MSPH 94 INS 28133/2013-B-38
Č.j.: MSPH 94 INS 28133/2013-B-38

USNESENÍ

Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Pavlem Janoutem k insolvenční věci navrhovatele-QI investiční společnost, a.s., IČ 27911497, Rybná 682/14, Praha 1, PSČ 110 05, zastoupenému Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, advokátní kancelář Legionářská 797/3, Olomouc, PSČ 779 00 proti dlužnici-Simona Richterová, RČ 735319/0284, trvale bytem Hráského 1910/11, Praha 4, Chodov, PSČ 148 00, zastoupené Jaroslavem Richterem, RČ 640516/1532, trvale bytem Emilie Hyblerové 525/13, Praha 11-Háje, PSČ 149 00 o návrhu dlužnice na vydání předběžného opatření o povinnosti složit na náhradu škody nebo jiné újmy peněžitou částku

t a k t o:

Návrh dlužnice na vydání předběžného opatření ze dne 6. září 2014 se zamítá. Povinnost složit do soudní úschovy částku 2 200 000,-Kč se insolvenčnímu navrhovateli neukládá.

O d ů v o d n ě n í:

Insolvenčním návrhem ze dne 8. října 2013 navrhl insolvenční navrhovatel, aby byl zjištěn úpadek dlužnice. Podle insolvenčního navrhovatele mu dlužnice dlužila na jistině po splatnosti částku 1 743 752,90 Kč.

Podle navrhovatele byl původním důvodem pohledávky vzniklé za dlužnicí hypotéční úvěr, který poskytla Hypotéční banka, a.s. dlužnici a Jaroslavu Richterovi. K zajištění úvěru byla potom s dlužnicí a Jaroslavem Richterem uzavřena zástavní smlouva, kterou bylo zřízeno zástavní právo k nemovitostem v obci Zvánovice, Praha-východ.

Dlužnice ani spoludlužník však své platební povinnosti přes výzvu k úhradě ze dne 5. ledna 2012 neplnili řádně a včas.

Smlouvou o postoupení pohledávek postoupila Hypotéční banka, a.s. pohledávku za dlužníkem na společnost IT credit, s.r.o., Pernerova 502/50, Praha 8, PSČ 186 02, identifikační číslo 26444437. Příslušné oznámení měla dlužnice převzít dne 8. února 2013.

Společnost IT credit, s.r.o. potom dále postoupila pohledávku s veškerým příslušenstvím a právy se smlouvou spojenými za dlužnicí smlouvou o postoupení pohledávky na insolvenčního navrhovatele.

Jelikož dlužnice ani pan Richter svou povinnost řádně splácet poskytnutý hypotéční úvěr nesplnili, když ke dni 30. září 2012 byli s úhradou nejstarší dlužné splátky v prodlení 405 dnů, prohlásil insolvenční navrhovatel výzvou ze dne 14. prosince 2012 veškeré poskytnuté finanční prostředky z úvěru za okamžitě splatné a požádal dlužnici o jednorázové splacení úvěru, včetně příslušenství. Ke dni 14. lednu 2013 se jednalo o částku 2 002 295,24 Kč.

Dlužnice dlužnou částku nezaplatila.

Insolvenční navrhovatel udělil společnosti G.P. Investments, a.s., identifikační číslo 28507461 zmocnění ke spravování pohledávky za dlužnicí a ta potom vyzvala dlužnici přípisem ze dne 16. ledna 2013 k úhradě dlužné částky. Dlužnice na tuto výzvu nereagovala a nic neuhradila.

Podle navrhovatele měla dlužnice i dalšího věřitele se splatnou a vykonatelnou pohledávkou za dlužnicí, kterého navrhovatel uvedl v insolvenčním návrhu.

V právní věci dlužnice bylo vyhláškou ze dne 9. října 2013 zahájeno insolvenční řízení.

Dlužnice k insolvenčnímu návrhu sdělila, že se o pohledávce insolvenčního navrhovatele vedou soudní spory před Obvodním soudem pro Prahu 5 pod sp. zn. 42 C 245/2013 a sp.zn. 11 C 232/2013 a insolvenční navrhovatel není jakkoli legitimován podávat insolvenční návrh proti dlužnici, když on ani jeho předchůdce nedoložili, že by byli vlastníkem pohledávky za dlužnicí. Nebylo totiž prokázáno, že příslušná oznámení o změnách pohledávky byla doručena, resp. nebylo prokázáno, že by se dostala do sféry dispozice dlužnice. Dlužnice v insolvenčním řízení navrhla zamítnutí insolvenčního návrhu.

Soud k projednání věci a rozhodnutím o insolvenčním návrhu nařídil jednání, které se konalo 30. října 2013 a dospěl v řízení k závěru, že není oprávněn vést v rámci insolvenčního řízení spor mezi navrhovatelem a dlužnicí o právní základ pohledávky, kterého se navrhovatel jako důvod pro insolvenční řízení vůči dlužnici dovolává a že úkolem insolvenčního soudu by bylo dále vést řízení o tom, zda dlužnice je v situaci úpadku za podmínky a předpokladu, že by bylo jisté nebo alespoň vysoce pravděpodobné, že insolvenční navrhovatel má za dlužnicí existující a splatnou pohledávku. Tato skutečnost však řízení spolehlivě prokázána nebyla a byla natolik zpochybněna existencí vedeného sporu o postoupení pohledávky před nalézacím soudem, že na základě takto zpochybněné pohledávky insolvenčního navrhovatele nebylo možno v řízení o zjištění úpadku dlužnice dále pokračovat a soud na základě § 143 odst. 2 insolvenčního zákona rozhodl insolvenční návrh zamítnout.

Proti zamítnutí insolvenčního návrhu se insolvenční navrhovatel odvolal a navrhoval, aby odvolací soud usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. Na základě zpětvzetí insolvenčního návrhu insolvenčního navrhovatele v odvolacím řízení podání ze dne 31. července 2014 zrušil potom Vrchní soud v Praze rozhodnutí Městského soudu v Praze o zamítnutí insolvenčního návrhu ze dne 11. listopadu 2013 a insolvenční řízení zastavil. Usnesení Vrchního soudu v Praze nabylo dne 29. srpna 2014 právní moci.

Za této situace navrhla dlužnice podáním ze dne 6. září 2014 vydání předběžného opatření podle § 147 odst. 6 IZ a aby soud uložil insolvenčnímu navrhovateli složit do úschovy soudu částku ve výši 2 200 000,-Kč. Dlužnice se v podání ze dne 6. září 2014 odvolala na skutečnost, že v daném případě došlo k zastavení insolvenční řízení proti dlužnici a dále uvedla, že jí zahájením neoprávněného a šikanózního insolvenčního řízení vznikla významná finanční újma, ale především ničím nezvratitelná újma zdravotní. Podle dlužnice představuje částka 2 200 000,-Kč základ dosud zcela nevyčíslitelné finanční škody a zejména neodstranitelné a trvalé zdravotní újmy, neboť v době podání insolvenčního návrhu byla dlužnice neschopna účastnit se úředních jednání, několikrát denně si aplikovala insulin, trpěla depresemi a bez pomoci manžela by byla odkázána na ústavní péči. Dlužnice byla ke dni 12. června 2014 uznána plně invalidní v nejvyšším, třetím stupni invalidity. Dlužnice poukázala na to, že nařízení předběžného opatření nebrání skutečnost, že celkovou výši škody a jiné újmy nelze bez příslušných soudně-znaleckých posudků ke dni podání tohoto návrhu na předběžné opatření zcela objektivně vyčíslit. Dlužnice doložila své podání ze dne 6. září 2014 fotokopií usnesení Vrchního soudu v Praze o zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 20013 a o zastavení insolvenčního řízení a fotokopií posudku o invaliditě Simony Richterové, č.j. LPS/2014/824-JM_CSSZ z 11. června 2014. Podle § 147 odst. 6 IZ je-li zřejmé, že určité osobě vznikla zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vinou insolvenčního navrhovatele škoda nebo jiná újma, může insolvenční soud nařídit předběžné opatření, kterým povinné osobě uloží, aby na náhradu této škody nebo jiné újmy složila do úschovy u soudu přiměřenou peněžitou částku. Učiní tak jen na návrh oprávněné osoby podaný do 30 dnů od vydání rozhodnutí o zastavení řízení o insolvenčním návrhu, rozhodnutí o odmítnutí insolvenčního návrhu nebo rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu; předběžné opatření však nelze nařídit před nabytím právní moci takového rozhodnutí. Nařízení předběžného opatření nebrání, že celkovou výši škody nebo jiné újmy dosud nelze vyčíslit. Soud dospěl k závěru, že k uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli a složení částky 2 200 000,-Kč není v daném případě dán důvod, neboť z návrhu dlužnice a z příloh k návrhu sice vyplývá zdravotní stav dlužnice, na který dlužnice v návrhu poukazuje, ale z těchto podkladů nelze dovodit jaká škoda (finanční újma nebo konkrétní zhoršení zdravotního stavu) měla dlužnici přímo jako bezprostřední důsledek podání insolvenčního návrhu insolvenčním navrhovatelem vzniknout. Z dokumentů nevyplývá nic o tom jakého konkrétního rozsahu a druhu poškození-zhoršení stavu by se podání insolvenčního návrhu mělo týkat a proč právě takového poškození a zhoršení a zejména z nich nevyplývá a neplyne to ani z průběhu insolvenčního řízení a okolností, které byly v této souvislosti zjištěny, že taková újma a tady zejména zhoršení zdravotního stavu by měla vzniknout dlužnici z viny insolvenčního navrhovatele zahájením insolvenčního řízení. Soud má proto za to, že se v řízení, po celou dobu jeho trvání, neobjevila žádná skutečnost, která by nasvědčovala tomu, že insolvenční navrhovatel chtěl dlužnici zahájením insolvenčního řízení způsobit zdravotní nebo jinou újmu a zhoršení jejího zdravotního stavu. Není dovoditelné, že by insolvenční navrhovatel mohl nebo měl vědět nebo předpokládat, že nějaká taková újma může být dlužnici podáním insolvenčního návrhu způsobena. V každém případě však, není zde zřejmá žádná příčinná souvislost o tom, jak by se mělo jednání navrhovatele-podání insolvenčního návrhu konkrétně promítnout do finanční a zejména zdravotní situace dlužnice, jejíž zhoršení se dovolává. Daná situace neprokazuje tedy zapříčinění stavu dlužnice insolvenčním navrhovatelem.

Proto soud rozhodl tak, jak je to uvedeno shora ve výroku tohoto usnesení a návrh na vydání předběžného opatření zamítl.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e přípustné odvolání dlužnice k Vrchnímu soudu v Praze do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení. Odvolání se podává k Městskému soudu v Praze.

V Praze dne 10. září 2014

JUDr. Pavel Janout, v.r. samosoudce Za správnost vyhotovení: Myšáková