MSPH 94 INS 8602/2010-C1-4
MSPH 94 INS 8602/2010-C1-4

MSPH 94 ICm 95/2011-45

Městský soud v Praze soud rozhodl soudcem JUDr. Pavlem Janouem v právní věci o určení pravosti popřené pohledávky, žalobce-VICTUS PRAGA a.s., IČ 26774097, Nad obcí II 470/66, Praha 4, Krč, PSČ 140 00, zastoupeným Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, společníkem HAVEL & HOLÁSEK, s.r.o., advokátní kancelář, Týn 1049/3, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému-JUDr. Jan Kubálek, se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1, PSČ 110 00, jako insolvenční správce dlužníka Awen, a.s., IČ 27626156, Londýnská 730/59, Praha 2, PSČ 120 00, o žalobě ze dne 14. ledna 2011

t a k t o:

I. Žaloba žalobce na určení, že pohledávka žalobce za společností Awen, a.s. IČ: 276 26 156, se sídlem Praha 2, Londýnská 730/59, PSČ 120 00, ve výši 80,000.000,-Kč, přihlášená do insolvenčního řízená vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. pod pořadovým číslem 11, která byla na přezkumném jednání popřena žalovaným co do pravosti platně vznikla a je přihlášena po právu a to jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná, s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í: Žalobce v žalobě na určení pravosti popřené pohledávky uvedl, že s ohledem na zjištěný úpadek dlužníka přihlásil do insolvenčního řízení dlužníka u Městského soudu v Pokračování-2-MSPH 94 ICm 95/2011

Praze svoji pohledávku jako pohledávku nezajištěnou. Přihláška žalobce byla v insolvenčním rejstříku zveřejněna pod položkou P-11.

Žalovaný na přezkumném jednání konaném dne 17. prosince 2010 přihlášenou pohledávku žalobce popřel. Žalobce s popřením přihlášené pohledávky nesouhlasí, a proto v zákonné lhůtě podal žalobu na určení pravosti pohledávky.

Jak žalobce dále uvedl, uzavřel s dlužníkem dne 2. března 2009 smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž předmětem bylo postoupení pohledávek, které dlužník nabyl od původního věřitele, společnosti UPC Česká republika, a.s., IČ: 00562262 se sídlem Závišova 5, Praha 4 (dále jen UPC Česká republika, a.s.). Úplatu za postoupené pohledávky uhradil žalobce v souladu s článkem pátým smlouvy o postoupení pohledávek ve dvou splátkách. Jednak splátkou ve výši 10 000 000,-Kč dne 5. března 2009 a dále splátkou ve výši 5 000 000,-Kč dne 7. dubna 2009.

V článku VI. odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek se dlužník zavázal, že od původního věřitele společnosti UPC Česká republika, a.s. opatří a předloží žalobci souhlas k postoupení pohledávek na žalobce. Tato povinnost měla být dlužníkem splněna do šesti měsíců ode dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek tj. do 2. září 2009. Podle smlouvy o postoupení pohledávek byla pro případ porušení povinnosti opatřit souhlas původního věřitele s postoupením pohledávek a předložit jej žalobci sjednána smluvní pokuta ve výši 40.000.000,-Kč.

Dlužník výše uvedenou povinnost porušil, když souhlas původního věřitele opatřil až dne 23. srpna 2010. Porušením této povinnosti vznikla podle čl. VI. odst. 3 smlouvy o postoupení pohledávek dlužníkovi povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 40 000 000,-Kč. Smluvní pokuta je podle příslušného ustanovení smlouvy o postoupení pohledávek splatná do 30 dnů ode dne doručení výzvy ze strany žalobce. Tato výzva byla dlužníkovi doručena dne 19. listopadu 2010 a splatnost pohledávky tak nastala dne 19. prosince 2010.

Dlužník se dále zavázal v článku VI. odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek uzavřít se žalobcem souhlasné prohlášení obsahující specifikaci jednotlivých postoupených pohledávek. Tato povinnost měla být dlužníkem podle čl. VI. odst. 2 smlouvy o postoupení pohledávek splněna do šesti měsíců ode dne podpisu smlouvy o postoupení pohledávek, tedy do 2. září 2009. Podle článku VI. odst. 4 smlouvy o postoupení pohledávek byla pro případ porušení povinnosti dlužníka uzavřít se žalobcem souhlasné prohlášení obsahující specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek do šesti měsíců sjednána smluvní pokuta ve výši 40 000 000,-Kč. Vzhledem k tomu, že dlužník souhlasné prohlášení se žalobcem doposud neuzavřel, porušil výše uvedenou povinnost a dlužníkovi tak vznikla podle příslušného článku smlouvy o postoupení pohledávek povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 40 000 000,-Kč. Smluvní pokuta je podle uvedeného ustanovení splatná do 30 dnů ode dne doručení výzvy ze strany žalobce. Tato výzva byla dlužníkovi doručena dne 19. listopadu 2010 a splatnost této pohledávky nastala 19. prosince 2010. Žalobce má tedy za dlužníkem pohledávky z titulu smluvních pokut v celkové výši 80.000.000,-Kč. Pokračování-3-MSPH 94 ICm 95/2011

Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. října 2010 byl zjištěn úpadek dlužníka a žalovaný byl ustanoven insolvenčním správcem. Žalovaný při přezkumném jednání popřel pohledávku žalobce, co do pravosti, přestože dlužník pohledávku v celé výši uznal. Důvodem pohledávky uvedeným žalovaným do seznamu pohledávek je neplatnost ujednání o smluvní pokutě pro rozpor s dobrými mravy s odkazem na § 39 občanského zákoníku (zák. č. 40/1964 Sb.).

Smluvní pokuta pro případ porušení povinnosti dlužníkem byla však podle názoru žalobce sjednána platně a ujednání o smluvní pokutě nelze napadnout pro rozpor s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR je ujednání o smluvní pokutě v obchodněprávních vztazích možné považovat za neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy podle § 39 občanského zákoníku pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, za kterých byla smluvní pokuta sjednána. Žalobci však není známa žádná okolnost uzavření smlouvy, která by mohla být v rozporu s dobrými mravy a žalobce je přesvědčen, že žádná taková okolnost nemůže být známa ani žalovanému. Pokud žalovaný shledal ujednání smluvní pokuty nemravné z důvodu její výše, pak nebyl postup žalovaného správný, neboť takový postup je možný jen v občanskoprávních vztazích. V obchodněprávních vztazích má soud podle § 301 obchodního zákoníku možnost nepřiměřeně vysokou pokutu snížit. Tímto postupem je prakticky vyloučeno, aby ujednání o smluvní pokutě v obchodním vztahu bylo shledáno, jako celek, za neplatné podle § 39 občanského zákoníku z důvodu nepřiměřenosti sjednané výše smluvní pokuty. Žalovaný tak postupoval v rozporu se zákonem, když pohledávku žalobce popřel, co do pravosti. Pokud došel k závěru, že je smluvní pokuta nepřiměřená, měla být popřena částečně, co do výše, kterou žalovaný považoval za nepřiměřenou.

Žalobce vyjádřil přesvědčení, že výše smluvní pokuty sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávek mezi žalobcem a dlužníkem zcela odpovídá hodnotě a významu zajišťované povinnosti dlužníka a není tedy dán ani důvod pro její případné snížení soudem. Zákonný koncept smluvní pokuty zakotvených v § 544 obchodního zákoníku vychází z předpokladu, že smluvní pokuta je jednou z forem zajištění závazku. Představuje paušalizovanou náhradu škody, kterou strany předpokládají, že by mohla vzniknout straně poškozené v případě porušení závazku druhou smluvní stranou. Smluvní strany tedy sjednávají smluvní pokutu tehdy, chtějí-li zajistit své smluvní závazky a zejména předejít často velmi složitému prokazování, v jaké výši škoda v důsledku porušení určité smluvní či zákonné povinnosti, vznikla.

Smluvní pokuta sjednaná ve smlouvě o postoupení pohledávek mezi žalobcem a dlužníkem měla sloužit k zajištění povinnosti dlužníka opatřit souhlas původního věřitele s postoupením pohledávek na žalobce a uzavřít s žalobcem souhlasné prohlášení obsahující specifikaci jednotlivých postupovaných pohledávek tak, aby žalobce jako postupník mohl vstoupit podle článku III. odst. 5 smlouvy o postoupení pohledávek, namísto dlužníka, do všech práv a závazků. Na opatření souhlasu s převodem pohledávek byla zároveň vázána povinnost dlužníka zaslat dlužníkům postupovaných pohledávek oznámení o postoupení a na splnění výše uvedených povinností dlužníka pak byla dále závislá možnost žalobce, coby postupníka, vymáhat postoupené pohledávky svým jménem. Je tedy zřejmé, že žalobce měl zjevný zájem na tom, aby souhlas společnosti UPC Česká republika, a.s. a souhlasné prohlášení obdržel, co nejdříve. Za tím účelem bylo proto mezi smluvními stranami dohodnuto, že uvedené povinnosti mají být dlužníkem splněny ve lhůtě šesti měsíců od podpisu smlouvy o postoupení pohledávek a pro zajištění těchto povinností byla Pokračování-4-MSPH 94 ICm 95/2011

sjednána smluvní pokuta. To bylo umocněno také tím, že řada postoupených pohledávek se promlčovala již krátce po uzavření smlouvy o postoupení pohledávek a bylo tedy třeba zajistit včasné uplatnění nároku žalobce jako nového věřitele. Vzhledem k tomu, že souhlas s postoupením pohledávek na žalobce nebyl dlužníkem předložen včas a že souhlasné prohlášení nebylo žalobci předloženo vůbec, nemohl se žalobce po dlužnících domáhat uhrazení postupovaných pohledávek. V současné době jsou však některé z nich již promlčeny, v důsledku čehož vznikla žalobci škoda.

Smlouvou o postoupení pohledávek byly postoupeny pohledávky v nominální hodnotě 80 007 619, 06 Kč. Hodnota plnění, kterou mohl žalobce obdržet od dlužníků postupovaných pohledávek pouze na jistině, mohla tedy dosáhnout více než 80 000 000,- Kč. Nadto je nutné přihlédnout k nárokům žalobce na příslušenství pohledávek, na náklady právního zastoupení, případně vedení exekuce, které by žalobce obdržel, pokud by mohl postoupené pohledávky po dlužnících vymáhat. S ohledem na značný počet postupovaných pohledávek a složitost výpočtu však žalobce není v této době schopen vyčíslit přesnou výši potenciální či reálně vzniklé škody, ke které mohlo dojít v příčinné souvislosti s porušením smluvních povinností dlužníkem.

Z výše uvedeného je zřejmé, že zajištění plnění povinností dlužníka ze smlouvy o postoupení pohledávek sjednáním smluvních pokut ve výši 40 000000,-Kč pro případ porušení smluvní povinnosti, jak je to uvedeno výše, není možno považovat za nepřiměřené. Výše sjednaných pokut není v rozporu s dobrými mravy a žalobce proto přihlásil svoji pohledávku do insolvenčního řízení ohledně dlužníka po právu.

S ohledem na uvedené žalobce navrhl, aby soud určil, že pohledávka žalobce ve výši 80 000 000,-Kč přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka platně vznikla a je v insolvenčním řízení přihlášená jako pohledávka nezajištěná a nevykonatelná.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 21. ledna 2014 zejména uvedl, že má za to, že nárok žalobce neexistuje a není přihlášen po právu.

Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR jsou známy závěry podle kterých, smlouva o postoupení pohledávky je z hlediska určitosti platná jen tehdy, je-li v ní převáděná pohledávka určena natolik jednoznačně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení. Tento předpoklad je tak naplněn jen tehdy, jestliže je postupovaná pohledávka jednoznačně určena označením předmětu plnění a osoby dlužníka a případně i uvedením právního důvodu, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za stejným dlužníkem.

Smlouva o postoupení pohledávek musí být přitom uzavřena v písemné formě a nepostačuje shodná představa obou smluvních stran o postupovaných pohledávkách, nevyplývá-li tato skutečnost přímo ze smlouvy. Tento nedostatek přitom nelze zhojit ani odkazem na jinou listinu, která není součástí smlouvy o postoupení pohledávek ani provedením dokazování, jímž by měl být obsah vůle postupitele a postupníka prokázán. Jde-li o právní úkon, u něhož je pro platnost vyžadována písemná forma, musí určitost projevu vůle vyplývat z obsahu listiny, na níž je právní úkon zachycen a nedostačuje, že účastníkům je zřejmé, co tvoří obsah smlouvy, není-li tento obsah seznatelný z jejího textu. U právního úkonu učiněného v písemné formě je právně významná jen vůle Pokračování-5-MSPH 94 ICm 95/2011

účastníků vyjádřená v písemném textu, záměry účastníků nevyjádřené v písemném textu nebo odlišné od záměrů v něm zachycených jsou právně bezvýznamné.

Z uvedeného tedy žalovaný dovozuje, že pro platnost smlouvy o postoupení pohledávek je nutno postupovanou pohledávku (postupované pohledávky) natolik jednoznačně specifikovat, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka (pohledávky) je (jsou) předmětem postoupení. Dále, obsah vůle smluvních stran musí vyplývat přímo z textu listiny, na níž je zachycen a nepostačuje, že smluvním stranám je zřejmé, co tvoří obsah smlouvy za situace, když není tento obsah seznatelný přímo z textu smlouvy a také, u právního úkonu učiněného v písemné formě je právně významná pouze vůle smluvních stran tak, jak je vyjádřena v písemném textu.

Přitom, již původní smlouva o postoupení pohledávek ze společnosti UPC Česká republika, a.s. na společnost dlužníka neobsahuje žádnou specifikaci postupovaných pohledávek a jednotlivé pohledávky v ní nejsou jakkoliv specifikovány. Tato smlouva neobsahuje ani odkaz na žádnou přílohu, ve které by postupované pohledávky byly nějak specifikovány, ani fakticky neexistuje žádná příloha spojená s touto smlouvou o postoupení pohledávek, která by specifikaci postupovaných pohledávek zachycovala. Tedy, již smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností UPC Česká republika, a.s. jako postupitelem a společností dlužníka jako postupníkem, na níž měla navazovat smlouva uzavřená dne 2. března 2009 o postoupení pohledávek z dlužníka na žalovaného, neobsahuje specifikaci postupovaných pohledávek označením jejich předmětu plnění, osob jednotlivých dlužníků ani právního důvodu vzniku jednotlivých pohledávek tak, aby tyto nebyly zaměnitelné s jinými pohledávkami UPC Česká republika, a.s. Z této původní smlouvy o postoupení pohledávek tedy není vůbec seznatelné, jaké pohledávky měly být předmětem postoupení. Uvedená smlouva o postoupení pohledávek dokonce mnoha případech obsahuje zcela nesrozumitelné odkazy, když ve svém článku IV. odst. 1 a 2 a v článku V. odst. 1 ohledně specifikace postupovaných pohledávek odkazuje na článek IV. odst. 7, ale tento článek žádnou specifikaci pohledávek neobsahuje (ostatně jako celá tato smlouva). Uvedené skutečnosti mají podle žalovaného za následek naprostou neurčitost právního úkonu (i z důvodů matoucího používán odkazů na jednotlivé články, resp. odstavce) a tedy jeho nesrozumitelnost. Proto má žalovaný za to, že již smlouva o postoupení pohledávek uzavřená původně mezi společností UPC Česká republika, a.s. jako postupitelem a společností dlužníka je neurčitým a nesrozumitelným právním úkonem a je tudíž neplatná ve smyslu § 37 občanského zákoníku. Tomuto názoru žalovaného svědčí rovněž stanovisko Českého telekomunikačního úřadu, který se otázkou platnosti smlouvy o postoupení pohledávek již zabýval. K tomu žalovaný ve svém vyjádření označil devět rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu.

Žalovaný dále uvedl, že u smlouvy o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka jako postupitelem a společností žalobce jako postupníkem uzavřené dne 2. března 2009 je nutno řešit, zda vůbec došlo k řádnému připojení podpisu oprávněných osob jednajících stran a to konkrétně JUDr. Jana Veverky a MUDr. Pavla Koutného, kteří měli jednat za společnost dlužníka k této smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2009. Ve znaleckém posudku ze dne 23. května 2012, ve kterém byly znalcem posuzován podpisy na této smlouvě a podpisy na dalších posuzovaných dokumentech je znalcem konstatováno, že podpisy JUDr. Jana Veverky a MUDr. Pavla Koutného na všech zkoumaných dokumentech jsou naprosto totožné. Je otázkou, zda tyto podpisy lze považovat za podpisy těchto osob a zda tyto osoby skutečně své podpisy ke smlouvě Pokračování-6-MSPH 94 ICm 95/2011

připojily a tedy, zda vůbec byla ve smlouvě projevena vůle jednajících stran k uzavření této smlouvy. JUDr. Jan Veverka a Mgr. Pavel Koutný přitom popřeli, že by smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2009 vůbec kdy podepsali.

Ze všech uvedených skutečností žalovaný proto dovozuje, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená dne 2. března 2009 mezi dlužníkem a žalobcem je neplatným právním úkonem a dokonce úkonem, který se nikdy nestal a nemůže tedy zakládat práva a povinností smluvních stran a tedy ani nároky žalobce přihlášené do insolvenčního řízení dlužníka. Žalovaný proto navrhl soudu, aby žalobou v celém jejím rozsahu zamítl.

Soud v této právní věci jednal ve dnech 11. června 2014 a 28. srpna 2014. Při jednáních žalobce odkázal na svoji žalobu s tím, že a trvá na svém nároku tak, jak je v ní vyjádřen.

Žalovaný setrval na svém stanovisku uvedeném ve vyjádření k žalobě a především namítal, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2014 je neplatná, neboť není podepsána statutárním orgánem společnosti dlužníka.

Soud při jednáních dokazoval: -fotokopií smlouvy o postoupení pohledávek, uzavřená mezi společnostmi Awen, a.s. a VICTUS PRAGA a.s. z 2. března 2009 a tedy zjistil, že existuje takový dokument, ze kterého žalovaný dovozuje své nároky za dlužníkem s tím, že ze strany společnosti dlužníka měl být tento dokument podepsán JUDr. Janem Veverkou, předsedou představenstva společnosti dlužníka a Mgr. Pavlem Koutným, členem představenstva společnosti dlužníka, -prohlášením JUDr. Jana Veverky z 8. října 2012 a zjistil, že podle tohoto prohlášení JUDr. Jan Veverky smlouva o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce ze dne 2. března 2009 není JUDr. Janem Veverkou podepsána a JUDr. Jan Veverka ji nikdy nepodepsal a stejné platí i pro smlouvu o postoupení pohledávek mezi společností UPC Česká republika, a.s. a společností dlužníka, podle které mělo dojít k postoupení pohledávek v nominální hodnotě 171 542 687,-Kč (tato smlouva datována dny 1. září 2008 a 26. srpna 2008), -znaleckými posudky PhDr. Vladimíra Svobody z 23. května 2012 a z 20. května 2012, znalecké posudky z oboru písmoznalectví se specializací na ruční písmo a zjistil, že smlouva o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce ze dne 2. března 2009 byla zkoumána z fotokopie smlouvy a že zjištění, zda tato smlouva byla podepsána JUDr. Janem Veverkou by bylo možné jedině z originálu listin a dále, že podpisy na smlouvách o postoupení pohledávek ze dne 1. září 2008 a 2. března 2009 jsou totožné a také, že podpis Mgr. Pavla Koutného na smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce ze dne 2. března 2009 je podpisem vyhotoveným podle vzoru, -úplným výpisem z obchodního rejstříku společnosti Awen, a.s. ze dne 21. ledna 2014, 23:45,23-fotokopie založené ve spise a z tohoto výpisu soud zjistil, že členy představenstva v rozhodné době byli JUDr. Jan Veverka, Mgr. Pavel Pokračování-7-MSPH 94 ICm 95/2011

Koutný, JUDr. Rostislav Silný a společnost Awen, a.s. jednala navenek tak, že za ni podepisoval předseda představenstva spolu s dalším členem představenstva, -svědeckou výpovědí Mgr. Pavla Koutného. Z této výpovědi soud zjistil, že Mgr. Pavel Koutný smlouvu o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce z 2. března 2009 vlastní rukou nepodepsal a že tato smlouva na závěr obsahuje podpisové razítko s jeho jménem. Podpisové razítko si Mgr. Pavel Koutný nechal vyrobit pouze za účelem komunikace se soudy podle příslušných předpisů o.s.ř. Toto razítko však nesloužilo k jednání Mgr. Pavla Koutného za společnost dlužníka. Podpisovým razítkem nebyly opatřovány hmotně právní úkony Mgr. Pavla Koutného. Toto podpisové razítko si svědek nechal vyrobit jako advokát, ale v daném případě tento otisk podpisu ke smlouvě o postoupení pohledávek z 2. března 2009 nepřipojil, svůj podpis zde razítkem neotiskl a jeho vůle k uzavření takové smlouvy nesměřovala. Podle nejlepšího vědomí a svědomí Mgr. Pavla Koutného také druhý podpis na smlouvě o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce z 2. března 2009 není vlastnoručním podpisem předsedy představenstva společnosti dlužníka JUDr. Jana Veverky, ale jedná se o otisk razítka. Jak dále soud zjistil z výpovědi svědka, za společnost dlužníka vždy jednali předseda představenstva a jeden člen představenstva a jiným případem by bylo jedině, že by někdo další jednal na základě plné moci. Svědek si nevzpomněl, že by se kdy v době, kdy byl členem představenstva společnosti dlužníka uzavírala smlouva o postoupení pohledávek mezi společnostmi Awen, a.s. a VICTUS PRAGA, a.s. Podpisové razítko si Mgr. Pavel Koutný nechal vyrobit tehdy, když objem pohledávek vymáhaných advokátní kanceláří, ve které byl členem a kde pracoval, začal výrazně narůstat a advokátní kancelář se za účelem správy a administrace těchto pohledávek obrátila na společnost IRIJA, s.r.o., se kterou dohodla, že IRIJA, s.r.o., bude vést faktickou-fyzickou komunikaci se soudy, včetně podávání exekučních návrhů, které bylo potřeba opatřovat podpisem. Z tohoto důvodu Mgr. Pavel Koutný po vyhotovení podpisového razítka toto předal pracovníkům společnosti IRIJA, s.r.o., kteří samostatně podávali jím připravené exekuční návrhy, případně vedli komunikaci se soudy, exekutory a dlužníky. Korespondenci pak opatřovali právě tímto podpisovým razítkem. Podpisové razítko měl Mgr. Pavel Koutný k dispozici asi týden po jeho vyhotovení, což bylo přibližně koncem roku 2008, případně začátkem roku 2009, než jej předal pracovníkům společnosti IRIJA, s.r.o.. Toto razítko nebylo Mgr. Pavlovi Koutnému přes opakované urgence vráceno, i když o to žádal poté, kdy došlo k ukončení spolupráce advokátní kanceláře se společností IRIJA, s.r.o., což bylo v srpnu 2009. Kde se razítko v současnosti nachází, není Mgr. Pavlovi Koutnému známo. Ze strany společnosti IRIJA, s.r.o. disponovali s podpisovým razítkem Petra Neužilová-Čechová a Lenka Šebestová. O vrácení razítka Mgr. Pavel Koutný paní Neužilovou-Čechovou žádal, ale ta tvrdila, že toto razítko zanechala na recepci jeho advokátní kanceláře. Žádný z pracovníků recepce advokátní kanceláře však toto vrácení nepotvrdil. Paní Neužilová-Čechová a Šebestová po určitou dobu seděly ve stejné budově, jako byla advokátní kancelář, ale v jiném poschodí. Pokračování-8-MSPH 94 ICm 95/2011

Po provedeném dokazování požádal žalobce o poskytnutí lhůty k návrhu na další případné dokazování v řízení s tím, že má za to, že ze svědecké výpovědi Mgr. Pavla Koutného vyplynulo, že je na další dokazování místě. Předběžně považoval za potřebné slyšet jako svědky Hanu Peškovou, Ing. Evu Turkovou a JUDr. Jana Veverku, a popřípadě dále i Petru Neužilovou-Češchovou a Lenku Šebestovou. Dále uvedl, že je ke zvážení další znalecký posudek ve věci pravosti podpisu na smlouvě o postoupení pohledávek, neboť je obtížně představitelná situace, že by někdo podepsal závazek a potom se dovolával zneplatnění s tím, že závazek nepodepsal. Vyslovil obavu, že by to tak mohlo být i v řadě jiných případů, když by byla možnost zprostit se svého závazku poukazem na to, že někdo tento závazek nepodepsal, byť by podpis na dokumentu byl. Ze sdělení Mgr. Pavla Koutného vyplynulo, že si na některé věci již přesně nevzpomíná, proto se mohlo stát, že by závazek podepsal.

Podle stanoviska žalovaného není požadavek a tvrzení žalobce namístě, protože Mgr. Pavel Koutný žalobci sdělil, že žádné hmotně právní úkony jím činěny razítkem nebyly a v této souvislosti odkázal na znalecké posudky, kterými bylo dokazováno a na prohlášení JUDr. Jana Veverky s ověřeným podpisem, ve kterém ten sděluje, že smlouvu se společností žalobce o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2009 nepodepsal. Z tohoto důvodu považoval žalovaný provádění dalších důkazů za nadbytečné.

Soud dospěl k závěru, že v řízení dosud učiněné dokazování je dostatečné, neboť skutkové okolnosti věci, které jsou rozhodné pro právní posouzení sporu, byly zjištěny správně a dostatečně úplně a že další dokazování na tomto závěru nemůže již nic podstatně změnit.

Klíčové pro další posuzování nároku žalobce vůči žalovanému je především posouzení platnosti smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností dlužníka a společností žalobce dne 2. března 2014 a zde je rozhodné, zda tato smlouva byla podepsána osobami oprávněnými za dlužníka jednat a to v daném případě předsedou představenstva společnosti dlužníka JUDr. Janem Veverkou a členem představenstva společnosti dlužníka Mgr. Pavlem Koutným. Smlouva by musela být podepsána současně těmito oběma osobami, neboť k platnosti jednání za dlužníka bylo vyžadováno jednání předsedy představenstva a alespoň jednoho dalšího člena představenstva.

Soud dospěl k přesvědčení, že smlouva o postoupení pohledávek uzavřená mezi společností dlužníka a společností žalobce nebyla podepsána ani JUDr. Janem Veverkou ani Mgr. Pavlem Koutným.

JUDr. Jan Veverka smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 2. března 2014 nepodepsal, neboť z jeho prohlášení s ověřeným podpisem ze dne 8. října 2012 je zřejmé, že byl přesně seznámen s tím, o jaký dokument by se mělo jednat a k tomu z jeho prohlášení lze spolehlivě dovodit, že nikdy žádný takový úkon-podepsání uvedeného dokumentu osobně neučinil a to jak vlastnoručně tak také nahrazením svého podpisu podpisovým razítkem. Jiný závěr namístě není, neboť i ze znaleckého posudku PhDr. Vladimíra Svobody, ze dne 23. května 2012, lze dovodit, že existovalo více listin se vzorem podpisu JUDr. Jana Veverky a značná pravděpodobnost toho, že se jednalo o technicky zhotovené podpisy. To, že se na smlouvě ze dne 2. března 2009 jedná o podpis učiněný podpisovým razítkem, potom jasně vyplynulo ze svědectví Mgr. Pavla Koutného. Úvaha o tom, že by si JUDr. Jan Veverka na celou záležitost již nemusel pamatovat, namístě není, když se JUDr. Jan Veverka jasně Pokračování-9-MSPH 94 ICm 95/2011 vyjadřuje ke čtyřem identifikovaným dokumentům z roku 2008 a 2009. To, že JUDr. Jan Veverka nepodepsal smlouvu o postoupení pohledávek z 2. března 2014 je minimálně vysoce pravděpodobné.

Podle soudu pak je téměř zcela jisté, že smlouva o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce nebyla podepsána Mgr. Pavlem Koutným a to jak vlastnoručně tak také tím, že by Mgr. Pavel Koutný použil k vyjádření své vůle k podpisu takového dokumentu podpisového razítka. To, že se nemohlo jednat o podpis učiněný ručně vyvrací znalecký posudek PhDr. Vladimíra Svobody ze dne 20. května 2012, kdy soudní znalec dospívá k závěru, že podpis Mgr. Pavla Koutného byl vyhotoven podle vzoru. Mgr. Pavel Koutný potvrdil jako svědek, že smlouvu ze dne 2. března 2014 nikdy nepodepsal ani osobně nepoužil k uzavření takové smlouvy podpisové razítko a také jako svědek uvedl, že mu o uzavření takové smlouvy také není nic známo. Z okolností, které Mgr. Pavel Koutný jako svědek dále uvedl je potom také zřejmé, že podpisové razítko v rozhodné době také ve své dispozici neměl, když s ním disponoval pouze asi týden na přelomu roku 2008 a 2009 a potom již s tímto razítkem disponovali jiné osoby. Je tak vysoce pravděpodobné, že podpisové razítko k vyvolání dojmu k podpisu smlouvy za dlužníka použil-zneužil někdo jiný.

Při akceptaci skutkového závěru, že smlouvu o postoupení pohledávek z 2.března 2009 vysoce pravděpodobně nepodepsal JUDr. Jan Veverka a téměř jistě ji nepodepsal Mgr. Pavel Koutný je zřejmé, že je vysoce pravděpodobný, s jistotou hraničící závěr, že smlouva o postoupení pohledávek z 2.března 2009 nebyla za dlužníka-při nezbytnosti dvou podpisů oprávněných osob za dlužníka, oprávněnými osobami nikdy podepsána. Podle § 40 odst. 3 občanského zákoníku (zákon č. 40/1964 Sb.) je písemný právní úkon tehdy platný, je-li podepsán jednající osobou (jednajícími osobami). Tomu v daném případě tak nebylo, dlužník smlouvu o postoupení pohledávek mezi společností dlužníka a společností žalobce datovanou dnem 2. března 2009 nepodepsal a závazek, jehož plnění se žalobce v daném případě dovolává, mu nevznikl.

Proto soud rozhodl tak jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto usnesení.

K právnímu posouzení žalobcem požadovaného zjištění pohledávky, která je odvozována od existence práva na zaplacení dvou smluvních pokut splatných 19. prosince 2010 potom náleží také ještě doplnit, že se podle § 170 písm. e/ insolvenčního zákona jedná o pohledávku vyloučenou z uspokojení při všech způsobech řešení úpadku dlužníka, neboť se jedná o smluvní pokuty, kdy právo na jejich uplatnění vzniklo až po rozhodnutí o úpadku, když úpadek dlužníka byl zjištěn usnesením soudu ze dne 22. října 2010.

Na základě § 142 odst. 1 o.s.ř. svědčí náhrada nákladů v daném řízení žalovanému, protože žalovaný-insolvenční správce měl ve sporu úspěch a má tedy právo na to, aby mu byla přiznána náhrada nákladů řízení vůči žalobci, ale při jednání žalovaný uvedl, že v řízení jednal jako insolvenční správce osobně a nebyl zastoupen, žádné náklady mu tak nevznikly a náhradu nákladů řízení nežádá. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n : Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do Pokračování-10-MSPH 94 ICm 95/2011

patnácti dnů od doručení rozsudku usnesení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 29. srpna 2014

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Moravec