MSPH 94 INS 3346/2013-C5-5
MSPH 94 INS 3346/2013-C5-5

Č.j.: MSPH 194 ICm 4515/2014-33

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci žalobkyně-Mgr. Monika Cihelková, se sídlem Lazarská 5, Praha 1, PSČ 110 00, jako insolvenční správkyně dlužníka Druhá pražská stavební, spol. s r.o., IČ: 480 24 481, se sídlem Kolbenova 159, Praha 9, Vysočany, PSČ 190 49, právně zastoupena Mgr. Ing. Gabrielou Jandovou, advokátkou se sídlem Lazarská 5, Praha 1, PSČ 110 00, proti žalovanému-Město Kralupy nad Vltavou, IČ: 002 36 977, se sídlem Palackého náměstí 1, Kralupy nad Vltavou, PSČ 278 01, právně zastoupenému Mgr. Tomášem Machurkem, advokátem MT Legal s.r.o., advokátní kancelář se sídlem Jakubská 121/1, Brno, PSČ 602 00 o odpůrčí žalobě ze dne 18.prosince 2014 na neúčinnost dohody o narovnání a zaplacení 7 002 006,-Kč

t a k t o:

I. Určuje se, že dohoda o narovnání ze dne 14.3.2013 uzavřená mezi dlužníkem- společnosti Druhá pražská stavební, spol. s r.o. IČO: 48024481 se sídlem Praha 9, Vysočany, Kolbenova 159, PSČ 190 49 a žalovaným Městem Kralupy nad Vltavou, IČ: 00236977, se sídlem Kralupy na Vltavou, Palackého náměstí 1, PSČ 278 01, je vůči věřitelům, kteří uplatňují své právo vůči dlužníkovi, tj. společnosti Druhá pražská stavební, spol. s r.o., v rámci insolvenčního řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod spis.zn., neúčinným právním úkonem. Pokračování-2-MSPH 194 ICm 4515/2014

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 4 030 144,80 Kč a na náhradu nákladů v řízení částku 9 054,-Kč to vše do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

III. Ohledně zaplacení částek 1 625 000 Kč a 1 346 861,20 Kč se žaloba zamítá a zamítá se i v rozsahu odpovídající části náhrady nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně v žalobě ze dne 18.12. 2014 uvedla, že je základě usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20.ledna 2014 insolvenční správkyní dlužníka-Druhá pražská stavební, spol. s r.o., IČ: 48024481. Návrh na zahájení insolvenčního řízení v insolvenční věci dlužníka-Druhá pražská stavební, spol. s r.o., IČ: 48024481 (dále jen dlužník) byl podán dne 8.února 2013 a k témuž dni nastávají účinky zahájení insolvenčního řízení. Následně Městský soud v Praze dne 20.ledna 2014 zjistil úpadek dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs.

Dlužník uzavřel se žalovaným dne 13.9. 2011 smlouvu o dílo na rekonstrukci tělocvičny základní školy Generála Klapálka, Kralupy nad Vltavou, na jejímž základě došlo k realizaci díla a vyúčtování ceny díla. Nedoplacená část ceny díla byla vyúčtována fakturami dlužníka a činila ke 14.3.2013 celkem 7 002 006,-Kč.

Přitom, také žalovaný vyúčtoval dlužníkovi za porušení smluvních podmínek smluvní pokuty. Celkem byla žalovaným na smluvních pokutách vyúčtována dlužníkovi částka 5 709 409,-Kč. Tato částka byla následně započtena žalovaným na zaplacení faktur dlužníka, a to písemnými jednostrannými zápočty ze dne 26.4. 2012 a ze dne 21.5. 2012. Žalovaný dále vyúčtoval dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 700 000,-Kč, která nebyla uhrazena ani započtena.

Dne 30.7.2012 žalovaný v rámci jednostranného písemného zápočtu oznámil dlužníkovi, že mu byla postoupena pohledávka společnosti Izolprag-střešní systémy spol. s r.o., IČ: 29004047 ve výši 1 346 861,-Kč, kterou má Izolprag-střešní systémy spol. s r.o. za dlužníkem a tuto pohledávku rovněž žalovaný započítal proti pohledávkám dlužníka.

Dlužník nároky žalovaného a provedená započtení neuznal a uplatnil u Okresního soudu v Mělníku žalobou nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 5 799 458,-Kč a dále nárok vůči žalovanému na zaplacení částky 1 202 854,-Kč.

Následně však došlo mezi dlužníkem a žalovaným dne 14.3.2013 k uzavření dohody o narovnání, kde se dlužník se žalovaným dohodli na narovnání sporných nároků. Dohoda o narovnání však byla mezi dlužníkem a žalovaným uzavřena po zahájení insolvenčního řízení a poté, kdy nastaly účinky zahájení insolvenčního řízení. Uzavřená dohoda o narovnání ze dne 14.3. 2013 je tak podle názoru žalobkyně právním úkonem ve smyslu ustanovení § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, který dlužník učinil v rozporu s omezeními stanoveným v důsledku účinků spojených se zahájení insolvenčního Pokračování-3-MSPH 194 ICm 4515/2014

řízení. Od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení je dlužník povinen, zdržet se nakládání s majetkovou podstatou a tedy s majetkem, který do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho, nikoliv zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé při zahájení celních řízení je potom dlužník oprávněn plnit pouze v rozsahu a za podmínek stanovených insolvenčním zákonem.

Žalobkyně uvedla, že se domnívá, že uzavřením dohody o narovnání došlo k podstatné změně ve skladbě majetku dlužníka a k jeho podstatnému zmenšení, když došlo ke změně výše pohledávek dlužníka o částku 7 002 006,-Kč, což je v rozporu s ust. § 111 insolvenčního zákona. Podle žalobkyně, v důsledku uzavření dohody o narovnání nemohou být přihlášení věřitelé v insolvenčním řízení uspokojeni v takové míře, v jaké by to bylo možné, kdyby dohoda o narovnání nebyla uzavřena. Uzavřením dohody o narovnání tak došlo ke zvýhodnění věřitele, a to žalovaného.

Ke dni uzavření ke dni uzavření dohody o narovnání měl dlužník mimo jiné splatné závazky vůči 13 věřitelům, které žalobkyně označila v žalobě s tím, že uvedla výše dlužných částek a datum splatnosti pohledávek těchto věřitelů.

Na základě uvedeného žalobkyně navrhla, aby soud určil, že dohoda o narovnání ze dne 14.3. 2013 uzavřená mezi dlužník žalovaný je neúčinným právním úkonem a aby žalobkyni bylo přiznáno vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě ze dne 29.5. 2015 uvedl, že nepovažuje dohodu o narovnání za neúčinnou, protože pravidlo podle § 111odst. 3 insolvenčního zákona nelze na dohodu o narovnání v daném případě aplikovat vzhledem k ust. § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, které stanoví, že se omezení v úkonech netýká splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, splnění povinností k provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody a k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí.

Rozhodnutí dlužníka uzavřít se i žalovaným dohodu o narovnání směřovalo k odvrácení hrozící škody. Dlužník uzavřel se žalovaným smlouvu o dílo a žalovaný dlužníkovi nedoplatil část ceny díla, ale žalovaný nebyl povinen dlužníkovi nezaplacenou část ceny díla doplatit, když tato pohledávka dlužníka vůči žalovanému zanikla jednostrannými zápočty pohledávek žalovaného za dlužníkem. K těmto zápočtům došlo, konkrétně dne 26.4. 2002, 21.5. 2012 a dne 30.7. 2012. To tvrdí také žalobkyně v žalobě. Dne 26.4. 2012 a 21.5. 2012 byly proti pohledávka dlužníka za žalovaným představující část nedoplacené ceny díla jednostranně započteny pohledávky žalovaného za dlužníkem ve výši 5 709 409,-Kč. Tyto pohledávky byly dlužníku ještě před započtením fakturovány z titulu smluvní pokuty za porušení podmínek obsažených ve smlouvě o dílo. Dlužník byl zejména v prodlení se závaznými termíny stanovenými v harmonogramu prací. Dne 30.7. 2012 byla proti pohledávkám dlužníka s žalovaným jednostranně započtena další pohledávka ve výši 1 346 861,20 Kč žalovaného za dlužníkem. Tuto pohledávka za dlužníkem, kterou dlužník uznal 9.1. 2012 na sebe žalovaný nechal nejprve postoupit společností Izolprag-střešní systémy spol. s r.o., IČ: 29004047, smluvním partnerem dlužníka, který pro dlužníka realizoval práce dle smlouvy o dílo. Pokračování-4-MSPH 194 ICm 4515/2014

Ačkoliv dlužník nejprve nesouhlasil s vyúčtováním smluvních pokut a podal proti žalovanému žaloby, ve kterých se u domáhal uhrazení nedoplacené části ceny díla, nakonec musel dojít k názoru, že jeho účelová argumentace o neplatnosti ustanovení o smluvních pokutách obsažených ve smlouvě o dílo nemůže u soudu obstát. Žalovaný dlužníkovi poskytl právní rozbor, který tvrzenou neplatnost ustanovení o smluvních pokutách jasně vyvrací. Dlužník si byl tedy vědom, že v soudních sporech o uhrazení nedoplacené částí díla s větší pravdivostí nebude úspěšný, neboť tyto pohledávky dlužníka za žalovaným zanikly výše uvedenými zápočty. V opačném případě by dlužník dohodu o narovnání bezesporu neuzavíral a nepřistoupil by ke zpětvzetí žalob. Každým dnem trvání soudních sporů o uhrazení části ceny díla nicméně vznikaly nejen na straně dlužníka, ale i na straně žalovaného další náklady řízení. Proto se dlužník nakonec rozhodl odvrátit hrozící škodu a uzavřít dohodu o započtení.

I kdyby soud však dal zapravdu názoru žalobkyně a dospěl k závěru ohledně neúčinnosti dohody o narovnání, pak nemůže odůvodnit uložení povinnosti žalovanému k zaplacení částky 7 002 006,-Kč. V souladu s ust. § 580 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, platilo, že mají-li věřitel a dlužník vzájemné pohledávky, jejíž plnění je stejného druhu, zaniknou tyto pohledávky započtením pokud se vzájemně kryjí a jestliže některý z účastníků učiní vůči druhému projev směřující k započtení. Zánik nastane okamžikem, kdy se setkaly pohledávky způsobilé k započtení. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR obsaženého v rozsudku 32 Odo 1030/2004 platí, že projev směřující k započtení je dvoustranný nebo jednostranný adresovaný právní úkon, který musí být doručen druhé straně. Pokud je projev vůle směřující k započtení doručen druhé straně, dochází k zániku pohledávek k okamžiku, kdy se setkaly.

Jelikož jednostranné zápočty žalovaného byly dlužníkovi prokazatelně doručeny již delší dobu před podáním návrhu na zahájení insolvenčního řízení, došlo k zániku vzájemných pohledávek v započtené výši v okamžiku jejich setkání tj. dne 27.4. 2012, 2.5. 2012 a 30.7. 2012. Není pochyb o tom, že i případné shledání neúčinnosti dohody o vyrovnání nemá žádný vliv na zánik pohledávek dlužníka. K zaplacení částky 7 002 006,- Kč tedy již před datem 8.2.2013 neexistoval žádný právní titul a takový postup by nepředstavoval nic jiného, než bezdůvodné obohacení na straně dlužníka. Případná neúčinnost dohody o narovnání na této skutečnosti nic nemění.

S ohledem na uvedené navrhl žalovaný, aby soud žalobu v plném rozsahu zamítl a aby uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhrady nákladů řízení do tří dnů od právní moci rozsudku.

Soud v této právní věci jednal dne 13.listopadu 2015.

Soud při jednání dokazoval: -vyhláškou o zahájení insolvenčního řízení v právní věci dlužníka Druhá pražská stavební, spol. s r.o., IČO: 48024481 ze dne 8. února 2013, -usnesením o zjištění úpadku dlužníka z 20. ledna 2014, -dohodou o narovnání ze dne 14.3. 2013, -jednostranným započtením pohledávek z 26.4. 2012, -jednostranným započtením pohledávek z 21.5. 2012, -jednostranné započtení pohledávek z 30.7. 2012. Pokračování-5-MSPH 194 ICm 4515/2014

Provedené dokazování potvrdilo skutkový stav tvrzený žalobkyní i žalovaným. Tento skutkový stav není mezi účastníky sporný a lze z něho vycházet. Sporné mezi účastníky je právní hodnocení věci.

Mezi dlužníkem-Druhou pražskou stavební, spol. s r.o., IČO: 48024481 (dále jen dlužník) a žalovaným byla dne 14.3.2013 uzavřena dohoda o narovnání. Jedná se o právně platný dokument jehož platnost nebyla v řízení zpochybněna. Podle § 585 zák. č. 40/1964 Sb. jako platného a účinného právního předpisu pro tento právní úkon, na který se dohoda o narovnání výslovně odvolává, mohou si účastníci právního vztahu upravit mezi sebou sporná a pochybná práva. Dosavadní závazek je potom nahrazen závazkem, který vyplývá z narovnání. Byl-li původní závazek učiněn v písemné formě, musí být dohoda o narovnání učiněna písemně.

Není pochyb o tom, že původní závazek dlužníka a žalovaného-smlouva o dílo ze dne 13.9. 2011 na rekonstrukci tělocvičny základní školy Generála Klapálka, Kralupy nad Vltavou (dále jen smlouva o dílo) byla zřízena písemně. Písemná dohoda o narovnání ze dne 14.3. 2013 je tedy i po stránce formální platným právním úkonem a dokumentem, právní dokument který vyvolává odpovídající a zamýšlené právní účinky. Z konstatační části dohody o narovnání ze dne 14.3. 2013 je zřejmé že touto dohodou upravili účastníci mezi sebou svá sporná práva. V části narovnání dohody o narovnání ze dne 14.3. 2013 je potom zřejmé, že touto dohodou byly mezi účastníky vypořádána veškerá práva ze smlouvy o dílo. Dohoda o narovnání ze dne 14.3. 2013 tak představovala nový, definitivní závazek mezi účastníky bez ohledu na původní právní stav tak, jak ten vyplýval ze smlouvy o dílo a následujících právních úkonů.

K uzavření dohody o narovnání ze dne 14.3.2013 došlo po zahájení insolvenčního řízení tedy, v době, kdy účinky zahájeného insolvenčního řízení již nastaly a v rozporu s § 111 odst. 1 insolvenčního zákona.

Podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, nerozhodne-li insolvenční soud, jinak, je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení, nakládání s majetkovou podstatou a s majetkem, jež do ní může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, anebo o jeho, nikoliv zanedbatelné zmenšení. Peněžité závazky vzniklé před zahájení insolvenčního řízení dlužník oprávněn plnit jen v rozsahu a za podmínek podle insolvenčního zákona.

Podle § 111 odst. 2 insolvenčního zákona, se omezení podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona netýká úkonů nutných ke splnění povinností stanovených zvláštními právními předpisy, provozování podniku v rámci obvyklého hospodaření, k odvrácení hrozící škody, k plnění zákonné vyživovací povinnosti a ke splnění procesních sankcí. Tato situace v řízení prokázána nebyla. Dohoda o narovnání ze dne 14.3.2013 nebyla úkonem směřující k odvrácení hrozící škody, žádná taková škody přímo nehrozila, když práva ze smlouvy byla mezi účastníky sporná a každý z účastníků uplatňoval vůči druhému z účastníků své nároky. Žalovaný uvedl, že dlužník si měl být vědom toho, že v soudních sporech o uhrazení nedoplacené části díla s větší pravdivostí nebude úspěšný, neboť jeho pohledávky za žalovaným zanikly a to také vyvolává o hrozící škodě pochybnosti. Podle § 111 odst. 3 insolvenčního zákona, pokud dlužník učiní úkony v rozporu Pokračování-6-MSPH 194 ICm 4515/2014 s omezeními v důsledku účinků spojených se zahájením insolvenčního řízení, jsou takové úkony vůči věřitelům neúčinné. Tato situace je podle soudu v tomto řízení dána.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto rozsudku. Soud dále dospěl k závěru, že tím, že uzavřením dohody o narovnání ze dne 14.3.2013 se žalovaným a vedle prospěchu dlužníka také ve prospěch žalovaného, v době trvání účinků insolvenčního řízení podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona, je neúčinným právním úkonem a vznikla tak situace, kdy plnění z takového neúčinného právního úkonu náleží do majetkové podstaty dlužníka.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení a tedy vyhověl žalobě ohledně částky 4 030 144,80 Kč, která má náležet do majetkové částky dlužníka. V bodě třetím potom soud rozhodl o zamítnutí částky 1 625 000 Kč, která byla slevou z ceny díla a neměla peněžní obsah, resp. následující formu finančního toku odpovídajících peněžních prostředků a částku 1 346 861,20 Kč, která byla pohledávkou společnosti Izolprag-střešní systémy spol. s r.o., IČ: 29004047.

O nákladech řízení rozhodl potom soud s tím, že žalobkyně měla ve sporu částečný úspěch a tedy má právo podle § 142 odst. 2 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení proti žalovanému v odpovídající části.

Žalobkyně vyčíslila náhradu nákladů řízení za řízení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. na odměnu advokáta dle § 9 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 12 400,-Kč, paušální náhradu nákladů dle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za dva právní úkony (převzetí a příprava, sepis žaloby) ve výši 600,-Kč a DPH celkem ve výši 2 730,-Kč.

Výsledná částka náhrady nákladů řízení je tak 15 730,-Kč. Poměrná částka nákladů řízení je potom 9 054,-Kč 9 054,-Kč.

Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto částečnému rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 13. listopadu 2015 JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Hulešová