MSPH 94 INS 30033/2014-C1-10
MSPH 94 INS 30033/2014-C1-10

Č.j.: MSPH 194 Cm 4149/2015-44

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem v právní věci o vyloučení věci z majetkové podstaty dlužníka, žalobce-Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kurzova 2245/6, Praha 5-Stodůlky, PSČ 150 00, právně zastoupeného JUDr. Liborem Petříčkem, advokátem se sídlem Kodymova 2526/4, Praha 5, PSČ 158 00, proti žalovanému-BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s., IČ 28978617, se sídlem Svatokřížská 57, Ronov nad Doubravou, PSČ 538 42, provozovna U Nikolajky 37, Praha 5, PSČ 150 00, jako insolvenčnímu správci dlužnice Lindy anonymizovano , anonymizovano , bytem Kurzova 2245/6, Praha 5, PSČ 150 00, právně zastoupenému Mgr. Vojtěchem Novotným, advokátem se sídlem Karlovo nám. 671/24, Praha 1, PSČ 110 00, o vylučovací žalobě ze dne 1. listopadu 2015

takto:

I. Ze soupisu majetkové podstaty Lindy anonymizovano , r.č. 795216/1932 se vylučuje spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na jednotceč. 2245/20-bytu 2+kk v bytovém domě č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, zaps. na LV č. 20195, k.ú. Stodůlky, obec Praha, číslo jednotky 2245/20 s podílem 4296/839349 na společných částech budov a pozemku p.č. 2342/180, 2342/181, 2342/182, 2342/183, 2342/184.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. isir.justi ce.cz Pokračování-2-194 ICm 4149/2015

Odůvodnění:

Žalobce v žalobě ze dne 1. listopadu 2015 uvedl, že byl dopisem ze dne 5. října 2015 vyrozuměn o tom, že usnesením Městského soudu v Praze byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení dlužnice Lindy anonymizovano , narozené 16. února 1979, a že do soupisu majetkové podstaty dlužnice byla pod položkou pořadové číslo A1 zapsaná nemovitost, a to spoluvlastnický podíl jedné poloviny na bytové jednotce č. 2245/20 s podílem na společných částech domu a pozemku ve výši 4296/839349 zapsané na LV č. 20125 pro obec Praha a katastrální území Stodůlky u Katastrálního úřadu pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha. Žalobce má za to, že uvedený spoluvlastnický podíl byl do soupisu majetkové podstaty dlužnice zahrnut neoprávněně. Dlužnice byla manželkou žalobce a byt byl žalobcem a dlužnicí získán v době trvání jejich manželství. Rozsudkem Obvodního soudu Praha 5 ze dne 16. února 2012 však bylo manželství žalobce s dlužnicí rozvedeno, a soud v tomto řízení schválil dohodu žalobce a dlužnice uzavřenou ve smyslu § 24a tehdy účinného zákona o rodině a rozsudek o rozvodu manželství nabyl právní moci dne 2. března 1012. Podle článku I.1. Smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti bylo pro dobu po rozvodu, počínaje právní moci rozsudku o rozvodu manželství dohodnuto, že výlučným vlastníkem nemovitosti, bytu 2+kk na adrese Kurzova 2245/6, šesté poschodí, byt č. 20, Praha 5, se stane žalobce. Žalobce potom dne 17. března 2014 ve lhůtě do tří let od právní moci rozsudku o rozvodu manželství podal návrh na vklad do katastru nemovitostí podle § 14 zákona č. 256/2013 Sb., kterým na sebe navrhl vklad vlastnického práva k předmětnému bytu a současně navrhl výmaz dlužnice z Katastru nemovitostí v části, kde je zapsána a jako spoluvlastnice bytu. Ke vkladu vlastnického práva do katastru však nedošlo. Ale ohledně bytu nenastala nevyvratitelná domněnka o vypořádání společného jmění podle § 150 odst. 5 občanského zákoníku s odkazem na § 3036 nového občanského zákoníku, eventuálně podle ust. § 741 nového občanského zákoníku. Žalobce proto navrhl, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužnice byl výše uvedený spoluvlastnický podíl na bytové jednotce s podílem na společných částech budovy a pozemku vyloučen a žalovanému, aby byla uložena povinnost uhradit žalobci náklady řízení do tří dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný ve vyjádření k žalobě v žalobě ze dne 11. prosince 2015 zejména uvedl, že neuznává uplatněný nárok ze strany žalobce, a to ani zčásti. Žalovaný uvedl, že je přesvědčen, že soupis předmětného spoluvlastnického podílu je do majetkové podstaty dlužnice zapsán oprávněně, neboť dlužnice s ním disponuje podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku s odkazem na ust. §§ 3028 a 3036 nového občanského zákoníku, eventuálně i podle ust. § 736 nového občanského zákoníku. Žalovaný potvrdil, že dlužnice byla žalobcovou manželkou, uváděná bytová jednotka byla žalobcem a dlužnicí získána za trvání manželství, manželství bylo v roce 2012 rozvedeno, byla schválena dohoda žalobce a dlužnice, uzavřená ve smyslu § 24a tehdy účinného zákona o rodině v podobě smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových Pokračování-3-194 ICm 4149/2015

vztahů, práv a povinností společného bydlení a vyživovací povinnosti pro dobu po rozvodu ze dne 27. června 2011 a podle této smlouvy měla bytová jednotka připadnout do výlučného vlastnictví žalobce. Žalovaný se zde odvolal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, podle které návrh na vklad do katastru nemovitostí smlouvy o vypořádání vzájemných majetkových vztahů musí být podán do tří let od zániku společného jmění manželů, jinak nastává nevyvratitelná domněnka vypořádání společného jmění manželů podle ust. § 150 odst. 4 občanského zákoníku nebo eventuálně i podle ust. § 741 nového občanského zákoníku. Jak uvedl, dále žalovaný ve lhůtě tří let nebyl takový návrh podán, respektive nebyl podán řádný a bezvadný návrh na vklad vlastnického práva k jednotce a vznikla tak nevyvratitelná domněnka vypořádání podle ust. § 154 občanského zákoníku s odkazem na § 1036 nového občanského zákoníku, eventuálně podle ustanovení § 741 nového občanského zákoníku. Nově tedy, v důsledku této skutečnosti žalobci a dlužnici svědčí rovný spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny k uváděné bytové jednotce. Na základě uvedeného žalovaný navrhl, aby žaloba žalobce byla zamítnuta a žalovanému, aby byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soud v této právní věci jednal ve dnech 27. října 2016 a 21. listopadu 2016. Při těchto jednáních setrvali účastníci na svých stanoviscích v řízení. Jak uvedl dále žalobce, vznikla schválením, resp. rozvedením manželstvím žalobce a dlužnice patová situace, když byla uzavřena dohoda manželů o majetku, ale na druhé straně nedošlo k vkladu příslušných práv, které se týkají sporem dotčených nemovitostí do katastru nemovitostí. O příslušný zápis se žalobce pokoušel, ale katastr návrh zamítl s tím, že schválená dohoda soudem není perfektní.

Jak uvedl žalovaný, podle judikatury Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky, musí být po rozvodu manželství podán řádný návrh na vklad práva k nemovitostem dle příslušného právního titulu do 3 let od zániku manželství tak, aby na základě návrhu došlo ke vkladu příslušného práva do katastru. Pokud k tomu nedojde, vzniká právní vztah takový, že nemovitý majetek je vlastněn společně bývalými manžely a to je situace, ze které vyšel insolvenční správce v daném případě. Proto byla příslušná část nemovitostí pojata do soupisu majetkové podstaty dlužnice. Je zde řada skutkových okolností, které nejsou mezi stranami sporné a za této situace je podstatou tohoto sporu právní posouzení toho, jaký je stav práv a povinností ohledně dotčených nemovitostí.

Soud konstatoval, že mezi stranami je nesporné rozvedení manželství manželů anonymizovano , právní moc rozsudku o rozvodu 2. března 2012, schválení dohody k rozvodu manželství soudem, původní spoluvlastnictví nemovitostí manželi anonymizovano a to, že tyto nemovitosti tvoří samostatnou bytovou jednotku a dále návrh na vklad práva do katastru nemovitostí ve prospěch Vladimíra anonymizovano , a to, že ke vkladu práva nedošlo. Tento stav existuje dosud.

Soud v řízení k doplnění a potvrzení skutkového a právního stavu dokazoval: -rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5, fotokopií ze dne 16. 2. 2012, -fotokopií smlouvy z 27. 6. 2011 k tomuto rozsudku, -fotokopií návrhu na vklad práva do katastru nemovitostí ZPV 95822/2014-20, -informace o řízení V-14858/2014, -fotokopií, ve které se konstatuje ukončení řízení, Pokračování-4-194 ICm 4149/2015

-fotokopií žaloby na určení vlastnictví nemovité věci, žalobce Vladimíra anonymizovano proti Lindě anonymizovano a insolvenčnímu správci BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s. ze 6. 4. 2015, -vyrozuměním o soupisu majetkové podstaty dlužnice z 5. 10. 2015, fotokopií, -fotokopií osvědčení o registraci JUDr. Petříčka k DPH z 22. 3. 2015, -výpisem z katastru nemovitostí, počínaje listu č. 10-11 soudního spisu, -fotokopií rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hl. m. Prahu z 12. února 2016, fotokopií seznámení s podklady pro rozhodnutí ze 6. ledna 2016 a návrhem na vklad práva do katastru nemovitostí.

Dokazování potvrdilo skutkový a případně i právní stav, který vyplývá ze žaloby a stanoviska žalobce v řízení a z vyjádření k žalobě a stanoviska žalovaného.

Soud k řízení dále zjistil, že podáním doručeným soudu dne 6. listopadu 2014 podala dlužnice Linda anonymizovano , r.č. 795216/1932 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením ze dne 7. ledna 2015 rozhodl soud o zjištění úpadku dlužnice, o povolení oddlužení dlužnice a také dále, mimo jiné o ustavení insolvenčního správce v řízení, společnosti BANKRUPCY TRUSTEES, v.o.s., IČ: 28978617 se sídlem Svatokřížská 57, Ronov nad Doubravou, PSČ 538 42, provozovna U Nikolajky 37, Praha 5, PSČ 150 00. Usnesením ze dne 5. března 2015 soud schválil k návrhu insolvenčního správce a dlužnice oddlužení dlužnice s tím, že to bude probíhat zpeněžením části majetkové podstaty dlužnice, a to spoluvlastnického podílu dlužnice na bytu 2+kk v bytovém domě č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, LV č. 18531, k.ú. Stodůlky, obec Praha, spolu s odpovídajícím podílem na společných částech domu a pozemku. Soud zde vyšel z toho, že tento majetek náleží do majetkové podstaty dlužnice podle soupisu majetkové podstaty dlužnice ze dne 16. února 2015. Insolvenční správce zapsal spoluvlastnický podíl dlužnice do soupisu majetkové podstaty dlužnice s tím, že k uvedenému majetku uplatňuje nárok bývalý manžel dlužnice pan Haneška.

Soud však dospěl k závěru, že současný právní stav nedovoluje, aby spoluvlastnický podíl dlužnice na bytu 2+kk v bytovém domě č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, LV č. 18531, k.ú. Stodůlky, obec Praha, spolu s odpovídajícím podílem na společných částech domu a pozemku mohl být nadále zapsán do majetkové podstaty dlužnice, neboť tomu brání platná dohoda ze dne 27. června 2011 uzavřená mezi Lindou anonymizovano a Vladimírem Haneškou, která zcela zřejmě konstatuje, že po právní moci rozsudku o rozvodu manželství se vlastníkem bytu 2+kk na adrese Kurzova 2245/6, šesté poschodí, byt č. 20, Praha 5 stane Vladimír Haneška. V řízení nebylo zjištěno nic, proč by tato dohoda neměla být platná pro uspořádání vztahů mezi bývalými manželi anonymizovano po rozvodu jejich manželství. Na tuto dohodu se rovněž odvolává rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5, č.j. 16C 10/2012-14, kterým bylo manželství Vladimíra anonymizovano a Lindy anonymizovano rozvedeno a který nabyl právní moci. V řízení je potom podle soudu zcela naplněno ustanovení § 150 odst. 1 a 4 občanského zákoníku č. 40/1962 Sb., když byla dohoda o vypořádání společného jmění manželů učiněna písemnou formou a majetková právní situace tak byla vypořádána platnou soudem akceptovanou dohodou o úpravě majetkových vztahů manželů i pro dobu po rozvodu manželství a tato situace je zachována a tedy přetrvává do současnosti. Na základě této smlouvy byl(y) podáván(y) návrh(y) na vklad práva u katastrálního úřadu, který byl zamítnut, ale to nic nemění na platnosti a účinnosti dohody ze dne 27. června 2011, resp. na právech a povinnostech z této dohody vzniklých, jak to lze dovodit z § 3028 odst. 2 nového občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Podle soudu tento závěr není ani v rozporu s judikaturou soudů vyšších stupňů, protože společný návrh na vklad práva podle dohody ze dne 27. června 2011 Pokračování-5-194 ICm 4149/2015 byl v daném případě podán Vladimírem Haneškou a Lindou anonymizovano a tak byla vůle k vypořádání majetku bývalých manželů podle dohody ze dne 27. června 2011 dodatečně znovu osvědčena a tato vůle osvědčuje vypořádání společného jmění bývalých manželů anonymizovano a to, že byt 2+kk v bytovém domě č.p. 2241, 2242, 2243, 2244, 2245, LV č. 18531, k.ú. Stodůlky, obec Praha má náležet do majetku žalobce.

Na základě uvedeného dospěl soud k závěru, že existující dohoda ze dne 27. června 2011 osvědčuje, že uvedený byt má náležet do majetku žalobce a to je překážkou, která brání tomu, aby byl uvedený byl i nadále součástí majetkové podstaty dlužnice. Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě prvním výroku tohoto usnesení.

Ohledně nákladů řízení se soud rozhodl pro použití § 150 o.s.ř., kdy soud nemusí výjímečně přiznat náhradu nákladů řízení, a to buďto zcela nebo zčásti tomu účastníku, který měl v řízení úspěch v případě, jsou-li v řízení důvody zvláštního zřetele. Zde soud vyšel z toho, že sice insolvenční správce-žalovaný nebyl ve sporu úspěšný, ale přesto postupoval v insolvenčním řízení řádně, neboť jako insolvenční správce je v insolvenčním řízení v situaci, kdy musí postupovat s veškerou péčí a nese odpovědnost za případnou škodu nebo jinou újmu. Insolvenční správce musí při výkonu své funkce postupovat nejen svědomitě a s řádnou péčí, ale je povinen také vyvinout veškeré úsilí k dosažení co nejvyššího uspokojení věřitelů. V tomto smyslu je povinen správce konkursní podstaty také dát přednost společnému zájmu věřitelů před vlastními zájmy i před zájmy jiných osob. Přitom, na činnost insolvenčního správce dohlíží podle § 58 odst. 2 písm. a/ insolvenčního zákona věřitelský výbor nebo zástupce věřitelů. V daném případě byl postup správce zcela logický, když zapsal do soupisu majetkové podstaty dlužnice spoluvlastnický podíl na nemovitostech, čemuž svědčil zápis v katastru nemovitostí. Soud proto dospěl k závěru, že v situaci, tím, že správce pojal spoluvlastnický podíl do majetkové podstaty dlužnice, jednal v konkrétních poměrech insolvenčního řízení s náležitou opatrností, zodpovědně a pečlivě při vynakládání úsilí, aby maximálně přispěl k dosažení cíle insolvenčního řízení a nic podstatného nezanedbal. Postupoval tedy ve shodě se zásadou insolvenčního řízení podle § 5 písm. a/ insolvenčního zákona, dosáhnout pokud možno co nejvyššího uspokojení věřitelů. Nebylo by proto podle hodnocení soudu spravedlivé a správné, aby byl insolvenční správce za uvedený postup v insolvenčním řízení a při ochraně zájmu insolvenčních věřitelů za tento přístup potrestán tím, že mu bude uložena náhrada nákladů řízení.

V tomto je podle názoru soudu situace insolvenčního správce v zásadě obdobná jako je jeho postavení ohledně nákladů řízení, pokud se jedná o popření pohledávek insolvenčním správcem při přezkumném jednání, kdy podle § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, ve sporu o pravost, výši, nebo pořadí přihlášených pohledávek, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. Toto ustanovení je na ochranu insolvenčního správce, aby mohl řádně a nestranně posoudit nároky insolvenčních věřitelů bez obav z možného postihu-platit za takový přístup náklady řízení za neúspěch v případném incidenčním sporu.

Na základě této úvahy má soud za to, že v řízení jsou dány relevantní důvody pro použití § 150 o.s.ř. ohledně rozhodnutí o nákladech řízení v tomto případě a nejedná se o libovolné použití tohoto ustanovení zákona, ale o spravedlivé vzetí v úvahu okolností a podmínek, kterými je vznik tohoto sporu, mající původ v insolvenčním řízení a následné podání žaloby na vyloučení, determinováno. Pokračování-6-194 ICm 4149/2015

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora v bodě druhém výroku tohoto usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku j e přípustné odvolání k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení rozsudku. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 21. listopadu 2016

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce

Za správnost vyhotovení: Hormandlová