individuální možnosti vymáhání práv jednotlivých věřitelů by tak mohlo kolidovat s účelem insolvenčního řízení.

Soud, aby mohl vyhovět návrhu na vydání požadovaného předběžného opatření, by musel mít prokázáno, že jediným důvodem podání insolvenčního návrhu ze strany dlužnice je blokovat realizaci již nařízené nedobrovolné dražby. Tak by tomu bylo zejména tehdy, pokud by soud zjistil, že dlužnice podává opakovaně insolvenční návrh tak, aby zabránila zpeněžení svého majetku v rámci nařízené nedobrovolné dražby a následně bere tento návrh zpět, či maří jinak řádný průběh insolvenčního řízení. Taková skutečnost však v řízení a v dané záležitosti najevo doposud nevyšla. Jak soud zjistil ze své evidence, dlužnice na sebe insolvenční návrh k výjimkou podání ze dne 13.srpna 2015, dosud nepodala. insolvenčního řízení (a jejich případného ukončování v důsledku vlastního procesního zavinění) zneužívala zmíněného účinku zahájení insolvenčního řízení a dražbu tak opakovaně mařila. Za takového stavu věci není podle soudu dána situace hodná zvláštního zřetele a není tak namístě aplikovat § 82 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona, jenž lze sice použít i na případy, kdy dlužník obstrukčním jednáním znemožňuje provedení dražby nařízené v průběhu exekuce, ale jen výjimečně a za situace, kdy jsou prokázáno zneužívání insolvenčního návrhu dlužníka. Soud z dosavadního průběhu insolvenčního řízení dostatečně rozhodné okolnosti na straně dlužnice a silné argumenty pro vydání navrhovaného předběžného opatření dosud nespatřuje. Situace v řízení je zatím taková, že dlužnice má právo podle § 389 insolvenčního zákona podat insolvenčnímu soudu návrh na povolení oddlužení k řešení jejího úpadku a toto právo, včetně účinků s podáním takového návrhu, za daných okolností je namístě respektovat.

Soud proto musí i za všech daných a zmíněných okolností, podání insolvenčního návrhu dlužnicí akceptovat s tím, že to má prioritu, kterou se musí jako vážně míněným projevem vůle nejprve zabývat a tento insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení nejdříve posoudit, zda jako insolvenční návrh z hlediska jeho náležitostí obstojí a případně také vyzvat dlužnici k doplnění a odstranění vad insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení. Insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení není doložen úplnými doklady podle § 128 odst. 2 a § 393 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona, ale částečně doložen je a dlužnice má tak právo k doplnění a opravě svého návrhu na výzvu soudu podle zákona. Podání neúplného insolvenčního návrhu dlužníkem a následná výzva soudu k opravě nebo doplnění takového návrhu není neobvyklé při podávání insolvenčních návrhů v soudní praxi.

Soud také dospěl k tomu názoru, že navrhovaná možnost dokončení nařízené exekuce a její výsledek je i při všech výchozích hodnotách výsledkem pouze pravděpodobným, předpokládaným a teoretickým a nelze mít za jisté, že by muselo být dosaženo výsledku odpovídajícímu za všech okolností t společnému zájmu věřitelů dlužnice, a to lépe než případné insolvenční řízení dlužnice.

Soud tak neshledal, za současné situace, uváděné důvody pro vydání předběžného opatření za natolik mimořádné, aby mohly být nepochybně posouzeny jako hodné zvláštního zřetele s důsledky pro omezení účinků zahájení insolvenčního řízení podle § 109 odst. 1 písm. c/ insolvenčního zákona. Je tak dána situace, kdy i soudní exekutor musí, i přes svoji, do určité míry opodstatněnou argumentaci, vzniklou právní situaci, s ohledem na platnou a účinnou právní úpravu, respektovat.

Soud tedy neshledal, přes důvody uvedené v návrhu na předběžné opatření, v řízení existenci takových mimořádných důvodů, které by byly hodny zvláštního zřetele a pro které by bylo namístě, aby soud prolomil účinky spojené ze zákona se zahájením insolvenčního řízení. Proto soud rozhodl na základě § 2 a § 82 odst. 1 a 2 písm. b/ insolvenčního zákona tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího. rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 18. srpna 2015

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Roman Pechar