MSPH 95 INS 1523/2012-P-7
Č.j. MSPH 95 INS 1523/2012-P-7-9

Usnesení

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Mgr. Věrou Modlitbovou v právní věci dlužníka: A) Emil anonymizovano , anonymizovano , bytem Praha 3, Biskupcova 1865/83, B) Julie anonymizovano , nar. 13.6.1986, bytem tamtéž, o odvolání insolvenčního věřitele č. 7: České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618, zastoupeného Mgr. Ľubomírem Vdovcem, advokátem se sídlem v Brně, Šumavská 416/15, proti usnesení zdejšího soudu č.j. MSPH 95 INS 1523/2012-P-7-2 ze dne 24.1.2013

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 95 INS 1523/2012-P-7-2 ze dne 24. ledna 2013 se mění tak, že přihláška pohledávek insolvenčního věřitele č. 7 České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618, ze dne 22.1.2013 s e n eodmítá a účast insolvenčního věřitele č. 7 České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618, v insolvenčním řízení n e k o n č í .

Odůvodnění:

Usnesením č.j.-2 ze dne 24.1.2013 rozhodl zdejší soud vyšší soudní úřednicí tak, že odmítl přihlášku pohledávek věřitele č. 7-České kanceláře pojistitelů se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1724/129, IČ 70099618 (dále též jen věřitel č. 7 ) v celkové výši 157.901,10 Kč s tím, že právní mocí usnesení se účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí. V odůvodnění citovaného rozhodnutí insolvenční soud konstatoval, že v insolvenčním řízení ve věci dlužníků A a B zahájeném dne 23.1.2012 usnesením č.j.-A-15, MSPH 95 INS 1524/2012 ze dne 10.5.2012 soud zjistil úpadek dlužníků A a B a povolil řešení úpadku oddlužením. Současně soud vyzval věřitele, aby na předepsaném formuláři přihlásili své pohledávky do 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku, tj. do 11.6.2012. Dne 22.1.2013 byla do datové schránky soudu doručena přihláška pohledávek věřitele č. 7 v celkové výši 157.901,10 Kč. Své rozhodnutí postavil insolvenční soud na splnění podmínek stanovených §§ 173 odst. 1 a 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), neboť věřitel č. 7 nepodal přihlášku svých pohledávek v zákonem stanovené lhůtě. Citované usnesení zdejšího soudu bylo doručeno právnímu zástupci věřitele č. 7 dne 30.1.2013.

Proti popsanému rozhodnutí zdejšího soudu podal věřitel č. 7 včas odvolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a uvedl, že podle § 24 odst. 4 věta druhá zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ) pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění se podle odstavce 2 písm. b), c) a g) téhož paragrafu považuje za pohledávku, na kterou se dle IZ hledí jako na přihlášenou. Toto ustanovení pohledávce věřitele č. 7 přiznává postavení pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, a to bez ohledu na to, kdy vznikla. Věřitel č. 7 současně poukázal na ustanovení § 165 odst. 2 IZ, podle kterého se uspokojují i někteří věřitelé, kteří nepodávají přihlášku své pohledávky, splňují-li zákonem stanovené podmínky, a upozornil na závěry v usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSPA 48 INS 2744/2008, 1 VSPH 33/2009-B ze dne 30.4.2009. Věřitel č. 7 má tedy za to, že jeho pohledávky se považují v insolvenčním řízení za přihlášené a soud neměl důvodu přihlášku pohledávek věřitele č. 7 odmítnout.

Insolvenční soud napadené rozhodnutí přezkoumal dle ustanovení § 95 IZ a dospěl k závěru, že odvolání věřitele č. 17 je důvodné.

Věřitel č. 7 uplatnil v souladu s ustanoveními §§ 173 a násl. IZ své pohledávky za dlužníkem v souhrnné výši 157.901,10 Kč na předepsaném formuláři vyhotoveném Ministerstvem spravedlnosti České republiky, přičemž garantem obsahu všech povinných náležitostí (náležitostí přihlášky pohledávky coby písemného podání jako úkonu účastníka civilního procesu) vyžadovaných IZ je právě jmenované ministerstvo. Věřitel č. 7 přitom vyplnil všechny požadované kolonky, v nichž uvedl jak pořadová čísla svých jednotlivých pohledávek, tak jejich výše i splatnost s odkazem na konkrétní tituly (právní důvody). Důvod vzniku jednotlivých pohledávek věřitel č. 7 podrobně vylíčil v kolonce 06 formuláře a k přihlášce připojil listinné důkazy. Jelikož přihláška pohledávky obsahuje též všechny obecné náležitosti každého podání určeného soudu dle ustanovení § 42 odst. 4 OSŘ (datum přihlášky, označení a podpis toho, kdo toto podání činí, komu je přihláška určena a co podáním aktér /věřitel č. 7/ sleduje), lze uzavřít, že přihláška věřitele č. 7 ze dne 22.1.2013 má všechny atributy pro přezkoumání existence pohledávek věřitele č. 7 za dlužníkem.

Soud nemá důvodu odchýlit se od závěrů, jež k otázce uplatnění předmětného regresního nároku České kanceláře pojistitelů v insolvenčním řízení vyslovil Vrchní soud v Praze ve výše zmíněném usnesení č.j. KSPA 48 INS 2744/2008, 1 VSPH 33/2009-B ze dne 30.4.2009. V tomto rozhodnutí odvolací soud formuloval závěr, podle něhož pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se dle § 24 odst. 4 věty druhé téhož zákona ve spojení s § 165 odst. 2 IZ považuje v insolvenčním řízení za přihlášenou (a má dle § 165 odst. 1 IZ v insolvenčním řízení právo na uspokojení jako ostatní pohledávky podléhající přihlášení) bez ohledu na to, kdy vznikla. To však jedině za předpokladu, že v insolvenčním řízení byla věřitelem uplatněna, popř. že věřitelův požadavek na její úhradu dlužníkem vyšel v řízení jinak najevo; musí se tak vždy stát způsobem umožňujícím zaujmout kvalifikované stanovisko k pravosti a výši této pohledávky při jejím přezkoumání. V posuzovaném případě není pochyb o tom, že odvolatel předmětnou regresní pohledávku za dlužníkem v jeho insolvenčním řízení uplatnil, když soudu podal její přihlášku, a za této situace je dán i potřebný procesní podklad k tomu, aby mohla být přezkoumána.

Jelikož z uvedeného plyne, že pohledávka České kanceláře pojistitelů na náhradu za plnění dle § 24 odst. 2 písm. b) zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla se v insolvenčním řízení zásadně (bez ohledu na dobu svého vzniku) nepřihlašuje, nepřichází v úvahu zkoumat, zda věřitel, který takovou pohledávku přesto přihlásil, podal její přihlášku včas. Ohledně takové přihlášky pohledávky tedy nemůže nastat dle § 173 odst. 1 IZ následek, že se k ní v insolvenčním řízení nepřihlíží, a proto soud v daném případě neměl důvodu odmítat přihlášku věřitele č. 7 a rozhodnout o ukončení jeho účasti v insolvenčním řízení.

Zrekapitulováno řečené, insolvenčnímu soudu tak nezbývá, než dát plně za pravdu věřiteli č. 7 v závěru, že se na jeho pohledávky se v daném insolvenčním řízení hledí jako na přihlášené. Vzhledem k tomu, že přihláška věřitele č. 7 ze dne 22.1.2013 je přezkoumatelná, soud postupoval dle ustanovení § 95 IZ a odvolání proti napadenému rozhodnutí vydanému vyšší soudní úřednicí zcela vyhověl, jak vyplývá z tohoto usnesení. Napadené rozhodnutí tím bylo změněno tak, že přihláška pohledávek insolvenčního věřitele č. 7 se neodmítá a v návaznosti na tuto změnu ani nekončí účast věřitele č. 7 v insolvenčním řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, a to k Vrchnímu soudu v Praze, prostřednictvím soudu zdejšího; odvolat se může pouze přihlášený věřitel.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Lhůta k podání odvolání však začíná běžet ode dne, kdy bylo toto usnesení doručeno v písemném vyhotovení.

V Praze dne 2. září 2013

Mgr. Věra Modlitbová, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Roman Pechar