MSPH 94 INS 32262/2015-C1-13
MSPH 94 INS 32262/2015-C1-13

Č.j.:MSPH 194 ICm 2040/2016-32

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci na určení pravosti a výše pohledávky,

žalobce/žalobkyně: Steris s.r.o., IČO: 28821513, V Korytech 972/12, 100 00, Praha 10, Strašnice, proti žalované/mu: UbrIS v.o.s., IČO: 02516519, se sídlem Senovážné náměstí 977/24, 110 00, Praha 1, jako insolvenčnímu správci dlužníka-Chrudim IRON & STEEL, s.r.o., IČO: 28669771, Na Zámecké 1518/9, Nusle, 140 00, Praha 4, zastoupenému Mgr. Ladou Hvizdákovou, advokátkou, se sídlem ČSA 413, 500 03, Hradec Králové,

o žalobě ze dne 6. června 2016

takto: I. Žaloba žalobce na určení pravosti a výše pohledávky ze dne 6. června 2016 se zamítá. II. Žalovaný má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 13 600 Kč. Tato částka je splatná do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného. isir.justi ce.cz 2 MSPH 194 ICm 2040/2016

Odůvodnění: 1. Žalobce v žalobě ze dne 6. června 2016 zejména uvedl, že podal v řízení u Městského soudu v Praze sp. zn.přihlášku pohledávek, která byla doručena soudu dne 7. dubna 2016 a je evidována pod číslem 71. Touto přihláškou uplatnil žalobce nárok na částku 11 227 160,98 Kč. Tato celková přihlášená pohledávka byla při přezkumném jednání insolvenčním správcem zčásti popřena, a to ve výši 11 110 637,98 Kč. Konkrétně byly popřeny dílčí pohledávky č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10. Žalobce uvedl, že trvá na tom, že pohledávky, které byly popřeny, byly a jsou po právu, co do důvodu i co do výše. Pohledávka č. 1 vznikla z úvěrové smlouvy uzavřené dne 16. července 2013, na jejímž základě byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 5 369 220,83 Kč. Pohledávku č. 2 má věřitel na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 29. srpna 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o službách mezi Pavlem Krenkem HELPSERVIS a dlužníkem Chrudim IRON & STEEL, s.r.o. Popřená pohledávka je ve výši 122 374,20 Kč. Pohledávka č. 3 vychází ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 5. září 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o poskytování poradenských služeb. Popřená výše pohledávky č. 3 je 11 228,71 Kč. Pohledávka č. 5 věřitele vychází z úvěrové smlouvy uzavřené dne 16. července 2013, na jejímž základě byly vyúčtovány úroky z poskytnutého úvěru ve výši 184 227 Kč. Pohledávka č. 6 věřitele vychází ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. září 2015. Postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru a popřená výše pohledávky činí 2 318 664 Kč. Pohledávka č. 7 věřitele vychází ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 30. září 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru. Popřená výše pohledávky č. 7 činí 2 351 347,24 Kč. Pohledávka č. 8 věřitele vychází ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 25. srpna 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru. Určená výše pohledávky č. 8 činí 54 220 Kč. Pohledávka č. 9 věřitele vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 23. září 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě smlouvy o servisu uživatelských stanic a podpoře uživatelů IT techniky. Popřená výši pohledávky č. 9 činí 652 650 Kč. Pohledávka č. 10 věřitele vznikla na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 8. prosince 2015 a postupovaná pohledávka vznikla na základě objednávky zaměstnance společnosti dlužníka Chrudim IRON & STEEL, s.r.o. Štěpánky Medové za provedené povrchové úpravy odlitků. Popřená výše pohledávky 10 je 46 706 Kč. Ze všech uvedených důvodů žalobce navrhl, aby soud vydal rozsudek pro určení uvedených pohledávek s tím, že tyto pohledávky jsou po právu a považují se za zjištěné. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že uvedené pohledávky č. 1, 2, 3, 5, 6, 7, 8, 9 a 10 popřel z těchto důvodů: Pohledávka č. 1 byla insolvenčním správcem popřena z důvodu pravosti a ve výši 5 369 220,83 Kč. Podle smlouvy o úvěru uzavřené s dlužníkem dne 16. července 2013 se mělo čerpání úvěru uskutečnit na základě písemné žádosti dlužníka do 31. prosince 2013. Tato žádost však do přezkumného jednání nebyla předložena a žalobce dodatečně k žalobě předložil žádost ze dne 16. března 2015, tedy po lhůtě k čerpání. Dále mělo být čerpáno prostřednictvím určených bankovních účtů dlužníka a splatnost úvěru byla dohodnuta do 31. prosince 2014. Skutečné čerpání prostředků úvěru pak věřitel doložil výpisy z účtů a dalšími doklady, které však neprokazovaly čerpání na bankovní účty uvedené ve smlouvě a navíc tyto doklady prokazovaly úhrady v období roku 2015, tedy po době splatnosti úvěru. Rovněž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by se jednalo o plnění namísto dlužníka, tedy o vznik bezdůvodného obohacení na straně dlužníka. Věřitel a dlužník jsou propojené osoby a 3 MSPH 194 ICm 2040/2016 nebylo nijak tvrzeno ani prokázáno splnění zákonných požadavků dle § 196a obchodního zákoníku. Pohledávka č. 2 byla insolvenčním správcem popřena, co do pravosti a ve výši 122 374, 20 Kč a důvodem bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky s tím, že smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a její výši. Ve smlouvě o postoupení nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky. Věřitel sice v žalobě uvádí smlouvu o službách ze dne 23. července 2013 a vystavené faktury, ale žádným způsobem neprokázal objednávku a skutečné provedení služeb. Pohledávka č. 3 byla insolvenčním správcem popřena do pravosti a ve výši 11 228,71 Kč a důvodem popření bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky, s tím, že smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky. Ve smlouvě o postoupení nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky. Věřitel podle žaloby uvedl smlouvu o poskytování poradenských služeb ze dne 1. října 2013 a fakturu, ale žádným způsobem neprokázal objednávku a skutečné provedení služeb. Pohledávka č. 5 byla insolvenčním správcem popřena do pravosti a ve výši 184 227 Kč. Tato pohledávka byla nárokována z titulu úroků z úvěru, tedy jako příslušenství jistiny a insolvenční správce tak tuto pohledávku popřel ze stejného důvodu, jako popřel jistinu, a to dílčí pohledávku č. 1. Pohledávka č. 6 byla insolvenčním správcem popřena, co do pravosti a do výše 2 318 664 Kč. Důvodem popření bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky, když smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a její výši a ve smlouvě o postoupení také nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky. I když věřitel v žalobě uvádí smlouvu o úvěru ze dne 12. května 2015, nijak neprokazuje skutečné poskytnutí finančních prostředků a jejich výši. Pohledávka č. 7 byla popřena do pravosti a ve výši 2 351 347,24 Kč. Důvodem popření bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky, když smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a její výši. Ve smlouvě také nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky. Věřitel sice v žalobě uvedl smlouvu o úvěru ze dne 12. května 2015, avšak nijak neprokázal skutečné poskytnutí finančních prostředků a jejich výši. Pohledávka č. 8 byla insolvenčním správcem popřena do pravosti a ve výši 54 220 Kč. Důvodem popření bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky. Smlouva o postoupení pohledávky není sama o sobě dokladem o vzniku pohledávky a její výši, ve smlouvě o postoupení nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky a nebyla uvedena splatnost postupované pohledávky. Nebylo tedy možno ani určit rozhodné datum pro přepočet částky z EUR na českou měnu. Věřitel v žalobě sice uvedl smlouvu o úvěru ze dne 26. února 2015, avšak nijak neprokázal skutečné poskytnutí finančních prostředků a jejich výši. Pohledávka č. 9 byla insolvenčním správcem popřena do pravosti a ve výši 652 650 Kč. Důvodem popření bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky za situace, kdy smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a není dokladem o její výši. Ve smlouvě o postoupení nebyl uveden právní důvod vzniku této pohledávky. Věřitel sice v žalobě uvedl smlouvu o servisu uživatelských stanic a podpoře uživatelů IT techniky ze dne 1. října 2013 a dále faktury, ale žádným způsobem neprokázal objednávku a skutečné provedení těchto služeb. Pohledávka č. 10 byla insolvenčním správcem popřena, co do pravosti a ve výši 46 706 Kč. Důvodem popření pohledávky bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky za situace, kdy smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a není dokladem o její výši. Ve smlouvě o postoupení nebyl uveden právní důvod vzniku této pohledávky. Věřitel sice v žalobě uvedl smlouvu o servisu uživatelských stanic a podpoře uživatelů IT techniky ze dne 1. října 2013 a dále faktury, ale žádným způsobem neprokázal objednávku a skutečné provedení těchto služeb. 4 MSPH 194 ICm 2040/2016

Pohledávka č. 10 byla insolvenčním správcem popřena, co do pravosti a ve výši 46 706 Kč. Důvodem popření pohledávky bylo, že věřitel neprokázal vznik pohledávky, když smlouva o postoupení pohledávky není dokladem o vzniku pohledávky a není dokladem o její výši. Ve smlouvě nebyl uveden právní důvod vzniku pohledávky. Podle tvrzení uvedených v žalobě měla pohledávka vzniknout na základě objednávky zaměstnance společnosti za provedené povrchové úpravy odlitků, což žalobce doložil vystavenou fakturou, ale žádným způsobem neprokázal skutečné provedení a převzetí díla. S ohledem na vše výše uvedené žalovaný v závěru svého vyjádření navrhl, aby soud žalobu žalobce zamítl a žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení. 3. Soud v řízení jednal ve dnech 5. dubna 2018 a 21. května 2018. Při jednání dne 5. dubna 2018 žalobce uvedl, že se mu nepodařilo zatím zkompletovat veškeré podklady, aby mohl své uplatňované nároky zcela prokázat a požádal o odročení jednání, aby mohl veškeré podklady zkompletovat a předložit je soudu, případně insolvenčnímu správci. K jednání konanému dne 21. května 2018 se žalobce nedostavil. 4. Soud při jednání konaném dne 21. května 2018 při neúčasti žalobce v řízení jednal a dokazoval: -přihláškou věřitele P71, č.v. 71 Steris s.r.o., -smlouvou o úvěru ze dne 16. července 2013, -výpisy z účtů UniCredit Bank, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. srpna 2015, -dohoda o vzájemném započtení pohledávek a závazků, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. září 2015, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 17. prosince 2014, -fakturou č. 150018, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. září 2015, týkající se částky 2 318 663,72 Kč, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 30. září 2015, týkající se částky 86 510,20 EUR, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 25. srpna 2015, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 23. září 2015, -smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. prosince 2015, -žádostí o čerpání finančních prostředků ze dne 16. března 2015, -smlouvou o službách ze dne 23. července 2013 a k ní přiloženou fakturou, -smlouvou o poskytování poradenských služeb ze dne 1. října 2013 a fakturou, -smlouvou o úvěru ze dne 20. května 2015, -smlouvou o úvěru ze dne 26. února 2015, -smlouvou o servisu uživatelských stanic a podpoře uživatele IT techniky ze dne 1. října 2013, -smlouvou o úvěru ze dne 12. května 2015, -smlouvou o úvěru ze dne 25. března 2014 a fakturami 150001; 150006; 150010; 150030; 150036; 150042; 150047; 150055. 5. Dokazování k pohledávce č. 1 prokázalo, že podle smlouvy o úvěru uzavřené s dlužníkem dne 16. července 2013 se mělo čerpání úvěru uskutečnit do 31. prosince 2013, když dlužník byl podle této smlouvy oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí úvěru právě do této doby. Dodatečně předložená žádost ze dne 16. března 2015 byla předložena až k žalobě, a pokud se jedná o lhůtu k čerpání, je žádost datována až po lhůtě k čerpání a po uplynutí lhůty, které se smlouva měla týkat, když splatnost úvěru poskytnutého podle smlouvy byla sjednána do 31. prosince 2014. Soud zde dále vyšel ze zjištění insolvenčního správce při dokazování výpisy z účtů o tom, že věřitel doložil takové výpisy z účtů a další doklady, které neprokazovaly čerpání na bankovní účty uvedené ve smlouvě o úvěru, a navíc tyto doklady 5 MSPH 194 ICm 2040/2016

prokazovaly úhrady v období roku 2015, tedy po době splatnosti úvěru a tedy také po době, ve které měl být úvěr čerpán. Pohledávka č. 2 měla být prokázána smlouvou o službách ze dne 23. července 2013 a k ní přiloženými fakturami. Této konkrétní smlouvy se ale žalobce ve své přihlášce pohledávky nedovolával, a celková fakturovaná částka účtovaná přiloženými fakturami neodpovídá požadované částce 122 374, 20 Kč podle přihlášky žalobce do insolvenčního řízení. Také skutečné provedení služeb podle uvedené smlouvy se dokazováním neprokázalo. Žádné konkrétní smlouvy o poskytování poradenských služeb se žalobce nedovolával v přihlášce pohledávek do insolvenčního řízení, ani pokud se jedná o pohledávku č. 3. U této pohledávky nebylo prokázáno poskytnutí plnění a pohledávka byla doložena fakturou na částku 48 400 Kč, aniž by bylo možno jakkoli věrohodně objasnit a případně i doložit mechanismus vzniku žalobcem uplatňované pohledávky ve výši 11 228,71 Kč. Pohledávku č. 5 provedené dokazování nemohlo také potvrdit, když tato pohledávka byla v insolvenčním řízení uplatněna jako příslušenství jistiny u pohledávky č. 1, a nebyla-li dokazováním prokázána oprávněnost jistiny u pohledávky č. 1, vztahuje se na příslušenství stejná právní situace a nemůže být prokázána ani oprávněnost úroků z uvedené jistiny a tedy ani oprávněnost pohledávky č. 5. Pohledávky č. 6 a 7 byly prokazovány pouze fotokopií smlouvy o úvěru ze dne 12. května 2015 aniž by bylo možno prokázat skutečné poskytnutí finančních prostředků a jejich výši. Pohledávka č. 8 byla prokazována fotokopií smlouvy o úvěru ze dne 26. února 2015, ale splatnost úvěru, který měl být poskytován do výše 60 000, byla nejpozději do 31. března 2015. Podle přiloženého účetního dokladu však poskytnutí peněz ve výši 54 220 Kč bylo učiněno ke dni 21. července 2015 a platba je označena jako půjčka a ne jako úvěr. U pohledávky č. 9 neodpovídá výše celkové fakturované částky přihlášené pohledávce ve výši 652 650 Kč. Dokazování neprokázalo skutečné provedení služeb a tedy poskytnutí plnění, za které mělo být dlužníkem zaplaceno. Pohledávka č. 10 ve výši 46 706 Kč je prokazována fotokopiemi dokladů až v insolvenčním řízení objednávkou a dodacím listem. Její oprávněnost je tak značně zpochybněna faktem, že tyto doklady nebyly předloženy insolvenčnímu správci k přezkoumání pohledávek, a také to, že se těchto právních skutečností žalobce nedovolával ve své přihlášce pohledávek do insolvenčního řízení. Dodací list je také potvrzen pouze údajným dodavatelem plnění a plnění nebylo osvědčeno dlužníkem, jak by bylo důvodné očekávat, když se mělo jednat o plnění pro dlužníka. 6. Soud z provedeného dokazování dospěl k závěru, že toto dokazování potvrdilo právní situaci tak, jak byla dána a doložená již k datu přezkumného jednání, a nepopřelo též argumenty žalovaného insolvenčního správce uvedené při přezkoumání pohledávek a vznesené v tomto incidenčním sporu. Soud má proto za to, že žalovaný insolvenční správce popřel předmětné pohledky důvodně, když vycházel z obsahu přihlášek, u kterých je zřejmé, že dotčené dílčí pohledávky nebyly dostatečně doloženy a nejsou ani jednoznačně prokazatelné v incidenčním sporu. Nelze také než respektovat postavení insolvenční správce v insolvenčním řízení, který musí v řízení postupovat v zájmu všech věřitelů a nemůže a nesmí uznat pohledávku, která není prokazatelně skutkově a právně podložena. Soud proto dospěl k závěru, že ohledně žalovaných dílčích nároků č. 1, 2, 3, 5, 6. 7, 8, 9 a 10 je v řízení dána situace podle § 193 insolvenčního zákona a na pohledávky žalobce je nadále namístě pohlížet jako na pohledávky popřené. Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto rozsudku. 7. O nákladech řízení rozhodl potom soud s tím, že žalovaný měl v tomto sporu úspěch a tedy má právo podle § 142 odst. 1 o.s.ř. na náhradu nákladů řízení proti žalobci. 6 MSPH 194 ICm 2040/2016

Žalovaný má podle soudu právo na odměnu za čtyři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé-vyjádření k žalobě ze dne 24. 8. 2016, účast na jednání před soudem dne 5. 4. 2018 a účast na jednání před soudem dne 21. 5. 2018) dle vyhl. 177/1996 Sb. (dále jen vyhláška ), kdy sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. c) a § 7 vyhlášky činí 3 100 Kč, tj. 4 x 3 100 Kč, tedy celkem na odměnu ve výši 12 400 Kč. K této částce náleží za čtyři režijní paušály 4 x 300 Kč, tedy 1 200 Kč. Výše náhrady nákladů je tak celkem 13 600 Kč. Proto soud o nákladech řízení rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto rozsudku.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

Praha 21. května 2018

JUDr. Pavel Janout, v. r. Samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje Nguyen Xuan Hien