MSPH 95 INS 19969/2011
MSPH 95 INS 19969/2011 MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013-A-49

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudců JUDr. Františka Kučery a Mgr. Luboše Dörfla v insolvenčním řízení dlužníků-manželů Martina anonymizovano , anonymizovano , a Daniely anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Praha 4, Divišovská 2305/22, oba zast. JUDr. Ivanou Seifertovou, advokátkou, sídlem Praha 1, Masarykovo nábřeží 12, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2013, č.j. MSPH 95 INS 19969/2011-A-41, MSPH 95 INS 19972/2011,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. srpna 2013, č.j.-A-41, MSPH 95 INS 19972/2011, se v bodech III., IV., V. m ě n í tak, že oddlužení dlužníků-manželů Martina anonymizovano a Daniely anonymizovano se povoluje.

Odůvodnění:

Ve výroku uvedeným usnesením Městský soud v Praze zjistil úpadek dlužníka Martina anonymizovano (dále též dlužník; bod I. výroku) a dlužnice Daniely anonymizovano (dále též dlužnice; bod II. výroku), zamítl návrh na povolení oddlužení dlužníka (bod III. výroku) a dlužnice (bod IV. výroku), prohlásil konkurs na majetek dlužníků (bod V. výroku) a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Jiřího Zoubka (dále jen správce; bod VI. výroku). V navazujících výrocích konstatoval, že účinky zjištění úpadku a prohlášení konkursu nastávají dne 12.8.2013 v 11:55 hod. (bod VII. výroku), vyzval věřitele k přihlášeních svých pohledávek za dlužníky (bod VIII. výroku), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkům, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkům, ale správci (bod IX. výroku), vyzval věřitele, aby sdělili správci, jaká zajišťovací práva uplatní na majetku dlužníků (bod X. výroku), nařídil přezkumné jednání (bod XI. výroku) a svolal schůzi věřitelů (bod XII. výroku) na den 14.10.2013 a uložil správci a dlužníkům některé povinnosti uvedené v bodech XIII., XIV., XV. výroku.

V odůvodnění usnesení soud I. stupně zejména uvedl, že se insolvenčními návrhy spojenými s návrhy na povolení oddlužení domáhali dlužníci-manželé zjištění svého úpadku a povolení oddlužení. Krátce popsal průběh řízení a obsáhle MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013 citoval a rozváděl příslušná ustanovení insolvenčního zákona (dále jen IZ) a navazující judikaturu soudu vyšších stupňů.

Soud I. stupně shledal insolvenční návrhy opodstatněnými, na jejich základě zjistil úpadek obou dlužníků, a dále se zabýval zkoumáním toho, zda jsou splněny podmínky povolení oddlužení, zejména předpoklad poctivosti záměru dlužníků. Vyšel z toho, že dlužníci nevyhověli jeho výzvám, aby vysvětlili, na co konkrétně použili peníze z půjček a úvěrů, a tyto nedostatky se nezdařilo odstranit ani po slyšení obou dlužníků. Konstatoval, že dlužníci nejsou schopni označit konkrétní osoby svých věřitelů, vyčíslit ani doložit výši svých závazků (viz tvrzení dlužníků o mnohých půjčkách od kolegů ze zaměstnání). Proto měl soud I. stupně pochybnosti o úplnosti a správnosti předložených seznamů závazků. Ze seznamů závazků dlužníků ze dne 4.10.2011 a z podání dlužníků ze dne 21.11.2011 soud I. stupně zjistil, že řada závazků vznikla až v roce 2011 (jako data vzniku jednotlivých závazků dlužníci uváděli např. 19.6.2011, 27.3.2011, 19.4.2011, 18.5.2011, květen 2011), tedy krátce předtím, než přestali zcela splácet své předchozí závazky. Dedukoval, že při uzavírání smluv o půjčkách a úvěrech během roku 2011 si dlužníci museli být vědomi své platební neschopnosti a jednali tak minimálně s vědomím, že finanční prostředky ve smluvené době nebudou moci vrátit. Konstatoval, že z tvrzení dlužníků o využití finančních prostředků z poskytnutých půjček a úvěrů k zapravení závazků vzniklých z důvodu hry na automatech a vynakládání čerpaných prostředků na běžné výdaje domácnosti v době platební neschopnosti nelze usuzovat na jejich poctivý záměr při čerpání těchto prostředků. Nadto v době svého vysokého zadlužení použili dlužníci půjčené prostředky-kromě běžné spotřeby-i na dovolenou a uspořádání svatby (cca 40.000,-Kč). Uvedl, že si dlužníci ve svých sděleních odporují, když například u půjčky od České televize (bývalého zaměstnavatele dlužníka) uvedli, že tyto prostředky použili pro vlastní spotřebu, a posléze uvedli, že tento úvěr využili k zapravení závazků vzniklých v souvislosti s hraním na automatech, když uvedený úvěr byl výslovně určen pro účely úhrady nákladů na bydlení. Soud I. stupně v souladu se standardní judikaturou týkající se dané problematiky (viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.8.2012, č.j. MSPH 95 INS 1845/2012, 3 VSPH 254/2012-A-18) uzavřel, že návrhům na povolení oddlužení nelze vyhovět. Proto postupoval podle § 148 IZ a § 396 odst. 1 IZ, návrhy na povolení oddlužení zamítl a s rozhodnutím o úpadku spojil rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek obou dlužníků.

Proti bodům III., IV., V. výroku usnesení Městského soudu v Praze se dlužníci včas odvolali a požadovali, aby je odvolací soud změnil a oddlužení jim povolil. Vyjádřili názor, že jim nelze přičítat nepoctivý záměr jen proto, že nedokázali detailně popsat svoji závazkovou minulost a že připustili použití části finančních prostředků lehkomyslným způsobem. Dovolávali se právních názorů vyjádřených v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, KSOS 31 INS 12026/2012, 29 NSČR 32/2011-B-37, dle nichž oddlužení je určeno i pro dlužníky, kteří si úpadkovou situaci sami přivodili svou lehkomyslností, marnotratností, gamblerstvím, či jinou formou nezodpovědného hospodaření. Argumentovali především tím, že úpadek je objektivní stav nezávislý na jeho příčinách, že oddlužení není určeno jen těm dlužníkům, jejichž úpadek nastal jen z určitých příčin, a že poctivost záměru dlužníka se nevztahuje na příčiny úpadku dlužníka, ale na to, zda dlužník způsob svého nedbalého MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013 hospodaření změnil, byť se tak stalo jen krátce před podáním insolvenčního návrhu. Vyjádřili názor, že jejich situace se nijak neodlišuje od situace jiných dlužníků, kteří se dostali do úpadku vlastním zaviněním.

Vrchní soud v Praze přezkoumal rozhodnutí v napadeném rozsahu i řízení jemu předcházející a dospěl k těmto zjištěním a závěrům:

Podle § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí. Podle odstavce 3 téhož ustanovení lze na nepoctivý záměr sledovaný návrhem na povolení oddlužení usuzovat zejména tehdy, jestliže ohledně dlužníka, jeho zákonného zástupce, jeho statutárního orgánu nebo člena jeho kolektivního statutárního orgánu a) v posledních 5 letech probíhalo insolvenční řízení nebo jiné řízení řešící úpadek takové osoby, a to v závislosti na výsledku takového řízení, nebo b) podle výpisu z rejstříku trestů v posledních 5 letech před zahájením insolvenčního řízení proběhlo trestní řízení, které skončilo pravomocným odsouzením pro trestný čin majetkové nebo hospodářské povahy.

Požadavek dlužníkova poctivého záměru a požadavek minimální 30% míry uspokojení pohledávek jeho nezajištěných věřitelů pojatých do oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. a/ a b/ IZ) představují esenciální podmínky přípustnosti oddlužení, které jsou (při řádném a včasném splnění všech dlužníkových povinností podle schváleného způsobu oddlužení) předpokladem naplnění účelu oddlužení-osvobození dlužníka od placení zbytku jeho dluhů dle § 414 a násl. IZ (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24.8.2010, sp. zn. KSHK 45 INS 8999/2009, 3 VSPH 535/2010-B).

Ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Vedle okolností příkladmo vypočtených (jako ty, z nichž lze usuzovat na dlužníkův nepoctivý záměr při podání návrhu na povolení oddlužení) v ustanovení § 395 odst. 3 IZ, s nimiž je soud povinen se vypořádat (vyjdou-li v insolvenčním řízení najevo) vždy, tak bude závěr, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení nepoctivý záměr, závislý vždy na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení. Jinak řečeno, nepoctivost dlužníkova záměru při podání návrhu na povolení oddlužení se nevyčerpává jednáními popsanými v § 395 odst. 3 IZ, když k úsudku ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ mohou vést různá jednání dlužníka. Může jít např. o jednání směřující k poškozování věřitelů (lhostejno, že nesankcionované normami trestního práva) v době před zahájením insolvenčního řízení, o zatajování skutečností týkajících se majetkových poměrů dlužníka a podobně (blíže k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.7.2011, sp. zn. 29 NSČR 14/2009, publikované pod zn. R 14/2012). MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013

Na nepoctivý záměr dlužníka ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ lze usuzovat např. v situaci, kdy dlužník krátce před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení uzavře smlouvu o převodu nemovitostí a kupní cenu nepoužije k poměrné úhradě všech svých (nezajištěných) závazků, ale uspokojí pouze věřitele, které lze považovat za osoby jemu blízké (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13.5.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 680/2010, 2 VSOL 135/2010-A). Nepoctivému záměru může nasvědčovat též jednání dlužníka, který náležitě neobjasní důvod, proč uzavřel smlouvy o půjčce, z nichž vyplynuly závazky, jež mají být předmětem oddlužení, za situace, kdy konečným příjemcem poskytnutých finančních prostředků byla třetí osoba (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24.6.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 2460/2010, 2 VSOL 184/2010-A). Insolvenční soud je pro účely posouzení, zda dlužník návrhem na povolení oddlužení nesleduje nepoctivý záměr ve smyslu § 395 odst. 1 písm. a) IZ, oprávněn vyžadovat po dlužníkovi i údaje o tom, k jakému účelu použil finanční prostředky, které mu poskytli věřitelé, jejichž pohledávky mají být předmětem oddlužení (blíže k tomu viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 15.7.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 4136/2010, 2 VSOL 217/2010-A).

V posuzované věci založil soud I. stupně závěr o nepoctivosti záměru dlužníků při podání návrhů na povolení oddlužení na tom, že dlužníci dostatečně neobjasnili svoji závazkovou minulost, že seznam jejich závazků je nevěrohodný, že dlužníci na sebe přijímali nové závazky krátce předtím, než přestali zcela splácet své předchozí závazky, a kdy si již museli být vědomi své platební neschopnosti, a že získané finanční prostředky zčásti využili-kromě běžné spotřeby-na svoji dovolenou a uspořádání svatby, na zapravení dluhů vzniklých z hraní na automatech nebo na jiný než určený účel.

Odvolací soud je přesvědčen o tom, že posouzení toho, zda dlužnici (ne)sledují podáním návrhů na oddlužení nepoctivý záměr [§ 395 odst. 1 písm. a) IZ], je logicky navázáno na hodnocení skutečností, které se udály v určitém časovém rámci, zpravidla (stejně jako v tomto případě) před zahájením insolvenčního řízení. Přitom je ovšem třeba mít na paměti, že o způsob řešení svého úpadku oddlužením typově žádají i osoby, které si úpadkovou situaci (nebo hrozící úpadek) přivodily do jisté míry lehkomyslným, marnotratným nebo obecně málo zodpovědným přístupem ke svým majetkovým záležitostem (počínaje tzv. řetězením úvěrů a půjček a konče třeba i utrácením peněz v hracích automatech), ale v určité fázi života (zpravidla časově úzce propojené s dobou zahájení insolvenčního řízení) se rozhodly tento přístup změnit a své ekonomické potíže řešit smysluplnou cestou v insolvenčním řízení.

Je-li taková proměna opravdová, o čemž by se měl insolvenční soud přesvědčit v insolvenčním řízení ve vazbě na vše, co v něm vyšlo najevo ve fázích rozhodování o návrhu na povolení oddlužení nebo o schválení oddlužení, a k čemuž v době po povolení oddlužení slouží schůze věřitelů dle § 399 odst. 1 IZ se zdůrazněnou povinností (v § 399 odst. 2 IZ) dlužníkovy účasti a odpovědí na dotazy přítomných věřitelů (i insolvenčního soudu), není důvod vylučovat dlužníka a priori z režimu oddlužení. Nalézt hranici, po jejímž překročení lze z událostí předcházejících zahájení insolvenčního řízení dovodit, že dlužník sleduje podáním návrhu na oddlužení nepoctivý záměr, může být v některých situacích obtížné, podstatné však je, MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013 zda nejpozději v době rozhodování insolvenčního soudu o schválení oddlužení je důvod usuzovat, že dlužník se poctivě snaží vypořádat s věřiteli a napravit stav vyvolaný předchozí nehospodárnou (jelikož k úpadku vedoucí) správou svého majetku. Přitom není vyloučeno ani to, aby jako dlužníkovy kroky směřující k poctivému vypořádání se s věřiteli zohlednil odvolací soud i jednání dlužníka, které může být (až v odvolacím řízení) i reakcí na důvody usnesení, jímž soud I. stupně neschválil oddlužení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sp. zn. 29 NSČR 32/2011).

Ačkoli lze mít v poměrech dané věci jistě výhrady k důvodům, pro něž se dlužníci v minulosti zadlužovali, nebo k tomu, jak naložili s některými finančními prostředky poskytnutými věřiteli, nepřehlédl odvolací soud okolnost, že si posléze dlužníci své lehkomyslné jednání uvědomili a vyvodili z toho správné závěry, když se svým dalším zadlužováním přestali a svoji neutěšenou situaci řešili pořadem práva. Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že v průběhu insolvenčního řízení probíhajícího-bez zavinění dlužníků (jejich insolvenční návrhy včetně potřebných příloh byly perfektní již od počátku)-bezmála 2 roky (řízení bylo zahájeno dne 1.11.2011) nevznikl dlužníkům v důsledku jejich zaviněného jednání žádný nový závazek. Z uvedeného odvolací soud dovozuje, že snaha dlužníků vypořádat se se svými věřiteli je míněna upřímně a poctivě. Dále odvolací soud zjistil, že dlužníci jsou po celou dobu insolvenčního řízení aktivní, se soudem I. stupně i se správcem řádně spolupracují a při svém slyšení konaném dne 7.1.2013 (A-37) -dle názoru odvolacího soudu-též uspokojivě vysvětlili (byť v některém ohledu možná neúplně, což lze lidsky pochopit vzhledem k několikaletému časovému odstupu) svoji závazkovou minulost i důvody, jež vedly k jejich úpadku. Jinými slovy řečeno, z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zjevná maximální snaha dlužníků postavit se zodpovědně k řešení svého úpadku.

Za této situace je odvolací soud toho názoru, že řešit úpadek dlužníků již nyní konkursem by též odporovalo zásadám insolvenčního řízení, jež musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů (§ 5 písm. a/ IZ). Veden těmito úvahami dospěl odvolací soud k závěru, že chování dlužníků před zahájením insolvenčního řízení sice mohlo navenek vykazovat rysy nepoctivosti, nicméně při zvážení všech pro věc podstatných skutečností popsaných shora dovozuje, že je namístě umožnit dlužníkům, aby v blízkém budoucnu svým zodpovědným a seriózním přístupem přesvědčili soud a zejména své věřitele o tom, že jejich snaha dostát svým závazkům je míněna skutečně upřímně, poctivě a se vší vážností. Ostatně kdyby se v průběhu dalšího řízení ukázalo, že odvolací soud se v tomto svém úsudku zmýlil a že dlužníci nepřistupují k oddlužení dostatečně svědomitě nebo poctivě, může kdykoliv později dojít ke změně způsobu řešení jejich úpadku a úpadek by pak byl definitivně řešen konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud dále zjistil, že dlužníci jsou občané Slovenské republiky dlouhodobě žijící a pracující na území ČR, jsou bezdětní a vyživovací povinnost mají jen vůči sobě navzájem. Dlužníci nejsou podnikateli a mají pracovní poměr na dobu neurčitou, z něhož pravidelný čistý měsíční příjem činí u dlužníka 33.245,-Kč a u dlužnice 24.172,-Kč. Do insolvenčního řízení MSPH 95 INS 19972/2011 1 VSPH 1723/2013 se přihlásilo 14 věřitelů s nezajištěnými pohledávkami v celkové výši 2.253.792,96 Kč. Majetkovou podstatu dlužníků tvoří složená záloha na náklady insolvenčního řízení (10.000,-Kč), zůstatek na běžném účtu dlužnice (79.700,-Kč), osobní automobil Alfa Romeo, r.v. 1999 (10.000,-Kč) a část mzdových příjmů dlužníků spadající do majetkové podstaty. Dle zprávy správce ze dne 27.9.2013 (B-3) umožní příjmy dlužníků plné uspokojení pohledávek přihlášených věřitelů v horizontu 63 měsíců trvání konkursu . Z uvedených skutkových zjištění je zjevné, že dlužníci splňují též kvantitativní kritérium pro povolení oddlužení (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ).

Třeba dodat, že proti oddlužení dlužníků nic nenamítal správce a ani věřitelé dlužníků, z čehož lze dovodit, že po celou dobu insolvenčního řízení (2 roky) byli jejich věřitelé srozuměni s tím, že jejich pohledávky budou podrobeny režimu oddlužení.

Na základě svých zjištění a veden názory vyjádřenými shora dospěl odvolací soud-na rozdíl od soudu I. stupně-k závěru, že dlužníci splňují podmínky pro povolení oddlužení. Proto postupoval podle § 220 odst. 1 písm. b) za použití § 397 odst. 1 IZ a usnesení v napadeném rozsahu změnil ve výroku uvedeným způsobem.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 6. listopadu 2013

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a , Ph.D., v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kateřina Vaněčková