MSPH 95 INS 15950/2012
MSPH 95 INS 15950/2012 MSPH 95 INS 15972/2012 1 VSPH 137/2013-A-21

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v insolvenční věci dlužníků-manželů: a) Petr anonymizovano , anonymizovano , bytem v Praze 6, Tuniská 632/2 a b) Romana anonymizovano , narozena 5.2.1971, bytem v Praze 6, Bělohorská 1011/138, o odvolání dlužníků proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 15950/2012-A-16, MSPH 95 INS 15972/2012 ze dne 2. ledna 2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 15950/2012-A-16, MSPH 95 INS 15972/2012 ze dne 2. ledna 2013 s e p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Městský soud v Praze nadepsaným usnesením uložil každému z manželů-dlužníků Petru anonymizovano a Romaně anonymizovano (dále jen dlužník, dlužnice, dlužníci) povinnost hradit zálohu ve výši 25.000,-Kč ve lhůtě 5 dnů ode dne právní moci usnesení.

V odůvodnění usnesení soud zejména odkázal na § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ) vycházeje z toho, že u žádného z dlužníků nebudou zřejmě dány důvody pro způsob řešení jejich úpadku oddlužením a bude třeba zajistit pro insolvenčního správce dostatek finančních prostředků k úhradě jeho hotových výdajů a nákladů spojených se správou a zpeněžováním majetkové podstaty. Vzal přitom v úvahu skutečnost, že způsobem řešení úpadku dlužníků bude zřejmě konkurs s ohledem na podnikání dlužnice a nedostatečnou výši příjmu dlužníka, a s přihlédnutím k minimální výši odměny insolvenčního správce 45.000,-Kč stanovil každému z dlužníků zálohu ve výši 25.000,-Kč. Vyslovil přitom pochybnost o poctivém záměru dlužníků při jimi navrhovaném oddlužení s poukazem na nedostatečné zdůvodnění účelu a skutečnému využití jimi čerpaných úvěrů.

Proti tomuto usnesení se dlužníci včas odvolali, namítali, že ve svém insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení nesledují nepoctivý záměr, ale chtějí tak řešit situaci vzniklou v důsledku své platební neschopnosti po nezaplacení splátek hypotéky na pořizovaný dům. Tvrdili, že jsou schopni ze svých příjmů (včetně smlouvy o důchodu) pokrýt minimálně 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů, zatímco prohlášením konkursu by se věřitelům dostalo jen minimálního uspokojení, neboť dlužníci nemají žádný majetek, který by bylo možno efektivně zpeněžit. Navrhovali proto, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, popřípadě změnil a zálohu na náklady MSPH 95 INS 15972/2012 1 VSPH 137/2013 insolvenčního řízení jim neukládal, neboť náklady insolvenčního řízení budou v případě schválení splátkového kalendáře hrazeny z měsíčních záloh.

Vrchní soud v Praze, aniž nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 IZ), přezkoumal napadené usnesení i řízení jeho vydání předcházející, a dospěl přitom k závěru, že odvolání je důvodné jen částečně.

Z insolvenčních návrhů obou dlužníků spojených s návrhy na povolení oddlužení se podává, že dlužník do dubna 2012 podnikal a dlužnice podniká dosud, z podnikání také plynou její příjmy, které by měly být postiženy splátkovým kalendářem. Dlužníkův čistý měsíční příjem z jeho pracovního poměru činí 11.460,-Kč, dlužnice podniká s příjmem přibližně 17.000,-Kč měsíčně v oboru pedikúra, manikúra. Dlužníci mají společnou vyživovací povinnost k nezletilému dítěti. Dlužník uvádí závazky vůči 5 věřitelům ve výši přibližně 417. 000,-Kč, dlužnice vůči 5 věřitelům v částce, která přesahuje 1.500.000,-Kč. Ze seznamu závazků obou dlužníků vyplývá, že oba uvádějí duplicitně jen závazek společnosti CETELEM, a.s. ve výši přibližně 95.000,-Kč. Dlužnice dokládá kromě svého příjmu z podnikání též příjem ze smlouvy o důchodu s Františkem Maršálem ve výši 2.800,-Kč poskytovaný po dobu účinnosti splátkového kalendáře.

Účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků po rozhodnutí o úpadku, umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že je nebude možno uhradit z majetkové podstaty.

Jak správně uvedl soud I. stupně v napadeném usnesení, povinnost navrhovatele uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení vyplývá z § 108 odst. 1 až 3 IZ, podle kterého insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení až do částky 50.000,-Kč. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V daném případě nebude možné zřejmě vyhovět návrhu dlužnice na povolení oddlužení, neboť je živnostníkem v oboru pedikúra, manikúra, tedy fyzickou osobou-podnikatelem. Pro tyto subjekty není oddlužení dle § 389 IZ přípustné. Bude proto třeba řešit její úpadek konkursem (popř. nepatrným konkursem dle ust. § 314 a § 315 IZ), a insolvenčnímu správci je proto třeba zajistit dostatek prostředků na hotové výdaje související s jeho činností a náklady spojené se zjišťováním majetkové podstaty (případně jejího prodeje). Vzhledem k tomu, že dlužnice nedisponuje likvidními prostředky a podmínky pro zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dle ust. § 144 IZ v dané věci splněny nejsou, postupoval soud I. stupně správně, pokud rozhodl o uložení povinnosti dlužnici uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Dlužník v současné době nepodniká a dosahuje příjmu ze svého zaměstnání. Ze seznamu jeho závazků lze pouze u pohledávky jednoho z věřitelů (VZP ČR) ve výši 50.594,-Kč očekávat, že vznikl z jeho předchozí podnikatelské činnosti, jinak jeho pohledávky pocházejí z úvěrových smluv. Jeho oddlužení není proto v zásadě vyloučeno z důvodu § 389 IZ. Jeho poměry však nasvědčují tomu, že ze svého příjmu ve výši 11.640,-Kč (s ohledem na vyživovací povinnost k nezl. dítěti) nebude schopen MSPH 95 INS 15972/2012 1 VSPH 137/2013 uhradit alespoň 30 % pohledávek svých nezajištěných věřitelů. Po odpočtu nezabavitelné částky dlužník nemůže nabídnout vyšší splátky věřitelům než 1.000,-Kč měsíčně (s ohledem na očekávanou platbu záloh na náklady a odměnu insolvenčního správce ve výši přibližně 950,-Kč měsíčně). Za této situace ovšem není podle jím předložených dokladů schopen uhradit více než 15 % nezajištěných pohledávek označených věřitelů. I v jeho případě tedy nebude zřejmě možné přistoupit ke způsobu řešení jeho úpadku oddlužením a jako u dlužnice přichází v úvahu toliko prohlášení (nepatrného) konkursu na jeho majetek. Proto i v případě dlužníka je správná úvaha soudu I. stupně o tom, že je potřeba uložit dlužníku zálohu přiměřenou způsobu řešení jeho úpadku a očekávaným nákladům, které se zřejmě nepodaří hradit z výtěžku zpeněžení majetkové podstaty.

V případě řešení úpadku konkursem náklady insolvenčního řízení představují mimo jiné vždy i hotové výdaje a odměnu insolvenčního správce, jež dosahuje dle vyhlášky č. 313/2007 Sb. nejméně 45.000,-Kč. Odvolací soud je však toho názoru, že je třeba vzít v úvahu konkrétní okolnosti věci, jimiž jsou majetkové poměry dlužníků i skutečnost, že v majetkové podstatě nebude dohledán s největší pravděpodobností žádný zpeněžitelný majetek a řízení o konkursu bude zřejmě (poté, co budou řízení opětovně vyloučena k samostatnému projednání) u obou účastníků zastaveno, aniž by došlo ke zpeněžování jejich majetku. Jakkoli odvolací soud neshledal názor soudu I. stupně o tom, že dlužníci sledovali podáním insolvenčního návrhu nepoctivý záměr, pokud přesně nedoložili využití jednotlivých částek čerpaných úvěrů, za zcela jednoznačně podložený obsahem insolvenčního spisu, souhlasí, s ohledem na výše uvedené, s jeho závěrem o výši stanovené zálohy pro každého z dlužníků po 25.000,-Kč.

Z uvedeného vyplývá, že podmínky pro uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení byly soudem I. stupně posouzeny věcně správně, a odvolací soud proto jeho rozhodnutí podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) potvrdil.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 11. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v. r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Brožová Eva